VĚK: 54
POVOLÁNÍ: podnikatel, politik
AKTIVITY: konopný aktivista
Jeho životní příběh málokdo kopíruje nejen proto, že být obchodníkem takového kalibru vyžaduje obrovskou dávku vrozeného talentu. Důvodem spíš je, že dostat polohu šelmy ve světě neúprosného amerického byznysu do vzájemné symbiózy s občanským aktivismem je výzva, kterou si dovolí přijmout jen hrstka vyvolených.
Čtyřicáté jméno na seznamu
Čtenář možná namítne, že na tom přeci v 21. století není nic zvláštního, a samozřejmě není daleko od pravdy. Nesměl by však žít v dosahu chapadel justice USA, prodávat semínka a třemi miliony vydělaných dolarů ročně sponzorovat legalizační hnutí. Netrvalo dlouho a Marc Emery se úředně stal jedním ze 40 „nejnebezpečnějších” drogových bossů na celém světě. A jak se dá od sousedů za velkou louží očekávat, také mediální, filmovou a dokonce divadelní celebritou.
Puberťák, který se ničeho nebál
Příběh muže, který si vysloužil čestné místo mezi legalizátory začal v jeho sedmnácti letech, kdy s rozervanou duší opustil střední školu a zakoupil staré upadající knihkupectví v kanadském Londýně. Genius loci malého krámku s literaturou mladému Marcovi velice záhy zprostředkoval seznámení s občansky aktivní společností a i díky tomu se pustil do svého prvního tříletého boje s Londýnskou obchodní asociací za zrušení nesmyslných regulačních poplatků, které v jeho čtvrti tížily především chudé živnostníky. Úspěchem motivovaný mládenec se stal veřejně známou osobností a jeho brilantní zřízení občanské úklidové služby během stávky popelářů v roce 1986 jasně vytyčilo jeho další směřování. Ke vstupu do politiky zbýval jen malý krůček.
Z malého krůčku velké kroky
Hvězdná kariéra Marca Emeryho pokračovala v několika politických stranách až do roku 1990, kdy se poprvé objevil jeho aktivní zájem o konopnou problematiku. Že to s marihuanou myslí skutečně vážně jasně demonstroval, když pronajal Londýnské umělecko-historické muzeum a uspořádal v něm svou první pro-pot rally, dnes spíše známou jako globální projekt Marihuana March. Začátek devadesátých let však podobným aktivitám v Kanadě zrovna nepřál. Najít záminku není těžké v žádné době a už za několik měsíců tak Marc stál před ontarijským soudem kvůli šíření kopie nahrávky rapové skupiny 2 Live Crew, která byla považována za obscénní. Těžko dnes soudit, jestli více vadil song o prostitutkách s lahví chlastu nebo prostitutkách s jointem v ruce, trest odnětí svobody na jeden rok podmíněně jako varování pravděpodobně měl stačit.
Jenže nestačil. Ve chvíli, kdy vyšel ze soudní místnosti, se stal zapáleným a velice rozhněvaným legalizátorem naplno. Bezprostředně po soudním líčení začal ve svém malém knihkupectví nabízet konopnou literaturu a především legendární High Times Magazine. Obojí v přímém rozporu s kanadskými zákony. A aby toho nebylo málo, rošťák Emery si knihkupecký stánek postavil také několik metrů před hlavní policejní stanici a šel se udat. Dá se říci, že měl velké štěstí a muži zákona absurditu situace pochopili. Zákrok, který by jinak byl zřejmě nevyhnutelný, jednoduše odmítli. Díky malému vítězství tak do Londýna mohli přijet konopné legendy jako Jack Herer, Ed Rosenthal či Steve Hager.
Hvězdná sláva z Wall Street
Změna je život a tak i Marc po čase zabalil kufr, prodal krámek a vydal se za štěstím do Vancouveru v Britské Kolumbii. V březnu roku 1994 založil obchod s názvem Hemp BC a pustil se do podnikání s kuřáckými doplňky. Těžko se dnes chápe, že velká část sortimentu byla zakázaná, nicméně prodeje vodních dýmek se nezalekl. Stal se tak hlavním motorem obchodní expanze, která v krátké době díky Marcem posílenému sebevědomí příznivců konopí následovala. Ve stejném roce cestuje na populární veletrh High Times Cannabis Cup, kde se setkává s partou Holanďanů, kteří mu představí značku Sensi Seeds a inspirují ho k největšímu podnikatelskému záměru jeho života, který mu později vynese nálepku gaunera a na několik roků bez pardónu zpečetí jeho osud. Nicméně nepředbíhejme.
 |
Emeryho aktivity akcelerovaly s vydáním prvního čísla vlastního časopisu, všem dobře známého Cannabis Culture Magazine. Příchodu konopného média si pochopitelně nemohla široká veřejnost nevšimnout a Marcovy aktivity se díky tomu dostaly do hledáčku novinářů a obecně mediální pozornosti. Hned z kraje se v seriózním deníku Wall Street Journal objevuje na titulní straně článek, který na prodej konopných semen nevrhá zrovna dobré světlo a spouští tak lavinu policejní šikany a problémů s úředníky. První razie byla jen otázkou času. Píše se leden roku 1996 a Emery dostává první vysoké pokuty – 500 dolarů za každý zaúčtovaný prodej semene. Situace se opakuje o rok později, těsně po vystoupení Emeryho v pořadu CNN. Tentokrát však dochází i k fyzickému násilí a krátkodobému zatčení.
Mocný guru Prince of Pot
Hra na kočku a myš takto pokračuje celou další a málo uvěřitelnou dekádu. Nekonečná smyčka razie, zatčení a pokuta přináší Emerymu další politické body a sympatie legalizačního hnutí. Marc kromě vlastních aktivit štědře podporuje různé projekty, platí daně a veřejně vystupuje na náměstích i ve sdělovacích prostředcích. Stává se námětem pro scénáristy, tvůrce filmů i písně populárních kapel. Nikdo mu neřekne jinak než Prince of Pot, provozuje vlastní televizní stanici a internetové rádio. Mohlo by se zdát, že Marc Emery si pomalu ale jistě získává davy a mnoha lidem šlape na paty.
Pět let natvrdo –
A to jen o chlup
Jak říká přísloví, každá sranda něco stojí, a ani v úžasném příběhu sedmnáctiletého kluka, který miloval knihy a pomáhal lidem v ulici to není jinak. Končí červenec 2005 a plně ozbrojené zásahové jednotky na několika místech Kanady nasedají do antonů s jasnými rozkazy. Emerymu zatnout tipec. Všechny Emeryho firmy jsou simultánně obsazeny a sám Marc padá do zajetí přímo na každoročním Hemp Festu v Novém Skotsku. To nejhorší však ještě vůbec netuší. Kanadská vláda ho vydala ke stíhání do Spojených států, kde je agenturou DAE veden jako elitní drogový dealer, který se dopustil několika trestných činů, včetně praní peněz a ohrožení státní bezpečnosti. Marc Emery do věznice nastoupil 10. září 2010.
