Jeden z nejznámějších Čechů působících v zahraničí, vědec Lumír Ondřej Hanuš, který už dvacet dva let pracuje na jednom z nejprestižnějších vědeckých pracovišť na světě zabývajících se léčbou konopím, nedávno vydal vědeckou práci o mozkových nádorech (gliomech) a jejich experimentální léčbě konopím. Jeho článek obsahuje velmi důležité poznatky týkající se léčby konopím obecně, a proto jsem požádala pana profesora o svolení převést jeho vědecký text alespoň z části do mluvy pochopitelné i pro nevědecky založený intelekt. Tam, kde je text dostatečně srozumitelný v původní podobě, jsem ho ponechala takový jaký je, a z práce cituji s vynecháním většiny cizojazyčných názvů, odkazů apod.
Dnes je již každému jasné, že léčebné účinky konopí nejsou výmyslem jeho náruživých konzumentů a/nebo zastánců jeho legalizace. Zákon by měl umožnit užívat konopí a jeho produkty k léčebnému účelu a naopak trestat vývozce a dovozce nelegálních drog a jejich dealery. V celém systému použití léčebného konopí je také nutné identifikovat nejen ty pacienty, kterým může přinést užitek a pomoci jim v nemoci, nýbrž i ty, kteří by na tom mohli prodělat a kterým by mohlo uškodit.
Konopí seté (Cannabis sativa L.) v sobě skrývá velký léčebný potenciál, který je lidstvu znám již několik tisíc let. Opomeňme tu nikdy nekončící diskuzi, zda existují různé druhy konopí (Cannabis sativa, Cannabis indica, Cannabis ruderalis etc.), či se jedná o pouhé odrůdy konopí setého. To není v naší otázce tak důležité. Důležitým faktorem je, že tím aktivním konopím, o které je zájem po všech stránkách, jsou samičí rostliny, a že to konopí, které se používá k rekreačním (vrcholky samičího květenství, obvykle známé pod názvem marihuana, a pryskyřice, která na těchto vrcholcích vzniká, známá pod názvem hašiš), či léčebným účelům se hodnotí především podle obsahu psychotomimeticky aktivního kanabinoidu, (-)-trans-D9-tetrahydrokanabinolu (známého pod zkratkou THC).
Lze říci, že v současné době je užívání konopí k rekreačním účelům v celém světě prakticky nelegální (uvědomme si, že vzácná výjimka vždy potvrzuje pravidlo) s výjimkou použití konopí k léčbě (a ta je řízená přísnými pravidly a to jen v několika zemích světa). Je starou známou skutečností, že ti, kteří díky nelegálnosti konopí na jeho pěstování a prodeji bohatnou, jsou vždy o krok před zákonem. Není proto divu, že se jim podařilo vypěstovat odrůdy, které často obsahují jen THC, a to v tak vysokých množstvích, že přírodní hašiš jim už nemůže konkurovat, a tak prakticky začíná existovat jen černý trh s marihuanou.
Zjištění aktivní látky v konopí v roce 1964, objev kanabinoidního receptoru v roce 1988 a izolace prvního známého endokanabinoidu z mozku v roce 1992 posunuly hranice našich možností v otázce objasnění účinku THC v lidském organismu a vlivu THC a endokanabinoidů na zdraví člověka. Vypěstováni odrůd s vysokým obsahem THC umožnilo nejen objasnit účinek této látky ve zdraví a nemoci, ale i jeho praktické použití v lékařství. A co více – z těchto odrůd byly izolovány také nové kanabinoidní látky, které se v běžném konopí vyskytují zjevně v nedetekovatelných množstvích a které mají také léčebný potenciál.
