Mediální masáž
Podobné články vycházejí pravidelně ve chvílích, kdy dojde k vážné nehodě, způsobené řidičem pod vlivem nelegálních drog. Jejich autoři chtějí upoutat čtenáře silnými výrazy a poutavými hesly, čímž téma často zbytečně bulvarizují a místo konkrétních údajů a vědecky podložených faktů se čtenář dočká pouze neověřených informací a tendenčních závěrů. Jeden z takových výtvorů se objevil v polovině letních prázdnin v jednom z hlavních českých deníků a celou situaci prezentoval zhruba takto:
„Silnice v Česku brázdí stále více aut řízených zdrogovanými řidiči. Za posledních jedenáct let jde o téměř čtyřnásobný nárůst. Zatímco v roce 2000 došlo k 45 nehodám, kde byl řidič sjetý, loni policie evidovala již 165 případů. Tyto statistiky jsou jen pouhým zlomkem skutečnosti, přesto svědčí o trvalém růstu počtů těžkých, často smrtelných nehod, v nichž sehrála hlavní roli droga. Zpravidla jde o marihuanu, metamfetamin, kokain, halucinogeny a hypnotika.”
Již použité výrazové prostředky svědčí o neprofesionalitě autora – podobně zvolená rétorika („sjetí řidiči”, či „zdrogovaní řidiči brázdí silnice”) bývá běžně k vidění spíše v bulvárních denících.
Nicméně mnohem závažnějším problémem je, že se opět do jednoho koše hází látky jako marihuana a pervitin (česká verze metamfetaminu), což může v problematice neznalému čtenáři vyvolat zcela zbytečné a především nepravdivé předsudky vůči konopí. Pokud ve čtení pokračuje, dozví se, že řidič pod vlivem zakázané látky je automaticky narkoman, který fetoval, zatímco řidič pod vlivem povoleného alkoholu je pouze opilý:
„Policie sice zasahuje, jenže detekční přístroje na drogy jsou jednorázové, drahé a jen orientační. Narkomana pak stejně musí poslat na rozbor krve nebo moči… I když nedojde k zabití, tak řidič, co pil alkohol nebo fetoval, se na celý život během okamžiku snadno zruinuje.”
Celým článkem prostupují neduhy v současnosti tolik rozšířeného pohledu na věc – na jedné straně do očí bijící neznalost drogové problematiky, strach a nepodložené předsudky vůči zakázaným substancím, vedoucí ke zkresleným a nepravdivým závěrům, a na straně druhé tristní rozdíl v pozitivním vnímání legálního alkoholu coby pevné součásti společnosti a (často záměrné) podceňování jeho vlivu na řízení a všeobecné chování člověka.
Je proto důležité vnést do této problematiky trochu světla a vědecky vyvrátit několik hluboce zakořeněných mýtů, protože informovanost na správných místech může v důsledku vést ke spravedlivějšímu posuzování jednotlivých přestupků, jak například ukazuje nedávný případ zkouřené řidičky z kanadské provincie Saskatchewanu.
Trochu odlišný pohled na věc
V kanadské online databázi soudních procesů se nedávno objevil případ, ve kterém soudce provinčního soudu v Saskatoonu Daryl E. Labach osvobodil řidičku zadrženou za to, že řídila motorové vozidlo pod vlivem konopí. Žena se přiznala k tomu, že před nastoupením do vozidla kouřila, policisté navíc uvedli, že se z auta linul silný marihuanový odér. Na rozdíl od řízení pod vlivem alkoholu v této provincii, kde je povolená určitá (a okamžitě přesně změřitelná) hladina v krvi, pro marihuanu podobný test nebyl zaveden a také není stanoven žádný mezní limit pro bezpečnou jízdu pod jejím vlivem. Policisté se proto rozhodli podrobit řidičku sérii motorických testů jako například „dotkni se nosu”, „stůj bez hnutí na jedné noze”, a v neposlední řadě „jdi a otoč se”. Podezřelé byl také odebrán vzorek moči, který následně stopy marihuany v těle potvrdil.
Soudce Labach přesto rozhodl ve prospěch obžalované a své rozhodnutí zdůvodnil takto: „Stále zde je několik nezodpovězených otázek – jaké můžeme vypozorovat konkrétní známky snížené schopnosti bezpečně řídit u někoho, kdo užil marihuanu? Jak dlouho zůstane člověk takto ovlivněn? Bylo opravdu možné na základě provedených testů vypozorovat, že schopnost bezpečně ovládat vozidlo je u podezřelé nějak snížena?”
Následně soudce uvedl několik dalších poznatků na podporu svého rozhodnutí: „Policisté nezpozorovali žádné potíže s ovládáním vozidla předtím, než ho zastavili. Obžalovaná neměla problémy s artikulací a v klidu odpovídala na všechny otázky.
Policistům ochotně poskytla veškerou dokumentaci a neměla problém vystoupit z auta. Neměla potíže s chůzí a balancí, když byla požádána opustit vozidlo, a bez problému se přesunula i do policejního auta. Po celou dobu se chovala slušně a ochotně uposlechla veškeré příkazy.”
