Aktuální článek
Koka a kokain, potravina a droga

Koka a kokain, potravina a droga

Profilový obrázek
  • „Severoamerické kokainem rozežrané hlavy by si měly vzít příklad z celoživotních žvýkačů z Jihu.“ (Dale Pendell: Pharmako/Dynamis - moc rostlin a cesta jedů)

Zakázaná potravina

Letos tomu je už 50 let, co OSN zařadila žvýkání listů koky na seznam škodlivých zvyků, které je třeba do 25 let vymýtit. Koka doplatila na neochotu Západu rozlišovat mezi kokou a kokainem a tradiční potravina původních obyvatel And byla postavena na roveň heroinu. Komise, která roku 1949 navštívila Bolívii a Peru, sice uznala, že žvýkání listů koky se nedá chápat jako závislost, ale přesto ho označila za škodlivé a nežádoucí, vedoucí k rasové degeneraci a dekadenci, kterou se vyznačují mnozí indiáni a dokonce i míšenci. Doporučila úplné odstranění tohoto zhoubného zvyku. Její zpráva byla mnohokrát kritizována pro nahodilost, chybnou metodologii i rasistické předsudky. Přesto byla plodina na jejím základě roku 1961 Jednotnou úmluvou OSN o narkotických drogách zakázána.

Ten ostudný omyl nebyl dodnes napraven a každá snaha narazí na vlnu odporu v čele s USA. Nic nebyla platná ani zpráva Světové zdravotnické organizace z roku 1995, která shledala, že užívání listů koky nemá negativní účinky na zdraví a v původních andských populacích plní pozitivní terapeutickou, náboženskou a společenskou funkci. Zpráva musela být na nátlak USA odvolána. Mezinárodní rada pro kontrolu narkotik ještě v roce 2007 vyzvala státy, kde se koka legálně prodává a užívá, aby tomu učinily přítrž.

Rudodřev koka

Kokainovník pravý (Erythroxylon coca), dříve rudodřev koka, je keř z čeledi rudodřevovitých. Pochází zřejmě z vlhkých pralesů peruánských a bolivijských And. Daří se mu i na neúrodné půdě a strmých svazích. Kromě velkého množství živin, vitamínů, minerálů a alkaloidů obsahuje i silný stimulant kokain, díky kterému je velice odolný proti mravencům a jinému hmyzu. Kokain obsahuje i blízce příbuzný Erythroxylum novogranatense.

Účinků listů koky si lidé všimli už dávno a pěstuje se nejspíš tisíce let. Při žvýkání (většinou spolu s vápnem) či pití odvaru mate de coca jde o mírný stimulant potlačující hlad, žízeň, bolest i únavu a zmírňující horskou nemoc. To se v drsném podnebí And hodí. Účinky jsou ve srovnání s čistým kokainem mírnější a nástup je pozvolný. Vedlejší účinky chybí. Tvrdí se, že chybí i typická kokainová euforie a uživatelé se tedy „nesjíždějí“, ale někteří znalci tento názor odmítají. Každopádně v Jižní Americe užívají koku denně milióny lidí a společnosti to problémy nepůsobí – přehnaná konzumace kofeinových nápojů v Evropě a USA je asi škodlivější, o alkoholu nemluvě. Mouka z koky se čím dál častěji používá také jako potravinový doplněk.

Z Ameriky do Evropy

Vládnoucí vrstva Inků chtěla mít posvátnou mama koku jen pro sebe a prostému lidu ji zapověděla. Pragmatičtější španělští dobyvatelé sice zpočátku proti koce brojili, ale brzy uznali užitečnost tohoto stimulantu. Koku zdanili a zotročeným dělníkům dávali místo jídla. Přispěli tak k jejímu rozšíření, protože poddaným pomáhala udržet vysoké pracovní tempo novými vládci vyžadované.

