VĚK:
40
POVOLÁNÍ:
otec, obchodník a překladatel
AKTIVITY:
legalizátor, pacient – bojovník
Ahoj Philipe, z mého pohledu rozhodně patříš k výrazným tvářím celého legalizačního hnutí, a proto jsem si tě také do rubriky Osobnost legalizace vybral. Za prvé máš velice zajímavý životní příběh a za druhé zápasíš se zákeřnou nemocí, která v tomto příběhu hraje jednu z hlavních rolí. Řekni, jaké to je žít s roztroušenou sklerózou?
Musím uznat, že jedna ze zajímavých lidských vlastností je skvělá schopnost adaptace. Jak teď chodím několik let s hůlkou, všiml jsem si, že moje levá ruka je čím dál více agilnější a přesnější. Je to určitá výhoda a tak je to se vším. Čím dál méně například vzpomínám na běhání. Před několika lety to byla téměř mánie a hrozně se mi po pohybu stýskalo. Teď už skoro vůbec, člověk se prostě uskromní a začne nějak rozvíjet ty části těla, které nejsou postižené. Svůj mozek, komunikační schopnosti, pohled na život. Do určité míry je nemoc jakýsi učitel, se kterým se člověk může hádat, anebo přemýšlet o tom, co ten učitel vlastně říká. Upřímně se moje nemoc nejvíce týká lidí kolem mne, mám poměrně otupené citové vjemy a tak ani ty pády příliš necítím. Cvičil jsem Judo a byl závodní sjezdař, mám divadelní předky a celkem vzato jsem gumový a na pády odjakživa zvyklý. Každopádně pohled na to musí být ošklivý a trápí mě, že lidi v okolí se musí hodně starat. Nejsem si ale jistý, že by ta situace byla tak dobrá, kdybych užíval léky, které předepisují lékaři jiným pacientům. Mám obrovské štěstí, že nejsem nucen užívat orální steroidy kvůli odvápnění. Moje maminka (také nemocná) nedávno spadla a jak má křehké kosti, velice ošklivě se polámala. Moc bych si přál, aby lékaři měli možnost zjistit, jaká je spojitost mezi mým stavem a užíváním konopí. V mém těle se děje cosi velice zajímavého a trvá to příliš dlouho na to, aby to bylo jen něco, co jsem si vsugeroval. Všem pacientům, kteří touhle nemocí procházejí, by to moc pomohlo!
Vím, že jsi měl hodně našlápnutou a perspektivní kariéru. Úspěšný manažer, ředitel rádia… Jakoby skleróza byla pro ambiciózní mladé lidi čím dál typičtější!
Někdy mám pocit, že se naše společnost dostala do bodu stagnace. Jako příklad uvedu dobytí měsíce. To byl cíl, který kdysi převyšoval deflaci. Byla to tisíciletí stará touha našeho druhu „být tam”. Teď, když jsme toho dosáhli, zjišťujeme, že nás to vlastně nikam neposunulo. Není méně válek, není méně toxického odpadu ani fast foodů s nekvalitním jídlem. Tenhle technologický vrchol nás nijak nezlepšil. Právě naopak. Přesvědčenou společnost nemá smysl přesvědčovat, že fast food je špatná volba. Můžeme ale přesvědčit jednotlivce, že ve městě je dobré chodit a ne řídit automobil. Když budeme přemýšlet o zdravotních důsledcích toho, co jíme a pijeme, stane se to součástí nás všech. Je tolik nemocí, které mají nějaký vztah k civilizaci! Srdeční onemocnění, cukrovka, lupénka, alergie, roztroušená skleróza… Jejich počet neustále roste. Je to zajímavé zejména ve srovnání s jinými populacemi ve světě, například kanadští Inuité neznají pojem „srdeční záchvat”. Ze 75 procent kvůli syrové rybí stravě. Úspěch přece není jen o pohodlí! Já jsem ten pocit měl, a když mé nohy ztrácely sílu, začal jsem více jezdit autem, ačkoliv jsem měl dělat přesný opak! A s ostatními věcmi to bylo stejné. Dělal jsem si je jednoduší i přesto, že jsem měl naopak zabrat. Každý žijeme a učíme se. V mém případě to také bylo o hodně stresu, vyčerpávajícím zaměstnání a velké odpovědnosti. Někteří lidé to zvládají a já měl chvíli pocit, že jsem taky takový. Bohužel moje tělo mělo na rozdíl od mé mysli úplně jiný názor. Musel jsem si zvyknout.
Bojuješ za legalizaci, protože ti konopí nesmírně pomáhá s tvou nemocí? Můžeš čtenářům vysvětlit, jak na tebe konopí účinkuje?
