Masové rozšíření halucinogenů, které bezprostředně souviselo s objevem LSD a možností syntetické výroby, vedlo k „psychedelické revoluci”. Ta sice zajistila trvalou slávu halucinogenům a hluboce pozitivně ovlivnila kulturu, ale zároveň vyústila v jejich oficiální restrikci a psychedelický výzkum byl z politických důvodů předčasně přerušen. V 90. letech se začal znovu hlásit ke slovu, tentokrát již s použitím dokonalejších metodiky v pracích Ricka Strassmana (1994), Franze X. Vollenweidera (1997), Rollanda R. Griffithse (2006) a dalších. V současné době se snažíme o obnovení výzkumu halucinogenů v ČR v Psychiatrickém Centru Praha (Vliv akutního podání psilocybinu na elektrickou aktivitu a metabolismus mozku zdravých dobrovolníků).
Co je psilocybin?
Psilocybin je psychoaktivní alkaloid obsažený v halucinogenních houbách, který se společně s dalšími přírodními i syntetickými molekulami řadí mezi halucinogeny (psychedelika). Tyto látky mají velký výzkumný potenciál v oblasti psychiatrie, zejména kvůli relativně malým nežádoucím účinkům, nízké účinné dávce a velmi specifickému účinku na lidskou psychiku. Navzdory tomu byly v psychiatrickém výzkumu až donedávna pokládány za uzavřenou kapitolu. Tato situace se začíná v posledních letech měnit a psilocybinu, společně s některými dalšími molekulami (DMT, mezkalin), se opět dostává adekvátní pozornosti.
V poslední době opět ožívá myšlenka, že by psychedelika mohla mít využití v léčbě psychiatrických chorob.
Název psilocybinu je odvozen od nejznámějšího rodu halucinogenních hub Psilocybe a pochází z řeckých slov psilos (holý) a kube (hlava), odtud tedy český ekvivalent lysohlávka. Užívání psilocybinu formou konzumace halucinogenních hub, které se vyskytují v hojné míře i na území ČR, je v současné době zdaleka nejčastější. Lze však užít i syntetický psilocybin ve formě perorálních tablet či intravenózního roztoku. Obsah psilocybinu v houbách se liší podle druhu, u nejaktivnějších druhů přesahuje 1 % suché váhy. Hlavní rody hub, obsahujících psilocybin jsou Psilocybe (nejznámější zástupci: Psilocybe bohemica, Psilocybe cubensis, Psilocybe cyanescens, Psilocybe mexicana, Psilocybe semilanceata), Copelandia, Panaeolus, Conocybe.
Chemicky patří psilocybin mezi tryptaminy, obsahuje indolové jádro a etylaminový substituent, je tedy strukturáně velmi podobný neuropřenašeči serotoninu (5-hydroxytrypaminu), na jehož receptory se v mozku také váže. Psilocybin je klasický halucinogen, stejně jako další tryptaminy, LSD (diethylamid kyseliny lysergové) a DMT (dimethyltryptamin), a fenylethylaminy (např. mezkalin). Studie porovnávající účinnost na základě látkového množství, které vyvolá podobné účinky, shledala psilocybin 90krát slabší než LSD a 10kát silnější než mezkalin.
Léčba psilocybinem
Dlouhodobá zkušenost s užíváním psilocybinu spolu s vhodným farmakologickým profilem (relativní bezpečnost, středně dlouhé trvání účinku, dobrá absorpce při perorálním podání) jej činí vhodnou látkou pro výzkum. Syntetický psilocybin (Indocybin® Sandoz) byl široce používán především v šedesátých letech v humánních experimentech bez významných komplikací. Do roku 1965 bylo publikováno více než 2000 vědeckých prací, které popisovaly pozitivní výsledky u více než 40 000 pacientů, kteří užili psychedelika, to vše s minimem vedlejších účinků a vysokou úrovní bezpečnosti. Tyto práce jsou však z dnešního pohledu mnohdy metodicky nepřesné, zejména postrádají adekvátní kontrolní skupiny, a proto je třeba experimenty opakovat ve světle modernějších a dokonalejších přístupů.
Léčebný potenciál psilocybinu byl prokázán v psychoterapii pacientů umírajících na rakovinu, léčbě nesnesitelných farmakorezistentních bolestí hlavy (tzv. cluster headache) a při terapii nutkavého chování u neuróz (obsedantně kompulzivní porucha, OCD). V poslední době opět ožívá myšlenka, že by psychedelika mohla mít využití v léčbě psychiatrických chorob.
Psychoterapeutické klinické studie s psilocybinem podstoupilo dosud asi 2000 jedinců. Množství podaného psilocybinu se lišilo dle 2 základních konceptů – psycholytické a psychedelické terapie. V psycholytické terapii je podána nižší dávka a v průběhu jejího působení probíhá analýza a interpretace, psychedelická terapie využívá vyšší dávky psilocybinu ke zpracování prožitku a jeho interpretaci dojde až po odeznění účinků.
Psilocybin je nástrojem, umožňujícím nejen důstojný odchod ze života, ale i aktivní prožití posledních chvil.
