“Přivázal jsem tu megeru k plotu kravatou,” říká Samir Hauser alias Bruno Ferrari. Poslední inkarnace excentrického kabaretiéra se v překvapivě upřímném a trochu šíleném rozhovoru vyzpovídává nejen ze svých bohatých zkušeností s drogami, ženami i uměleckou scénou, ale i o tom, jak pašoval drogy, prodával koks Prodigy a nechá nás nahlédnout do světa reklamních agentur: “Je to jako dělat obsluhu hovnocucu.”
Většinu rozhovorů jsem dělal s lidmi, které jsem už dříve znal, věděl, co od nich chtít a na co se jich ptát. Teď přicházím pozdě na sraz s Brunem Ferrarim. Nebo snad Samirem Hauserem? Mám v tom bordel.
Nevím, co mám čekat. Excentrického, kypře přeintelektualizovaného vola, nepřístupnou osobu, jejíž identita mi vůbec není jasná, nebo skrytého arabského teroristu, který „má svůj plán“? Skupinu Vanessa jsem poslouchal málo a Bruna Ferrariho mám neodmyslitelně spojeného pouze s Belmondem.
Četl jsem v rychlosti Hauserovy texty. Čekám temnou bytost. Křížence Saddáma Husajna a Marilyn nebo možná i Charlese Mansona.
Když dorazil, padesát procent mých obav a předsudků se rozplynulo. Normální chlapík, normálně oblečený, normálně chodící po nohou. I on přišel s obavami.
Prý jestli nejsme my z Legalizace pravdaři, folkaři a bylinkářští šílenci. Oba máme chuť dát si pivo a cigáro. Trochu pochlastat a nedělat z rozhovoru vědu. Takže: normálnějšího kluka jsem už dlouho nepotkal. Ani jsme se neožrali a ani jsme se nezhulili. Dokecali jsme to, jukebox zrovna chrlil slavnou písničku skupiny Vanessa „Ahoj, chcípni“.
Když jsme se po rozhovoru loučili, teprve nám to došlo: „Ty vole, vždyť my jsme spolu už před dvaceti lety fetovali ve Futuru!“ Je jasný, že Bruno Ferrari ani Samir Hauser svoji poslední cigaretu ještě rozhodně nedokouřili.
Můžeme si tykat?
Jo, jo.
Slyšel jsem, že máš nejraději kombinaci MDMA s perníkem, prý to je tvůj vynález.
No, před lety jsem si dával trojkombinaci MDMA, perníku a viagry. Mixoval jsem to všechno dohromady. Měl jsem na to takovej hmoždířek.
Po tom se může dobře honit.
Drž hubu!
Dobře, tak jinak. Řekni mi radši nějakou fajn milostnou historku z tvýho bouřlivýho života.
OK, jednou jsem šel z nějakýho funusu s jednou holkou, z který se po cestě vyklubala nebezpečná psychopatka. Nejdřív mi vylila do ksichtu víno a řvala, že si mě chce vzít, tak jsem naskočil do taxíku, ale ona do něj naskočila taky. Tak jsem tím taxíkem zastavil asi sto metrů od svýho baráku a plánoval si, že jí tam nějak setřesu. Jenže jsem se jí pořád nemohl zbavit. Měl jsem tehdy na sobě nový boty od Jefferyho Westa a novej oblek. Utíkal jsem před ní, upad jsem a zničil si boty. Roztrhnul jsem si taky nohavici. Já ji tak nenáviděl, ale taky z ní šel trochu strach.
Domů jsem jít nemohl – věděla by, kde bydlím. Naštěstí jsem měl na sobě takovou úzkou latexovou kravatu. Jediný, co mě napadlo, bylo opřít tu megeru o plot a dělat, že se s ní líbám. Při tom jsem jí tou kravatou k tomu plotu přivázal. A pak jsem zdrhnul. Než se rozvázala, byl jsem pryč. No strašnej den. Ale druhej den jsem tam tu kravatu naštěstí našel.
Jsi pro legalizaci trávy?
Mně je to jedno. Když jsem jí ještě v devadesátých letech kouřil, tak mi to bylo tak nějak jedno taky. Bylo to naopak dobrodružnější, s těma policajtama okolo. Potom jsem jí hulit přestal, protože přírodní drogy nemám rád. Nemám rád ani přírodní materiály, mně to je hrozně nepříjemný na tělo. Takže trávu vůbec. Naposledy jsem si dal zkusmo práska asi před rokem a normálně jsem s sebou švihnul o zem, nemohl jsem vstát a byl jsem úplně paralyzovanej. To se mi po žádnejch jiných drogách ještě nikdy nestalo, ani náhodou.
