Léčba mozkových nádorů neboli gliomů
Gliomy jsou nejčastějšími nádory mozkové tkáně, jsou to benigní a maligní nádory odvozené z gliálních buněk: astrocytů, oligodendrocytů, astrocytů i oligodendrocytů a ependymocytů. Glioblastoma multiforme (astrocytom stupně IV) je nejběžnější a nejagresivnější typ primárního mozkového nádoru u člověka. Doba přežití je po stanovení diagnózy obvykle půl roku až rok. Současná běžná léčba tohoto nádoru je obvykle neúčinná a pouze paliativní, zahrnuje chirurgickou resekci a radioterapii. Proto je důležité vypracovat nové léčebné postupy, které s největší pravděpodobností budou zahrnovat kombinace několika léčebných postupů, aby klinické výsledky byly dostatečně výmluvné.
Skutečnost, že kanabinoidní látky mohou hrát výraznou roli v léčbě nádorů, rozvířila hladinu vědeckého zkoumání problému. Kanabinoidy chrání astrocyty od ceramidem vyvolané citlivosti k oxidativnímu poškození, což podporuje názor, že tyto sloučeniny mohou hrát hlavní roli v glio ochraně. Použití kanabinoidů potlačuje růst nádorů, což se potvrdilo při pokusech in vivo a in vitro. Změny byly úměrné velikosti nádorů. Cílem kanabinoidů jsou gliomové buňky, které jsou podobné kmenovým. V gliomových buňkách se nacházejí kanabinoidní receptory a jejich stimulace kanabinoidy potlačuje růst nádoru.
Prokázalo se, že THC snižuje buněčnou proliferaci a zvyšuje buněčnou smrt u lidských buněk mozkového nádoru glioblastoma multiforme. THC výrazně ovlivňuje životaschopnost buněk glioblastoma multiforme a měl by být zahrnut spolu s dalšími kanabinoidy do budoucích studií glioblastoma multiforme a další možné léčby nádoru. Po místním podání THC se snížil růst nádorů jak u myší s gliomy, tak i u dvou lidských pacientů s diagnózou rekurentní glioblastoma multiforme.
Ve Španělsku byla realizována průzkumná fáze klinické zkoušky, při které devíti pacientům s aktivní rostoucí recidivující glioblastoma multiforme, kterým nepomohl chirurgický zásah a radioterapie, byl THC podán přímo do nádoru. U dvou pacientů THC snížil proliferaci nádorových buněk a zvýšil jejich odumírání (tzv. apoptózu). Průměrná doba přežití po chirurgické operaci recidivy nádoru bývá 24 týdnů. Dva uvedení pacienti přežili přibližně jeden rok, čili dvojnásobek této doby.
Jednou z nejzajímavějších a nejslibnějších oblastí současného výzkumu kanabinoidů je jejich schopnost kontrolovat a rozhodovat o buněčném přežití a smrti. Pokusy na gliomových buňkách prokázaly, že jejich inkubace s kanabinoidy vyvolává u buněk apoptózu a buněčnou smrt. Současné podávání THC a analogu ceramidu prostupného buňkami vyvolává odumírání u některých zraněných buněk, nikoliv však u zdravých buněk v mozku. Tento účinek je založen na aktivaci kanabinoidních receptorů a akumulaci ceramidu, který podporuje apoptózu. Po protinádorovém účinku kanabinoidů hraje užití ceramidu hlavní úlohu. Životaschopnost normálních mozkových buněk zůstává nedotčena, nebo je kanabinoidní stimulací dokonce podporována.
Kanabinoidy v nádorech stimulují buněčnou smrt a přispívají tak k odumírání nádorových buněk, díky němuž se nádory léčí. Existují však molekulární faktory, které ovlivňují odolnost nádorových buněk vůči kanabinoidní protinádorové aktivitě. Rozlišujeme 10 řad lidských gliomových buněk na základě jejich různé citlivosti k THC-indukované buněčné smrti (THC citlivé a THC rezistentní) a 20 genů bylo vybráno jako potenciální kandidáti k určení rezistence gliomových buněk k účinku kanabinoidů. Navíc vědci zjistili, že s odolností vůči kanabinoidní protinádorové aktivitě je spojený výskyt potenciálního tumor markeru midkinu (MDK) – jeho přítomnost je spojená se špatnou prognózou pacientů s gliomy. Díky těmto poznatkům bude možné určit, jestli je daný nádor citlivý na protinádorové účinky kanabinoidů, což by se v budoucnu mohlo využívat pro cílenou léčbu pacientů s gliomy.
