MLÁCENÍ PRÁZDNÉ SLÁMY
Bůh ví, jak by to vlastně celé dopadlo, kdyby starému vysloužilému vojákovi Alovi Hendrixovi ředitel střední školy do zblbnutí neopakoval, že jeho nejstarší syn v hodinách doslova mlátí prázdnou slámu. A že je jen otázka času, kdy bude muset řady té malé špetky černých studentů v ústavu nadobro opustit. Prázdnou slámu dospívající James Marshall Hendrix ostatně mlátil už jako prcek, obvykle při úklidu domu, kdy cestou od kuchyně až do svého pokoje na zánovní koště napodoboval hru na kytaru. A protože v oblibě B. B. Kinga si shodou okolností tihle dva výjimečně sedli, chudobou znavený Al přivřel oko a za věčný nepořádek po úklidu mu věnoval staré ukulele. S jednou strunou a notně zaprášené.
ŽIVOT V GHETTU
Tahle historka se mezi novináři traduje už od nepaměti a hezky ilustruje atmosféru černošských ghett, kde byli dva prvorození bratři se svým otcem nuceni vyrůstat. Maminka je po věčných hádkách opustila poměrně brzy a ani se zbylými čtyřmi sourozenci v sirotčincích se již nestýkali.
Jejich dětství se vůbec dá popsat jako nekonečný road trip po chudinských čtvrtích, kde bylo alespoň nárazově možné sehnat nějakou obživu. A tak se stalo, že mladý Jimi často trávil volné chvíle bezcílným bloumáním po ulicích Seattlu či poslechem pavlačových kapel. Rád napodoboval tance Elvise Presleyho (ostatně před válkou byli jeho rodiče profesionální tanečníci) a i díky tomu si rychle získával nové kamarády, u kterých rád přespával. Jelikož to byli kamarádi z rodin muzikantů a okouzlení různými hudebními nástroji u patnáctiletého Jima na rozdíl od školy nebralo konce, rozhodl se jeho otec ke kroku, který všem převrátil životy doslova naruby. Budoucí legendu doma čekala první bílá elektrická kytara značky Supro Ozark.
KYTARA NARUBY
Dnešní marketingoví experti v hudebním byznysu by jistojistě hraní na kytaru obráceně považovali za geniální trik, nicméně faktem bylo, že mladý Jimi byl levák a tudíž musel hmatník držet vzhůru nohama a struny vždy ručně přetáhnout do správného pořadí. Začátek jeho kariéry se nese ve znamení stálého střídání kapel, živelný Jimi nikdy příliš neuznával autoritu kapelníků a specifický způsob jeho hraní byl spíše považován za neukázněnost. Na divokost a nesvázaný styl v jeho podání bohužel ještě neuzrál ten správný čas. A jak už to čtenář určitě zná i na vlastní kůži, když se to sere, tak všechno. K chudobě, která leckdy znamenala i několik dní o hladu, úmrtí maminky Lucille a vyhazovu ze střední v osmnácti se přidala krádež té jediné kytary, kterou v oné době disponoval. Ač se mu členové jedné z jeho prvních kapel s názvem The Rocking Kings složili na novou i se zesilovačem, neúspěchy v angažmá vedly k jejich emotivnímu rozpadu a Jimově návratu k sekání trávníků s otcem. Telecí věk probíhá zřejmě u všech kluků podobně a i zde vlastně chybí už jen pomyslná třešnička na dortu. Ano, netrvá dlouho a Jimi Hendrix je policejní hlídkou i s kamarády zadržen v kradeném autě. I přesto, že si této skutečnosti prý nebyl vědom a byl pouze spolujezdec, stále jsme na samém začátku šedesátých let a nic nebylo jednodušší než do basy poslat právě plnoletého černocha.
ROK V POZORU
Možná to bylo hrdinství otce na bitevním poli v jižním Pacifiku, možná jen celkově pozitivní vztah Jimiho k vojenské uniformě a možná jen federální politika, jak zajistit pravidelný přísun nových branců. Ať to bylo jakkoliv, čerstvý kriminálník Hendrix nafasoval dva roky natvrdo s možností vyvázat se z trestu, nastoupí-li do služby v americké armádě. Tříletý kontrakt byl podepsán takřka okamžitě, a kdo ještě dnes považuje kytarovou legendu za antimilitaristicky smýšlejícího hipíka, měl by se chytnout za pusu. Jimi o vstup k letectvu do slavné 101. Výsadkářské divize „Křičící orlové“ usiloval dobrovolně již dávno před tím. Ze základny Fort Campbell v Kentucky byl vždy odmítnut pro nedostatečnou fyzickou vybavenost. Jinými slovy, byl tintítko.