Takže zlatá dobrá chemie.
Bojím se i lysohlávek, protože jsem měl holku, která po lysohlávkách dostala mozkovou mrtvici. U přírodních drog člověk nikdy pořádně neví, kolik tam toho je. Kdežto u chemie to je odvážený. Ale já už to moc neberu.
Když ohlédneme nazpět po tvé feťácké kariéře, začalo to po revoluci rovnou chemií, nebo klasicky trávou?
Trávou to začalo, určitě. A kousek od místa, kde jsem bydlel, žil jeden vařič. Byl to fanoušek šedesátejch let, občas se u něj konaly orgie – dal mi poprvé perník. Bylo mi asi sedmnáct a měl jsem se jít rvát s nějakým Polákem. Když mi ten perník dával, tak řekl, že je to jediný způsob, jak mi může pomoct. Fakt je, že toho Poláka jsem nakonec nějak zvládnul. On mě potom ještě žaloval, že jsem ho zmlátil a ukradl mu třicet litrů.
Říká se, že kdo zkusí perník, toho už kokain moc nezajímá. Myslíš, že na tom něco je?
No jo, ale perník se taky nedá brát pořád. Já už jsem to neměl asi pět let, ale myslím si, že ten koks je tak akorát.
Zkoušel jsi to brát intravenózně?
Ne. Vždycky jsem věděl, že tohle pro mě není. Bál jsem se i injekce u doktora. Ale pařil jsem třeba na mejdanech s lidma, co si odebírali krev s péčkem, stříkačky s tou krví schovávali do ledničky a potom si jí zase šlehali do žíly nazpátek.
Jako navzájem?
To ne.
Už jsi zkoušel heroin?
Jo, ale ten mě nikdy nebavil, jednou mi bylo blbě a po druhý jsem jen blbě čuměl.
Oblíbené drogy?!
Určitě koks. Nejraději jsem měl vždycky drogy do společnosti, abych si užil a bavil se. Proto nemám rád trávu. Ale mám rád tripy. Jo, ale nedávno jsem objevil super věc! Ritalin! Je to lék pro hyperaktivní děti a taky pro ty, co trpí narkolepsií. Ty hyperaktivní děti to zabaví, ony si pak s něčím hezky hrajou, jako když feťák rozebírá rádio.
A šroubečky vyrovnává podle velikosti.
Vlastně je to sofi stikovanej perník dělanej pro děti. Je to úžasný. Příjemně svištíš, nejíš, ale usneš! Hned jak jsem se dozvěděl, že to přišlo do Čech, jsem zavolal jedný sestřičce a onami poslala recept. Tak s tím jdu do lékárny a málem mě kvůli tomu zatkli. Ono je to na modrej recept a já měl jen normální. Je škoda, že takový drogy nebyly, když jsem byl malej.
Jak zvládáš dojezdy?
My chodíme už patnáct let k jednomu léčitelovi a ten nás udržuje při životě. V deset hodin nastupuje do práce a kolikrát jsme tam už od šesti ráno, pěkně všichni pohromadě jako oživlý mrtvoly. On si nás pak jednoho po druhym bere a dává na nás ruce. Mě tam poprvé poslala jedna operní zpěvačka. On na mě pak dal ty ruce a já od něj šel asi pět kilometrů pěšky.
Takže to z tebe jako vysaje?
Hele, já nevim, jak to dělá. Ale umí to i přes telefon. Když ještě prodávali to svinstvo z Amsterdam shopů a posílali to poštou, tak jsme od nich s Rodným odebírali. Jenže oni do toho přidávali nějaký svinstvo, aby to vonělo, takže jsi potil třeba levanduli, nebo takový ty navoněný stromečky. Mě potom vždycky bylo hrozně blbě a chodil jsem se vypotit k léčiteli. Když ze mě dostával to navoněný svinstvo, tak dělal: „Bléééh,“ jako kdyby naprázdno zvracel. A fungovalo to. Takže nevím, jak to dělá, ale bere za to jen kilo. Jsi po tom nakoplej jak…
…za pětikilo.
Jo, skvělej kšeft.
Jaký máš vztah k halucinogenům?
Já mám rád tripy, v přírodě nebo na dovolený a hrozně rád se na tripu potápím. Nejdřív si přivážu na nohu provázek, druhej konec přivážu na břehu ke stromu a jdu na to. Rád plavu mezi rybama, a ty se chovají úplně neuvěřitelně. Vůbec se nebojej, seřaděj se kolem a některý se mi dokonce snažej vyzobávat parazity.