Kéž bych měl tu schopnost! Jak se věci mají podle mého soudu, jde hlavně o uvolnění jednotlivých svalů v nohou. Přirovnal bych to osvěžujícímu prolití nohou studenou minerálkou. Těžko se to popisuje a každopádně doufám, že nikdo zdravý nebude muset na vlastní kůži poznat, o čem mluvím. Je pro mě až komické, kolik se kolem této věci dělá povyku! Já jsem tento fakt náročně ověřil na vlastní kůži a nepotřebuji nikoho přesvědčovat. Tohle je pro mě (ne)téma a trochu se snažím nebýt frustrovaný těmi „zdravými”, kteří neustále potřebují přesvědčovat. Nechci naznačit, že jim ten svůj čas nevěnuju, ale je to prostě náročné. Je to podobné tomu, když objevíte nějakou pravdu. Ta se nikdy nezmění na nic jiného, jakkoliv je vám vtloukáno, že je to jinak. S tím mám i jinou zkušenost. Když jsem byl ještě malý, tak jsem viděl UFO. Byla tam maminka a paní, která přežila Osvětim (moje Kanadská babička). A je to strašně podobné! Koukají na mne, jako bych se zbláznil. Tak je to stejné i s konopím. Raději to lidem prostě neříkám, pokud mi nevěří. Nejsem nejmladší, abych někomu nutil svj názor.
 |
Nemáš strach z policejní šikany, když vystupuješ jako aktivista a nosíš kůži na trh?
Řekl bych, že tu mezi policií a nemocnými panuje velká tolerance. Mam spoustu přátel od policie a jsou to fantastičtí lidé! Pokud jde o téma konopí a má nemoc, tak vesměs souhlasí, že cokoliv dělám, aby se zvedla kvalita mého života, je ideální. Ostatně, jsou ve velice rizikové profesi a nikdo nikdy neví, co osud přinese! Berou mne vážně a já je. Pokud by se tady začalo střílet kvůli konopí, tak můžu odplout do Kanady a tam mne z fleku jako pacienta s nárokem uznají.
Jakým způsobem vidíš současný stav legislativy ČR ve vztahu ke konopí?
No pozitivně! Když to tedy vezmu perspektivou severoameričana, který prožíval takzvanou „válku proti drogám” servírovanou americkou společností. Jsem tak rád, že se Kanada vymanila z těch bludů! V Čechách tahle válka naštěstí pořádně nezakořenila a lidi jsou tu vesměs přiklonění ke kompromisům. Ideální by bylo, aby lidé mohli konopí svobodně využívat a díky němu trávili méně času v nemocnicích a raději produktivně a spokojeně žili.
Jak vnímáš dnešní konopný aktivismus? Myslíš, že například demonstrace za legalizaci konopí zajímají někoho z politiků?
No, tak tohle je těžký, Juki. Já si myslím, že pomalu, ale jistě se lidi z naší generace stávají autoritami. Už nejsme děcka, která mlátili na Czechteku! Jsme právníci, doktoři, novináři, politologové a za chvíli bude tento stát oficiálně náš. Myslím to tak, že my budeme ti, kdo mají zodpovědnost! Co bude s lidmi, kteří tomuto poselství nerozumí, můžu jen hádat. Ale jsem přesvědčený, že se stanou historicky opovržení a zesměšnění jako ti, kteří nevěřili Galileovi. Takže je to vlastně jednoduché a nemyslím si, že ta masa pochodujících lidí se dá oficiálně ignorovat. Je to globální fenomén! Každá pochodující osoba reprezentuje dalších deset. Těch, co to nestihly, byly v práci nebo ve škole anebo těhotné (hurónský smích).
Jaká je dnes situace v Kanadě? Máš vlastně dvojí občanství a nepochybně tak i přehled o tom co se tam děje?
No. Přehled nemám příliš velký, jsem tady už dobrých patnáct let v kuse a od doby, co jsem pryč se přihodila spousta věcí. Máme novou provincii jménem Nunavut, která je autonomně spravována domorodci. Uvolnila se prohibice vůči konopí, takže to, co se dělalo v tajnosti, se teď může dělat veřejně. Co se týče lékařského konopí, je velmi ostře definované lékařské užití a černý trh, nikoliv proto, že černý trh je „nezákonný”, ale proto, že produkty, které nejsou kontrolované, nemůžou zaručit uniformní účinnost!
Přeješ něco magazínu Legalizace?
Přál bych hlavně všechno nejlepší! Ale pokud zlegalizují konopí, jak se tenhle časopis potom bude jmenovat, hm? Šťastné a veselé?
