Návrh zákona byl po zhruba tříměsíčních odkladech předložen ve znění, v jakém ho projednala vláda letos v únoru, kdy k němu vznesla řadu připomínek a zaujala neutrální stanovisko (o znění návrhu jsme psali v Legalizaci #10). K vypořádání připomínek byla ze zástupců dotčených ministerstev zřízena ad hoc parlamentní skupina, která dospěla ke konsensuálním závěrům, se kterými se ztotožňuje i předtím silně kritické ministerstvo zdravotnictví. Mezi tyto závěry patří vytvoření registru pacientů užívajících léčiva v režimu s omezením, který by nahradil původně předpokládané elektronické úložiště, dále pak odložení účinnosti úpravy umožňující pěstování v ČR (zatím nepanuje shoda v délce odkladu, pravděpodobné je období jednoho až dvou let) a nakonec shoda na způsobu vypořádání dalších připomínek, týkajících se technických detailů a systematičnosti jednotlivých zákonů. Předkladatelé návrhu oznámili, že upravenou a dopracovanou verzi návrhu představí ve druhém čtení.
V úvahu připadají 3 varianty, které lze stručně shrnout takto:
Varianta 0: nebude se měnit stávající stav;
Varianta 1: dojde k přeřazení konopí pro léčbu z přílohy č.3 do přílohy č.1 zákona o omamných látkách (přičemž ovšem „neléčebné“ konopí bude nadále v příloze č.3), čímž dojde k umožnění dovozu;
Varianta 2: obsahuje variantu 1 a navíc umožní pěstování v ČR a stanoví jeho podmínky.
Navrhovatelé doporučují přijetí varianty 2. Nejkritičtěji se k návrhu postavil poslanec Boris Šťastný (ODS), podle kterého je navrhovaný postup špatný, jelikož „flagrantním způsobem porušuje princip, na jakém je v civilizovaném světě postavena léková politika“, a to je podle Šťastného převod účinné látky do nějaké lékové formy. Pan poslanec nejprve zcela scestně vysvětluje, proč jsou již dostupné přípravky (Nabilone, Sativex) málo a draze dostupné, dále pak (o něco méně scestně) že si pacienti drahé konopí v lékárnách stejně kupovat nebudou, načež uzavírá, že návrh je nesystémový a že by snaha měla být vedena spíše směrem ke zpřístupnění zmíněných registrovaných léčebných preparátů. Další mluvčí se při projednávání zabývali opět technickými, byrokratickými a ekonomickými aspekty připravované novely, mimo jiné již zmíněnou dobou odkladu účinnosti, nutností projednat praktické detaily s lékárníky, vypracovat nákladovou analýzu, zjistit přibližný počet potenciálních pacientů apod. Nejvřeleji komentoval návrh Radek John, který vyzval k rychlé akci: „Takže vás vyzývám, podpořte prosím tento zákon i přes všechny výtky o jeho nedokonalosti. Otevřeme ta vrátka a pojďme v průběhu let tu věc vylepšovat. Ale začněme. Dvacet let jsme nezačali. Začněme dnes!“
A zase ty úmluvy…
Zdá se tedy, že přes všechny průtahy a komplikace je naše země na dobré cestě k legalizaci léčebného využití konopí. Nelze však opomenout dva vzájemně související problematické okruhy. Jedním z nich je otázka ceny výsledného produktu a tím jeho faktické dostupnosti, druhým zůstává nepřijatelnost a nemorálnost stíhání drobných samopěstitelů. Všichni víme, že náklady na samotné vypěstování kvalitního konopí jsou zcela minimální. Zároveň je zcela nesmyslné, aby byli pacienti nuceni v ceně svého léku hradit náklady na fungování v podstatě zbytečného byrokraticko-kontrolního státního aparátu, jehož existenci diktují ony nešťastné a zastaralé protidrogové úmluvy OSN. Jedná se zde o čistě politickou překážku, a proto by tyto náklady měl nést jednoznačně stát a nikoli pacienti. Tytéž mezinárodní úmluvy, ke kterým naši zákonodárci vzhlížejí jako k božímu slovu, leží i v jádru druhého problému. Jakkoli totiž může být jejich výklad různý, legalizace samopěstování by skutečně představovala jejich porušení. A ačkoli je v některých státech USA a v jiných zemích takováto praxe povolena nebo alespoň částečně tolerována, nelze u nás při současném složení politické reprezentace očekávat podobný průlom. A to přesto, že model samopěstování a delegovaného pěstování by v kombinaci s možností výdeje takto získaného konopí v lékárnách byl jednoznačně nejlevnější, nejefektivnější a nejpřirozenější variantou. Pro tuto chvíli nezbývá, než si přát a od našich politiků požadovat, aby novely zákonů schválili co možná nejrychleji a to v takové podobě, která léčebné konopí potřebným pacientům skutečně zpřístupní, tedy zdarma či za symbolický doplatek. V opačném případě hrozí nebezpečí naplnění obav některých aktivistů, že celý projekt bude pouze tunelem pro několik vyvolených, kteří si za podpory státu a s cílem vlastního obohacení jednoduše pro sebe zlegalizují jeden segment konopného trhu. Horší variantou už by bylo snad jen vyslyšet volání páně Šťastného a nechat pacienty napospas nenasytným farmaceutickým koncernům a jejich výrobkům.
Konopí léčí lépe než alkohol
Ministr zdravotnictví Leoš Heger v rozpravě k zákonu o léčebném konopí: „Já bych rád řekl, že medicína umí pracovat s takovými látkami, které jsou tvrdé drogy, jako je opium nebo morfin, a pracuje s nimi století. Konopné drogy jsou měkké drogy, které mají daleko blíže drogám typu alkoholu, a celý problém je, že existuje společensky různý přístup k alkoholu a měkkým drogám. A konopí opravdu může být někdy užitečné, tak podobně jako někdy může být člověku při lehkých onemocněních i některých nepříjemných stavech užitečný alkohol v rozumných dávkách, tak asi do téhle kategorie patří konopí, které má však při chronickém používání v tomto ohledu méně komplikovaných stavů a méně nepříjemných stavů pro pacienta nežli používání alkoholu.“