To se nebojíš, že se ten provázek zahákne za nějaký kořen a utopíš se?
Já se nepotápím, kde jsou kořeny, a na konec toho provázku na břehu vždycky přivážu ještě nějakou holku.
Kam plánuješ příští výlet?
Se známejma teď letíme k jednomu kámošovi na Bali. Má tam být nějakej ostrov, kde rostou psycho houby a jeho návštěva se prezentuje jako cesta na Měsíc. Takže pojedeme taky tam. Ale já si dám stejně radši tripa a budu se koukat, jak jsou ostatní blbě sjetý po přírodním svinstvu.
Ale trip je houbám docela podobnej, ne?
Ty houby jsou zrádný. Dáš si jednu, druhou… A za chvíli zjistíš, že už sis dal čtyřicátou. Toho tripa si dáš jednoduše nejdřív půlku a pak druhou. Měl jsem jednou chuť vyzkoušet meskalin. Jenže když mi řekli, jak se to bere, tak jsem si to rozmyslel. Sežereš to, vyzvracíš, sežereš, vyzvracíš a takhle pokračuješ, dokud to přestaneš zvracet. Tak mi to aspoň popsal chlápek, od kterýho jsem to chtěl. Přece nebudu sedět a žrát vlastní zvratky. Prostě přírodní svinstvo.
Pašovals někdy drogy?
Jo. Začalo to tak, že mě vyhodili z práce. Žil jsem tou dobou s jednou hrozně kozatou intelektuálkou, která byla v nějaký sektě. Za 14 dní se vystěhovala a nechala dopis na rozloučenou. Další tejden přijela moje matka a řekla mi, že byla od šedesátýho osmýho agentka STB nasazená do Iráku, mého fotra viděla poprvé na letišti a já jsem se narodil jako krytí. Ptal jsem se jí: „A proč mi to řikáš?“ A ona odpověděla: „Abys na to tak nemyslel.“ A v tomhle zvláštním rozpoložení jsem vzal do Londýna na koncert jednu roštěnku. Nakoupil jsem strašně drog, zabalil a i s pouzdrem si je strčil do prdele. Tak tam teda stojíme frontu na lístek, kterou hlídal nějaký negr. Přijdu na řadu a negr povídá: „Stoupni si tady stranou.“ Já narvanej drogama, úplně jsem se klepal, nohy se mi smrskly strachem. Stojím tam a negr povídá: „Pojď se mnou dolu.“ Tak jsem šel dolu a negr na mě začal vytahovat svoje drogy. Extáze, koks a prej: „Co si dáš?“ Nic jsem nepotřeboval, měl sem dost svýho, ale udělal mi radost, že mě nechtěl šacovat, a tak jsem si ze slušnosti ještě nakoupil u něj. A jak jsem to tam do sebe mrskal, tak jsem z toho dostal záchvat, já mám totiž reflux… To je stejná věc, co měl Ignácius Reilly ze Spolčení hlupců. Doplazil jsem se stěží do hotelu a tam jsem ještě musel souložit. Každej pohyb bolel, jak když tě kopne kůň do břicha.
A to jsi měl pořád ty drogy v prdeli?
Ne, to už jsem je vyndal a sežral.
Jsi za střízliva produktivní?
Já musím, to nejde pracovat sjetej. Pořád něco dělám, druhej den bych nevstal.
Tak leda se sject po ránu.
To taky nemůžu, protože bohužel sjetej dělám věci, který normálně moc neuplatníš.
A co tvoje performance, probíhají také za střízliva?
Ne. Ale jen proto, abych to zvládnul fyzicky. Například na křtu naší desky to někdo přehnal s péčí a bylo tam asi půl kila koksu a kromě toho i kyslíkovej přístroj. Jenže když do sebe kopneš ten kyslík sjetej, tak se ti zatočí hlava a já se celej koncert ve skutečnosti točil. A to bylo taky jediný, co jsem na tom pódiu mohl bezprostředně dělat, protože tam se hrozně nudíš. Dá se akorát tak ještě chytit stojan a někam s ním mrsknout. Lajny dáváme v zákulisí. A to je opravdu problém, protože si je vždycky připravím, vypadnu na pódium a než se vrátím, tak tam nejsou. Nevím jak se to děje. Už jsem zkoušel všechno, dokonce jsem k nim postavil i ochranku, ale stejně mizej.
KLAUN V REKLAMNÍ AGENTUŘE
Co děláš za práci?
Já jsem klaun v reklamní agentuře.
Jako kreativec? To jsem chtěl vždycky dělat. Měl jsem pocit, že to jsou v reklamkách jediný lidi, co můžou mít nohy na stole, kouřit jointy a všichni kolem nich chodí po špičkách.
