Aktuální článek
Zůstane dopis soudce Reichbacha bez odpovědi?

Zůstane dopis soudce Reichbacha bez odpovědi?

  • Dopis, v němž Gustin J. Reichbach popisuje svůj boj s rakovinou slinivky, během něhož zakusil neskutečné utrpení, ačkoliv mu byla po celou dobu poskytována ta nejlepší a nejmodernější lékařská péče. Dopis, v kterém příznává, že si v těchto těžkých chvílích uvědomil jednoduchý fakt – přístup ke konopí by měl mít každý nemocný člověk.

V květnu tohoto roku vyšel v New York Times článek soudce brooklynského soudu v New Yorku, Gustina J. Reichbacha. Název jeho článku by se dal přeložit jako „Prosba o trávu” a skutečně se svým způsobem jednalo o určitou veřejnou žádost či prosbu. Bohužel už nikdy nebude vyslyšena, jelikož média přinesla v polovině července smutnou zprávu, že soudce Reichbach zemřel.

(I)legální konopí

Během své dlouholeté praxe v soudní síni proslul několika netradičními výstupy na podporu tehdy kontroverzních témat. Už za studií na prestižní Kolumbijské univerzitě se z něj stal protiválečný aktivista a člen radikální studentské skupiny, později (již jako soudce) rozdával prostitutkám na ulici kondomy, aby pomohl informovat o boji proti nové nemoci – AIDS. Noviny The Daily News ho popsaly jako „bystrou, odvážnou a někdy i kontroverzní osobnost”. Podle přítele Barryho Shecka, který s Reichbachem strávil jeho poslední chvíle, „byl pozoruhodným a vnímavým člověkem”.

Není proto divu, že se v květnu tohoto roku rozhodl veřejně prezentovat svůj názor i na tak kontroverzní téma, jakým je konopí a jeho (i)legální status. Během tří a půl let od oznámení diagnózy si prošel opravdovým peklem – nejdříve byla díky chemoterapii, ozařování a chirurgickým zákrokům rakovina stoprocentně „vyléčena”, aby se po roce vrátila v plné síle.

Jak sám Reichbach popisoval nekonečná utrpení: „Asi před měsícem jsem nastoupil na další, ještě strašlivější léčbu. Každé dva týdny musím jít na cyklus chemoterapie, kde nejdříve dostanu jednorázovou dávku léků během tří hodin v nemocnici, a dalších 48 hodin musím nosit pumpu, která mi do těla neustále vpravuje menší množství léků.” Nevolnost a bolesti ho nikdy neopouštěly. Měl problémy dostat do sebe alespoň trochu jídla, aby nahradil dramatický úbytek na váze. Každý předepsaný lék měl nepříjemné vedlejší účinky, na které dostával další a další léky. Prášky na bolesti vedly k nechutenství a zácpě. Léky na nevolnost zvýšily hladinu cukru, což je pro nemocnou slinivku špatné. Vyspat se a odpočinout si od toho celodenního utrpení bylo téměř nemožné.

Tato léčba mu byla poskytována v Memorial Sloan Kettering Cancer Center, tedy ve výspě americké moderní medicíny. Přesto po více než třech letech různých bolestivých procedur soudce Reichbach svůj boj prohrával a nakonec ho i prohrál. Nic to ovšem nemění na faktu, že v posledním období svého života našel způsob, jak si od všech těchto strádání významně ulevit – a to inhalací konopí. A i přes svůj společenský status se nebál informovat širokou veřejnost o něčem, co považoval za důležité: „Marihuana je jediný lék, který mi dokázal pomoct od nevolností a nechutenství a díky němuž jsem mohl spát. Syntetická náhražka konopí nazývaná Marinol, kterou mi doktoři předepsali, byla naprosto k ničemu, zatímco několik šluků marihuany před jídlem mi umožnilo se najíst a několik šluků navečer mi umožnilo pořádně se vyspat a nabrat nové síly do boje.”

V těchto těžkých chvílích si Gustin J. Reichbach začínal uvědomovat jednoduchý fakt – že by tuto možnost úlevy měl mít k dispozici každý nemocný člověk, a jako soudce tedy neměl žádné pochopení pro současný politický stav a špatnou legislativu. Bohužel už nestihnul podniknout více než napsat článek pro New York Times. Kdyby se mu nějakým způsobem podařilo nad rakovinou zvítězit, nepochybně by za tuto věc bojoval s podobnou vervou, s jakou kdysi protestoval proti válce a pomáhal informovat o AIDS – jednoduše proto, že věřil ve správnou věc. On sám se už odpovědi nedočká, ale můžeme si být jisti, že podobných proseb a žádostí bude po celém světě jenom přibývat. 

Zdroj: gothamist.com

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!