Na den, kdy si Američané volili prezidenta pro nadcházející období, jsem se těšil už dlouho, ačkoli mi bylo celkem šumák, který z těch dvou šašků to vyhraje. Americký politický systém totiž umožňuje, aby občané jednotlivých států přímou volbou rozhodli nejen o prezidentovi, ale i o jiných návrzích, pokud jejich předkladaté získají dostatek podpisů na podporu daného návrhu. A tak se stalo, že lidé ve státech Washington (neplést s hlavním městem USA, Washingtonem D. C.), Colorado a Oregon hlasovali nejen o prezidentovi, ale současně i o legalizaci konopí k rekreačnímu využití. Následujícího rána, kdy měly být známy výsledky hlasování, jsem nedočkavě zapínal ČT 24. Zatímco komentátoři na obrazovce rozebírali Obamovo vítězství, netrpělivě jsem sledoval krátké textové zprávy, střídající se na dolním okraji obrazovky. Tam jsem to spatřil, černé na bílém: „Státy Washington a Colorado legalizovaly marihuanu.“
Už je to tady!
Zatímco podobný návrh před dvěma lety těsně neprošel v liberální Kalifornii, kde i mnozí konopní aktivisté hlasovali proti zejména kvůli údajně špatně nastaveným podmínkám regulace, nyní se legalizátoři po mnoha desetiletích války proti konopí konečně dočkali. Ve dvou ze tří států voliči schválili beztrestnost užívání a držení omezeného množství konopí s tím, že v následujících měsících budou stanoveny podmínky a pravidla pro státem regulovanou a zdaněnou produkci, zpracování a obchod s konopím a jeho deriváty.
Ve Washingtonu hlasovalo pro návrh nazvaný Initiative 502 (Iniciativa 502) 56 % voličů, podobně jako v Coloradu, kde 55 % hlasujících podpořilo tzv. Amendment 64 (Dodatek 64). Pro legalizaci zde hlasovalo o téměř 60 000 občanů více než pro Obamu. V Oregonu, kde byl návrh nastaven tak, že by se stát v případě schválení stal monopolním distributorem, návrh i kvůli špatně financované kampani neprošel v poměru 46 % pro, 54 % proti. Ani tam však legalizační úsilí zdaleka nekončí a navrhovatelé se již nechali slyšet, že pokud místní vláda do té doby sama konopí nezlegalizuje, půjdou do referenda za dva roky znovu.
1. místo Washington
Prvním státem, kde nový předpis vstoupil v platnost přesně měsíc po referendu, tedy 6. prosince 2012, se stal Washington. V jeho hlavním městě Seattlu se o půlnoci v centru města sešly stovky příznivců konopného dýmu, aby odpočítaly poslední vteřiny prohibice a následně tento moment oslavily hromadným odpálením jointů. Hulení na veřejnosti sice zůstává i nadále pokutovatelným přestupkem (podobně jako pití alkoholu), místní policisté se však k situaci postavili s humorem, když na svém webu zveřejnili fotografii Jeffa Bridgese s hláškou s filmu Big Lebowski: „Dude je v klidu a říká: nechte si to na doma“.
Na místě pak protentokrát přimhouřili oči a do průběhu oslav nezasahovali. Od onoho dne je v tomto státě legální držení jedné unce (28 g) marihuany, resp. 16 uncí (0.45 kg) konopných potravin a dokonce poněkud nelogicky až 72 uncí (2.4 kg) konopné tekutiny, tedy i např. konopného výtažku či hašišového oleje! Obchod by měl být regulován státní Radou pro kontrolu alkoholu, která má společně se zemědělskými a zdravotnickými odborníky nastavit pravidla nejpozději do 1. prosince 2013.
Colorado v závěsu
V Coloradu guvernér John Hickenlooper v tichosti podepsal schválený dodatek coloradské ústavy jen o čtyři dny později (10. 12. 2012), což bylo téměř o měsíc dříve, než vypršela lhůta, kterou pro tento krok stanovují místní zákony. Ač byl sám odpůrcem legalizace, výsledek hlasování přijal s noblesou: „Voliči promluvili jasně a nahlas, my musíme respektovat jejich vůli.“ Narozdíl od Washingtonu povoluje coloradská úprava také domácí samopěstování až šesti rostlin v uzavřeném prostoru (z toho max. tří zralých) a přechovávání celého výnosu z těchto rostlin v místě pěstování, „na ulici“ pak pouze zmíněných 28 gramů. Legální je rovněž poskytnout toto množství jiné plnoleté osobě. Guvernér již ustanovil pracovní skupinu zákonodárců, zástupců policie, konopných aktivistů a zemědělských úředníků, která má nejpozději do února 2013 navrhnout konkrétní podobu pravidel pro pěstování a obchodování s konopím. Jako nejzazší termín pro uvedení pravidel v platnost je stanoven 1. červenec 2013. Nový zákon umožňuje místním komunitám zakázat komerční prodej konopí v jejich lokalitě.
