Petice upozorňuje na studii harvardského ekonoma Jeffreyho Mirona, která jasně ukazuje významné úspory a příjmy, které by americká vláda získala zdaněním a regulováním marihuany místo zbytečného utrácení miliard dolarů na vymáhání konopné prohibice.
Miron předpokládá, že legalizací marihuany by se ušetřilo 7,7 miliard dolarů ročně na výdajích za vymáhání zákona a navíc by byl vytvářen značný daňový výnos, konkrétně asi 2,4 miliardy dolarů v případě obdobného zdanění, jako u většiny spotřebního zboží, nebo kolem 6 miliard dolarů při zdanění analogickém jako u alkoholu či tabáku. Ekonomové podepsaní pod peticí uznávají, že rozpočtové implikace marihuanové prohibice jsou pouze jedním z faktorů, které musí být zváženy, ale považují za nezbytné, aby se tato zjištění stala seriózní součástí celonárodní diskuze o dekriminalizaci.
Výhody legalizace marihuany zahrnují mnohem více než jen příležitost ke snížení deficitu amerického federálního rozpočtu. Kriminalizace marihuany je jedním z mnoha bojů ve válce proti drogám, které byly zoufale neúspěšné. Ačkoliv máme často tendenci spojovat tuto zpackanou křížovou výpravu proti drogám spíše s tvrdšími a obávanějšími drogami, pravda je taková, že prohibice konopí tvoří její významnou součást. Federální vláda klasifikuje marihuanu v režimu tzv. „Schedule 1“, tj. mezi nejnebezpečnějšími látkami, nebezpečnějšími než např. kokain. Každoročně je za užívání a držení marihuany zadrženo přes 800 000 osob a držení marihuany je předmětem 46 % všech stíhání za drogové prohřešky. Ani tato nákladná a časově náročná perzekuce uživatelů marihuany ze strany exekutivních a zákonodárných složek nevedla k výraznějšímu potlačení užívání této drogy.
Kriminalizace marihuany nemá za následek pouze obrovský počet zatčených, ale odráží také ohromující rasovou nerovnováhu války proti drogám. Navzdory jasným důkazům, že marihuanu užívají častěji lidé bílé pleti, hrubě disproporční procento z 800 000 každoročně zatčených za užívání a držení marihuany tvoří Afroameričané a Latinoameričané. Následné rozsudky pak značně narušují schopnost jednotlivců najít nebo udržet si práci, volit nebo získat přístup k dostupnému bydlení. Skutečnost, že se tyto těžko smazatelné důsledky, už samy o sobě dosti zlé, týkají častěji demografických skupin, které užívají marihuanu méně často, činí současnou konopnou politiku ještě více nespravedlivou, nerozumnou a nepřijatelnou.
Americká marihuanová politika se ukazuje jako neefektivní, nákladná a diskriminační. Soudy a věznice zůstávají přeplněny nenásilnými drogovými „zločinci“, vláda však přesto dále trvá na nákladné, rasistické a kontraproduktivní kriminalizaci marihuany. Před několika dekádami jsme dostali lekci v případě prohibice alkoholu, z jejíhož selhání jsme se již dávno měli poučit i v případě prohibice marihuany. Ve světle nové Mironovy zprávy a její podpory ze strany stovek významných ekonomů snad můžeme doufat, že se změní nejen celonárodní diskuze o marihuaně, ale také katastrofální americká politika.
Překlad: Michal Řehák
Zdroj: www.aclu.org
