Aktuální článek
Deník zoufalého psího pacienta

Deník zoufalého psího pacienta

  • Exkluzivní svědectví o boji statečného psa jménem Nikolas z východních Čech se zákeřnou chorobou, kterou ošetřující veterináři diagnostikovali jako vzácnou poruchu imunity. Jeho majitelé zaznamenávali formou deníku celý průběh nemoci od prvních příznaků přes bezradnost moderní medicíny až po šťastné uzdravení pomocí konopného výtažku. Díky tomu se i vy nyní můžete na vlastní „čumák“ přesvědčit, že konopí dokáže skvěle pomáhat nejen lidem, ale i zvířatům.

Nikolas je pravděpodobně ten nejhodnější a nejkrásnější labrador na světě a letos mu bude šest let. Celý život byl plný elánu, měl rád děti a často pomáhal seniorům v rámci canisterapie, což je forma léčby a psychické podpory pomocí kontaktu psa s člověkem. Jeho smutný příběh se šťastným koncem (ve který jsme několikrát už snad ani nedoufali) se začal psát na jaře letošního roku, kdy jsme na jeho těle objevili první „nepatřičnosti“. Pojďte se s námi nyní vrátit do doby, kdy loňská zima právě končila.

20. 3. 2012 Poprvé jsme si všimli, že Nikolas má na levém stehně malou bulku, která vypadala jako tuková, a začali jsme ji sledovat. O dva dny později jsme navštívili našeho místního veterináře, protože bulka se během pár dnů o dost zvětšila. Doktor okamžitě nasadil antibiotika.

Celý poslední březnový týden jsme strávili opakovanými návštěvami veterináře. Nikovy boule se postupně zvětšují, praskají, vytéká z nich krev, hnis a bůhvíco ještě, objevují se další a další. Vyzkoušeli jsme řadu dalších antibiotik, ale všechny bez výsledku. Nikolas naštěstí netrpí žádnými extra bolestmi, spíš je to pro něj nepříjemné a pro nás taky. Na požádání provedli stěr na cytologii – ten vyšel negativní. Také nám bylo řečeno, že to je asi rakovina, ať se pro jistotu připravíme na nejhorší.

p2. 4. Opět na požádání proveden odběr vzorku z pravého boku na biopsii (diagnostická metoda spočívající v odběru vzorku tkáně), výsledky by měly být do týdne. Nikův stav se stále zhoršuje, rány se zvětšují a začíná mít velké bolesti. My už propadáme zoufalství. Je jasně vidět, že veterinární nemocnice Aeuskulap Pardubice a její odborníci nemají sebemenší ponětí, kde je problém – žádné návrhy na řešení, přístup některých z ošetřujících lékařů je slušně řečeno nestandardní. V životě nás tam nikdo už neuvidí, navíc jsme časem zjistili, že jsme nebyli zdaleka sami – podobné rozčarování a zklamání zde zažívali i další psí pacienti a jejich majitelé. Po cca čtrnácti dnech a investici přes 7500 Kč nám neukázali sebemenší náznak světla na konci tunelu…

4. 4. Poslední šancí je zkusit autoritu nejvyšší – na radu známého vyrážíme do Fakultní veterinární nemocnice Brno. Tady získáváme novou naději. Přístup všech zúčastněných je v naprostém protikladu s předchozí zkušeností – profesionalita, zájem a snaha najít co nejrychleji řešení. Je provedeno hematologické a biochemické vyšetření a základní ošetření.

5. 4. Dostáváme výsledek histologie – hurá! –, je negativní, rakovina se tím pádem vylučuje.

10. 4. Absolvujeme další návštěvu v Brně, další odběry, situace je bohužel velice vážná. Nik trpí bolestmi, nemá zájem o okolí, nehraje si a je stále unavený. Začínáme být všichni psychicky na dně. Naději nám dodal dermatolog profesor Svoboda, který Nikolase prohlédl a s klidem prohlásil, že tohle „svinstvo“ už párkrát za svou dlouholetou praxi viděl a s velice vysokou pravděpodobností stanovil předběžně diagnózu s tím, že ji samozřejmě musí potvrdit výsledky testů. Poté by mělo ihned následovat nasazení těch správných léků a okamžitá úleva a radikální obrat – tedy doufejme.

16. 4. Znovu jsme v Brně, konečně je vše jasné – diagnóza byla stanovena konziliem několika odborníků. Jedná se o autoimunitní panikulitidu – vzácnou poruchu imunity. Je nasazen Prednison a opiáty na tlumení bolesti. Cesta domů je stále příšerná, protože opiáty nezabírají a pes naříká a nepije. Dnešní noc byla nejhorší v životě našem i Nikolasově. Hlavou se nám honí nejčernější myšlenky – jestli to celé raději neskončit. Rozhodli jsme se ale nakonec důvěřovat panu profesorovi, vydržet to a dát léčbě poslední šanci. Celou noc jsme s Nikem leželi, drželi ho za packu a snažili se mu předat energii na boj s tím „svinstvem“. Na fotografiích je vidět, jak chudák vypadal, rány se slily do jedné obrovské skoro přes celý bok, jako by ho něco požíralo.

