Coffeeshopy neodmyslitelně patří k Nizozemsku stejně jako tulipány či větrné mlýny. Za nějaký čas se však nasládlá těžká vůně marihuany může stát pouhou vzpomínkou. Pravicový kabinet chce zavést huličský průkaz ke vstupu do coffeeshopů, platný pouze pro občany této země. Výsledek? Zákaz vstupu zahraničních návštěvníků a s tím spojený citelný úbytek klientely. Zaobaleně je opatření vysvětlováno tím, že je třeba snížit úroveň kriminality, pravda je taková, že volnost v nakládání s marihuanou už dlouhá léta leží v žaludku sousedním státům. V Belgii a Německu se marihuana nakoupená v Nizozemsku prodává ve velkém a úřadům nedopřává klidu. Tyto země naléhají na současnou vládu, aby s tím něco udělala. A tak chce holandský ministr spravedlnosti Ivo Opstelten tyto průkazy zavést co nejrychleji, pravděpodobně ještě letos. Plán počítá s tím, že průkazy budou zavedeny nejdříve v pohraničních městech, tedy v nejvíce bolestivých oblastech. Dosah opatření má však být celokrálovský. „Chceme, aby se coffeeshopy staly zase tím, čím byly na počátku. Místem pro lidi, kteří žijí v jejich okolí. Nechceme, aby sloužily turistům nebo k ilegálnímu obchodování,“ uvedl Opstelten. Konzervativní politici chtějí, aby se v budoucnu slavné coffeeshopy staly místem určeným výhradně pro místní. Tím by se prý omezila drogová turistika. „Tento krok je součástí širších plánů, jak potírat obchod s drogami,“ prohlásil Opstelten. Háček je v tom, že držení marihuany není v Nizozemsku legalizováno. Uplatňován tu je gedoogbeleid [čti chedouchbelajd], neboli politika trpění či politika přihmouřených očí. Tolerováno je držení množství do pěti gramů marihuany. Kromě podstatné legalizace, kdy by teprve bylo možné užívání marihuany omezit zákonem, vláda navrhuje, že všechny licencované coffeeshopy se reinkarnují na kluby, do kterých bude vstup jen pro registrované členy. Tím se dostává na světlo složitý právní rébus.
Kdo je tu víc doma?
V Evropské unii totiž platí, že občan každého členského státu má na celém jejím území stejná práva. A každý její občan může také na celém území žít. Jen těžko by se tedy dokazovalo, kdo skutečně bydlí v okolí a kdo nikoliv. Zjednodušeně řečeno, právní předpisy Evropské unie neumožňují dělit zákazníky na turisty a domácí. „Nechápu, jak to chtějí udělat. Chtěli by snad vydávat průkazy prokazující, že žijete v okolí? A s těmi by si lidé marihuanu mohli koupit, ačkoliv i to je vlastně trestné a protizákonné,“ diví se mluvčí Unie prodejců konopí Michael Veling. Dalším problémem jsou dopady finanční. Pro mnohé z podniků může plánované opatření znamenat konec. V některých z nich totiž představovali turisté 99 procent klientely. „Netvrdíme, že dosavadní praxe byla bez chyb, coffeeshopy ale vytvořily v mnoha ohledech fungující systém,“ prohlásil mluvčí amsterodamské radnice Bas Bruijn. Je tak třeba si uvědomit, že současné dění koresponduje s vývojem nizozemského přístupu k měkkým drogám. Od tolerování prodeje marihuany po stanovení přesných pravidel a limitů pro prodej až k dnešní situaci, jejímž výsledkem je tažení proti marihuaně a vymírání coffeshopů. Kdysi proklamovaná země lepších zítřků se dnes ocitá na křižovatce.
