Názvosloví
Za syntetické drogy se obecně považují ty, které se nenacházejí v našem životním prostředí. Sem můžeme zařadit éter, MDMA (účinná látka extáze), chemicky příbuzný pervitin a v neposlední řadě záludný toluen. Jednoznačně přírodní jsou pak třeba lysohlávky, marihuana, durman, káva a tabák. Kromě nich pak existuje množství drog, kde je zařazení nejednoznačné. Pivo a víno jsou určitě přírodní drogy, ale vezměte si absinth. K výrobě takto silného alkoholu je zapotřebí velmi komplexní chemická aparatura. Pálenka je stejně přírodní jako kokain extrahovaný z listů horského keře. U LSD se jedná jen o jeden další krok, kdy se přírodní kyselina lysergová nechá zreagovat s diethylaminem. To jsou pak drogy polysyntetické. Hranice mezi těmito kategoriemi jsou neostré. Jak rozhodnout, kde končí příroda a začíná něco umělého, když vše, s čím pracujeme, jsme si vzali z přírody? Oficiálně se to ale má tak, že přírodní drogy jsou něco, co může vzniknout i bez přičinění člověka, polosyntetické jsou z přírody, ale upravené ve zkumavce, a nakonec syntetické vznikají reakcí jednotlivých chemických sloučenin.
Bezpečnost
Slýchávám o tom, že syntetické drogy jsou nebezpečnější, než ty přírodní. Generalizace ale není na místě. Fyzicky neškodní zástupci se najdou na obou stranách (LSD, marihuana), stejně tak skutečné jedy poškozující celé tělo (durman, toluen). Je třeba posuzovat každou omamnou substanci zvlášť a soudy vynášet jednotlivě. U většiny drog všech kategorií záleží jen na zodpovědnosti uživatele, jak bude nebezpečná. Za tuhle větu by mne adiktologové asi kamenovali, ale i pervitin nebo opium se dají užívat s rozumem. Pochybnosti bych měl jen u extrémů, jako je heroin nebo crack, kde je požitek příliš silný a intenzivní, než aby člověk dalšímu pokušení lehce odolal. Z hlediska závislosti a doživotních následků je jednou z nejnebezpečnějších drog tabák, na nějž má vypěstovanou těžkou závislost třetina populace. Přitom je to příroda. Sice ne stoprocentní, protože v cigaretách je dost aditiv pro lepší chuť, rychlejší účinek, hezčí kouř atd. Látkou vyvolávající závislost je ale přírodní nikotin.
Zdroje
Spíše než o nebezpečnosti drog samotných má smysl se bavit o nebezpečnosti distribučních kanálů. Zde už mají syntetické drogy výrazně horší postavení, než ty přírodní. Čím víc technologie je třeba ve výrobním procesu, tím větší je potřeba vstupní investice, a kdo má dostatek peněz na masivní vstupní investici u nelegálních aktivit? Organizovaný zločin. Heroin si doma ve sklepě jen tak nevyrobíte. Je tu potřeba celý výrobní řetězec od afghánského farmáře, přes pašeráky surového opia až po „laboratorní krysy” v pláštích, které acetylují v kádích morfin na heroin. Přístup k drogám s tak silnou finanční a mocenskou základnou musí nutně provázet kontakt s kriminálními živly nejhrubšího zrna. Kytičku konopí si může vysadit každý, stejně tak jít do lesa sebrat pár hub, takže se od tohoto nebezpečí může plně distancovat. Ne tak se syntetikou. Najdou se malé zdroje, kdy kamarád chemik dělá doma 100 dávek LSD za měsíc a pak to posílá mezi kamarády. Mnohem pravděpodobnější ale je velká laboratoř, kterou od koncového zákazníka dělí řada větších i menších překupníků. Přidruženým problémem je čistota drogy. U krystalického čehosi bez adekvátního vybavení neurčíte, jestli se jedná o čistý pervitin, třetinu pervitinu a dvě třetiny omítky nebo něco úplně jiného, co shodou okolností má stejné povzbuzující účinky. Například zdokumentovaná úmrtí při užití extáze popisují (kam až mi paměť a google sahá) jen případy, kdy v tabletách byly kromě MDMA i další, nebezpečnější příměsi. Problém tak už není fetování, ale skutečnost, že často nevíme, co vlastně fetujeme a nemůžeme se na to adekvátně připravit.
Prověřenost
Jakkoliv můžu polemizovat o (ne)bezpečnosti syntetických a polosyntetických drog, prověřenost je argument, který chtě nechtě musím uznat. Kolují mezi námi drogy (pivo, marihuana, opium), s kterými má lidstvo kontinuální zkušenost po tisíce let. Dá se tedy předpokládat, že jsme se za tu dobu naučili s nimi zacházet a užívat je relativně bezrizikově. Přinejmenším velmi dobře víme, co od nich čekat. Proti tomu stojí armáda čínských chemických laboratoří, které chrlí jednu novou omamnost za druhou (u nás především z polské distribuce). U takových substancí (nedávno třeba mefedron) nemáme k dispozici prakticky žádné zkušenosti a seriózní studium. Většina poznatků o užívání se předává pouze anekdoticky mezi hrstkou uživatelů. Rizikovost je ještě zvýšena tím, že státní aparát dokáže na příchod takových látek reagovat jen se zpožděním, takže je vždy nějaký čas pro „legální” prodej. Pod dojmem, že všechno skutečně zajímavé a/nebo nebezpečné je zakázané, si neznalý zákazník takovou omamnou látku zakoupí a prakticky nemá způsob, jak zjistit případná rizika. Často není známé ani složení produktu. Nedávno se mi dostala do ruky jakási rostlinná drť s názvem „Spice”. Popisek sliboval „legální high díky tajné směsi bylin” nebo něco obdobného. Čekal jsem, že směs bude obsahovat nějaké slabší halucinogeny, jako kadidlo, kosmatec nebo routa, které navodí mírné uvolnění bez většího prožitku. Co by tam také mohlo být jiného, když to legálně prodávají, že? Síla toho kuřiva mne výrazně překvapila. Účinek byl kvalitativně podobný marihuaně a trval déle. Protože legální omamné bylinky z významné části světa mám docela v malíku, tušil jsem čertovinu. To se potvrdilo, když jsem po hodinách hledání zjistil, že Spice obsahuje několik syntetických kanabinoidů. V podstatě tedy umělá marihuana. V tomto konkrétním případě samozřejmě velké riziko nehrozilo, protože zmíněné syntetické kanabinoidy se chovají v těle víceméně stejně, jako ty přírodní. Chci jen poukázat na skutečnost, že uživatel těchto mixů naprosto ztrácí představu, co vlastně užívá, a jakákoliv zodpovědnost, vyplývající z předchozí zkušenosti, jde rychle do čudu. Ve smyslu prověřenosti je tedy určitě lepší hledat spíše přírodní, než syntetické drogy.
Marihuanová clona
Marihuana se svojí neškodností není dobrý příklad. Myslím si, že přinejmenším část pohledu na přírodní drogy jako na lepší, pramení z tohoto špatného příkladu. Coby symbol všech přírodních drog přenáší konopí část svojí pověsti také na ostatní látky. Proto si většina lidí dá radši houby, než papír (LSD), proto radši 5 kafí, než lajnu pika. I když v nebezpečnosti není významný rozdíl, uživatel podléhá dojmu, že přírodní je ekvivalent pro neškodný nebo přinejmenším méně nebezpečný. Pokud chceme vést rozumnou debatu nad legalizací/regulací omamných látek, je třeba zbavit se těchto škatulek a hodnotit každou látku na vlastním nepopsaném listu.
