Jak funguje propaganda
Posledním významným příspěvkem k tématu je studie publikovaná v srpnovém vydání odborného časopisu Journal of School Health. Výzkum potvrzuje platnost teorie vstupní brány do světa tvrdých drog, pokud jde o některé uživatele, avšak jako nejnebezpečnější vstupní droga z ní nevychází zakázaná marihuana, nýbrž legální alkohol. Spoluautor studie Adam E. Barry z Floridské univerzity na základě výsledků uvádí, že čím později se mladý člověk dostane k alkoholu, tím později začne zneužívat další drogy, a to jak legální (například tabák), tak i nelegální (například marihuanu). Rozhodně ale není možné tvrdit, že užívání marihuany je primárním indikátorem následného vstupu do světa tvrdých drog.
I přes hromadící se důkazy není jednoduché toto stigma z konopí sejmout, jedná se totiž o základní stavební kámen, na kterém byla ve Spojených státech třicátých let minulého století postavena celá prohibice marihuany. Za této éry tzv. „reefer madness” (marihuanového šílenství) bylo obyvatelstvo masírováno celostátní kampaní, jejímž cílem bylo očernit konopí coby vysoce návykovou a životu nebezpečnou drogu. Vedoucí představitelé politického života měli na tuto rostlinu už dlouhou spadeno a k její diskreditaci neváhali použít velké finanční prostředky a politické konexe.
Tento názor následně hluboce zakořenil v myslích většiny obyčejných Američanů a po šest desetiletí určoval federální i regionální politiku v oblasti drogové prevence. Dlužno dodat, že nespočet rodičů utrpělo docela zbytečný šok, když u své ratolesti objevili trochu trávy.
 |
„Považovali jsme za nutné některé názory a závěry znovu důkladně přezkoumat, a tak vznikla tato studie,” vysvětluje svou motivaci Barry. „Dosavadní teorie vstupní brány do světa tvrdých drog tvrdí, že uživatelé začínají s marihuanou a poté přestupují na užívání tzv. tvrdších látek – tento předpoklad jsme vyvrátili. Rámcová platnost teorie byla sice potvrzena, nicméně namísto zakázané marihuany se vstupní drogou ukázal být legální alkohol. Při srovnání abstinentů a uživatelů alkoholu vyšlo najevo, že u studentů vyšších ročníků střední školy, kteří zkusili alkohol alespoň jednou v životě, je třináctkrát větší pravděpodobnost, že začnou kouřit tabák, a šestnáctkrát větší, že začnou užívat marihuanu. Pravděpodobnost, že skončí u kokainu, je třináctkrát větší.”
Máme rádi alkohol…
Samozřejmě je legitimní tvrdit, že alkohol je všeobecně dostupnější, a proto mladí logicky začínají s touto drogou. Na druhou stranu právě jeho legální status a společenská popularita vedou k tomu, že je zcela mylně považován za méně škodlivou látku. Závěr zmiňované studie ale hovoří jasně: „Výsledky ukázaly, že alkohol je vstupní drogou vedoucí k užívání tabáku, marihuany a dalších zakázaných substancí. U mladistvých, kteří konzumují alkohol, se projevují silnější tendence k dalšímu zneužívání jak legálních, tak nelegálních drog. Proto by se při tvorbě prevenčních programů ve školách a zdravotnických zařízeních měla alkoholu věnovat mnohem větší pozornost.”
Přitom již v osmdesátých letech minulého století se začaly ojediněle objevovat studie, které naznačovaly, že skutečným problémem a startovací drogou u mládeže je alkohol, a proto by se pozornost příslušných úřadů měla obrátit na něj. Místo toho jsme nadále svědky toho, jak se ve Spojených státech a Evropě problematika užívání alkoholu mezi mladistvými bagatelizuje, avšak strašák jménem marihuana je naopak stále všudypřítomný.
Typickým příkladem může být situace kolem profesora Davida Nutta z roku 2010. Hlavní poradce britské vlády pro drogovou problematiku se tehdy do povědomí široké veřejnosti zapsal kontroverzním výrokem, kdy přirovnával rizika spojená s užíváním čisté extáze k rizikům při jízdě na koni. Tento (lehce nadnesený) názor vycházel ze závěrů studie, na které sám Nutt participoval a jejíž výsledky prezentoval
médiím, což vedlo následně až k jeho odvolání. Vládním představitelům se jednak nelíbilo, že profesor je významným příznivcem přeřazení marihuany do skupiny „nejméně škodlivých substancí”, ale především se nahlas opovážil tvrdit, že alkohol ve Velké Británii způsobuje uživatelům a společnosti více škod a problémů než tvrdé drogy, jako například crack nebo heroin.