ÚŘEDNĚ BUZNA
To mu však nezabránilo, aby se až s fanatickým úsilím nezlepšoval ve hře na kytaru, kterou cvičil na základně v místní klubovně. Jednoho dne kolem něj prošel budoucí životní kamarád, baskytarista Billy Cox. Bylo to doslova dílo okamžiku, kdy k sobě tihle dva našli cestu a začali spolu jamovat. Slovo dalo slovo, založili spolu pětičlennou bezejmennou kapelu a pravidelně spolu vyráželi koncertovat do okolí pro černošské publikum. Říkalo se jim později The Kasuals a jelikož chyběl zpěvák, roli frontmana si i přes nenávist k vlastní barvě hlasu často vyzkoušel právě Jimi Hendrix. A byl tu ještě jeden důležitý aspekt. Vojnou zocelený, nyní už zcela dospělý mladík začal vyzařovat velmi osobité kouzlo. Vlastně se dá říct, že byl extrémně pohledný a ženská část publika tak na něj stála i dlouhé a beznadějné fronty. A pak to přišlo. Několik nabídek na turné po celém jihu USA a fatální problém s tím spjatý. Základní dva členové kapely, Jimi a Bill byli vojáky na plný úvazek. A víte, jak na to náš sladký kytarový génius vyzrál? Jednoduchým, zato však na rasově segregovaném Jihu riskantním způsobem. Začal předstírat závislost na masturbaci a homosexualitu. Za normálních okolností je jisté, že by černošský gay mezi vojáky nedožil příštího rána, nicméně v tomto zázračném případě stál díky kapitánovi Johnovi Haybertovi za necelý měsíc před branami se čtyřmi stovkami dolarů v kapse a zprošťěním ze služby.
Z BLÁTA PŘES VELKOU LOUŽI
V několika dalších letech se Jimi vrací k dobře známému kočovnému způsobu života. Střídá kapely, města i státy, ve kterých vystupuje, a kytaru prakticky nepouští z ruky. Cestuje se svými kamarády Billym Coxem a Alphonsem Youngem, který se k nim přidal po soutěžním večeru v Indianapolis. Právě od něj se Jimi naučil později proslavený trik hraní na zuby. Bohémský život a prostředí klubů však pomalu začal do jeho života vnášet i jiné věci, pro celou generaci šedesátých let přímo typické. Jimi začíná pravidelně pít, po koncertech se schází s děvčaty, konzumuje marihuanu a po večerech poprvé přičichá k amfetaminům, které ho udržují vzhůru dlouho do noci. Den před atentátem na prezidenta Kennedyho odjíždí do New Yorku a ani zde nemá na růžích ustláno. Vyhazov střídá vyhazov a jeho výdělek nepřekročí deset dolarů denně. Své štěstí nachází až ve čtvrti Greenwich Village, kde si ho během jednoho z mnoha klubových vystoupení opět shodou okolností všiml baskytarista z jiné kapely. Tentokrát to byl Chas Chandler z The Animal. A bylo to. Přemluvil ho k cestě na evropský kontinent a Jimovi Hendrixovi začal úplně nový život.
GOD BLESS THE KINGDOM
Jednomu by se z toho dnes zamotala hlava. V Londýně, kam Jimi přicestoval koncem září roku 1966, právě probíhala malá velká hudební revoluce a do styku tak pravidelně přicházel například s Ericem Claptonem, členy kapely The Who, The Rolling Stones a mnoha jinými. Dalším logickým krokem tedy bylo založení vlastní kapely. Dostala název The Jimi Hendrix Experience a hned premiérové vystoupení v divadle Novelty ve francouzkém městě Evreux jim vyneslo celostátní turné jako předkapela zpěváka Johnnyho Hallydaye. Právě zde Jimi Hendrix složil svou první skladbu – písničku „Stone Free“. Úspěch již byl nezadržitelný a kapela se konečně pustila také do studiového nahrávání. Za večer odehrála i dva koncerty v jednom klubu, členové v čele s Hendrixem se výstředně oblékali, používali nové zvukové efekty i netradiční elektronické pomůcky z dílny fanouška a nadšence Rogera Mayera. 12. května v Británii vyšla debutová deska Are you Experienced a udělala díru do světa. Návštěva slavného festivalu Monterey Pop v USA, kde na konci koncertu zapálil a rozbil svou kytaru na několik kousků, už jen korunovala nového planetárního krále popu a katapultovala Jimiho Hendrixe mezi celosvětové hudební celebrity. Časopis Melody Maker ho vyhlásil nejlepším světovým umělcem pop-music roku 1967.
TEMNÁ STRANA JIMIHO HENDRIXE
Jimiho neuvěřitelný úspěch s sebou pochopitelně nesl i mnoho souvislostí, kterým by se každý normální člověk raději vyhnul. Pomineme-li jeho neustále vzrůstající spotřebu alkoholu a drog, šedesátá léta vháněla do ulic na demonstrace statisíce lidí. Ať už proti válce ve Vietnamu, nebo se sílícím černošským hnutím. Jimi Hendrix veřejně podporoval organizaci pro zrovnoprávnění černochů s názvem Black Panthers, která měla kromě politického také své polovojenské křídlo. A to ho pochopitelně, jako populárního hudebníka ovládajícího davy, dostalo na první místa v hledáčku FBI. Odtajněné archivy dnes dokazují, že Nixonova vláda vůdčí typy černošského hnutí programově odstraňovala a v mnoha případech se, jak víme, neštítila ani vraždy. A Jimimu do karet nehrála ještě jedna zásadní skutečnost. Mike Jeffry, manažer, který ho dlouhodobě okrádal a později i dokonce vydíral, by po Hendrixově odchodu přišel o zdroj svých zisků. Nějaká „fatální nehoda“ by mu kvůli autorským právům vlastně také přišla velice vhod. Ať tak či onak, Jimi Hendrix byl synem smrti a moc dobře to věděl. Ale popořadě.