To bylo dřív. Dneska je to jako dělat obsluhu hovnocucu. Já tuhle práci dělal už před osmi lety a znova jsem se k tomu vrátil. Tehdy se braly ohromný prachy a nic se nedělalo. Jenže teď je to úplně opačně. Beru poloviční prachy a je to fakt dřina, makám asi stokrát víc. Omlouvám si to jedině tim, že v tý reklamě se pořád daj potkat docela zajímavý lidi. Je to taková zašívárna, jako dřív bejvaly kotelny. Ale už jsem dělal i horší práce.
Jak to vypadá s pokračováním Vanessy?
Na novou Vanessu se celkem těšim. Dělaj na tom se mnou zajímavý lidi. Hudbu dělám s Papežem a Jakubem Horákem, bude tam hodně nesourodých hostů. Například Vladimír Hirsch, Tuzex Christ a jednáme s Alanem Vegou. Produkuje to John Fryer – producent, kterej dělal první Depeche Mode, nebo první NIN. Taky dělal hodně pro 4AD. Klip nám bude dělat tradičně David Jahn, ale teď mu bude pomáhat s postprodukcí jeden hollywoodskej animátor. Bohužel tam chybí Rodný, protože ten se vyfetoval do jinejch dimenzí.
Kde berete na klipy prachy?
Část je od lidí, který se za náma táhnou už od devadesátých let. Neměl bych ale o nich moc mluvit – nemaj to rádi.
Kdy už konečně natočíte ten videoklip, ve kterém bude vesmír komunikovat s lidmi skrz monstrózní žížalárium?
To není klip. To je Astrální deník, který jsem napsal právě v době, kdy ta holka dostala mrtvici. Mám jednoho šílenýho kamaráda – mystika, a ten mě nutil astrálně cestovat, abysme jí dostali z kómatu. Brali jsme hodně tripy a já jsem při tom psal. Ten kamarád se jmenuje Žížala, takže mi z toho vyšla historka o chlapovi, jehož holka se dostane do kómatu a jeho nejbližší přítel je pán žížal. Má ohromný Žížalárium, kde pěstuje žížaly.
V jaké fázi se tedy projekt momentálně nachází?
Momentálně je to knížka. Chtěli jsme z toho udělat divadelní hru nebo operu, ale vlastně to byly jen takový feťácký kecy.
Není trošku morbidní pokoušet se tu dívku opravdu zachránit, ale zároveň se z toho snažit urvat námět na divadlo?
Já nevím, to mi nepřijde. Nejmorbidnější mi na tom všem přišli doktoři. Do tý doby jsem neměl ponětí, co jsou zač.
Co jsi s nimi zažil?
O tý holce v kómatu třeba tvrdili, že nikdy nebude dejchat sama. Pak tam člověk přijde a vidí, že sama dejchá. Bez přístroje. Nikomu nic neřekli, a přitom je to informace, která by možná některý lidi docela zajímala. No a pak jsem tam viděl jednu věc, na kterou do smrti nezapomenu. Stáli jsme se Žížalou u prosklený stěny na traumatologii, koukali dovnitř a najednou mi Žížala říká: „Podívej se doprava.“ Tak jsem se podíval a tam drželi přikurtovanýho chlapa a do podpaždí mu cpali asi metrovej drát. Ten drát tam normálně mizel a chlap se vlnil jak zasaženej elektrickym proudem. Pak jsem zjistil, co to je. Takhle čistěj tepnu.
KDYBY ZEMI NAPADLI MIMOZEMŠŤANI,PŘIDAL BYCH SE K NIM
To je nechutný. Pojďme si raději povídat o celulitidě. Jak se ti líbí politická situaci v České republice?
Já se tím moc nezabývám, ale nestěžuju si. Pořád lepší než v Rumunsku. Jsme ve východní Evropě, co můžeš čekat.
Byl jsi volit?
Ne, mně zabili Husajna, já nemám koho volit.
Kdyby spolu válčili Amerika, Rusko a Čína, k jaké straně by ses přidal?
To nevím, ale kdyby Zemi napadli mimozemšťani, tak bych se okamžitě přidal k nim.
Myslíš, že pro spokojený a tvůrčí život je jedno, kde žiješ?
Je lepší, když jsou lidi nasraný, protože pak se aspoň snažej něco zlepšovat. Když jsou spokojený, tak jsou vlastně rezignovaný.
Takže ti to tady připadá v pohodě?
Jasně, taková dechárna. Jak na Vlachovce.
