Opět asi přeháním. On nevytáhl proti všem, ale jenom proti těm, kteří nejsou dostatečně tvární, nejsou správně loajální, neumí se přizpůsobit, nehrabou správně nožičkou, když mozek politika něco vyplodí a hlavně nechtějí pochopit, že Hlava 22 platí stále a obzvláště pak tady v Česku. Co říká česká Hlava 22?
Já nechci podezírat čtivý český národ z toho, že by neznal úžasný román amerického spisovatele Josepha Hellera a tak se zdržím vysvětlování. A pokud se snad ještě někde nachází člověk, který toto dílo nečetl, vřele mu doporučuji si jej alespoň vypůjčit a přečíst.
Česká verze má, stejně jako ta americká, pouze dva paragrafy.
Paragraf 1 praví: „Mocní Českého státu mají vždycky pravdu“.
A paragraf 2 dodává: „Nemají-li mocní Českého státu pravdu, platí paragraf číslo 1“.
Uplatňování tohoto prvního zákona všech armád a mocných tupců má jednu obrovskou výhodu. Likviduje jakýkoliv byť jen náznak racionální diskuse. Pravda se již nemusí pracně hledat. Pravda je jasně dána výrokem mocného. To, jestli ten mocný je také moudrý a nebo je to naprostý blb, již nehraje roli.
Jak se z výrokuidiota stane zákon
Přeci jen je ale situace dnes tady u nás, ve střední Evropě poněkud jiná a civilizovanější, než byla ta na Pianose v době 2. světové války. A tak, i když se meritum věci nezměnilo, je vždy třeba ještě provést určité rituální tanečky, než se výrok idiota předloží lidu jako zákon.
K takovým tanečkům například patří pořádání různých seminářů, přednášek a kvazidiskusí, týkajících se daného tématu, které mají vzbudit zdání hledání pravdy. Nic se ovšem nehledá. Již dávno bylo rozhodnuto. Ovšem mocní se takto mohou předvádět jako přemýšliví a odpovědní a to tak dobře vypadá. Stejné tanečky jsme již delší dobu nuceni sledovat i pokud se jedná o legalizaci léčebného konopí. Skupina mocných zjistila, že by to mohl být velmi výnosný kšeft. Zjistili si, kolik jsou dnes někteří lidé ochotni zaplatit za tuto bylinu na černém trhu a tuto cenu si dali jako etalon. Velmi rychle si spočítali, že z pouhého hektaru konopím oseté plochy by do jejich kapes mohly téci desítky a možná stovky miliónů korun. Takže byla vytvořena skupina všehoschopných odborníků, kteří měli pro tento tunel vytvořit podmínky. Začalo se tím, že se vzali na vědomí tisíce nemocných, kteří konopí musí užívat, protože za ně mezi léky není náhrada, vyjádřila se jim srdečná účast a bylo jim slíbeno, že v této věci oni, ti správní politici, něco podniknou. Samozřejmě se nezávazně a jen tak potutelně také slíbilo, že tito nemocní platit nic za konopí nebudou a pokud přeci něco, tak to budou jen symbolické částky. Pak byli pozváni někteří pacienti, aby o svém problému pohovořili v českém Parlamentu. Tím se národu ukázalo, jak moc leží naší politické elitě na srdci blaho prostého lidu. Poslanci nasadili masku soustředěného naslouchání a s velkým sebezapřením přetrpěli nářky postižené. Další fází bylo pozvat nějakého velkého odborníka. To samozřejmě nebyl problém. Vždyť jedním z těch největších odborníků na výzkum konopí je světoznámý český vědec pracující na Hebrejské universitě v Jeruzalémě v Izraeli, doc. RNDr. Lumír Ondřej Hanuš. Pan docent Hanuš přijel a naslouchající elitě vysvětlil, že konopí vůbec není tak nebezpečná látka, jak je neustále prezentována a že například volně v prodeji dostupný alkohol a cigarety jsou řádově nebezpečnější. To bylo trošku faux pas, protože před národem muselo být zachováno zdání nebezpečnosti až démoničnosti této rostliny. Jedině tak totiž bude možné dosáhnout toho, že tato kytka bude pod dokonalou kontrolou a správou vyvolených a tím se opět dosáhne toho správného transferu peněz z peněženek nemocných do měšců mocných.