V současné době neznáme univerzální mechanismus, s jehož pomocí rostlinné, syntetické a endogenní kanabinoidy ovlivňují životaschopnost buněk a proliferaci. Z výzkumů již víme, že endogenní kanabinoidy anandamid a 2-arachidonoylglycerol potlačují množení gliomových buněk a že jak THC, tak i syntetický kanabinoid HU-210 zvyšují oxidativní stres nádorových buněk. THC také snižuje vstřebávání glukózy a zvyšuje tak buněčnou smrt. V současnosti sestávají strategie zamířené na optimalizaci protirakovinné účinnosti kanabinoidů a) ze zvyšování stavu znalostí základních molekulárních mechanizmů protinádorové účinnosti kanabinoidů, b) z identifikace molekulárních faktorů, odpovědných za odolnost nádorových buněk vůči protinádorové aktivitě kanabinoidů a c) z návrhu nejvhodnějších protinádorových kombinovaných terapií, založených na kanabinoidech.
Léčba lidských mozkových nádorů kanabinoidy musí být prováděna s opatrností vzhledem k možným vedlejším účinkům, protože kanabinoidy někdy chrání i nežádoucí buňky. Zjistilo se, že některé zhoubné lidské mozkové buňky jsou citlivé pouze k vysokým koncentracím kanabinoidů. Nikdy nebylo pochyb o tom, že tam, kde hrají roli kanabinoidní receptory, jsou důležité i endokanabinoidní látky. Anandamid může bránit množení a vyvolávat smrt u gliomových buněk díky zvýšené tvorbě ceramidu a zjistilo se, že buňky, v nichž se nachází kanabinoidní (CB1 a CB2), tak i vaniloidní receptory jsou citlivé na anandamid. Zajímavé je, že odumírání nádorových buněk zde bylo zprostředkované hlavně vaniloidními, nikoli kanabinoidními receptory, které naopak vykázaly ochrannou roli.
Studium léčby gliomu se neomezilo pouze na aktivní tetrahydrokanabinol (THC) z konopí, ale je studován i další hlavni kanabinoid – kanabidiol (CBD). Kanabidiol je nadějnou nepsychoaktivní protinádorovou látkou, o níž víme, že může inhibovat migraci nádorových buněk. Ukazuje se také, že u myší CBD výrazně potlačoval růst implantovaných lidských gliomových buněk a prokázalo se, že spouští buněčným mechanizmem odumírání lidských gliomových buněk. Zajímavá je i skutečnost, že CBD zvyšuje účinnost THC při léčbě glioblastomu.
V současnosti se plánují nejvhodnější kombinované protinádorové léčby, založené na kanabinoidech. Účinnost v léčbě maligních gliomů prokazuje perorální alkylační cytostatikum temozolomid (TMZ), které vyvolává smrt nádorových buněk působením na jejich DNA. Některé nádorové buňky jsou přesto schopné opravit tento druh poškození vylučováním enzymu MGMT a tudíž zeslabují léčebnou účinnost TMZ. Nádory s vysokou aktivitou reparačního enzymu MGMT jsou nádory chemorezistentní především vůči cytostatikům s alkylačním účinkem. Hladinu MGMT lze tedy považovat za prognostický indikátor, podle kterého lze posuzovat pravděpodobnost přežití pacienta. Zdá se, že pro léčbu bude vhodnější kombinace temozolomidu a kanabinoidů než TMZ samotný, protože díky kanabinoidům TMZ účinkuje i na nádory, ve kterých je vysoký výskyt enzymu MGMT. Podání kanabinoidů a TMZ orální (žaludeční sondou) výrazně snižuje růst nádoru. Zjistilo se, že THC zvyšuje cytotoxickou a protinádorovou aktivitu TMZ a že jeho protinádorovou aktivitu rovněž zvyšuje podávání vysokých dávek THC + CBD. Kombinovaná léčba by tak mohla být další nadějí v boji s touto nemocí. Zdá se, že kanabinoidy jsou bezpečné a jejich potenciální nepříznivé účinky jsou v rozsahu těch, které jsou přípustné u jiné léčby, zvláště pak u léčby rakoviny.