Hlavní zbraní policistů měl být test „dotkni se nosu”, kdy se žena údajně několikrát nedokázala trefit prstem přímo na špičku svého nosu. Soudce Labach k tomuto důkazu dodal, že není přesvědčen o tom, jak tento test přímo souvisí se schopností řídit auto: „Velice bych ocenil nějaký důkaz na podporu tvrzení, že tyto testy prokázaly nějakou souvislost se schopností obžalované bezpečně řídit vozidlo.” Načež byla zkouřená řidička zbavena všech obvinění.
Důvody, proč uživatelé konopí řídí (ne)bezpečně
Jakkoli může rozhodnutí kanadského soudu vyznívat rozpačitě, po byť jen zběžném prostudování dostupných odborných studií je zjevné, že soudce Labach postupoval zcela správně – tedy v zájmu práva a v zájmu společnosti. Naprostá většina studií ze všech koutů světa včetně Austrálie, Nizozemí, Velké Británie, Kanady a Spojených států za posledních třicet let došla k podobným závěrům – a to, že neexistují přesvědčivé důkazy o užívání konopí a přímém vlivu na nehodovost.
Samozřejmě platí, že marihuana v určitých dávkách ovlivňuje vnímání, motoriku a rychlost reakcí – což jsou psychické změny, které mohou negativně ovlivňovat řízení. Nicméně míra takového ovlivnění je velmi individuální a pravidelní uživatelé ve většině případů umí dobře odhadnout, zda jsou jejich reakce ovlivněné natolik, že by neměli sedat za volant. Většina výše zmiňovaných studií navíc jedním dechem dodává, že tento vliv na řízení bývá zanedbatelný a méně významný, než u malých dávek alkoholu a mnoha povolených léků.
 |
Ve srovnání s legálním alkoholem, o kterém se bezpečně ví, že v uživatelích vyvolává agresi, pocit nezranitelnosti a přeceňování vlastních schopností (tedy faktory rapidně zvyšující riziko nehody), marihuana má na řidiče spíše uklidňující účinek a pod jejím vlivem řídí opatrněji. Americká studie z roku 1981 nazvaná Marihuana a řízení navíc dodává, že naprostá většina nehod pod vlivem THC byla způsobena řidiči, kteří požili i alkohol, tudíž je vysoce problematické obviňovat konopí.
Další výzkum v USA, jehož závěry byly pod názvem Vliv marihuany a alkoholu na řízení motorového vozidla publikovány v roce 2009, přinesl tyto informace: „Většina řidičů pod vlivem marihuany má kupodivu pouze zanedbatelně snížené schopnosti ovládat vozidlo. U zkušených kuřáků se neobjevily téměř žádné známky zhoršených řidičských schopností – pouze v kombinaci s alkoholem. Zkouření řidiči si uvědomují svůj změněný stav, a proto se za volantem chovají opatrněji než střízliví.”
K podobným závěrům došli v roce 2000 i vědci ve Velké Británii, jejichž výzkum na simulátorech byl zadán vládními představiteli a měl původně přinést důkazy proti užívání drog za volantem, ale zjevně nesplnil očekávání politiků (a zřejmě proto také nebyl veřejně nijak zvlášť prezentován). Z opatrně formulovaného závěru lze totiž vyčíst, že marihuana na každého jedince působí jinak, a proto se na jakýkoli výzkum těžko aplikují klasické statistické metody. Dále se v závěru uvádí, že zhoršené vnímání a zpomalené reflexy jsou obvykle vykompenzovány zvýšenou obezřetností a opatrností. Výstup je tedy opět velice podobný dalším studiím – konopí za volantem může mít vliv na bezpečnost provozu na silnici, přesto se jedná o relativně zanedbatelné riziko (obzvlášť ve srovnání s dalšími substancemi).
Vědecký a selský rozum kráčí ruku v ruce
Abychom si ukázali i konkrétní čísla na podporu uvedených tvrzení, podívejme se na závěry z nedávno publikovaného komparativního výzkumu z dánské Aalborské univerzity a norského Institutu dopravní ekonomiky v Oslu.
Autoři porovnávali data z více než šedesáti různých studií, které zkoumaly, jaký vliv mají různé legální a nelegální drogy na nehodovost. Nakonec vědci došli k závěrům, které mohou na první pohled působit překvapivě. Konopí za volantem je spojeno pouze s mírně zvýšeným rizikem dopravní nehody. Konkrétní koeficient pro smrtelnou nehodu pod vlivem konopí vyšel relativně nízký, a to 1,25. Toto číslo de facto udává, že zkouřený řidič
má oproti střízlivému o čtvrtinu větší riziko, že se za volantem zabije (zároveň to ale neznamená, že každý čtvrtý zkouřený člověk bude mít smrtelnou nehodu). Metoda výpočtu a interpretace koeficientu je sice složitější, pro naše účely ale bohatě postačí srovnání údajů s dalšími látkami. Antidepresiva (1,32) a opiáty (1,44) mají jen o něco málo vyšší hodnoty než konopí. Různá sedativa jsou na tom však již hůře – benzodiazepiny (2,30) anebo například jeden z léků na spaní nové generace Zopiklon (2,60). Tvrdé drogy pak dosahují velmi vysokých hodnot – jako třeba kokain (2,96), nicméně nejvyšší skóre mají jednoznačně amfetaminy (4,46).