17. 4. Večer přichází konečně úleva, léky asi začínají zabírat. Další opiáty už jsme nenasazovali, naštěstí nebylo potřeba. Nikolas začal znovu pít, konečně se i vyčural, něco málo snědl a celkově se zklidnil. Je znát, že se mu částečně ulevilo od bolesti. Přesně jak nás v Brně přesvědčili, že to vezme radikální obrat, tak se i stalo.

18. 4. Opět obrovský posun vpřed, noc je klidnější – všichni jsme se konečně dobře vyspali. Rány se najednou začaly zatahovat a tak to pokračovalo den za dnem. Zaplaťpánbůh Nik docela v pohodě polyká prášky – ráno mu musíme dávat jedenáct a šest večer (Prednison a antibiotika). Také díky silným kuřecím vývarům se znovu začíná stavět na nohy. Procházky děláme jen krátké, protože je šíleně unavený a často odpočívá, ale celkově to vypadá, že se zlepšuje fyzicky i psychicky. A my s ním.

p24. 4. Zase jsme na návštěvě v brněnské nemocnici, mezitím jsme byli v každodenním spojení s MVDr. Tarkošovou. Byla provedena kontrolní vyšetření, máme pokračovat v léčbě, je nasazen infuzní roztok na oplachování ran (Ringer). Stav psa se stále dál den ode dne zlepšuje.

3. 5. Kontrolní vyšetření a ošetření v Brně, mezitím jsme doma rány neustále čistili, oplachovali a kryli ochrannými čtverci proti znečištění. Velikost ran se stále postupně zmenšovala, bolesti evidentně ustoupily.

15. 5. Zase jedeme do nemocnice, stav ran se stále zlepšuje, ale najednou o dost pomaleji. Nikolas navíc začíná být silně dušný a přibral asi pět kilogramů. Také je evidentně zavodněný, proto byly provedeny kontrolní odběry krve, EKG, rentgen plic, ultrazvuk srdce a kardiologické vyšetření. Vše je prý v normálu. Nasazen Imuran (při zachování Prednisonu).

5. 6. Bohužel pozorujeme stále stejný stav – rány se přestaly zatahovat, Nik je pořád dýchavičný, hodně pije a močí. Celkově je neustále unavený. Přidán další prášek – Doxyhexal.

13. 6. Opět musíme jet do Brna, bohužel není vidět žádný pozitivní posun vpřed, je proto vysazen Imuran a nasazen Equoral.

Následující tři týdny se stav nadále nelepšil – pes měl stále boláky, byly takové zaschlé, vypadalo to jako tenká kůžička, ale přitom byly otevřené. Těžko se to popisuje, ty rány se k sobě nestahovaly, neměly snahu se zacelit, nic z nich neteklo, ani nemokvaly. Nikolas byl stále unavený, museli jsme dělat vyloženě krátké procházky a doma jen odpočíval a hodně spal. I ty krátké procházky pro něj byly velice vysilující, nechtěl ani chodit a domů jsme ho museli táhnout. To jsme u něj nikdy nezažili, vždycky byl plný elánu. Choval se jako starý labrador, který se rychle vyčůrá a chce hned domů. Naštěstí se pak stalo něco zcela neočekávaného…

Jak je důležité míti filipa

Souhrou několika těžko uvěřitelných náhod jsme se na začátku letních prázdnin dostali ke konopnému výtažku, který by měl mít obrovský léčivý potenciál. Byla tedy nasazena doplňková konopná terapie – Nikolas začal dostávat extrakt vyrobený podle metody Kanaďana Ricka Simpsona s přesným obsahem léčivých látek v poměru 70 % THC, 0,5 % CBD a 0,5 % CBN. Tyto hodnoty jsme znali, protože s extraktem jsme od našeho „zdroje“ (říkejme mu třeba Filip) obdrželi i odbornou analýzu z toxikologického ústavu v Olomouci. Jak se k ní (a vůbec k výtažku) Filip při současné legislativní situaci mohl dostat, nám je sice záhadou, ale hlavní bylo, že jsme měli mít kvalitní lék k dispozici.

p
Na nehojící se rány (to byly de facto všechny) jsme tedy na základě Filipova doporučení začali přikládat na noc obklad s extraktem. Celou plochu stehna, která byla bez srsti, jsme mazali pravidelně silnou mastí s výtažkem. Také jsme začali orálně podávat pět až sedm kapek denně mixu oleje z konopných semínek (dá se legálně koupit v lékárnách, protože neobsahuje zakázané psychoaktivní látky) a konopného extraktu v poměru 1:10 (1 mililitr extraktu ku 10 mililitrům oleje). Tyto velice malé dávky jsme měli postupně zvyšovat tak, aby si jeho tělo na přísun zdraví prospěšných kanabinoidů mohlo v klidu zvyknout.

