Tvůj první sex, v kolika letech a jaké to bylo?
Poměrně pozdě, v 18 letech, takže zcela legálně, ale předcházelo tomu mnoho vytrvalých, leč neúspěšných pokusů. Za moc to nestálo, nejdůležitější byl ten pocit, že už to mám za sebou…
Nejlepší sex v životě – kde, s kým, kdy a jak?
To se stále mění, nové zážitky překrývají ty minulé. A samozřejmě s mojí ženou (viz dále).
Díváš se někdy na porno? Na jaké?
Už mě to moc nebere, byly ale doby, kdy jsem byl dost fanda. Bavilo mne v podstatě jen to, co se odehrává mezi mužem a ženou, případně mezi muži a ženami, či mezi ženami.
Co si myslíš o nevěře?
Hodně vztahů, které jsem považoval za nezničitelné zničila, v některých případech to byla škoda.
Nejkurióznější místo, kde jsi prováděl sex?
Sklad učebnic v základní škole. Žákem už jsem ovšem tenkrát nebyl.
Co sex a marihuana, máš s tím nějakou zkušenost?
Jo, dobrý, jiné vnímání času a zvýšení intenzity to hodně posouvají.
Tráva nebo alkohol?
Jak kdy.
Jaké drogy jsi vyzkoušel?
Kromě trávy už jen mate de coco (ale to snad ani není droga), dál jsem nešel, tedy pokud nepočítáme alkohol.
Jaké drogy jsi nezkoušel, ale chtěl bys?
Nechci to pokoušet.
Umíš ubalit špeka?
Jasně, nebyl by ale zrovna nejelegantnější.
Co bys dělal, kdybys zjistil, že tvoje dítě kouří trávu?
Asi bych se jí to pokusil rozmluvit, mé dceři je totiž teprve 3 a půl roku.
Co tě sere?
Hradní broukpytlíkismus.
Máš rád sám sebe?
Snažím se.
Jsi právě do někoho zamilovaný?
Jo, do své ženy (co když to bude číst !!!) !
Co by sis přál?
Zdraví.
Co tě baví?
Život.
Co jsi kdy provedl nejhoršího?
Řekl jsem, co si opravdu myslím. Neřekl jsem, co si opravdu myslím.
Kdy sis naposledy řekl: „to jsem ale vůl”?
Včera? Nebo možná dnes ráno.
Co tě naposledy pořádně rozesmálo?
Pobavilo mne zakončení Olympijských her v Londýně.
Jak nejhůř jdou utratit peníze?
Za výhodné nabídky.
Kdyby ses mohl vydat strojem času do libovolného minulého či budoucího období, kam a za jakou událostí by ses chtěl podívat?
Přelom 19. a 20. století, Paříž a Francie vůbec, impresionismus, absinth, kankán…
Kdyby ses odstěhoval z Čech, kam by to bylo a proč?
Asi někam poblíž Marseille, líbí se mi tam, je tam moře i kopce, město i venkov.
Existují podle tebe mimozemšťané?
Doufám, lidi mne někdy dost serou.
Co zabírá víc, halucinogeny nebo Iveta Bartošová?
Asi Bartošová, když s ní bulvár tak dlouho vydržel.
Máš nějaký zážitek rozšířeného vědomí?
Ne.
Koho bys chtěl za příštího prezidenta?
Petra Čtvrtníčka, bohužel zatím nekandiduje.
Dokážeš zabít nějaké zvíře?
Nic kromě hmyzu, ani jeho vraždění nijak nevyhledávám a snažím se ho zbavit jinak.
Bojíš se smrti?
Ne, ale nechtěl bych být u toho – to je citát W. Allena, který přesně vyjadřuje mé pocity.
Věříš v Boha?
Snažím se, moc mi to ale nejde. Holocaust a různé jiné genocidy či existence některých našich politiků mi Jeho všemohoucnost a tím i Jeho bytí zpochybňují.
Co děláš pro svoje duševní zdraví?
Chodím s dcerou na pískoviště.
Co je podle tebe smyslem života?
42, alespoň myši to tak spočítaly.
Bez čeho by byl život vážně nuda?
Bez krásy. Jedno zda se to týká žen, hudby, literatury nebo třeba jídla.
Jaké je Tvoje oblíbené slovo?
Troglodyt.
Co si myslíš, že by se mělo legalizovat především?
Rozum a rozumné zacházení se vším, co může dávat radost ze života.
Profil:
David Schneider
Narozen 7. 10. 1958 v Karlových Varech jako Čech (tenkrát se Rusové vyskytovali pouze v hotelu Imperial), matka tam hrála v divadle, pak báječná jazyková ZDŠ Belojannisova (dnes Drtinova) v Praze 5, která mi dala opravdový základ vzdělání, následovala Konzervatoř v Praze, angažmá v Západočeském divadle v Chebu, vojna, 11 let v divadle J. Wolkera, 18 let předstírání Mozarta v představení „Noc s Mozartem” na pražské Bertramce, práce v reklamní agentuře Sollers a v současné době pracuji jako režisér v Českém rozhlase 6. Žádná domácí zvířata nemám.