Do Evropy se koka dostala už v 16. století, ale popularitu si získala až o 300 let později. Německý chemik Friedrich Gaedcke roku 1855 jako první izoloval účinnou látku a nazval ji erythroxylin. Albert Niemann jeho postup vylepšil, podrobně popsal a látku nazval kokain. Povšiml si i hořké chuti, zvýšeného slinění a charakteristického znecitlivění. V 80. letech 19. století se kokain začal užívat jako lokální anestetikum. Uplatnění našel i jako lék proti závislosti na opiátech, což se dnes už nejeví jako dobrý nápad.

Sušení kokového listí před ambasádou U.S.A v Bolívii

Marianiho víno a Coca-Cola

V roce 1859 si pozoruhodných účinků koky povšiml kontroverzní italský lékař a antropolog Paolo Mantegazza při svých cestách po Jižní Americe. Kromě nadřazenosti Árijské rasy věřil i tomu, že drogy změní lidstvo, a sepsal práci o úžasných účincích koky na výživu nervového systému a na lidské poznání. Napsal, že by raději žil 10 let s kokou než 10 000 000 000 000 000 000 000 století bez koky.

Jeho práci si přečetl i francouzský chemik z Korsiky Ange-François Mariani a roku 1863 začal vyrábět a prodávat nápoj Vin Tonique Mariani (à la Coca du Pérou). Šlo o Bordeauxské víno, ve kterém byly vylouhovány listy koky. V alkoholu se rozpustil kokain z listů a nápoj získal jiné účinky – jeden litr obsahoval asi 200 miligramů kokainu. Mariani sice nebyl prvním výrobcem kokového nápoje, ale byl to marketingový génius. Svůj nápoj propagoval jako výtečný životabudič obnovující zdraví i sílu, dosáhl obrovského úspěchu a brzy musel koku dovážet po tunách. Mezi spokojené uživatele patřila královna Viktorie, spisovatelé Émile Zola, H. G. Wells, Jules Verne, vynálezce Thomas Edison a dokonce i papež Lev XIII., který Marianimu udělil zlatou medaili a stejně jako další osobnosti svolil s využitím svého jména v reklamní kampani. Kokainové víno si oblíbil i jeho nástupce Pius X.

Nápoji se dařilo i v USA, kde Marianiho víno brzy čelilo tvrdé konkurenci. Jednu z úspěšných napodobenin namíchal John S. Pemberton, lékárník z Atlanty a veterán z občanské války. Aby se zbavil závislosti na morfiu, vyzkoušel i koková vína a přišel s vlastním nápojem, který nazval Pemberton’s French Wine Coca. Kromě alkoholu a koky přihodil ještě výtažek z listů damiány (americký keř používaný v léčitelství a jako afrodisiakum) a kolových oříšků (obsahují kofein). Cílovou skupinou byla vyšší třída, jejíž příslušníci už tehdy kvůli sedavým a duševně náročným zaměstnáním začínali trpět všemožnými civilizačními neduhy, které známe dnes. Na vyjmenování všech údajných léčivých vlastností nápoje zde není místo, protože měl léčit skoro všechno – od špatného zažívání přes potíže s nervy až po impotenci a závislost na morfiu…

Když byla roku 1885 zavedena v Atlantě prohibice, Pemberton přišel s variantou bez alkoholu a nazval ji Coca-Cola. Na kokain se prohibice nevztahovala, a tak zůstal účinnou složkou Coca-Coly až do počátku 20. století.

Úlet Sigmunda Freuda

Dalším z propagátorů kokainu nebyl nikdo jiný než Sigmund Freud, zakladatel psychoanalýzy. V mládí se zabýval vším možným a kokain stejně jako Mantegazza vnímal jako všelék a zdroj energie. V 80. letech 19. století publikoval články navrhující léčebné využití, mimo jiné jako antidepresiva, afrodisiaka a léku na závislost na opiátech. Napsal knihu Über Coca a vypadalo to, že jeho nadšení nebere konce. Popisoval, že ani po opakovaném užití kokainu neměl nutkání užít další dávku. Freud zřejmě nebyl stvořen k závislosti, ale jeho blízký přítel dopadl hůř. Užíval morfium proti bolestem, kterými trpěl po amputaci prstu, a stal se na něm závislým. Na Freudovo doporučení zkusil kokain, ale výsledkem bylo jen nahrazení jedné závislostí jinou. K tomu se přidala kokainová psychóza a smrt na sebe nenechala dlouho čekat. Po této příhodě Freudovo nadšení pro kokain ochablo. Sám ho užíval na deprese, migrény a záněty dutin přinejmenším do roku 1895, ale postupně o něm přestal psát. Zlí jazykové však tvrdí, že ho v skrytu užíval dále a že teorie psychoanalýzy je toho výsledkem i důkazem.