Jednou týdně jsme telefonicky konzultovali s Brnem, postupně snižovali dávky prášků a každý den jsme vše fotili a posílali Filipovi. Během července jsme s radostí vysadili Prednison a ostatní léky, protože Nik se jich za ty měsíce naprosto přejedl. Jak je zpočátku polykal v klidu, tak k nim postupně získal takový odpor, že jsme je do něj dostávali jen s velkými obtížemi.

pDo této mizérie začal konopný extrakt okamžitě působit jako zázrak: Prakticky ihned jsme mohli na vlastní oči pozorovat radikální zlepšení – už po prvním dni lokální aplikace výtažku na kůži došlo k zatahování ran, které skoro celý předchozí měsíc byly stále stejné. Nyní se začaly každý den zmenšovat zhruba o jeden milimetr. Celé léto se Nikolasův fyzický i psychický stav výrazně zlepšoval a rány se zatahovaly neuvěřitelně rychlým tempem.

Objevila se ale nová komplikace – v polovině srpna najednou začal silně línat, místy mu úplně vypadala srst (přední packy, krk, částečně na hlavě a na bocích). Pravděpodobně to byly důsledky užívání spousty chemických léků, ale to v tu chvíli nebylo podstatné. Navíc se mu na levé přední tlapce objevil hnědý útvar o průměru asi půl centimetru, což byl zřejmě melanom z užívání Equoralu. Naštěstí se nerozšiřoval, ale stále jsme ho pro jistotu sledovali. Jinak je ale Nik skoro jako dřív. Dušnost a zavodnění je pryč, pes je veselý, běhá, má chuť k jídlu a zlobí. Sláva!

Září 
Zhruba po čtrnácti dnech línání začala takřka před očima Nikovi růst nová srst po celém těle, i na místech, která byla celou dobu skoro holá po vyholení kvůli biopsii či odběrům krve. Nová srst je heboučká jako u štěněte a krásně hustá a už skoro překrývá jizvy po těch příšerných ranách. Neuvěřitelné! Stále pokračujeme v konopné léčbě v původním rozsahu. Z klasické léčby ještě užíváme Equoral, nyní již výrazně sníženou dávku. Kontroly v Brně jsou plánované jedenkrát měsíčně a vše průběžně telefonicky konzultujeme.

4. 9. 
Proběhlo vyšetření krve, vše je v pořádku.

Šťastné zítřky a malé ponaučení

Po šesti měsících léčby hledíme do budoucnosti optimisticky. Těžko říci, jestli k úspěšnému vyléčení Nikolase více přispěla klasická léčba či nasazení konopí a ani to podle našeho názoru není podstatné. Pravda asi bude někde uprostřed, samotné konopí by možná tento problém nevyřešilo, ale jeho role hlavně při hojení je nezpochybnitelná. Obrovský dík nás všech patří především personálu Fakultní veterinární kliniky v Brně, tak lidský a profesionální přístup jsme snad ani nečekali. Základem je ovšem přijít včas, my jsme to stihli skutečně za minutu dvanáct. Je také příhodné, že odborníci z Brna se velice zajímali i o naši alternativní formu léčby, a když na vlastní oči viděli, jak skvěle konopný výtažek funguje, žádali nás o podrobnější informace – kéž by takto otevření byli všichni lékaři. Náš dík patří samozřejmě také Filipovi, který nám zprostředkoval přístup k alternativní – a nepochopitelně zakázané – konopné léčbě.

p
Byli bychom velice rádi, kdyby se Nikolasův příběh stal poučením pro všechny veterináře i majitele psů, kteří bojují s různými zřídka se vyskytujícími a dalšími nebezpečnými chorobami. Kdybychom jeho zveřejněním zachránili alespoň jednoho zdánlivě beznadějně nemocného pejska, budeme šťastní. Jak vidno – existují různé možnosti léčení a naděje umírá opravdu až jako poslední.

21. 11. 2012 
Kontrola v Brně dopadla skvěle. Výsledky krve měl Nikolas úplně super, doktorka měla radost a Nik? Ten se má výborně! Nemá vůbec žádné potíže… On má dokonce teď srst na hřbetě jako zlaťák, úplně se mu kroutí a je dlouhá. To mu určitě narostlo po tý mařeně.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!