Papírky
V roce 1999 Lékařský institut (Institute of Medicine’s – IOM) vydal na žádost šéfů americké neúspěšné „války proti některým drogám“ zprávu o léčebném konopí, která překvapila zastánce bylinného léčitelství svou pravdivostí a obhajobou jeho využití. Nicméně na straně 126 tato zpráva varuje, že marihuanové cigarety nejsou zrovna ideálním způsobem aplikace kanabinoidů.
Papírky drží pohromadě marihuanu (jako v autě palivová nádrž) a mísí kouř se vzduchem (jako v autě karburátor). Čím je joint tenčí, tím více má prostoru k dýchání. Na druhou stranu dva tenké jointy v porovnání s jedním tlustým vyžadují dva papírky a ty nenabízejí žádný psychoaktivní ani léčebný účinek. I jeden papírek zbytečně navyšuje toxické zatížení, především dehtem. Takže když balíte tenčí joint, odtrhněte po délce část papírku (nebalíte-li „na backa“ – lepením dovnitř). Zkraťte papírek, prodloužíte si život.
V roce 1996 oznámil Dale Gieringer, Ph.D. ve studii financované společně Multidisciplinární asociací pro psychedelický výzkum (MAPS) a kalifornskou pobočkou Národní organizace pro reformu zákonů o marihuaně (NORML), že podle předběžného průzkumu marihuana zachycuje dehet proudící ze žhavého konce cigarety k vašim ústům, a to mnohem efektivněji než vodní dýmka. Až sem skvělé. Výzkum však nebral v úvahu, že z dobré zprávy se záhy stane špatná, pokud kouříte jointa až úplně do konce.
Studie také zmínila výhodu jointu v tom, že je ochlazován ze všech stran a papírek umožňuje přístup vzduchu, takže se kouř naředí a ochladí, než se vám dostane do úst. Ačkoli konopné papírky nebyly v polovině devadesátých let ještě k dostání a tedy ani testovány, je dnes zřejmé, proč je konopí tak problematickým zdrojovým materiálem pro cigaretový papírek. V porovnání s tradičními materiály pro papírky je konopí mnohem hustší a méně pórovité. Jointy z konopného papírku snadno zhasínají, a tudíž vyžadují opakované zapalování. Takže konopný papír si schovejte na dopisy psané zákonodárcům za účelem prosazení opětovné legalizace konopí a sáhněte k papírkům z obvyklejších materiálů. Bavlna, rýže a celulóza jsou fajn.
Stejně jako bývá čistá marihuanová cigareta typicky tenčí než tabáková, bývá tenčí i její nedopalek, takže žhavý konec cigarety se vám nebezpečně kinklá u rtů a konečků prstů. Na popáleninách není nic zdravého. Před takovým hazardem se zdravím nás chrání filtry, které navíc zachytí spoustu dehtu a většinu popela. Naneštěstí zachycují také některé kanabinoidy.
Filtry jsou sice k dostání v trafikách, ale většina kuřáků si je vyrábí sama z tenčího kartonu, jako je například na krabičkách od papírků nebo od cigaret. Ustřihněte papír na šířku filtru, na délku asi třikrát tak dlouhý. Potom ho zatočte do svitku jako sushi, přitlačte konečky prstů a případně navlhčete jazykem, aby si svitek udržel tvar. Než začnete balit, vložte ho na konec papírku. Filtr pochytá trochu toho dehtu a popela a pak vyhodíte jen zbylý nedopalek bez plýtvání drahocenným konopím.
Další možností typu „zevního filtru“, který se nemusí vyhazovat po každém jointu, jsou cigaretové špičky, podobné náustkům dýmek. Ale dávat joint do špičky je jako dávat si na kalhoty kšandy a pásek zároveň. Stejně tak můžete vynechat papírek a použít jen dýmku.
Dýmky
Kouř má obecně ty vlastnosti, že je horký a suchý. Kouř vám vysušuje ústa i krk, jste potom náchylnější k nachlazení a chřipce. Dýmka, zvláště její troubel a náustek, ochlazují kouř, než se vám dostane do úst. Čím delší troubel, tím chladnější kouř. Hlavička s komorou dýmky, kterou nacpete marihuanou, spolu s troubelí a náustkem zachycují dehet, který se sráží na jejich stěnách. Obzvlášť když náustek držíte nad úrovní komory, lepkavý dehet navíc zachytí i nějaký ten popel. Čistěte dýmku od dehtu pravidelně, ne jenom když se vám ucpe. Další výhodou dlouhé troubele je to, že vám kouř nepůjde do očí a žhavý popel nenapadá do klína.