BLACK PANTHERS
„Když přijdou na můj koncert, cítím je tam. Ne fyzicky, ale je to jako paprsek světla,“ řekl Jimi Hendrix jednoho dne do tisku, jak vnímá přítomnost svých fanoušků z řad Černých panterů na svých koncertech. Těžko říct, jestli byl opilý, ale rozhodně dodal i pár slov, která neměl. Prohodil totiž něco ve smyslu, že Černí panteři jednou vtrhnou do Washingtonu a postřílí tam pár lidí. Tím jakoby Bílému domu vyhlásil válku. Navíc se často zdrogovaný začínal prát se svými bílými fanoušky a na jeho koncertech docházelo k ostrým, často i rasovým nepokojům. Se stoupajícím napětím ve společnosti a s blížící se hrozbou zrovnoprávnění černochů začal být Jimi Hendrix pro oficiální místa velmi nepohodlný.
DROGY A MANAŽER PODRAZÁK
To, že se Jimiho Hendrixe snaží zničit také jeho vlastní manažer, bylo jasné už dlouho. Mike Jeffry ho okrádal o peníze, sabotoval Jimiho práci a nasazoval na něj lidi, aby donášeli a ničili mu život. Jimi si to uvědomil poté, co mu Jeffry podstrčil balíček s heroinem, který u něj pak policisté našli na letišti. Přitom s heroinem neměl Hendrix nikdy nic společného. Kromě amfetaminů a kokainu, díky kterým zvládal náročná turné, se raději naplno oddával halucinogenním zážitkům na LSD, jež bral ve velkém množství a pravidelně. Ostatně i to byl důvod, proč začátkem sedmdesátých let začala jeho kariéra výrazně stagnovat. Jeho hudba se stala více ezoterickou, což nebylo z komerčního hlediska již tak zajímavé jako rock’n’roll. I stavba nahrávacích studií Electric Lady Studios měla velké zpoždění, protože místní mafie nechtěla, aby do oblasti přijížděli známí hudebníci a s nimi drogy z jiného kartelu. Díky zvýšené pozornosti policie zažil Hendrix i několik útoků, které ale podezřele zázračným způsobem vždy vyřešil opět Mike Jeffry, který se s mafiány očividně velice dobře znal. Jimi Hendrix jednou mezi přáteli prohlásil, že domů se vrátí v borové rakvi a nedožije se svých dvaceti osmi. Že by tušení?
ZÁHADNÁ SMRT
Pokud ano, jasnovidné schopnosti můžeme kytarovému géniovi jenom závidět. Legenda vydechla naposledy 18. září 1970 v pohodlí londýnského bytu, kde přebýval se svou tehdejší přítelkyní Monikou. Příčina smrti dodnes není úplně jasná. V původní zprávě se hovoří o předávkování léky na spaní, které se našly i v blízkosti jeho postele. Ačkoli problémy se spánkem nikdy dlouhodobě netrpěl, během několika málo minut, kdy Monika odešla koupit cigarety, by musel spolykat deset silných prášků a zemřít. Nedávno však světlo světa spatřil pitevní protokol, který zděšeným fanouškům sdělil velice překvapivou a zcela novou informaci. Jimi měl plíce plné několika litrů červeného vína, ve kterém se doslova a do písmene utopil. Je pravděpodobné, že by tak Jimi Hendrix učinil sám, nebo šlo o úkladnou vraždu zosnovanou vypočítavým Mikem Jeffrym? Zasáhl do jeho osudu některý ze zabijáků z agentur USA? Je vůbec možné, aby to skutečně byla jen nešťastná náhoda? To už se nikdy nedozvíme. Jediný svědek posledních minut kytaristova života byla právě Monika Danemanová, a ta byla nalezena nedlouho po zveřejnění nových skutečností. V příslušné kolonce ve formuláři koronera dodnes u jejího jména stojí napsáno: „Sebevražda.“
Profil:
James Marshall Hendrix
(* jako Johnny Allen Hendrix 27. listopadu 1942 v Seattlu – 18. září 1970 v Londýně)
Americký kytarista, zpěvák a skladatel. Svět si ho pamatuje jako jednu z prvních planetárních hvězd pop music. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších kytaristů v historii rockové hudby. Jeho světový úspěch začal v Anglii a vyvrcholil v roce 1969 na slavném festivalu Woodstock, kde vystoupil jako hlavní hvězda. Zemřel o rok později v Londýně za záhadných okolností ve věku pouhých 27 let a nevědomky se tak stal jedním ze zakladatelů smutně známého spolku mrtvých superstar Club 27.