Slovo hašiš pochází z arabštiny a znamená prostě „tráva“. Dominantní užívání tohoto názvu má svůj historický důvod, což blíže rozvedu v příslušném odstavci. Samozřejmě existuje pro hašiš (stejně jako pro jiné drogy) mnoho názvů, které mají svůj historický nebo komunitní původ. Nejčastějšími jsou u nás asi „shit“ z USA pro barvu a konzistenci kvalitního hašiše, „čaras“ je výraz pro ručně sbíraný hašiš v Indii a nakonec „čokoláda“ je pojmem dosti mezinárodním a opět odkazuje na vzhled. Samozřejmě jsou desítky a možná i stovky dalších méně či více užívaných názvů, ale cílem tohoto článku není etymologická analýza, ale stručné přiblížení historie a současnosti této formy konopí.
Jaký je vůbec rozdíl mezi hašišem a marihuanou
Hašiš je jednoduše pryskyřice z konopných květů. To lepkavé a blyštivé na paličkách, co ulpívá na nůžkách a prstech, to je hašiš před oddělením od rostlinné hmoty. Ve skutečnosti se v zelené hmotě konopných rostlin nachází naprosto zanedbatelné množství účinných (psychoaktivních i léčivých) látek. Ty jsou z téměř sta procent soustředěny právě do těch blyštivých kuliček, obsahujících pryskyřice a těkavé aromatické látky. Vytvořením hašiše tak získáme čistější a koncentrovanější podobu marihuany, která má typicky zároveň lepší aroma.
Odpůrci hašiše často používají srovnání pivo versus vodka, ale to není vůbec na místě. Zatímco vodka je koncentrovaný alkohol, u kterého jsou potlačeny chuťové složky a prakticky všechno, co je na pivu zdravé, u hašiše k žádné podobné degradaci nedochází. Hašiš si zachovává všechny léčebné a psychoaktivní parametry sušených květů konopí, tedy marihuany.
Proč tedy hašiš
Už jsme si řekli, proč hašiš není horší, ale proč by měl být lepší? Předně je třeba si uvědomit, že dříve nebyla možnost pěstovat sinsemilla rostliny, tedy pouze samičí rostliny bez semen. Pokud jste si někdy ubalili joint se semínkem, pak víte, co to udělá. Semínko se nafoukne a pukne, přičemž se okolní materiál rozletí do prostoru a nedivil bych se, kdyby tímto způsobem bylo zničeno mnoho dýmek i v dávné minulosti. První zdokumentovaná výroba hašiše se datuje do Indie asi 4000 let do minulosti. Tím se dostáváme k dalšímu důvodu, proč hašiš. V té době probíhalo šlechtění jakýchkoliv rostlin velmi primitivním způsobem a původní divoké variace konopí, pocházející z čínského vnitrozemí, neobsahovaly příliš účinných látek. Odhady hovoří asi o 2-3 procentech THC v sušině proti dnešním 15-25 u běžně pěstovaných indoor odrůd. Výroba hašiše byla tedy způsobem, jak účinek koncentrovat a psychoaktivního efektu dosáhnout snáze.
Další důvody byly ryze praktické. Marihuana rychle ztrácí účinek a při nevzduchotěsném skladování se polovina THC rozloží již za nějaké dva měsíce. Hašiš má mnohem menší reakční plochu pro vzdušný kyslík a tak vydrží mnohem déle. Dále se i mnohem lépe skladuje. Zatímco gram hašiše je velký asi jako poslední článek malíčku, gram marihuany je velký jako celý palec. Zároveň je v gramu hašiše (podle kvality) asi troj- až pěti- násobek účinných látek. Váhově i (zejména) objemově je tak hašiš vhodnější pro přepravu i skladování.
Jako poslední bych zde zmínil i zdravotní výhody hašiše proti marihuaně. Předpokládám, že v minulosti toto hledisko nikdo moc vážně nebral, ale v současnosti se na takové věci dost hledí. Když kouříte marihuanu, tak pro dosažení stejně silného stavu jako při kouření hašiše ze stejné rostliny potřebujete do plic dostat kouř několikanásobně většího množství materiálu. Tento kouř přitom nenese žádnou přidanou hodnotu z psychoaktivního, ani z léčebného hlediska. Jedná se prostě jen o spálené stonky, listy a květy, které nám k ničemu nejsou. Proč tedy hašiš? Protože je skladnější, déle vydrží a jeho kouření je zdravější.
