„Iniciačním bylo mé setkání s Rickem Simpsonem, Kanaďanem, který je ve své zemi stíhán za držení a obchodování s marihuanou,“ říká v rozhovoru pro magazín Legalizace producent dokumentu Rok konopí Jan Hrnčíř. Ten se netají tím, že mu konopí pomáhá řadu let. O tom, že léčivé účinky konopí nejsou pouhým výmyslem, se dnes mohou přesvědčit sami diváci. Dokument, který vznikl díky Hrnčířovým úsporám a který režíroval Petr Slabý, si neklade malé cíle. Je nejen důkazem, že konopí pomáhá nemocným, ale i možným nástrojem, jak přimět lidi přemýšlet či vnímat konopí jinak. Je totiž na čase, aby tomu tak bylo. Hrnčíř má v plánu objet s filmovým dokumentem kinosály a festivaly v celé republice, promítání chce o přednášky.
O jaký snímek se jedná?
Jedná se o nezávislý celovečerní český dokument. Celý název filmu je Rok konopí/Year of Mari©huana. Všimněte si, prosím, toho copyrightu, který si mnozí snaží na konopí, nebo chcete-li marihuanu udělat.
O čem vypovídá?
O lidském nezájmu, tuposti a slepém příjímání „mediálních pravd“ v kontrastu s odvahou, odhodlaností a odpovědností vůči sobě a okolí.
Jak důležitým měřítkem byla při jeho tvorbě objektivita?
Nikdo z podstaty toho slova naprosto objektivní být nemůže. Ale snaha byla při natáčení i následném střihu maximální a věřím, že je to na filmu znát.
Je ve filmu slyšet slovo absurdita, či absurdní?
Používám toto slovo poměrně často, a to nejen když mluvím o konopí. Absurdit je v našich životech a společnosti, bohužel, nemálo. Jestli je ve filmu, nevím, ale i kdyby řečeno nebylo… Celá situace kolem konopí je natolik absurdní, že nahlas vyřčeno být nemusí.
Co bylo prvotním impulsem strávit roky s konopím a přitom držet v ruce kameru?
Iniciačním bylo mé setkání s Rickem Simpsonem, Kanaďanem, který je ve své zemi stíhán za držení a obchodování s marihuanou. Na besedách v České republice hovořil o zázračných vlastnostech konopí a jeho možnostech při léčení rakoviny. V době, kdy jsem Ricka potkal, mi lékaři diagnostikovali nádor v pravém oku a je pochopitelné, že mě toto téma více než zajímalo. Chtěl jsem zkrátka vědět, jak se věci mají, a řekl jsem si, že když už budu pátrat po informacích, proč o tom nenatočit film.
 |
Kdo ve filmu vystupuje a jak se hlavní protagonisté dostali do filmu? Kudy tedy vedla cesta na plátna kin?
Jediným možným způsobem, jak téma uchopit, pro mě bylo vidět věci na vlastní oči. Tedy setkat se s lidmi, kteří trpí závažnými nemocemi a s konopím nemají zkušenosti. Vidět téměř v přímém přenosu, zda jim tato rostlina pomáhá či ne. Po dlouhých měsících hledání jsme postupně našli čtyři osoby trpící roztroušenou sklerózou a rakovinou a časosběrně s nimi natáčeli jejich cestu od opuštění klasické léčby až po užívání vysokých dávek konopí. Mimo to jsme samozřejmě chtěli mluvit s odborníky. Navštívili jsme tedy prof. Mechoulama (objevitele THC) a prof. Hanuše (objevitele prvního endokanabinoidu) v Izraeli, řadu odborných pracovišť v České republice, adiktology pana MUDr. Zábranského a doc. Miovského, lékaře a různé odborné semináře u nás i v zahraničí. Když se věci začaly vyjasňovat, šli jsme se ptát politiků – ministra vnitra pana Mgr. Johna a ministrů zdravotnictví pana MUDr. Ratha i MUDr. Julínka. Dále pak policistů. Byl to například šéf protidrogové centrály pan plk. Frydrych a mnozí další. Nakonec jsme natočili také mnoho hodin materiálu na všemožných demonstracích za legalizaci a rozmlouvali s řadou propagátorů konopí. Paní Ing. „Bushkou“ Bryndovou, Mgr. Dvořákem, Rickem Simpsonem a dalšími. Důležitou roli má ve filmu také člen divadla Vizita Pjér la Šé´z, který je jakýmsi filosofickým průvodcem díla a zároveň i autorem hudby k filmu.
Jak se spolupracuje s lidmi, kteří nemají s natáčením zkušenosti, navíc užívají takříkajíc drogu? Jsou otevření vůči světu, či si drželi odstup?
Pro mě bylo velmi překvapivé, že všichni čtyři hlavní hrdinové byli naprosto přirození. Možná je jejich závažná nemoc zbavila těch malých strachů, a jak říká jeden z nich, Milan Špaček, za svou nemoc jsem stokrát poděkoval… Za to, že mi ukázala, co všechno jsem dělal v životě špatně. Lidé se nám otevírali naprosto přirozeně a mnohokrát jsem přímo cítil jejich odhodlání, které z nich vyzařovalo. Odstup, a ne malý, si drželi spíše politici a lékaři. Zástupci farmaceutických firem si dokonce drželi takový odstup, že jsme s nimi nenatočili ani minutu a věřte mi, že jsme se snažili.