Komu to prospěje a komu uškodí
V obou státech byly již před vstupem nových zákonů v platnost odloženy stovky případů stíhání osob za přechovávání marihuany. Nelegální i nadále zůstává řízení vozidel pod vlivem marihuany, její držení nezletilými osobami (do 21 let věku), držení většího než stanoveného množství a obchodování bez příslušného povolení. Co se týče ekonomických zisků a ztrát, na jedné straně dojde k radikálnímu omezení nákladů na vymáhání práva v oblasti drogové prohibice – náklady na policejní složky, soudy a vězeňský systém, na straně druhé se očekávají nemalé daňové výnosy, které by se měly pohybovat v řádech stovek miliónů dolarů ročně a měly by být využity především na zdravotnictví (Washington), vzdělání a stavbu škol (Colorado) a další veřejně prospěšné účely.
Omezení uvedených nákladů je však paradoxně jednou z hlavních potíží legalizace – vězeňství přebujelé právě válkou proti drogám je jedním z nejvýnosnějších byznysů v USA a špičky protidrogových složek ani soudci také nebudou chtít přijít o lukrativní džoby. Legalizací konopí však ekonomicky nejvíce utrpí mexické kartely, které dosud měly v rukou přibližně dvě třetiny obchodu s konopím v USA. Podle odhadu nezávislého Mexického institutu pro konkurenceschopnost by mohla legalizace konopí v Coloradu a Washingtonu připravit kartely o necelou čtvrtinu jejich ročních zisků z tohoto obchodu.
Je tu však háček – federálové
Schválení úplné legalizace ve zmíněných dvou státech je bezpochyby historickým okamžikem, ještě však není ani zdaleka vyhráno. V USA totiž platí dvojí právo – právo jednotlivých států Unie a federální právo, společné pro všechny státy Unie. V případě konfliktu federálních a státních zákonů je pak federální právo automaticky nadřazeno právu místnímu. Konopí podle federálního Zákona o kontrolovaných látkách (Controlled Substances Act) zatím zůstává na Seznamu I, tedy v nejpřísnějším režimu společně např. s heroinem. Výsledkem tohoto rozporu byly již v minulosti časté zátahy federálních agentů na výdejny léčebného konopí, které fungovaly v souladu s místními předpisy. Za Obamova prvního funkčního období jich navzdory jeho předvolebním proklamacím proběhlo dokonce více než za jeho předchůdce George W. Bushe.
Zatímco v případě léčebného konopí se však federálové mohli odvolávat na „nelegální činnost“ výdejen, jako např. úniky konopí mezi rekreační uživatele, nyní je situace o to zapeklitější, že lokální zákony jsou s těmi federálními v totálním rozporu. Všechny zainteresované strany se tak v době psaní tohoto textu nacházejí v nejistotě, neboť federální úřady i po více než měsíci od schválení mlčí a omezily se na strohé prohlášení, že na zmíněném federálním zákoně se nic nemění. Ministestvo spravedlnosti USA zatím stále za zavřenými dveřmi „přezkoumává odhlasovaná opatření“. Otázkou zůstává zejména to, jak se federální vláda postaví ke snahám o zlegalizování obchodu s marihuanou.
Co bude dál?
Jelikož místní vlády v obou státech daly konopí zelenou, rýsuje se několik možných scénářů. Buď bude Obamova administrativa respektovat vůli washingtonských a coloradských voličů a nebude do realizace jejich rozhodnutí zasahovat, což by umožnilo z těchto států vytvořit jakousi legalizační „laboratoř“, která by v praxi ukázala jak pozitiva, tak negativa legálního konopí. Možností je také přeřazení konopí mezi méně nebezpečné látky, nebo dokonce zařazení konopí po bok alkoholu mezi drogy legální, čímž by byla prohibice konopí na federální úrovni částečně nebo dokonce zcela ukončena.
Opačnou variantou pak je, že se Obamova administrativa pokusí hlasování napadnout u soudu a prohlásit schválené zákony za neplatné právě v důsledku rozporu se zákony federálními. Vzhledem k nadřazenosti federálního práva je vysoce pravděpodobné, že pokud se o tento krok vláda pokusí, tak se jí to také (alespoň na nějaký čas) podaří. Pro tento postup hovoří fakt, že federální agentury jako např. DEA (Úřad pro potírání drog) jsou plné zastánců tvrdé ruky, kteří na boji proti drogám vybudovali své kariéry. Boj proti drogám, který je novým vývojem v americké společnosti ohrožen, je zejména na mezinárodním poli také výnosným byznysem pro zbrojařský průmysl a je možno spekulovat i o propojenosti mezinárodního obchodu s drogami s nejvyššími patry americké politiky.