 |
Nejdůležitější je obrat. Jen aby se nechali
A tak sotva za panem docentem zapadly dveře Sněmovny, na jeho poznatky a doporučení bylo zapomenuto. Naopak, byli povoláni jiní „odborníci“, kteří měli za úkol před národem do zblbnutí opakovat stále dokola jen jedno – konopí je nebezpečná návyková látka, sloužící jako vstupní droga pro užívání kokainu a heroinu, a proto musí zůstat pod dohledem odpovědných politiků a jimi vybraných odborníků. Dezinformační válka se rozběhla v plné síle. A povedlo se to krásně. Psí hlasy z opačného tábora nemají proti té záplavě „správných“ informací žádnou šanci. A tak bylo možné vyrazit do uskutečnění další fáze operace. Je nutné připravit lid na to, že o bezplatném získání konopí pro svou léčbu si mohou tak maximálně nechat zdát. A samozřejmě je nutné dosáhnout toho, aby konopí v lékárnách stálo minimálně tolik, kolik dnes stojí na černém trhu. Toho je ovšem možno dosáhnout pouze jediným způsobem. Národu je vysvětleno, že když se má tato bylina dostala do našich lékáren co nejdříve, aby mohla urychleně začít zachraňovat zdraví a životy postižených, je potřeba ji nejméně dva roky dovážet ze zahraničí. A ze kterého zahraničí? No přece z toho nejdražšího. Tím bude dána jasná cena. A až bude vybraným a prověřeným osobám v Česku udělena licence na domácí pěstování a zpracovávání, nebude již třeba nic na této ceně měnit. Průzkum trhu jasně ukazuje, že byznys to bude velmi lukrativní. Nemocným totiž nebude nic jiného zbývat, než dojít do lékárny a platit. Samozřejmě, že zůstane i černý trh. Ten totiž bude podtrhovat výjimečnost této rostliny a zároveň bude možné udržovat atmosféru strachu. Obojí se hodí a na obojím se budou sbírat body pro další politickou kariéru těch správných.
Samozřejmě není příjemné, že jiní lidé do toho neustále mluví a žvaní něco o tom, že za tři stovky, které by podle pana Borise Šťastného měl stát jeden gram této byliny, si jsou schopni vypěstovat na své zahrádce dostatek konopí na celý rok. Argumentem je umlčovat nelze, protože žádné takové argumenty neexistují. A tak se šeptandou pustí mezi lid prostý prosté doporučení – teď již neprotestujme, nechejme je (politiky), ať to schválí v navržené podobě a pak budeme žádat změny. Omyl. Pak se již žádné změny hodně dlouho konat nebudou.
Kdo se odváží odpovědět?
Přiznám se, že jsem dlouho neviděl žádné řešení této situace. Hlava 22 je totiž tak dokonalá ukázka zvrácené bezohlednosti, že se skutečně zdá, že proti ní není obrany.
Jenže pak jsem si uvědomil, že příběh románu pana Hellera se přece jen odehrává v době války, kde neposlušné je možné přivést k rozumu hrozbou popravčí čety. A tuto možnost naši politici v současné době ještě nezískali. A taky jsem si uvědomil, že k problému konopí se vůbec nevyjadřují poslanci za některé nevládní a jedné vládní strany. Možná je jejich mínění stejné, jako to oficiální. To je ta horší varianta. Ale možná se k tomu nechtějí vyjadřovat ze strachu z urážlivé a ponižující kampaně, kterou by mocní jiných politických stran proti nim rozpoutali. A tak jsem se rozhodl šéfů těchto stran se na tento problém zeptat. Nevím, co mi odpoví. Já dokonce ani nevím, jestli k nějaké odpovědi vůbec najdou odvahu. V každém případě Vás ale budu o výsledku této své aktivity informovat.
