Věk: 63
Mária ve svém okolí platila za energickou a vitální ženu, bojovnici, která se čelem postavila nejen zákeřným chorobám, které jí chtěly připravit o život, ale i zlovůli a šikaně státní moci. Dlouhé roky se bila za základní lidská práva nás všech a dlouhé roky vyhrávala jednu bitvu za druhou. Až do začátku letošního května, kdy vyčerpaná ze série nesmyslných předvolání vzala osud do svých rukou. I hrdina je jenom člověk.
Notoricky známý příběh Márie Brodské odstartoval zhruba před deseti lety, kdy si začala podle návodů od známých vyrábět konopné masti a olejíčky. Trpěla totiž mnoha bolestivými nemocemi a produkty z léčivého konopí se v jejím případě ukázaly jako velice účinná alternativa ke konvenčním způsobům léčby chemickými léky. Jak známo, není na tom nic těžkého, stačilo zasadit pár květin a těšit se na výnosy, od kterých je k primitivním, ale účinným medikamentům jen krůček. Mazání a oleje se však, jako v mnoha jiných případech, staly vděčným terčem policie a posléze agilního státního zástupce, který si na bezbranné nemocné ženě rozhodl vybudovat kariéru. Pětiletá soudní anabáze, kdy Mária nechtěně sehrála roli horkého bramboru, se dostala až k Nejvyššímu soudu, kde byla osvobozena, stejně tak jako předtím již třikrát soudcem Václavem Krejčíkem u soudu nymburského. A jakoby nikdy nestačila slova pronesená soudem: „Argumenty státního zástupce neobstojí. Neexistuje důkaz, že by paní Brodská používala marihuanu jinak, než popisuje. Divím se policii a státnímu zastupitelství, že plýtvá silami na takovéto věci. Konání paní Brodské není a nemůže být trestným činem.“ Odvolání státního zástupce hned na místě padlo znovu, tentokrát již po čtvrté. Jak by třiašedesátiletá důchodkyně dopadla v novém překážkovém závodě po různých soudech, se již nedozvíme.
Jakou roli v dobrovolném odchodu ze světa hrály okolnosti jejího trestního stíhání a nakolik došlo k souběhu jiných životních problémů, je dnes už možné jen spekulovat. V našich vzpomínkách Mária Brodská zůstane nezdolným frajerem s unikátním smyslem pro humor a vzornou kámoškou do nepohody. Milá Márie. Vítej v legalizační Síni slávy a odpočívej zde v pokoji. Děkujeme ti, nezapomeneme!
Rozhovor z Million Marihuana March 2008
Tvoje první zkušenost s konopím se datuje do období, kdy ti lékaři diagnostikovali velmi vážnou nemoc. Jak to tehdy vlastně bylo?
Svého času jsem roznášela noviny a jednou v nich psali o pánovi, který se úspěšně léčil konopím. Poprosila jsem tedy svého syna, aby mi nějaká semínka sehnal. Chodil v té době do učení, takže jsem tušila, že to pro něj nebude problém. Nějaké osivo zanedlouho donesl, já jsem ho zasadila a pak už se mi to vypařilo z hlavy. To asi proto, že mi ještě nebylo tak špatně. Později však nastal zlom, situace se zhoršila a mi lékaři oznámili, že jako silné kuřačce mi zbývá pouze šest měsíců života a za chvíli je po mně. Trvalo to asi šedesát dnů, kdy jsem začala mít velké horečky, kolem 41 stupňů. A to byla chvíle, kdy jsem si na konopí jakoby zázrakem vzpomněla. Kolem půl jedné ráno jsem se začala ptát, kde ten hašiš mám (v té chvíli jsem pořádně nevěděla, jak se těm kytkám vlastně říká). Uvařili mi tedy hodně husté konopné mléko z hodně marijánky, které se mi podařilo vypít. Byl to trošku problém, protože už týden jsem nemohla pořádně polykat, ani udržet lžíci v ruce. No a světe div se, ráno jsem se probudila a měla téměř pocit, že mi nikdy nic nebylo. Takový to byl rozdíl!
Rakovina žaludku rozhodně není žádná legrace, jak jsi v léčbě po prvním úspěchu pokračovala?
Dá se klidně říct, že mi mlíko z marihuany zachránilo život. Několik měsíců potom jsem pravidelně pila konopné čaje a situace se neskutečně rychle lepší. Bude mi padesát devět roků, a ačkoliv jsem nikdy marihuanu nekouřila, dvěma synovým kamarádům z Prahy jsem slíbila, že jestli se dožiju šedesátky, tak si s nimi jointa s radostí zapálím.
Jestli se nemýlím, tak onemocnění trávicí soustavy není jediný neduh, na který ti konopí pomáhá.
To máš pravdu, trpím také zánětem kostní dřeně a trvá to již osmnáct měsíců. Nohy se mi střídavě otevírají a zavírají, což je nesnesitelná bolest. Jak vidíte, díky konopí tu stojím s vámi na pódiu a bez problému dokážu chodit. Pravou nohu mám otevřenou už dva roky, tu levou mi lékař operoval při vědomí. Řvala jsem jako pavián, ale pomohlo to, ačkoliv hodně bolí, tak je zavřená.
V zákulisí jsi mi řekla, že v současné chvíli konopí nepěstuješ. Čím to?
Protože nechci přivést do průšvihu svého syna, který si na hypotéku koupil barák. Jsem již sice osvobozená, hádala jsem se před soudy přes pět let, ale i tak z nich mám strach. Kolikrát mě kriminálka sleduje až do rána u parku, dokonce tak, že za nimi už i chodím, jestli nechtějí kafe nebo něco na zub. Hrozně moc mě to mrzí, říkám, že mě měli zavřít, abych tam někde chcípla, než aby mě takhle sledovali. Každopádně chci poděkovat neznámému mladíkovi z Prahy, který mi přivezl plnou tašku konopí a já si konečně měla z čeho vyrobit léky.
Vzpomeneš si, kolik chemických léků jsi během své léčby snědla?
To si nevzpomenu, ale po chvíli, co jsem začala užívat konopí, už žádné chemické pilule neberu. Nyní to bude něco přes pět let.