Proti federální intervenci naopak hovoří především veřejné mínění (v čerstvém průzkumu agentury Gallup se proti vměšování federálů do politiky jednotlivých států vyslovilo 63 % Američanů) a také fakt, že stíhání drobných drogových přečinů – jako např. držení marihuany pro osobní potřebu – bylo vždy doménou státní policie a federální úřady zkrátka nemají dostatek personálu ani prostředků k tomu, aby byly schopny federální prohibici efektivně celoplošně vymáhat. Obamova administrativa, která je v zájmu demokracie (tedy vlády lidu) ochotna vést války a okupovat cizí území, bude také jen velice těžko hledat přesvědčivé argumenty, kterými by odůvodnila případný pokus zvrátit jednoznačně vyjádřenou vůli svých vlastních občanů (ve Washingtonu byla volební účast celých 81 %, v Coloradu překročila 71 %).
Nejlepší obranou proti zásahu federálů se pak zdá být varianta, kdy se proti konopné prohibici začnou stavět i další státy USA. Povzbuzeni úspěchem Washingtonu a Colorada, legislativci států Massachusetts, Rhode Island, Vermont, Maine a New Mexico již nyní připravují své vlastní legalizační zákony. Jak napsal magazín Rolling Stone, Obama by se měl k prohibici trávy postavit podobně jako k nešťastným a nákladným tažením v Iráku a Afghánistánu: „Toto je další z válek, kterou by měl prezident ukončit.“
Obama promluvil, vypadá to nadějně
Po dlouhém mlčení a jednáních za zavřenými dveřmi učinil prezident první prohlášení k tomuto tématu až 14. prosince v rozhovoru pro stanici ABC News. Uvedl, že federální orgány se nebudou zaměřovat na rekreační uživatele marihuany ve státech, které ji legalizovaly, a to z důvodu omezených vládních prostředků a rostoucí veřejné akceptace této látky: „Z hlediska priorit by to bylo nerozumné,“ sdělil s tím, že úřady mají na starost důležitější věci. Celou situaci označil za „tvrdý oříšek, neboť Kongres zatím nezměnil zákon“. V rozhovoru dále sdělil, že bude nutné vést diskuzi o tom, jak urovnat rozpory mezi státními a federálními zákony, a že požádal ministra vnitra Erica Holdera, aby se záležitostí zabýval. Tak daleko, aby řekl, že by konopí mělo být kompletně legalizováno, by ale podle svých slov nezacházel. „Od užívání drog rozhodně odrazuji,“ dodal prezident na závěr. Ministr vnitra k tomu uvedl, že vláda svůj postoj k situaci zveřejní v nejbližší době.
Implikace pro ČR
Je zajímavé, že americká média propírají vztah mezi federálním a státním právem, nikdo se však nijak zvlášť nezabývá zřejmým faktem, že nové coloradské a washingtonské úpravy jsou v přímém rozporu s mezinárodními úmluvami, na něž se tak rádi odkazují naši politici. Na tyto zastaralé a nesmyslné úmluvy již kašlou i sami Američané, kteří byli odjakživa jejich hlavními strážci a vymahači. Z popsaného vývoje v zemi, která byla architektem celosvětové drogové prohibice, je také zřejmé, že legalizace tzv. „léčebného konopí“ skutečně může být mezistupněm mezi prohibicí a plnou legalizací. Oba státy totiž byly mezi prvními, kde bylo léčebné využití konopí povoleno – ve Washingtonu v roce 1998, v Coloradu o dva roky později.
Jak jsem psal již ve svém prvním článku v tomto magazínu: nikdy nelze narýsovat jasnou čáru mezi legálním lékem a nelegální drogou, jak se o to v současné době pokoušejí naši zákonodárci. Konopí pro pacienty by mělo být naprostou samozřejmostí, není ho však možno zakazovat žádnému svéprávnému dospělému člověku. Legalizace ve dvou státech USA je zlomovou událostí, která dláždí cestu všem ostatním zemím. Spinoza pravil již v sedmnáctém století: „Všechny zákony, které můžeme porušit bez toho, abychom někomu ublížili, jsou směšné.” Ano, prohibice konopí je směšná. Úsvit legalizace právě nadešel