Jak to začalo
Nejstarší zdokumentované užívání konopí/hašiše za účelem dosažení změněných stavů mysli je zdokumentováno ve svaté knize Hindů Atharva Védě, kde se jedná o paličky konopí vařené v mléce s medem a kořením. Tento nápoj se nazývá bhang a chutí v mnohém připomíná známější masalu. Vzhledem k pozici konopí coby jedné z pěti svatých rostlin hinduismu, se současně dostalo popularitě i hašiši, respektive čarasu. Čaras je pravděpodobně úplně původní forma hašiše. Mniši, kteří konopí pěstovali při mnohých hinduistických chrámech, po sklizni vzali ještě před zavadnutím květy konopí a třeli je v rukách. Když se jim na dlaních utvořila vrstva pryskyřice, oškrábali ji a tvarovali do úhledných kuliček nebo válečků. V této podobě čaras skladovali ve velkých dřevěných bednách, které zajišťovaly optimální výměnu vzduchu, takže na povrchu se utvořila tvrdší krusta chránící vláčný a poddajný vnitřek.
Možná ani není na místě používat minulý čas, protože i přes silné intervence OSN a USA se v severní Indii a Nepálu i nadále takto čaras vyrábí a je užíván širokou populací. Původně byl čaras užíván například sadhy, potulnými žebravými mnichy, kteří skrze něj hledali cestu k osvícení a smíření se s okolním světem. Ti samozřejmě nebyli jedinou odnoží hinduismu, která čaras užívala a uznávala, za další jmenujme například sikhy s tradiční dýkou vždy připevněnou k pasu. Společné ale bylo to, že hašiš užívali pravidelně pouze mniši a ostatní lidé jen při náboženských akcích. Až s příchodem bělochů, u kterých byla spirituální rovina čarasu převážena rovinou tělesnou, se rozšířilo jeho běžné užívání mezi širokou veřejností, které trvá dodnes.
 |
| Stará malba přibližuje přípravu hašiše a různé způsoby jak jím dá pěkně spráskat. |
Hašiš a arabský svět
Do arabských zemí se spirituální a rekreační užívání hašiše dostalo dávno před vznikem Islámu. Zásluhu na tom měli zejména Skythové, kočovné kmeny původně z území dnešního Íránu. Není úplně jisté, jak přišli ke své znalosti konopí oni sami, ale lze předpokládat, že buď se přímo jednalo o exulanty z Indického poloostrova, nebo tuto znalost získali během kulturní výměny. Postupně rozšířili praktické (lana, oděvy, papír) i spirituální (bhang, hašiš, čaras) využití konopných rostlin na celé své území, které sahalo od arabského poloostrova na jihu až po Ukrajinské pláně na severu. Mimo to byli i agilními obchodníky, takže tuto rostlinu rozšířili i do skandinávských zemí a do střední a západní Evropy. To se stalo již někdy před 3000 lety. Mimo samotné Skythy bylo ale užívání za účelem změn vědomí spíše výjimečnou a ojedinělou záležitostí (přesto jsou takové případy zdokumentovány i v antickém světě). Později s nástupem Islámu v polovině prvního tisíciletí našeho letopočtu a prohibicí, která je s Islámem těsně spjatá a i v současnosti v mnoha arabských státech platí (příkladem budiž Saúdská Arábie nebo Írán), se užívání hašiše výrazně rozšířilo. Když byl lidem uzmut alkohol, našli v hašiši náhradní sociální drogu. Odtud také pravděpodobně pochází současná nejčastější podoba užívání, tedy posezení v úzkém kruhu přátel, kdy hašiš slouží k naladění se na „stejnou vlnu“ bez nějakého spirituálního kontextu. V této době se užívání hašiše dostává i do židovských náboženských textů (Talmud).
V novém tisíciletí se pak užívání hašiše šíří napříč společenskými vrstvami a vzniká i Súfijský Islám, který se dá chápat jako jakési prapůvodní hnutí hippies s mnoha shodnými dogmaty. Súfijové se rekrutují zejména z chudších vrstev a razí návrat k přírodě, život v askezi a poznání Boha (resp. Alláha) skrze drogy, hlavně pak samozřejmě hašiš. Podobně jako hippies byli také vládnoucími vrstvami pronásledováni. Není známo, kdy se přesně začal používat samotný termín „hašiš“, který vzešel z arabského al-hashish, tedy tráva. V této době ale v Evropě panovala doba temna a strážci antických vědomostí se tak stali právě arabské národy. Proto se zrovna jejich označení pro konopnou pryskyřici v současné době nejvíce používá. Když doba temna skončila, obnovil se obchod a bylo nasnadě užívat názvy, které používali i vzdělaní Arabové. Hašiš je i v současnosti společně s kávou a tabákem nejužívanější vědomí měnící látkou na blízkém východě.