Budoucnost léčby konopím
V budoucnu půjde ruku v ruce s léčbou konopím také léčba pomocí syntetických agonistů a antagonistů, vázajících se na kanabinoidní receptory. Prof. Mechoulam kdysi řekl, že „Co dokáže THC, to dokáže i anandamid.” Objev kanabinoidních receptorů a endogenních kanabinoidů přispěl k objasnění léčivých účinků konopí a jejich intenzivnímu výzkumu. Je známo, že když v roce 1921 kanadští vědci Fredrick Grant Banting, Charles Herbert Best, John James Richard Macleod a James Bertram Collip objevili inzulín, byl použit v klinické praxi již v lednu 1922. Když v roce 1935 Edward Calvin Kendall objevil kortizon, byl již v následujícím roce podán pacientům a stal se úspěšným lékem. Proto se zdá být překvapující, že látka tělu vlastní – anandamid – není dosud vyzkoušená či používaná k léčebným účelům místo THC. Je to velice choulostivá otázka. Anandamid jsme objevili před 20 lety, 2-arachidonoyl glycerol před 17 lety a dosud nebyl oficiálně podán člověku ani anandamid ani 2-arachidonoyl glycerol. Dnes je každá látka před podáním pacientovi důkladně zkoumána a takový výzkum si může finančně dovolit pouze farmaceutická firma. Jak jsme již uvedli, používá se dnes konopí oficiálně pouze v paliativní léčbě, a to jen v několika málo státech. Paliativní léčba je také léčba. Pacient netrpí a netrpí celá jeho rodina, i když nemoc vlastně postupuje dále. Tato léčba prodlouží i život. Budou případy, kdy konopí nemoc vyléčí. Budou i případy, kdy se stav pacienta zlepší a budou také případy, kdy mu taková léčba vůbec nepomůže. Například v Izraeli ukončuje léčbu konopím dobrovolně zhruba deset procent nemocných, protože se při této léčbě buď necítili dobře, nebo jim léčba nepomohla. Nebylo by správné dávat pacientům falešnou naději, že konopí pomůže každému.
Nejdále je ve výzkumu rakoviny a konopí skupina profesora Manuela Guzmana ve Španělsku. Prokázali, že aktivní látka z marihuany (THC) likviduje rakovinné buňky a prakticky neovlivňuje (nebo téměř neovlivňuje) buňky zdravé. Intenzivně se na tom tedy pracuje. Některé druhy rakoviny mohou být spolehlivě zlikvidovány, a některé ne. Ale to pořád neznamená, že když se vyléčí z rakoviny jeden pacient, vyléčí se z ní i druhý. Přesto jsou velké naděje, že u určitého procenta pacientů bude THC léčit rakovinu, která vznikne v mozku, rakovinu prsu, tlustého střeva či rakovinu prostaty. Tam vypadají studie velice nadějně. Vypadá to, že určité procento lidí se bude moci konopím vyléčit. Ale zase, nevyléčí se všichni. Znovu opakuji, bylo by chybné se domnívat, že se jedná o panaceum, které vyléčí vše, jak si myslí i někteří léčitelé. Samozřejmě, některé druhy rakoviny konopí vyléčí, ale ne každá odrůda konopí, ne všechny druhy rakoviny, ne u všech pacientů a ne ve všech stádiích nemoci.
Původní práce profesora Hanuše o gliomech vyšla v odborném časopisu Adiktologie: Hanuš, L. O. (2011). Vyléčí konopí rakovinu? Adiktologie, (11)Suppl., 60–67.