Dennis Hill působil deset let jako uznávaný biochemik na prestižní Kalifornské univerzitě, kde se ve výzkumném ústavu tamější fakultní nemocnice věnoval moderním metodám léčby rakoviny. Začátkem roku 2010 mu byla diagnostikována jedna z nejagresivnějších forem karcinomu prostaty a měl okamžitě nastoupit konvenční léčbu, která má podle jeho vlastních slov za výsledek „jen strašlivé utrpení a pouze o tři procenta delší průměrnou délku života, než kdyby pacient nepodstoupil žádnou formu léčby.“
Dr. Hill celý život sportoval a dodržoval správnou životosprávu, jelikož z rodinné historie věděl, že pro tuto formu rakoviny má genetické předpoklady. Z vlastní dlouholeté praxe mu bylo okamžitě po sdělení diagnózy zřejmé, že moderní způsoby boje s touto nemocí mu nemohou dost dobře pomoci a nesmírně bolestivá terapie má jen mizivou šanci na úspěch. Během dlouholeté praxe ve výzkumném ústavu byl totiž svědkem nespočtu úmrtí na rakovinu a následky neúspěšných procedur v nemocnicích. To pouze zesílilo jeho odhodlání jít jinou cestou a přinejmenším se tak vyhnout bolestivé a často i velice nedůstojné smrti.
 |
| Dr. Dennis Hill zpochybnil zdravotnický systém a tím si zachránil život. |
Díky svému vzdělání dokázal Dennis Hill včas získat a vstřebat dnes již obecně uznávaná a vědecky široce podložená fakta o vlivu kanabinoidů na rovnovážné fungování lidského organismu. Vzal v potaz i četné studie, které poukazovaly na pozoruhodné sebevraždy buněk zasažených rakovinou u pokusných zvířat. Navštívil proto místní pobočku společnosti MediCann a jako registrovaný pacient si opatřil – jak sám říká – „koncentrovanou pryskyřici“, tedy extrakt z květů konopí velmi bohatý na THC. Tento výtažek užíval orálně po dobu šesti měsíců v kombinaci s konopným máslem, které bylo na rozdíl od výtažku vyrobeno ze spodních květů a listů a obsahovalo více CBD. Tím se mu do organismu dostávalo celé potřebné spektrum léčivých látek, obsažených v konopí.
Jak funguje endokanabinoidní systém v lidském těle
Kanabinoidy jsou látky, které se vyskytují v rostlině konopí. Ta obsahuje více než šedesát pět různých kanabinoidů, z nichž každý má specifickou roli. V živých organismech se kanabinoidní systém vyvinul ještě před příchodem dinosaurů a je přítomen u všech vyšších živočišných druhů. Protože se nachází uvnitř těla, nazývá se endokanabinoidní systém. Má klíčový vliv na celou řadu životních funkcí včetně rozmnožování a příjmu potravy. Odborné studie z posledních let dokazují, že endokanabinoidní receptory se v organismu nacházejí prakticky všude – v centrální nervové soustavě, v hormonálních žlázách, tepnách, plicích a srdci, v očích a v kostech, v zažívacím ústrojí a v pokožce. Dennis Hill sám dodává: „Jakmile tělo nebo jednotlivé orgány onemocní, kanabinoidy spustí regeneraci, opraví poškozené tkáně a obnoví správné fungování organismu. Ve chvíli, kdy jsou tyto přirozené obranné mechanismy oslabeny, by nemělo být překvapením, že kanabinoidy obsažené v rostlině konopí mohou významně přispívat k obnovení rovnováhy. Pomáhají lidskému organismu v té nejčistší, přírodní formě.“
Dr. Hill takto zjednodušeně vysvětluje léčebné působení konopí na celou řadu nemocí. Jedním z důležitých endokanabinoidů, který se váže na receptory v mozku, je anandamid, a poprvé ho izoloval český vědec profesor Lumír Ondřej Hanuš v týmu Dr. Raphaela Mechoulama na Hebrejské univerzitě v Tel Avivu: „V lidském mozku existují místa, na která se váží kanabinoidní látky z konopí. Ta místa se nazývají centrální kanabinoidní receptory. My jsme hledali přirozenou látku, kterou si mozek vyrábí dle potřeby sám a která se váže na tatáž místa. Představte si kanabinoidní receptor jako zámek a látku z konopí či přirozenou látku z mozku jako klíč (odborně ligand), který do tohoto zámku zapadá. Pootočením klíče v zámku (vazbou ligandu na receptor) se rozběhnou biochemické procesy, které jsou pro organismus důležité. Tyto receptory se nalézají v mozku ve vysoké koncentraci v místech, která ovlivňují třeba regulaci motoriky, pohybovou koordinaci, učení, paměť, stres, vyšší nervovou činnost či centrum slasti. To už samo o sobě naznačuje, že po analýze struktury ať již látek obsažených v konopí, tak i endogenních látek v mozku bude možné připravit léčiva, která budou ovlivňovat tato místa a léčit je. Kromě toho existuje i periferální kanabinoidní receptor. To znamená, že lze ovlivňovat i další místa v těle a tím léčit i různé choroby. V dnešní době je samozřejmě cesta k takovému výsledku velice dlouhá a nákladná.“
Průběh léčby
Pro Dennise Hilla ovšem jiné cesty nebylo, neměl času nazbyt. Začátkem léta roku 2010 začal užívat malé množství konopného extraktu a trvalo mu zhruba týden, než si dokázal zvyknout na zvýšenou přítomnost kanabinoidů ve svém těle. Mezi okamžité výsledky léčebného procesu patřilo zlepšení spánku a snížení krevního tlaku na normální hodnoty. Kromě toho se Dr. Hill cítil většinu dne malátně a připadal si zpomalený, ale nenechal se tím nijak odradit – naopak si uvědomil, že je nyní klidnější a odpočatější. Během prvního měsíce se dokázal dostat na doporučené množství jednoho gramu denně rozděleného do dvou až tří dávek. Veškeré vedlejší efekty postupně odezněly a tělesná hmotnost se zvýšila o pět kilogramů, navíc ustaly nepříjemné problémy se staženou močovou trubicí.