Zajímavé je také srovnání konopí s naprosto běžně užívaným antibiotikem, jakým je penicilin (1,12), a antihistaminiky (léky na alergie) jako například Zyrtec a Xyzal (1,12), jejichž užívání za volantem také mírně zvyšuje riziko smrtelné nehody. Podle zmiňované komparativní studie je toto mírné zvýšení rizika srovnatelné s řízením pod vlivem marihuany, přitom se jedná o legální a všeobecně dostupné substance. Je sice pravdou, že na příbalových letácích k většině léků se dočteme o tom, jak není vhodné po jejich užití řídit, protože mohou negativně ovlivnit vnímání a reakce (stejně jako to platí v případě marihuany). Nikde už ale není psáno, že je řízení pod vlivem různých legálních prášků zakázané, přičemž policie u řidičů neprovádí žádné testy na přítomnost těchto látek v těle, nemluvě o ještě nebezpečnějších antidepresivech a sedativech.
Ačkoli se norsko-dánský výzkum nezabýval přímo alkoholem, ale pouze drogami, zmiňuje se v závěru i o škodlivosti alkoholu za volantem ve srovnání s jinými látkami: „Celkově vzato, zvýšené riziko dopravních nehod spojené s užíváním drog nesmí být přeceňováno… Ve srovnání s obrovským zvýšením rizika při řízení pod vlivem alkoholu se ukazuje zvýšení rizika spojené s užitím drog jako překvapivě malé.”
Pohled do české kotliny
Statistiky z Národního monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti ve svých výročních zprávách také přinášejí velice zajímavá data. Dopravní policie provádí od roku 2007 testování na OPL (omamné a psychotropní látky) pomocí orientačních testů ze slin. Je-li výsledek orientačního testu pozitivní, je nutné provést odborné lékařské a následné toxikologické vyšetření. V roce 2007 bylo z 2758 orientačních testů 12,6 % pozitivních, nejčastěji se jednalo o drogy amfetaminového typu (152 případů), dále o konopné látky (81), extázi (15), opiáty (6) a halucinogeny (1). Více drog současně bylo nalezeno u 77 případů. V roce 2008 bylo pozitivních výsledků na OPL procentuálně o něco méně – 9,3 % z 8511 orientačních testů. V roce 2009 bylo zjištěno 1149 případů požití OPL a 13 767 případů požití alkoholu řidiči, přičemž v roce 2010 byl zaznamenán zhruba dvojnásobný nárůst u etanolu a (pouze) čtvrtinový u OPL.
V tom samém roce zemřelo podle údajů z oddělení soudního lékařství při dopravních nehodách nebo na jejich následky 894 osob, z toho 505 (57 %) bylo toxikologicky vyšetřeno, což je obdobný podíl jako v letech minulých. Největší podíl pozitivních výsledků byl zjištěn u etanolu. U tří nejčastějších nealkoholových drog došlo k meziročnímu poklesu podílu pozitivních nálezů u pervitinu a benzodiazepinů, naopak k nárůstu u konopných drog. Konkrétně u zemřelých aktivních účastníků dopravních nehod v roce 2010 mělo pozitivní výsledky na přítomnost konopných látek 5,6 % testovaných případů. Pokud sečteme dohromady všechny drogy kromě etanolu (přesně takto zní formulace v oficiálním textu), bylo 11,1 % pozitivních nálezů, zatímco přítomnost alkoholu byla prokázána u 33,3 % zemřelých osob.
Závěrem
Četné studie z různých zemí opakovaně docházejí k víceméně stejným závěrům, a přesto velká část populace nadále papouškuje oblíbená mediální klišé (která jsou, jak jsme si v úvodu ukázali, ve většině případů nepravdivá a nepodložená). Pokud má být všeobecným zájmem zastavit celosvětovou stoupající dopravní nehodovost, jež si na celém světě každoročně vyžádá desítky tisíc životů, měli by se představitelé veřejného života začít více zajímat o přesné výsledky výzkumů. Potom by snad mohli být schopni dělat ta správná politická rozhodnutí v oblasti vzdělání a prevence užívání těch opravdu nebezpečných látek místo toho, aby malovali čerty na zeď a neustále brojili proti poměrně neškodnému konopí.
Zdroje:
norml.org
www.novinky.cz
www.drogy-info.cz
Studie jsou k nalezení na:
www.ncbi.nlm.nih.gov
www.ncjrs.gov
www.ukcia.org