Maroko, Afghánistán a ti další
V současnosti se nejvíce hašiše produkuje právě v Afghánistánu, odkud pochází mnoho úžasných odrůd s neuvěřitelně vysokým obsahem pryskyřice a v Maroku, odkud se naprostá většina produkce ihned exportuje do EU přes blízké Španělsko.
V Afghánistánu je pěstování konopí a výroba hašiše velmi tradiční. Existují tu celé klany, pro které je výroba hašiše již po desítky generací hlavní obživou a místní klimatické podmínky (sucho a malá míra oblačnosti) jsou pro pěstování indického konopí naprosto ideální. Zde (nebo v některé okolní arabské zemi) se také poprvé rozmohla jiná forma hašiše, než čaras. Jedná se o hašiš získaný prosíváním přes jemné plátno, kdy propadají jen samotné krystalky pryskyřice, která se pak lisuje do pevných bloků. Takový hašiš je méně plastický a méně čistý než čaras, ale zase lze ze stejného množství květů takto získat i více než dvojnásobek materiálu. Tento způsob výroby je v současnosti ve světě naprosto dominantní a původní čaras se vyrábí v masovějším měřítku pouze v zemi svého původu, v Indii.
V Maroku se pěstování konopí skutečně rozšířilo až v posledním století, když byly tyto drogy v Evropě zakázány a tak se z nich stal výhodný vývozní artikl. Hašiš se zde sice začal užívat již ve středověku a tento zvyk se udržel dodnes, ale až Evropská konopná prohibice umožnila tak masivní výrobu. Většina marihuany je vypěstována v pohoří Ríf na severu země, vzdáleném co by kamenem dohodil od pobřeží Středozemního moře.
Existují samozřejmě i další země, kde se pěstuje konopí, ale žádné tak přímočaře zaměřené právě na hašiš. Například v Mexiku, Holandsku nebo v Kanadě a nakonec i v naší zemičce, které patří k zemím pěstujícím nejvíce konopí, se hašiš téměř nevyrábí, protože produkce tam byla započata už v době, kdy se ustálilo pěstování sinsemilla rostlin, takže hašiš neměl takový praktický užitek. Proti hašiši zde mluví zejména ekonomičnost, protože hašiš se prodává (na váhu) za prakticky stejné peníze jako marihuana, ale na gram hašiše se spotřebuje až 10 gramů marihuany.
Hašiš v současnosti v západním světě
Dá se říci, že v současné době se hašiš v západních zemích dělí na dvě kategorie. Buď se jedná o pašovaný hašiš druhé a třetí jakosti, který byl vyroben prakticky výhradně v Indii, Maroku nebo v Afghánistánu, nebo jde o „domácí“ hašiš, který vyrábějí drobní pěstitelé pro sebe a své přátele, a který je typicky výrazně kvalitnější, ale těžko dostupný. Je pravda, že v holandských coffee shopech se dá místní hašiš koupit, ale bývá extrémně předražený (desítky EUR za gram) a kvalita ceně rozhodně neodpovídá. Hašiš je často brán i kuřáky marihuany jako tvrdší droga a proto není příliš rozšířen. Spíše se jeho užívání vyskytuje u kuřáků „fajnšmekrů“, kteří ke konopí přistupují podobně jako jiná sorta lidí k vínu a dokážou tak ocenit jemné nuance chutí a vůní, které jsou u hašiše lépe patrné než u marihuany. Nejčastějším způsobem přípravy je v těchto případech rozhodně prosévání, a to jak tzv. „suché“, tedy pouze rozdrolené paličky a síto, tak i „mokrý“ způsob, kdy se paličky mixují v ledové vodě, která umožní odlámání pryskyřice a její přesnější propad skrze síta.
Hašiš na vzestupu
Celosvětově je spotřeba hašiše (ale i marihuany) na vzestupu, a pokud se situace zásadně nezmění, tak až do plné globální legalizace (a možná ještě chvíli po ní) stoupat bude. Tento trh má k nasycení ještě daleko. Pokud vás hašiš zajímá, doporučuji návštěvu některých větších mezinárodních fór, jako je například icmag.com, kde jsou vlákna věnovaná hašiši protkána neuvěřitelným množstvím různých postřehů, jak zkvalitnit svůj domácí produkt a obrázků, ze kterých oči přecházejí.
