Coby mladý muž a mladistvá oběť velmi agresivní severoamerické protidrogové války osmdesátých let jsem měl přátele závislé na cracku a by jsem nucen přihlížet, jak byli moji spolužáci odváděni s hanbou a v poutech kvůli něčemu, co jsem v té době považoval za relativně neškodnou kratochvíli zvanou „užívání konopí”.
Když jsem jel v roce 1990 z ruzyňského letiště, byl jsem necelé tři kilometry od letiště uvítán lánem technického konopí. Nemohl jsem si pomoci a pomyslel si, že těmhle Čechoslovákům tu asi o něco jde. Ani maková pole nikomu nevadí. Byl jsem inspirován liberální atmosférou porevolučních časů. V porevoluční atmosféře jsem také zažil všechno, co jsem si kdy v životě přál, a tyto zážitky mi umožnily cítit se hrdý na to, že mě tato země přijala.
Pociťoval jsem, že jsem nalezl ostrůvek zdravého rozumu v šíleném světě zmítaném obchodem s drogami. V téhle zemi byl obchod s drogami neznámý, konopí si volně a zdarma dávali lidé mezi sebou. Mohl jsem zapomenout na dealery. V ulicích jsem se cítil mnohem bezpečněji.
Nyní přeskočím do roku 1997, kdy u mě byla diagnostikována nemoc mé matky, roztroušená skleróza, a Kanada učinila kroky směrem k liberalizaci užívání konopí pro pacienty s touto chorobou. Abyste mi správně rozuměli – pokud trpíte nějakou „nevyléčitelnou” nemocí, jste vždy připraveni vyzkoušet úplně cokoli, co by vám mohlo dát aspoň malou naději. Uvážíme-li skutečnost, že v zemi, kde jsem vyrostl, bylo nyní konopí doporučováno na mou diagnózu, netrvalo dlouho a zachtělo se mi tuto věc vyzkoušet. V té době si již takzvaná narkomafie upevňovala své pozice v zemi a vzkvétal také export. Ohledně získávání konopí jsem měl smíšené pocity. V té době jsem nebyl ochoten vynaložit na nákup peníze a podpořit tak ilegální obchod. Rozhodl jsem se sám si konopí vypěstovat ze semínek, která jsem získal od internetového kolektivu pacientů, jenž semínka zdarma distribuoval nemocným, kteří nechtěli nebo si nemohli dovolit zaplatit vysokou cenu semenných bank. Překvapivě to byly právě semenné banky, kdo tato semínka poskytoval zmíněnému kolektivu. To celé se zakládá na filozofii, podle které zdraví lidé, schopní a ochotní nakupovat semínka za plnou cenu, mohou podporovat nemocné, kteří si to dovolit nemohou. Léta plynou a díky těmto vztahům získávám i rozdávám semínka z a do celého světa, což umožňuje pacientům vyzkoušet celou plejádu jednotlivých odrůd a experimentálně na vlastní kůži zjišťovat, která nejlépe poskytují požadovanou úlevu.
Tyto úvahy mě přivádějí do současnosti. Jsme post – „menší než malé množství” společnost, která si je stále dosti nejistá svým názorem na konopnou problematiku. V poslední době vyvíjelo průkopnickou činnost i Centrum adiktologie při Karlově univerzitě, které po zatím dosti konzervativní české vládě požaduje liberalizaci postoje k tématu léčebného využití konopí pro pacienty s některými nemocemi. Tuto iniciativu vítám, ale přesto musím vysvětlit, že pro mě osobně tato věc vůbec nestojí za diskuzi. Musím říci, že pro mě je celá věc naprosto jasná a VÍM, že konopí mi v nemoci pomáhá. Na vyžádání jsem také schopen tato tvrzení prokázat pomocí moderních diagnostických metod, jako například archivovanými snímky z magnetické rezonance, kterou jsem podstupoval v posledních deseti letech. Jsem nějakým způsobem požehnán pozitivní léčebnou reakcí na konopí a vím o dalších stovkách lidí na celém světě, u nichž je tomu podobně. Chápu a respektuju ale také stejně tolik pacientů, které jsem potkal a kteří toto štěstí nemají.
Chci, aby bylo lékařům umožněno mi to vysvětlit. Pokud odpověď není k dispozici, doktorům by mělo být umožněno ji odhalovat.
To je pro mne skutečnou esencí tohoto posledního impulsu, který vzešel z univerzity. Snad nebudeme poslední na světě, kdo tuto možnost získá. Proč nemohu s českým lékařem nebo českými úřady mluvit stejně otevřeně, jako kdybych byl v Kanadě? Mám koneckonců dvojí občanství.
Chápu, že pro některé z těch, kteří mají na starost přípravu konkrétního znění zákona pro schválení parlamentem, se jedná o relativně neprozkoumané vody. Chápu také, že je zde mnoho jednotlivých problémů, týkajících se zdroje léčebného konopí nebo také faktu, že doporučovaná procedura nezahrnuje „samopěstování doma”. To jsou počáteční problémy, se kterými se musíme co nejrychleji vypořádat. Nalezneme mnoho rozdílných požadavků pacientů ohledně užívání této léčivé byliny. Já osobně používám převážně konopný extrakt s nízkým obsahem THC, který, pokud je mi známo, není v nabídce žádného dodavatele, doporučovaného pro vládní program. Nemám nic proti THC a sám ho umírněně užívám, ale prostřednictvím experimentování s mnoha odrůdami jak s nízkým, tak vysokým obsahem THC jsem objevil, že tato látka není v mém případě zcela nezbytná. V rostlině je další stovka jednotlivých kanabinoidů a jedna nebo více z nich pomáhá spolu s tou nelegální ulevit od mé nemoci.
V této době máme týmy etnobotaniků, kteří prolézají Amazonii a hledají léky, které by tam někde mohly být ukryty, a přitom se nám přímo za dveřmi rýsuje nová alternativa.
Budeme mít mimochodem také vynikající příležitost výrazně zaútočit na peněženky narkomafie, pokud se nám podaří stanovit extrémně nízké ceny a bude kontrolována kvalita. Jednou ze zajímavých vlastností konopí je skutečnost, že jeho spektrum účinků je velmi široké, napomáhá léčbě celé řady nemocí a jsem si jist, že další možnosti budou brzy objeveny a v průběhu času schváleny.
Doufejme, že se společnost nakonec vyvine zpět k tomu, co si pamatuju z počátku devadesátých let, tedy k racionálnímu přístupu k určování toho, co je kriminální činností a co rekreací. Stejně tak doufám, že budu moci svým dětem nabídnout možnost vyrůstat bez nebezpečí pro jejich zdraví, které je představováno dealery a jejich „zakázaným ovocem”. Brzy budeme moci v této kultuře začít komplexněji řešit problémy alkoholu a alkoholismu vzhledem k tomu, že alkohol má značně negativní následky a představuje daleko vážnější nebezpečí než konopí.
Cítím, že se zde konečně objevila snaha zbavit nemocné a jejich lékaře omezení týkajících se metod léčby. Pro pacienty jde rovněž o možnost získat odpovědi na všemožné otázky, zjistit, zda jim konopí může pomoci a v neposlední řadě o schopnost vysvětlit sobě i svým rodinám, proč vlastně konopí užívají či užívat chtějí.