Svá slova podložil údaji z výzkumu, jehož závěry byly publikované v lékařském žurnálu Lancet: „Celkově vyšla jako nejškodlivější droga alkohol (72 bodů), následovaná heroinem (55) a crackem (54). Naše studie a předchozí výzkumy kolegů v Nizozemí a Velké Británii potvrzují, že současný systém klasifikace drog podle jejich škodlivosti téměř nekoresponduje s poznatky současné vědy. V této souvislosti se ukazuje, že je nezbytné provést úpravy v současné strategii prevence směrem k agresivnějšímu prevenčnímu přístupu k alkoholu.”
 |
… ale trávu nemůžeme ani cítit
Britská vláda se následně rozhodla svou protidrogovou strategii upravit, bohužel se ale nerozhodla změnit klasifikaci marihuany ani alkoholu. Daleko „vhodnějším” řešením se ukázalo být bleskové odvolání profesora Nutta – a celá událost se rychle zametla pod stůl. Nicméně jeho upřímná slova z rozhovoru pro BBC dost možná znějí politikům v hlavách ještě nyní: „Alkohol je nejškodlivější drogou právě proto, že je tak masově zneužíván. Na cracku vzniká silnější závislost, ale protože alkohol je lehce dostupný a tolik užívaný, máme zde desítky tisíc závislých lidí, kteří mu holdují každý den a nemohou bez něj normálně fungovat.”
Shrneme-li si tedy základní fakta, uvidíme, že musí být něco „prohnilého ve státě (nejen) dánském”. Jedna substance – marihuana – má vědecky prokázané široké spektrum léčebného využití a zároveň se v posledních letech stále častěji objevují odborné studie, které vyvrací různé mýty o její možné škodlivosti a údajné společenské nebezpečnosti. Přitom je stále oficiálně považována za velmi nebezpečnou drogu, protože její užívání údajně vede do světa tvrdých drog. Na druhé straně zde máme alkohol, o jehož škodlivosti a společenské nebezpečnosti byly popsány tisíce stránek, a přesto je stále přijímám a obhajován jako tradiční součást evropské a americké kultury.
Možná už je na čase tento zastaralý a současným poznatkům neodpovídající koncept změnit.
Marihuanové šílenství
Spojení „reefer madness” (marihuanové šílenství) spatřilo světlo světa poprvé ve třicátých letech minulého století, kdy se ve Spojených státech začal promítat stejnojmenný propagandistický film. Jeho účelem bylo zdiskreditovat rostlinu konopí jako strašlivou drogu a potencionální hrozbu pro americkou mládež. Samotný název marihuana začal být vládními představiteli používán údajně proto, aby si obyčejní lidé mysleli, že jim dobře známé a mnohostranně využitelné konopí a nebezpečná droga nazývaná marihuana nejsou jedna a ta samá rostlina. Ve filmu se objevují naprosto zkreslené a nepravdivé informace, jako třeba „na marihuaně vzniká těžká závislost”, anebo že „způsobuje agresivní chování, pomatení smyslů a může vést až k (sebe)vraždě”. Za strůjce této lživé propagandy je považován „vrchní prohibicionista” Harry J. Anslinger, který v Kongresu pracoval na zakázku zejména dvou největších odpůrců konopí – firmy na výrobu syntetických vláken DuPont a dřevozpracovatelského impéria Williama R. Hearsta – pro jejich rozvíjející se byznys bylo konopí silným konkurentem a znamenalo tak velkou hrozbu. V dnešní době je termín „reefer madness” používán spíše jako humorný odkaz na toto uměle vyvolané šílenství kolem rostliny konopí.
 |
Statistika úmrtí
Dostupná data hovoří jasně ve prospěch profesora Davida Nutta – jen ve Spojených státech zemřelo v roce 2009 na nemoci spojené s kouřením tabáku přes 400 000 lidí a alkohol byl zodpovědný za téměř 40 000 zmařených životů bez započítání smrtelných dopravních nehod zaviněných touto látkou. Odhaduje se, že alkohol za volantem má ročně na svědomí dalších zhruba 40 000 lidských životů. Na druhou stranu užívání marihuany nevedlo prokazatelně ani k jednomu úmrtí (v podobných statistikách se obvykle konopí samostatně vůbec neobjevuje). Vlivu alkoholu a marihuany na řízení motorového vozidla se v tomto čísle podrobně věnujeme na stránce 48.
Jízda na koni je podobně nebezpečná jako droga extáze
Tento výrok, který se objevil v odborném časopise Journal of Psychopharmacology, stál profesora Nutta místo hlavního vládního koordinátora pro drogovou politiku ve Velké Británii. Jako fundovaný odborník se pokoušel prosadit změnu nevyhovující klasifikace drog podle stupně jejich údajné nebezpečnosti – v tomto konkrétním případě se snažil přesunout extázi ze skupiny A (nejnebezpečnější) do skupiny B, ve které se nacházejí méně škodlivé substance. Na podporu této snahy uvedl, že jízda na koni je ve Velké Británii každoročně „zodpovědná” za zhruba deset úmrtí a více než sto dopravních nehod. Užití extáze skončí smrtí zhruba třiceti osob ročně, přičemž konkrétní příčinou úmrtí bývá horko nebo nadbytečný příjem vody, kdy může dojít až k selhání životně důležitých orgánů – obvykle z důvodu přehřátí těla v uzavřeném prostoru, anebo z příliš velkého zavodnění organismu. Z toho profesor logicky vyvodil následující: „Negativní dopad užívání drog může být velice podobný negativnímu dopadu jiných lidských činností. Nevidím velký rozdíl mezi jízdou na koni a extází.”
Zdroje: www.rawstory.com
Studie: onlinelibrary.wiley.com
