Léčebné účinky konopí se staly oblíbeným námětem v dnešních médiích. V některých generacích, kulturách či náboženstvích jsou pokusy o vyzkoušení léčivých účinků této bylinné alternativy často komplikované vírou nebo zvyky – anebo prostě jen strachem z odsouzení přáteli a rodinou. O rostlině konopí přetrvávají nespočetné mýty, nahromaděné během desetiletí šíření desinformací v rámci snahy o kontrolu produkce a spotřeby této drogy.
Mnozí vědci věří, že právě pěstování málo potentního konopí (nepsychoaktivního bratrance rostliny konopí, vhodného pro kouření) bylo alespoň částečně odpovědné za přechod našich dávných předků od kočování ke stálému způsobu života v zemědělských společenstvích. V té době neexistoval žádný botanický rozdíl mezi konopím pro hospodářské účely a silnou ganjou, takže vedle praktického využití na oděvy, provazy, jídlo, stavbu obydlí a tak dále se tato rostlina s oblibou používala k léčení a při obřadech. Téměř všechny pozdější kultury používaly konopí jako lék.
V roce 1964 Raphael Mechoulam, Yechiel Gaoni a Habib Edery z Weizmannova Institutu věd v Rehovotu v Izraeli objevili nejznámější aktivní složku rostliny konopí. Podařilo se jim vůbec poprvé identifikovat a syntetizovat THC, což je zkrácený název pro tetrahydrocannabinol. Poprvé se tak vysvětlil omamný účinek neboli „high“ u této rostliny – nebo alespoň to si tehdy vědci mysleli.
První teorie tvrdily, že jelikož THC je silně hydrofobní (odpuzuje vodu), jeho psychotropní účinky musí být výsledkem jeho interakce s lipidy buněčných stěn. Později se však přišlo na to, že za složitým mechanismem účinků jednotlivých odrůd je přímý styk některých kanabinoidů (účinných látek vlastních rostlině konopí) se specifickými receptory v našem těle. Někteří vědci se domnívají, že tím se vysvětluje, proč v dějinách nenacházíme žádnou zmínku o předávkování člověka konopím.
Ve skutečnosti u konopí k předávkování podle medicínské definice dochází přesně v okamžiku, kdy si uživatel začne uvědomovat omamný účinek této látky – neobjeví se však křeče, selhání dýchání, smrt a tak dále, které bývají následkem předávkování nebezpečnějšími drogami jako heroin, kokain nebo psychofarmaka. Dá se tedy říct, že rozdíl mezi léčebným a rekreačním využitím konopí spočívá v tom, že to první prospívá zdraví, zatímco to druhé má specifický účel – dosáhnout u uživatele stav omámení, označovaný také jako „be high“ či „be stoned“.
Léčebné konopí se užívá třemi hlavními způsoby: inhalací, pojídáním nebo lokální aplikací. Inhalované konopí (kouřené nebo vaporizované) mívá okamžitý účinek, avšak kouření není doporučené pro léčebné využití. Nejlepší volbou je pořídit si vaporizér, v němž se rostlinný materiál zahřívá tak, aby se účinné látky uvolnily v podobě výparů; kouř je vedlejším produktem hoření a obsahuje karcinogeny a další toxiny. Jointy, bongy nebo dýmky by se měly používat jen jako nouzové řešení a pouze skleněné (nikoliv ze dřeva nebo plastu). Kouření odrůd „sativa“ nebo „haze“ zprostředkovává „high“ s pocity štěstí, zatímco odrůdy typu „indica“ uživatele relaxuje a uklidňuje. Vaporizované konopí mívá nezávisle na odrůdě energizující „high“ účinek.
Konopí lze také užívat ve speciálních potravinářských výrobcích nebo nápojích. Obvykle se kanabinoidy louhují v másle, potravinářských olejích, ghí (přepuštěném másle) nebo jako tinktury, které se následně používají pro přípravu sladkých a chutných „veselých“ pokrmů. Ty je pak nutno pojídat velmi střídmě, začít jen malou dávkou, počkat asi hodinu nebo dvě a pak teprve poznáte, jestli potřebujete další kousek. Pokaždé, když budete pojídat konopí, pocítíte nástup jeho účinků za různě dlouhou dobu a různá bude i délka jeho působení,nebo síla a charakter samotného účinku. Nezávisle na tom, jestli použijete „trávu“ nebo hašiš, jejich účinek v jídle je obvykle uvolňující.
Tinktury, krémy, vodičky a obklady z konopí pro místní aplikaci se používají už po celá staletí. Pokožka umožňuje rychlou absorpci účinných látek, které se snadno dávkují; je však relativně málo onemocnění, u kterých je tato metoda účinná.
Ve druhé části našeho seriálu blíže prozkoumáme kanabinoidní receptory CB1 a CB2 , které kontrolují specifické účinky kanabinoidů na jednotlivá onemocnění.
Překlad: Bushka Bryndová
