Marcia Moore
Americká astroložka a učitelka jógy Marcia Moore (nar. 1928) publikovala v 60. a 70. letech pěknou řádku knih a přišla s vlastní reinkarnační terapií. Roku 1976 se seznámila s ketaminem a o rok později se svým čtvrtým manželem, anesteziologem Howardem „Sunny” Alltounianem. Spolu sepsali knihu Journeys into the Bright World (Cesty do zářivého světa) popisující jejich (nebo spíš její) výlety do surreálného světa vizí. Pro blažený stav ketaminového sebepoznávání vymyslela termín „samadhi terapie” a spolu s manželem se jala zprostředkovávat tuto formu jungiánské psychoterapie i ostatním.
Potíž byla v tom, že v zářivém jiném světě se jí zalíbilo až příliš a nakonec své výlety musela skrývat i před vlastním manželem. Jednoho zimního dne roku 1979 – necelé tři roky po prvním tripu – odešla z domova a slehla se po ní zem. Až dva roky poté našli v nedalekém lese její ostatky. Předpokládá se, že se po injekci ketaminu vydala na další ze svých výletů, ale neměla se kam vrátit, neboť opuštěné tělo podlehlo mrazivému počasí.
D. M. Turner
Tento profesionální psychonaut se narodil roku 1962 jako Joseph Vivian Turner a s halucinogeny začal experimentovat, když mu bylo 13. Místo mainstreamových drog si oblíbil exotičtější substance jako DMT (odtud pseudonym), ketamin a později salvinorin A (účinná látka šalvěje divotvorné). Ve stavech oddělení mysli od těla se cítil jako doma, nebyl dost opatrný a to se mu stalo osudným. Koncem roku 1996 si píchnul dávku ketaminu a utopil se ve vaně.
O svých výletech stihl sice sepsat dvě pozoruhodné knihy, jenže nezanechal poslední vůli a autorská práva připadla jeho rodině, která pro jeho psychedelická bádání ani barvité popisy bitev DMT elfů s entitami salvinorinu neměla pochopení a jejich další publikaci zastavila. Jeho dílo však – navzdory dědicům – dodnes koluje po Internetu jako nějaký novodobý samizdat.
John C. Lilly
John Lilly byl tak trochu zázračné dítě a od útlého věku se zajímal o vědu. Vystudoval nejprve fyziku a biologii, pak i medicínu a prošel také tréninkem v psychoanalýze. Vyznal se i v oborech elektroniky a počítačové vědy. Za druhé světové války pracoval de facto pro americkou vládu (zkoumal fyziologii létání ve velkých výškách), později se začal zabývat vědomím a strukturou mozku a vyvinul technologii zobrazování jeho aktivity. Vymyslel flotační tank (temnou izolační nádrž s teplou slanou vodou), jehož prvotním účelem bylo zkoumání činnosti mozku, zbaveného smyslových vjemů.
Koncem 50. let se však jeho vědecká dráha začala ubírat zvláštním směrem – veškerou pozornost upřel na výzkum komunikace s delfíny. V 60. letech vyzkoušel LSD a mimo kontrakulturu začal být vnímán jako vědec poněkud výstřední. A není divu – komunikovat pod vlivem LSD s delfíny opravdu není činnost úplně běžná…
Ale zůstaňme u ketaminu, který Lilly vyzkoušel začátkem 70. let, aby se pokusil zbavit chronických migrén, jimiž trpěl větší část života a od kterých mu nepomohlo ani LSD. Ketamin však dokázal bolest katapultovat pryč z jeho hlavy tak dokonale, že se už nevrátila. Díky tomu se Lilly rozhodl látku prozkoumat důkladněji a brzy jí naprosto propadl. Při jednom z výletů se mu málem povedlo to, co později dokonal D. M. Turner – utonutí ve vaně zabránila jen souhra několika šťastných náhod.
Jenže ani tato příhoda postaršího psychonauta – bylo mu už šedesát – neodradila, spíš naopak. Při svých tripech se setkával se sítí mocných entit mimozemského původu, které říkal ECCO (Earth Coincidence Control Office – Úřad pro řízení shod okolností planety Země) a jejímž účelem je pomocí drobných náhod pozitivně ovlivňovat osud lidstva.
Se zvyšujícími se dávkami pak potkal i stranu zla – rovněž mimozemský úřad SSI (Solid State Intelligence – Inteligence pevného skupenství), jakousi kolektivní superpočítačovou mysl, jejímž cílem je ovládnout a zotročit všechny pozemské formy biologického života. ECCO pak Lillyho vyslal na důležitou misi – informovat o tomto osudovém střetu lidstvo. Po těžko uvěřitelných třech týdnech, strávených pod trvalým vlivem ketaminu, se Lilly vydal varovat prezidenta USA a média, ale navzdory všem svým titulům a zásluhám neuspěl.
Unikl také – samozřejmě opět čirou náhodou – všem pokusům o svou hospitalizaci, a jeho boj o záchranu lidstva zastavila až příhoda čistě pozemská. Manželka zapomněla klíče v autě, Lilly sedl na motorku a vydal se jí pomoci. Jenže řízení pod vlivem drog není nikdy dobrý nápad, a srážka s betonem jeho misi ukončila. V nemocnici mu vyslanci ECCO dali na vybranou mezi opuštěním planety a odchodem do výslužby. Zvolil si to druhé, o svých zážitcích napsal knihu, vrátil se k práci a začal se opět věnovat své ženě. Zemřel až o čtvrtstoletí později ve věku 86 let.