Kde všude se natáčelo? Musel štáb čelit nějakým nepříjemnostem?
Točilo se v Izraeli, Česku a Německu. Částečně se točilo také v Kalifornii a Holandsku, ale tam šlo spíše o amatérský pokus bez profesionálního vybavení. Žádné nepříjemnosti si nevybavuji. Až na poměrně negativní reakce na naši kameru na distribučním místě v Tel Avivu, kde se vydávalo konopí nemocným. Ti lidé měli licenci od ministerstva zdravotnictví, vše bylo naprosto legální, a přesto se báli publicity.
Zažil jste na některém z míst doslova konopný ráj? Tedy místo, kde by bylo konopí respektováno coby léčivá rostlina.
V konopném skleníku v Izraeli bylo opravdu cítit, že ti lidé dělají to, co je baví, čemu rozumí a v co věří. V době, kdy jsme s nimi natáčeli, podporovali zdarma stovky lidí. Bohužel byli v tomto snažení poměrně osamoceni. Na druhou stranu se u nás poměrně často setkávám s lidmi, kteří o léčivých účincích konopí nepochybují, plně tuto rostlinu respektují a stejně jako já, nevědí, co znamená konopí „zneužívat“.
 |
Film si již v březnu odbyl svoji novinářskou předpremiéru. S jakými ohlasy jste se tenkrát od kritiků setkali? Převažovali pozitivní reakce?
Na první novinářské projekci v kině Mat seděli novináři i na schodech, aby se vešli. Já osobně jsem prozatím žádnou negativní reakci nezaznamenal, spíše naopak. Projekce se mimo jiné zúčastnil i Jaroslav Dušek a po projekci nám vřele gratuloval, čehož si velmi vážím.
V Poslanecké sněmovně se jedná o legislativních změnách, umožňujících zpřístupnění léčebného konopí pro léčbu a výzkum. Tímto sledem událostí získává snímek velmi zajímavý společensko-politický kontext. Čekali jste takovéto rozuzlení?
Jelikož jsme byli po dva roky v samém centru dění, o tomto směřování jsme věděli a do určité míry se stali jeho součástí.
Spolupracovali jste při tvorbě i s politiky? Překvapil vás některých z nich mile?
Nepřekvapil. Všichni byli profesionální, milí a usměvaví. Pokud začali být otázky příliš osobní či kontroverzní, jako mávnutím proutku nám dali jasně najevo, že tudy ne. Jejich schopnost mluvit a nic neříci je obdivuhodná. Dovolím si pro ilustraci krátkou citaci pana Mgr. Johna, kterou ve filmu můžete slyšet: „Konopí při té a té nemoci pomáhá, ono jako placebo pomáhá určitě a mělo se to dávno dokázat“
Může snímek napomoci k lepší osvětě?
Pevně věřím, že ano.
Co je vlastně poselstvím filmu? Pro co jste obětovali svůj čas a jistě nemalé finanční prostředky?
Nebýt strojem a tupým požíračem reklam. Nevěřit automaticky informacím, které se na nás hrnou z médií. Být znovu odpovědný za své zdraví a své jednání. Být ohleduplný a soucitný vůči okolí. Pokud si po zhlédnutí filmu někdo uvědomí alespoň zlomek z těchto věcí, budu moc a moc spokojený.
Pro koho je vlastně film určen? Kdo by si měl koupit lístek do kina?
Určit cílovou skupinu pro tento film je velmi těžké. Snímek se dotýká základních otázek fungování jednotlivce ve společnosti, mluví o prapodivném systému, který jsme vytvořili a kterému se musíme podřizovat. Mluví o možnostech léčení nejrozšířenějších civilizačních chorob. Myslím, že tyto věci se týkají každého z nás.
Dostane se film do většiny kinosálů v České republice?
Ano. Navíc plánujeme diskuse po filmu v mnoha městech v Česku, na kterých budou přítomní nejenom tvůrci filmu, ale také účinkující a řada zajímavých hostů. Seznam kin bude postupně zveřejňován na webu rokkonopi.cz. Chceme se také zúčastnit filmových festivalů v České republice i zahraničí.
Jak se samotní tvůrci staví ke konopí? Pomohlo Vám, pomáhá Vám?
Budu mluvit pouze za sebe. Konopí mi pomáhá již řadu let. Nebudu zde pitvat a polemizovat o účincích na nespavost, bolesti a jiné tělesné neduhy. Zmíním se spíše o vlivu na psychiku a změnu životního postoje. Několikaleté tzv. „zneužívání“ marihuany, ať už s přáteli nebo o samotě, mě vedlo k hlubšímu zamyšlení nad způsobem života. Dlouhá léta jsem pracoval 10 a více hodin, vydělával peníze a kupoval spoustu zbytečných věcí. Konopí mě přivedlo k větší skromnosti, pokoře a zájmu o sebe sama a tím pádem i o okolí. Tím, že jsem přestal kumulovat „zboží“, jsem se patrně stal nezajímavou ekonomickou jednotkou pro stát. Možná i toto je důvod proč se stále nedaří dostat konopí na úroveň jiných bylin nebo alespoň na úroveň alkoholu.
Budete nadále sledovat situaci, jak si stojí konopí v českém prostředí a v českých hlavách?
Ano. A pokusím se přitom svým malým dílkem přispět k návratu normálnosti.