Posloucháš českou hudbu? Sleduješ třeba Slavíky nebo Superstar?
Nemám televizi, ale baví mě spíš jen věci, co dělaj kámoši. S hudbou je to stejný jako s českejma filmama. Pořád se všichni snažej okopírovat něco světovýho a nedokážou bohužel udělat nic sami za sebe. Někdo říká, že to je tím, že se sem dlouho dovážela sůl z Rakouska, v který nebyl jód, a proto jsou tady lidi tak zdegenerovaný.
Takže nevěříš, že by odsud někdy vzešlo něco světovýho, co by dobylo svět? Třeba Visáči?
Každej, kdo něco znamenal, odsud utek. Ale aspoň je tady klid. Klid jako v hrobě.
Obrážíte velký fesťáky?
To jsem zkusil a strašně jsem tam trpěl. Potkáš jen samý kretény, do šatny přilezou samý debilové a chtějí od tebe nějaký odpovědi. A když ty od nich chceš lajnu, tak ji nemaj. Nejhorší věc se stala na Rock for People, kam jsme s sebou přivezli hromadu koksu. Najednou se to tam nějak rozkřiklo, přišel takovej zarudlej chlápek a říká: „Prodigy by potřebovali koks, můžete jim nějakej prodat?“ A my: „No jasně, vole!“
Tak jsme nadělali balíčky, jdeme na Prodigy a celou cestu jsme si říkali, jakej to bude dobrej kšeft. Přišli jsme tam a někam nás usadili. Najednou se objevil chlap a říká: „Vy jste tady s tím koksem pro Prodigy?“ Tak říkáme, že jo a těšíme se na ten kšeft. On to vzal a utek. Prošel skrz ochranku, my jsme šli za ním, ale přes tu ochranku jsme se nedostali. A nikdo nám nic nezaplatil. Tak jsem o tom napsal článek, který končil slovama: „Tak příště nasrat!“, načež mi doživotně zakázali hrát na Rock for People, že tam prej kapelám prodávám drogy. Taková nestoudnost.
A kolik jste jim toho dali?
Asi pět gramů. A pak jsem se tam nasral ještě jednou, protože když jsem procházel kolem naší dodávky, tak tam stála parta cigošů. Tak jsem vzal klacek a ženu je pryč. Potom mi někdo řek, že to byla kapela Gipsy.cz.
Možná chtěli ukrást chipsy.
Taky mě někdo zval, ať přijedu na Pohodu. Říkám, to víš že jo, pohoda. Nejel jsem a nakonec tam umřeli nějaký lidi.
Jaký kurvy máš nejraději?
Většinou fanynky. Mám rád sex, kde je víc lidí. O čem vždycky byly mejdany? Mejdan je něco, kam se těšíš, protože tam budeš mít sex! A většinou to nevyšlo. Takže já si to teď už dopředu plánuju tak, aby to vyšlo.
Jo, to je pravda. Většinou když si na sebe člověk vzal čistý trenky a navoněl se feromonama, tak to nevyšlo. A vždycky to vyšlo, když měl záhnědu na slipech.
Nemluv jako buran. Vyjadřuj se slušně.
Tak mohli bychom dát pár bulvárních otázek, když jsi dělal v bulváru. Nejoblíbenější jídlo?
Chilli krab. To jsem žral v Singapuru. Přinesli mi živýho kraba, kterej po mně vyjel klepetem a já ho potom za trest sněd s chilli omáčkou.
Máš deprese?
Nemám.
Nějakou jinou psychickou poruchu?
Nevím o tom.
Seš narkoman?
Ne. Jsem asketickej mnich z Tibetu, vole.
Co říkáš našim zákonodárcům?
Ahoj, chcípni.
Mě trochu mrzí, že jsem se nikdy pořádně neučil hrát na žádnej hudební nástroj.
Já vlastně taky moc ne.
Dyť seš jenom zpěvák.
Ale na kytaru jsem se pár akordů naučil. Jenže hrát na ni, to bych ji musel při koncertech balit a nosit, a to se mi nechce.
No zpěvák to má nejjednodušší, ten se sebere a jde. Anebo klavírista.
Že to třeba takovýho bubeníka nenapadne, když se učí hrát, že to s sebou bude muset tahat.
Asi doufá, že bude v Rolling Stones a budou mu to nosit jiný.
To bude hrozně překvapenej, až mu s tím nikdo nepomůže. Já jim vždycky říkám, když chtěj s něčím pomoct: Měl ses dobře učit a moh si bejt třeba bankéř.
Co bys chtěl vzkázat čtenářům Legalizace?
Neberte přírodní drogy, berte chemický!