Dnešní využití konopí v medicíně
Pokud se dnes léčebné konopí používá v lékařství, je to pouze v paliativní medicíně. Nemoc sice neléčí, ale spolehlivě odstraňuje její negativní symptomy, což výrazně zkvalitňuje nejen život pacienta, ale následně i jeho rodiny. V této léčbě je podstatné, že pacient má mnohdy dojem, že je zdravý, ale ve skutečnosti jsou odstraněny pouze negativní symptomy nemoci, která i přes toto pozitivum pokračuje kupředu. Nelegální používání konopí k léčbě není žádným překvapením. Když lékařská věda již nemůže pacientovi pomoci, pacient se neptá na legálnost použití přírodní léčby. Prostě konopí použije, neboť mu pomáhá. Je to logické a přirozené. Negativní jsou na tom jen dvě věci: 1. pacient toto konopí koupí za každou cenu na černém trhu (a tam je ta cena opravdu vysoká), a tak je třeba si klást otázku, zda zákon v tomto případě ve skutečnosti nepomáhá pouze dealerům, 2. pacient neví, jaké kvality konopí používá, neboť nebyla provedena jeho chemická analýza, a tudíž jeho účinnost pro danou chorobu je nejistá (a navíc, bylo-li pěstováno na závadné půdě, mohou v něm být těžké kovy, herbicidy, pesticidy apod.). Pacient použije odrůdu, ve které vhodný poměr a množství léčivých látek jednou příznivý a k léčbě vhodný, a podruhé marihuanu příliš silnou, či příliš slabou.
Vzhledem k tomu, že asi posledních 70 let (zhruba od roku 1937) je konopí nelegální, nešel výzkum jeho léčebných účinků kupředu tak, jak by si zasluhovalo. Proto se také dnes používá (či začíná používat) pouze v paliativní léčbě. Avšak Ti, kteří konopí k léčbě používají prakticky nelegálně, vidí a prakticky se mnozí i sami na sobě přesvědčili, že působí i v léčbě kauzální a lze si jím i nemoc vyléčit či podstatně zlepšit. K naši lítosti je faktem, že aby mohlo být takto konopí používáno, je třeba výzkumu v preklinické i klinické praxi, což nám napovídá, že cesta k tomuto bodu je doposud dlouhá a trnitá.
 |
Samoléčitelé bohužel obvykle neví nic o kvalitě konopí (o jeho látkách, které obsahue a jejich kvantitativním zastoupení v rostlině) a ani neuvádějí informace o sobě a stadiu své nemoci, takže tyto zprávy nemají tu hodnotu, která je potřebná k obecnějšímu hodnocení takovéto léčby a cílenému využití v legální léčbě. Výzkum na tomto poli je v současné době prakticky veden pouze na laboratorních zvířatech a in vitro. Nikde ovšem není psáno, že to, co funguje na laboratorním zvířeti nebo in vitro, bude fungovat i in vivo u člověka. Tato skutečnost nám v současnosti dost svazuje ruce, co se kauzální léčby týče. Ať už se nám to libí nebo ne, zjevně nikdo nepovolí použití léčebného konopí, když nemáme exaktní výsledky. Celou věc ještě ztěžuje skutečnost, že řada odborníků raději s konopím neexperimentuje, „aby neměli problém se zákonem“. Jeví se nám proto logické, aby především vlády udělaly vstřícný krok a lide ze sebe setřásli věčný strach a mohli se věnovat výzkumu této rostliny takovou měrou, jakou si zaslouží, a abychom mohli jasně odpovědět na otázku, jak a co tato rostlina léčí. Jen to pomůže jejímu využití v lékařství.
Vzhledem k tomu, že se pravděpodobně brzy bude marihuana používat v České republice jako lék, je samozřejmě třeba mít na takový lék přísné požadavky. Ty se týkají pěstování, sklizně a zpracování konopných rostlin, kvality (důraz na hlavní aktivní kanabinoidy a homogenitu rostlinného materiálu) nejen surového materiálu (tj. vrcholku samičího květenství konopí), ale kvality z nich připravených léčebných přípravků a v nich obsažených léčivých látek. Důležitý je také způsob podání (kouřeni, vaporizace, perorální extrakt či rostlina v potravě, sublinguální v oleji, orální ve spreji či rektální formou čípku), vlastní účinnost těchto přípravků a také jejich bezpečnost. S tím samozřejmě také souvisí vyčlenění lékařů zodpovědných za předepisování léčebného konopí, případně povolení pěstitelů konopí s licencí a zajištění analytické laboratoře (či laboratoří) k zjišťování kvality léčebného konopí. Pokud nemocný bude za léčebné konopí platit, je třeba stanovit oficiální cenu jednotlivých přípravků, která bude veřejně známa.