Koncem léta mohl vysadit poslední chemickou a velice drahou drogu Flomax, jež má nebezpečné vedlejší účinky, ale napomáhá tomu, aby pacient s rakovinou prostaty nemusel trávit většinu dne na toaletě – naštěstí se kanabinoidy, k Hillovu dalšímu překvapení, uměly postarat i o tuto nepříjemnost, takže ušetřil nemálo peněz. Postupně mu začalo docházet, že dlouhá desetiletí se výzkumu léčebného potenciálu konopí nevěnovala dostatečná pozornost, a teprve v poslední dekádě se věci začínají měnit. Nicméně v tu dobu bylo pro Dr. Hilla podstatné, že po třech měsících léčby ho čekaly první testy, které měly ukázat, zda je viditelné zlepšení jeho zdravotního stavu důsledkem zmenšování nádoru, anebo má konopí pouze paliativní účinky (tzn. zmírnění duševní a fyzické bolesti), ale rakovinu léčit nedokáže.
(Ne)očekávaný výsledek
Základním indikátorem pro určení aktivity nádoru je hodnota PSA (prostatický specifický antigen), která se již po třech měsících léčby pohybovala v hodnotách <0.1ng/ml, což znamená nulovou aktivitu. Normální hodnoty se pohybují v rozmezí 1-4 ng/ml a Hillova předešlá byla 8.0 ng/ml – první důkaz toho, že se nádor nezvětšuje. Nutno ovšem dodat, že tato metoda není považována za směrodatnou pro určení, zda se nádor zmenšuje. Dennis Hill se rozhodl neponechat nic náhodě a pokračovat v léčebném procesu až do začátku roku 2011, na kdy měl naplánovanou kompletní prohlídku u urologa.
Do deníku si ještě předtím stihl zapsat: „Zaznamenal jsem ještě jednu zajímavost – i když jsem několik měsíců užíval enormní dávky konopného výtažku, byl jsem touto silnou psychotropní substancí nějak ovlivněn? Nijak zvlášť, podle doporučení jsem si ráno vzal malou dávku a před spaním velkou. Tělu sice trvalo pár týdnů, než si dokázalo zcela zvyknout, ale po nějaké době jsem na sobě nepozoroval vůbec žádné nepříjemné stavy či změněné vnímání reality. Také mě mile překvapil fakt, že jsem za šest měsíců konopné terapie ani jednou neonemocněl žádnou virózou.“
Histologická zpráva z první poloviny února 2011 už ovšem definitivně potvrdila Hillova očekávání: „Nádorové onemocnění prostaty bylo kompletně vyléčeno.“ Je možné se dohadovat o tom, zda měl Dennis Hill štěstí pokerového hráče, protože jeho konopná léčba postrádala standardy požadované vědeckými odborníky – je nutno znát přesné složení rostliny použité k výrobě extraktu a úspěšně absolvovat laboratorní testy s nemocnými zvířaty. Faktem zůstává pouze to, že než by se podobné klinické testy přesunuly z myší na člověka, čas Dennise Hilla by dávno vypršel.
Tento uznávaný biochemik měl štěstí v tom, že dokázal odvážně zpochybnit zdravotnický systém, jehož byl nedílnou součástí. Zachránil si tím život a nyní díky svému odbornému vzdělání a lidskému nadhledu pomáhá ukazovat cestu, kudy by věda a výzkum měly směřovat, aby opravdu fungovaly pro blaho a zdraví člověka.
Anandamid – vnitřní štěstí
Anandamid (arachidonoylethanolamid; AEA) je endogenní kanabinoidní ligand (endokanabinoid; endokanabinoidní neurotransmiter) na kanabinoidní receptory. Nalézá se v některých zvířecích a lidských orgánech, především pak v mozku. Izoloval jej a jeho strukturu určil český analytický chemik Lumír Ondřej Hanuš a americký molekulární farmakolog William Anthony Devane v laboratoři Raphaela Mechoulama na Hebrejské Univerzitě v Jeruzalémě v roce 1992. Jeho název je odvozen ze sanskrtského slova ananda, což znamená „blaženost“ či „dokonalé štěstí“ a slova amid, které vyjadřuje chemickou podstatu této látky.
CBD
Cannabidiol (CBD) je látkou ze skupiny kanabinoidů, který se vyskytuje téměř ve všech odrůdách konopí, obyčejně od téměř nulových hodnot po zhruba 95%. Nemá psychoaktivní účinky, ačkoliv projevuje jisté sedativní, analgetické a také antibiotické vlastnosti. Ukazuje se, že CBD má tlumivé účinky a působí proti povzbudivým efektům THC.
