VĚK: 57 let
Povolání: konzultant a lektor stavění s konopím.
Aktivity: konzultuje konopné stavby, připravuje a vede kurzy stavění (na léto 2013 i jeden v Čechách), řídí Mezinárodní asociaci konopného stavění, píše knihy (v roce 2012 podruhé vydal knihu Building with Hemp), rád si střihne divadlo, hodně cestuje, ale nezapomíná ani na rodinu.
Původem jsi Angličan, žiješ v Irsku, tvá žena pochází z francouzské části Švýcarska… Mohl bys v krátkosti vykreslit svůj životní příběh?
Za svůj život jsem dělal plno různých věcí. Když jsem byl mladší, pracoval jsem na farmách a ve stavebních firmách, tahal dřevo s koňmi nebo vyráběl a opravoval postroje. Taky jsem potiskoval trika.
Svou ženu jsem potkal v Indii, kde jsem byl jedním z organizátorů párty v Goa. Sdíleli jsme umělecký světonázor a oba jsme byli velmi kreativní. Odstěhovali jsme se do Irska, kde jsem měl pozemek, postavili si dům a založili rodinu.
Co tě přivedlo ke konopnému stavění?
Během stavby našeho domu jsem objevil stavební materiály z konopí a hned je použil na vnitřní omítky. Škoda, že jsem je neznal před tím, než jsem náš dům začal stavět!
Proč, jaké výhody má konopí?
Výhody konopných stavebnin jsou: ekologická produkce, jednoduchost, široká škála použití a v neposlední řadě vysoký komfort, pokud jde o práci i bydlení v konopném domě.
Co tě vlastně přivedlo ke konopí jako takovému?
Věděl jsem, že konopí je stejná rostlina, ze které je marihuana a hašiš, a že George Washington a po něm mnozí další ji nejpozději od šedesátých let 18. století propagovali. A tak, když v osmdesátých letech století dvacátého vydal Jack Herer svou knihu Císař nemá šaty, uvědomil jsem si význam rehabilitace konopí jako plodiny a zdroje surovin nezbytných pro lidstvo.
Přál by sis, aby konopí bylo legální?
Zákony proti marihuaně jsou ze své podstaty nemorální a v praxi nemohou fungovat. Myslím si, že jedním z hlavních důvodů prohibice proti konopí bylo zajistit trvalou zaměstnanost (nebo její ospravedlnění) velkého množství policistů naverbovaných během alkoholové prohibice v USA. Jak jsme viděli na příkladu Ameriky třicátých let, prohibice nefunguje. Svůj osobní postoj bych shrnul do hesla: „Kde není oběť, není zločin!“ Samozřejmě se z toho stalo mezinárodní téma, protože v šedesátých letech Spojené státy dotlačily ostatní země k tomu, aby podepsaly Úmluvu OSN. Ta by měla být odvolána.
Co považuješ za svůj největší dosavadní úspěch v konopném stavitelství?
Myslím, že mým největším úspěchem ve světě konopného stavitelství bylo založení Mezinárodní asociace konopného stavění po I. Mezinárodním konopném sympoziu, které jsem organizoval v Irsku v roce 2009.
Která konopná stavba nebo projekt, jež jsi viděl nebo postavil, je podle tebe nejlepší
Myslím, že nejlepší projekt konopného stavitelství, do kterého jsem se částečně zapojil, je konopný dům Tonyho Buddense v Noordhoek v Kapském Městě v Jihoafrické republice. Nejen proto, že je to pěkný příklad konopného domu, který obsahuje konopný beton a vlákennou izolaci, ale také z toho důvodu, že je vybaven konopnými koberci, příčkami a závěsy. Byl postaven za tím účelem, aby propagoval rozvoj konopného hospodářství v JAR a možnosti obnovy mnoha černošských čtvrtí, na níž by se tamější lidé mohli sami podílet a stavěli by sami pro sebe. Jak víš, na sympoziu Mezinárodní asociace konopného stavění ve Švýcarsku mu byla loni udělena Cena Yvese Kühna za výjimečný konopný projekt.
Jaké jsou největší výzvy, se kterými se v současnosti vypořádáváš?
Největší výzva, které čelíme jako druh, je přežití krize, jíž jsme vytvořili naším systémem neudržitelného životního stylu napříč západním světem (tzn. v Severní Americe, Australo-Asii, Evropě). Jednoduše řečeno jsme všechny technologické výdobytky posledních 150 let vytvořili jen díky fosilním palivům. Teď, když jsou levná a snadno dostupná paliva pryč, jsme v situaci, kdy je pro Západ další ekonomický růst nemožný. Navíc jsme jak my, jednotlivci, tak vlády natolik zadlužení, že se z toho nemáme jak dostat. Připravuji k vydání knihu, která doprovází mé představení nazvané „Konopí nemůže zachránit planetu, ale může zachránit lidstvo“.
Poprvé jsem to představení předvedl v roce 2010 na Cannafestu v Praze. Pak jsem ho reprízoval v Portugalsku a v Irsku. Konopí nemusí zachránit planetu, jelikož ta se bez nás bude mít dobře, zato my zmizíme, jakmile zničíme naše podpůrné přírodní systémy ještě o trochu víc, než jsme je zničili doposud. Takže naší největší výzvou je, jak vytvářet zdroje a suroviny jako konopí tak, abychom coby živočišný druh nejen přežili, ale také prosperovali.
Ekonomická krize silně poznamenala i Irsko, takže je tu strašně málo práce. Největší výzvou pro konopné stavění je rozjezd produkce a zpracování konopí. Jak můžete vidět v Česku, zpřístupnit konopné hospodaření zemědělcům a investorům není snadné. Jakmile bude rozjetá prvovýroba, nebude už tak složité naučit lidi, aby používali konopné materiály. Co stojí peníze a čas, je testování materiálů, aby byli spokojení úředníci se svými stavebními regulacemi. Nicméně většinou se v okolí najde dostatek stavebníků, kteří chápou, jak se chovají tradiční materiály, a tím pádem pochopí, jak pracovat s konopným betonem či vlákennými materiály.
I nadále bude zapotřebí důkladně informovat veřejnost, aby lidé pochopili, že když budou investovat teď, v době, kdy je peněz nedostatek, v budoucnu jednak ušetří náklady na energie, a jednak udělají něco pro své zdraví.