Jak je to s účinkem konopí proti rakovině
Vzhledem k tomu, že na tomto poli není dokonalá osvěta, lidé si často tuto rostlinu představují jako nějaké panaceum, které vyléčí všechny choroby. Je ovšem třeba si uvědomit, že každý člověk je genetický unikát a že to, co je zdravé pro jednoho, nemusí být zdravé pro druhého, a co pomáhá jednomu, nemusí pomoci druhému. S tím se samozřejmě pojí ještě řada dalších kritérií (věk, pohlaví, zdravotní stav, stadium nemoci, použitá odrůda konopí atd.). Znamená to, že ne všechny nemocné konopí (i kdyby bylo sebeléčivější) vyléčí. Někomu nepomůže, někomu zdravotní stav mírně či podstatně zlepší a někoho i zcela vyléčí. Tato fakta již byla zcela exaktně prokázaná na laboratorních zvířatech.
Samozřejmě zde hovoříme o kauzální léčbě, což není tak jednoznačné jako léčba paliativní. K objasnění celé věci by mohli přispět i ti, kteří se v současnosti konopím léčí a vlastně stojí na hraně zákona, kdyby objektivně informovali nejen o úspěšné, nýbrž i o neúspěšné léčbě (v současnosti se člověk může prakticky dočíst jen o úspěšné léčbě, o opaku se mlčí). A vědět o všech výsledcích léčby je pro objektivní hodnocení celé léčby více než důležité.
Jelikož v současné době se v rámci laické veřejnosti hovoří o léčebném konopí především jako o prostředku, který spolehlivě léčí rakovinu, všimněme si především současných znalostí na tomto poli. Chceme-li hovořit o rakovině, je třeba si ujasnit, kolik je vlastně druhů rakoviny. Z jednoho pohledu je tolik druhů rakoviny, kolik je různých lidí, neboť geny každého člověka jsou rozdílné, takže žádná rakovina není tatáž. Můžeme to brát také z jiného hlediska – existuje tolik druhů rakovin, kolik je rozdílných druhů lidských buněk – a těch je asi 220. A obecně jsou dva druhy rakoviny: karcinomy (rakovina, která vznikla na vnějším či vnitřním povrchu těla) a sarkomy (rakovina, která vznikla v buňkách uvnitř těla). Už nyní vidíme, že otázka rakoviny není tak jednoduchá, jak by laik předpokládal, a zrovna takové to bude i s její léčbou!
Kanabinoidní receptory regulují několik cest, které jsou zapojeny do kontroly buněčného dělení a přežití. Na základě pokusů prováděných jak v buněčných kulturách, tak na zvířecích modelech rakoviny byly kanabinoidy navrženy jako potenciální protinádorové látky. Před 35 lety vyšla odborná práce o antiproliferativních účincích látek z konopí, kde THC inhiboval in vitro růst buněk plicního adenokarcinomu po orálním podáni myším. Kanabinoidní látky z konopí a jejich deriváty se v současnosti užívají u pacientů s rakovinou pouze k paliativní léčbě dávení a zvracení jakožto následku chemoterapie. K tomu přistupují v této léčbě jejich účinky, které zvyšují chuť k jídlu a odstraňují bolest.
Kromě paliativních účinků jsou kanabinoidní látky potenciálními protinádorovými látkami, což vyplynulo z pokusu na pěstovaných buňkách a zvířecích modelech rakoviny. Kanabinoidy aplikované laboratorním myším potlačily růst různých typů nádorových štěpů z cizí tkáně jako karcinom plic, gliom, epiteliom štítné žlázy, lymfom, karcinom kůže, karcinom slinivky břišní a melanom. Nezbytnost přítomnosti kanabinoidních receptorů pro tyto protinádorové účinky byla prokázána.
Jelikož v tomto stručném článku nelze pojmout všechny druhy rakoviny, na něž by konopí a jeho produkty mohly působit léčivě, zaměříme se v druhém díle článku, který vyjde v příštím čísle magazínu, alespoň – a to zase pouze stručně – na jeden druh rakoviny – gliom.