Využití psilocybinu v terapii terminálních stádií nevyléčitelných onemocnění navazuje na starší model s LSD. V současné době v USA probíhá několik takových studií s velmi úspěšnými výsledky. Psilocybin snižuje úzkost, strach ze smrti, depresivní náladu, ale také snižuje spotřebu léků tlumících bolest a zkvalitňuje poslední dny života (parametr Quality of Life). Dle organizace Heffter, která tyto výzkumy sponzoruje, je podávání psilocybinu onkologicky nemocným se špatnou prognózou významným obratem od léčby samotné rakoviny k léčbě umírajícího a jeho okolí. Pacienti, kteří absolvovali tyto terapie, popisují zásadní obrat v pohledu na svět, příliv nové životní energie a vyrovnání se smrtí. Psilocybin je tak nástrojem, umožňujícím nejen důstojný odchod ze života, ale i aktivní prožití posledních chvil.
Spektrum účinků na lidskou psychiku
Psilocybin začíná působit asi půl hodiny po orálním užití, účinky dosahují maxima po 1–1,5 hodinách a postupně odeznívají. Celá intoxikace trvá kolem 6 hodin. V klinických studiích se pohybovalo dávkování v rozmezí 0,045 – 0,429 mg/kg (tj. asi 3 – 30 mg u jedince vážícího 70 kg).
Velmi nízká dávka způsobuje otupělost a zvýraznění předchozí nálady. Střední dávka psilocybinu vyvolává dobře kontrolovatelný změněný stav vědomí, velmi podobný účinkům LSD. Vyšší dávky pak působí hluboké změny vnímání (synestezie, iluze nebo halucinace) včetně změny ve vnímání vlastního těla (např. brnění, znecitlivělost či tělesné halucinace), změněné vnímání sebe sama, narušené vnímání prostoru a času, obsahové poruchy myšlení (neobvyklé myšlenky až bludy), změny nálad (přecitlivělost), úzkostné příznaky. Emotivita může v průběhu intoxikace značně kolísat od stavů extatických a velmi příjemných až po úzkostné prožitky, stavy derealizace a depersonalizace. Celkový charakter intoxikace je kriticky závislý na individuálních očekáváních („set”) a charakteru prostředí („setting”). To platí i o výše zmíněné úzkosti.
Pokud je subjekt kvalitně připraven na psychedelický prožitek (cítí se bezpečně) a je i adekvátní setting, je úzkostných momentů v průběhu intoxikace výrazně méně než v opačném případě.
Zajímavá současná studie Rollanda R. Griffithse ukázala, že psilocybin má kromě akutních účinků také pozitivní dlouhodobý vliv na psychické funkce. Jednalo se o dvojitě zaslepenou kontrolovanou studii, porovnávající podání placeba, psilocybinu, a stimulantu metylfenidátu jako aktivní komparativní substance. Látky byly podávány zdravým a religiózně orientovaným jedincům bez předchozí zkušenosti s halucinogeny. Dva měsíce od podání psilocybinu při psychologickém vyšetření subjekty popisovaly výrazně vyšší nárůst pozitivních pocitů (spokojenost, pohoda) ve srovnání s podáním metylfenidátu. Pozitivní změny v chování i postojích každého dobrovolníka byly potvrzeny 3 dalšími komunitními pozorovateli (dospělí, příbuzní, spolupracovníci). Naproti tomu u negativních pocitů nebyly pozorovány žádné změny ani u jedné z látek. Dlouhodobá spirituální významnost prožitků při intoxikaci byla dobrovolníky potvrzena následnou studií po 14 měsících. Jiná následná studie provedená lékařem a knězem Walterem Pahnkem konstatuje pozitivní dlouhodobé změny v životních postojích 25 let po podání psilocybinu studentům teologie během náboženské mše (tzv. „Pahnkeho Good Friday Experiment”).
V psychologických a psychiatrických výzkumech s psilocybinem nebyly zaznamenány žádné závažné vedlejší účinky. V šedesátých letech se v USA objevily studie poukazující mutagenitu halucinogenů, které však byly vyvráceny a označeny za mediální kampaň. Psilocybin nezpůsobuje selektivní onemocnění či postižení žádného orgánového systému a není ani neurotoxický. Během tří tisíc let dlouhé historie užívání psilocybinových hub nejsou zdokumentovány žádné případy onemocnění, které by bylo možné přisoudit právě psilocybinu. Poškození orgánů (např. selhání ledvin) vznikají pouze na základě záměny psilocybinových hub za jim morfologicky podobné.
Vedlejší účinky
Analogicky jako u zvířat i u člověka psilocybin mírně stimuluje sympatický nervový systém, tedy působí rozšíření zornic, bušení srdce, mírné zvýšení krevního tlaku a dechové frekvence, pocení. Tyto přechodné účinky mohou být pro uživatele nepříjemné, jsou však přirozenou reakcí těla a u zdravých jedinců se není třeba jich obávat. Jelikož podobně reaguje tělo na strach a úzkost, může aktivace sympatického systému recipročně takové pocity způsobovat. Pokud se jedná o užívání psilocybinu formou halucinogenních hub, tak se k vedlejším příznakům intoxikace řadí také nevolnost a vzácněji zvracení.
Článek v tištěné podobě vyšel v magazínu Legalizace č. 14.