S troubelí o délce paže (jakou má pro představu každá pořádná indiánská dýmka) si poradí každý. Dlouhé troubele dýmek by však měly být rozebíratelné, aby se daly efektivně vyčistit a pohodlně uskladnit. Dlouhou troubel si můžete například smontovat z několika kovových dílů dostupných v kuřáckých obchodech, ale kov dodává kouři nepříjemně těžkou kovovou chuť. Naproti tomu dřevo coby přírodní látka dodává kouři příjemně odlehčené aroma. Navzdory rozmanitosti dýmek prodávaných v obchodech jsou rozebíratelné dřevěné dýmky s dlouhou troubelí jen zřídkakdy k nalezení. Rozsáhlejší nabídku mívají často obchody s indickým zbožím. Nebo vyzkoušejte hudební improvizaci: sežeňte si levnou dřevěnou flétnu, ucpěte dírky na prsty a na konec přidělejte hlavičku dýmky. Můžete si taky zkusit vyřezat vlastní, třeba z paliček na bicí.
Tady by bylo záhodno uvést, že pokud se uchýlíte k tak nehygienickému činu, jako je sdílení jointu, dýmky nebo vaporizéru s přáteli, sdílíte také jejich sliny, jestliže si na to nedají pozor. Sliny poskytují útočiště bakteriím a virům, které přenášejí nakažlivé choroby, a navíc jsou nechutné. Ve světle této skutečnosti je namístě se takovéto situaci vyvarovat. Jinými slovy, neposílejte nikomu svého jointa! Místo toho dejte kolovat dýmku s náhradními náustky. Všichni nadále kouří z jedné dýmky, ale každý má vlastní náustek, který nasadí na společnou dýmku, když na něj přijde řada.
Na trhu jsou k mání dýmky ze skla, dřeva, kukuřičných klasů, kovu, kamene a keramické hlíny. Sklo je křehké, může se snadno rozbít a řezné rány od střepů nesplňují podmínku zdravého kouření. Ze dřeva, obzvlášť tvrdého, se vyrábějí troubele a náustky, avšak na hlavičky dýmek se dřevo příliš nehodí už z toho důvodu, že je hořlavé. Proto je namístě, aby dřevěná dýmka prošla úvodním obřadem, kdy se zapálí prázdná komora, několikrát se z dýmky zabafá, ale nešlukuje se. Neboť jak praví staré přísloví, není kouře bez ohýnku.
Klasy kukuřice příliš snadno hoří. Někdy je klas na povrchu potažený fermeží, tudíž je hořlavý a může se u okraje vznítit. Díky nízké ceně přijde kukuřičná dýmka vhod zejména na cestách, i když její první použití může být i posledním.
Kovové hlavičky jsou nehořlavé a dají se občas pořídit v obchodech pro kuřáky stejně jako jiné kovové díly. Dávejte ale pozor, protože kov vede teplo, takže si můžete popálit prsty. Nejbezpečnější hlavičky dýmek jsou keramické a kamenné. Někdy jsou k dostání i dýmky z mastku a pískovce, ale ty mají krátké troubele. Postavte si podle potřeby vlastního hybrida z dlouhých rozebíratelných dřevěných trubiček a kamenné nebo keramické hlavičky. Příkladem je tradiční marocká dýmka („Moroccan sebsi“) s dlouhou dřevěnou troubelí a malou jílovou hlavičkou na konci.
Příště budeme ve výčtu faktorů ovlivňujících kvalitu kouření pokračovat. Povíme si něco o vodních dýmkách a také se blíže seznámíme snad s nejzdravějším způsobem aplikace – vaporizací. Zůstaňte s námi, a budete hulit zdravě.
Překlad: Lucie Beránková
Děkujeme magazínu Treating Yourself za svolení otisknout tento článek.
Mark Mathew Braunstein napsal knihy Radical Vegetarianism a Sprout Garden a je častým přispěvatelem do časopisů o celostní medicíně. Coby paraplegik je zdravotním uživatelem marihuany od pasu dolů a rekreačním od pasu nahoru.
