Už jen samotná kombinace jednoduchých sacharidů a tuků – znak většiny nezdravých pokrmů – dokáže vyvolat tak silnou rozkoš a uspokojení, že potlačí signály sytosti a svádí k přejídání. Tento mechanismus podle mnohých výzkumů dokonce působí na stejná mozková centra potěšení jako alkohol, cigarety a jiné návykové drogy. Čokoláda se ještě navíc svůdně rozpouští na jazyku a k cukru a tuku přidává řadu rozmanitých psychoaktivních alkaloidů. Na „sjetost“ to sice nestačí, ale na jemnější změnu vědomí bezpochyby ano, i když si ji většinou neuvědomujeme, protože naše kultura je jedním z těchto alkaloidů – kofeinem – prosáklá skrz naskrz.
Účinky
Čokoláda sice kofein obsahuje, ale v o poznání menším množství než čaj nebo káva. Zato se v ní vyskytuje slušné množství příbuzného (a méně návykového) theobrominu, jehož účinky na psychiku jsou slabší a bývají až bagatelizovány. Tělesné účinky jsou na druhou stranu nepopiratelné – uvolňuje hladké svalstvo (což mimo jiné potlačuje kašel i astma), rozšiřuje cévy (což snižuje krevní tlak) a stimuluje srdce. V potlačování kašle je podle jedné studie dokonce účinnější než kodein. Pro mnoho zvířat (např. psy či kočky) je i v malých množstvích toxický.
Dalším alkaloidem v čokoládě je fenylethylamin, což je strukturně nejjednodušší látka amfetaminové skupiny (do které patří i pervitin). Je účinný a říká se mu droga zamilovaných, jenže se zdá, že z čokolády do mozku prostě nedoputuje, protože téměř všechen je odbourán již v trávicím traktu.
Roku 1996 vzbudila poprask zpráva, že v čokoládě byl nalezen endokanabinoid (kanabinoid přirozeně se vyskytující v lidském mozku) anandamid, který o pár let dříve objevili L. Hanuš a R. Mechoulam. Spekuluje se, že i on se do nějaké míry podílí na onom dobrém pocitu, který čokoláda přináší. Média to však tehdy interpretovala tak, že čokoláda působí podobně jako marihuana.
Existuje řada studií o vlivu čokolády či jejích složek na zdraví, ale často jsou příliš spekulativní, neúplné či rozporuplné. Zdá se však, že v umírněném množství může být čokoláda opravdu zdraví prospěšná, zvlášť jedná-li se o variantu s menším množstvím cukru.
 |
Tolik čokolády by nikdo nesnědl!
Válka proti drogám vedla i k tomu, že zájemci o změněné stavy vědomí začali hledat všemožné legální alternativy zakázaných látek. Kromě méně známých přírodních i syntetických drog se jednou z nich staly extrakty – koncentrované výtažky z více či méně běžných rostlin, kterými je (na rozdíl od čokolády) možné se „sjet“.
Přes internet je tak možné zakoupit například “25násobný extrakt z theobroma cacao” – číslo značí, že v jednom gramu extraktu je tolik účinných látek, jako ve 25 g kakaa. Na diskusních fórech jsou snadno k dohledání i popisy účinků:
„Užil jsem 10 g… Příjemně hřejivý pocit po celém těle. Připadám si nějak zrychlený, ale je to příjemné. Vznáším se jako ve snu. Naprostá euforie, rozhodně znatelná. Určitě je to jiné, než účinky pouhé tmavé čokolády nebo kakaových bobů. Mám pocit, jako by se aktivovaly mé opioidové receptory, téměř si slastí pokyvuji hlavou. Je to můj první pokus s výtažkem a jsem naprosto spokojený. Je to kvalitní výrobek s výraznou chutí a psychoaktivními účinky.“
Stejný experimentátor však později přidal dodatek: “Asi dvě hodiny po požití mi srdce začalo bít jako splašené, přepadla mě neuvěřitelná úzkost, rozbolela mě hlava, bylo mi nevolno a celkově jsem se cítil mizerně. Byl to obrat o 180 stupňů. Asi jsem si vzal moc vysokou dávku.“
Zkušenější uživatel to komentuje: „10 g je moc. Vypadá to, že kocovina se dostavuje po užití víc než 4 g. Já si beru jenom 3.”
Jak je vidět, prodejci vzali za slovo odborníky, kteří účinky čokolády bagatelizovali s tím, že člověk by ji musel sníst příliš mnoho, a uživatelům to usnadnili. Protidrogoví bojovníci však mohou zůstat v klidu – potenciál zneužitelnosti koncentrované „čokolády“ je – podobně jako u kofeinu – omezen nepříjemnými vedlejšími účinky při užití většího množství.
 |
Válka rostlin
Schizofrenní vztah západní společnosti k látkám ovlivňujícím vědomí nádherně ilustruje náš trestní zákon. Postihuje šíření toxikomanie neboli „nabádání k užívání návykových látek“, které dále definuje jako „látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku či chování“ (ani slovo o návykovosti). Jenže potíž je v tom, že ovlivnit psychiku a chování dokáže v nějaké míře jakákoliv potravina, o čokoládě ani nemluvě. A slůvko „nepříznivě“ je nejen subjektivní, ale i kulturně podmíněné. Čokoholik, který se cpe každý den čokoládou, je zjevně pod vlivem – a to jistě ne příznivým. Přesto dealery kakaa z šíření toxikomanie nikdo neobviňuje – jednoduše proto, že čokoláda nebývá v naší společnosti považována za drogu. Běda však tomu, kdo by chtěl prodávat místo čokolády či čaje obdobně neškodný odvar z listů koky… Ne nadarmo mluví Dale Pendell o válce rostlin. Kakaovník v ní zatím vždy stál na straně vítězů.