Morální panika v USA

V 80. letech 19. století vrhli podnikavci na trh záplavu kokainových produktů – koupit se dal prášek, cigarety i směs pro „vpíchnutí do žíly“. To vše bylo vychvalováno jako náhražka jídla, prostředek proti bolesti i pro povzbuzení odvahy. Netrvalo dlouho a škodlivost nestřídmého užívání kokainu začala být zřejmá. Tímto zlozvykem trpěl i Sherlock Holmes…

Situace v USA se pro další vývoj stala klíčovou. Kokain začal být spojován se zločinem a veřejné mínění se obrátilo proti němu. Počátkem 20. století už situace vykazovala všechny znaky morální paniky. Noviny přinášely příběhy o „negrech na kokainu“ oplývajících nadlidskou silou a neprůstřelností. Jeden odborný časopis napsal, že kokain zneužívají zejména bohémové, gambleři, prostitutky a pasáci, noční vrátní, pikolíci, lupiči, šmelináři a námezdní dělníci. Zástupce pensylvánského Sdružení farmaceutů prohlásil, že většinu útoků na bílé ženy na jihu Spojených států mají na svědomí kokainem pobláznění negři. Je přitom zřejmé, že šlo spíš o představy založené na rasových a sociálních předsudcích než o skutečnost. Nepopulární kokain byl brzy odstraněn z Coca-Coly, do které se sice stále přidává výtažek z listů E. novogranatense, ale již kokainu zbavený.

Utahování šroubů

V roce 1906 byl schválen Pure Food and Drug Act, který přikazoval výrobcům a prodejcům potravin obsahujících alkohol, opiáty, kokain a konopí, aby uváděli obsah drogy a doporučené dávkování. Šlo o opatření proti „tajným recepturám“, jejichž prodej pak skutečně klesl. Následovaly zákazy „nebezpečných“ produktů a kvůli vysokému obsahu kofeinu málem došlo i na bezkokainovou Coca-Colu. Kokain většina států zakázala a roku 1914 byl spolu s opiáty postaven mimo zákon i na federální úrovni. Tím se svět vydal na cestu, na jejímž konci je válka proti drogám, obří černý trh ovládaný kriminálními kartely a řada zdecimovaných států nejen v Jižní a střední Americe, ale i v západní Africe, kudy kokain putuje do Evropy.

Cesta k legalizaci

Roku 2005 byl prvním indiánským prezidentem Bolívie zvolen Evo Morales, uživatel a bývalý pěstitel koky, a také vůdce hnutí za práva jejích pěstitelů, které se v 80. letech důrazně postavilo proti snahám tehdejších vládců koku za vydatné pomoci USA vyhladit. Jeho vláda spolupráci s Američany přerušila a pod heslem „koka ano, kokain ne“ zahájila tažení za vyškrtnutí své tradiční potraviny z mezinárodního seznamu zakázaných drog. Sám Morales zakázanou plodinu demonstrativně žvýkal během emotivního projevu na vídeňském zasedání OSN, kde se i Ivan Langer nechal slyšet, že zakazovat v Bolívii koku je jako zakazovat v ČR slivovici. A nebýt odporu Spojených států, mohla být koka legalizována už letos. Jenže udržení celistvosti Úmluvy je pro Bílý dům i pod Obamovým vedením přednější než náprava půl století staré křivdy.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!