Prokouřit se k osvícení
Škoda přeškoda, že v naší vykutálené zemi ještě pořád není legalizovaná marihuana. Anebo alespoň blahodárný čaras. Osvěžující a povznášející knížku Hašiš v domově bohů od českého světoběžníka a fotografa Bohumila „Boba“ Krčila by se totiž patřilo prodávat se vzorkem pravého, svůdně vonícího a na prsty se lepícího čarasu.
Cesta, kterou nás autor provází do bájné pravlasti hašiše, je pro milovníka modrého dýmu podobným rituálem jako pro pravověrné české patrioty výlet na horu Říp. A stejně jako se správný vlastenec pod Řípem prostě nemůže nezastavit na žejdlík pěnivého pivečka, tak ani labužníci konopí vydávající se s Bobem Krčilem na stránkách jeho knihy na dobrodružnou výpravu v čase i prostoru do Malého Himaláje roku 1979 by si neměli nechat ujít lákavou možnost zpestřit si tento čtenářský a vizuální zážitek pár šluky své oblíbené zelené léčivky.
Létač oblohou
Tenká, ale nesmírně výživná knížka s podtitulem „vizuální příspěvek k porozumění fenoménu zvaného cannabis“ je plná autentických fotografií pravlasti hašiše, ze kterých dýchá kouzelná, pro české ctitele konopí až pohádková atmosféra, hotový ráj na zemi. Fotografie doplňuje a vysvětluje stručný, leč hutný a šťavnatý text, jehož hlavním cílem je zasvětit čtenáře do kulturního a duchovního kontextu, který sbírání a požívání čarasu obklopuje, poukázat na to, že to není ledajaká rekreační droga pro ukrácení dlouhé chvíle, ale „dárce radosti“, „létač oblohou“, „nebeský průvodce“, „utěšovač zármutku“ a „nebe chudých“, jak mu říkají Indové – že čaras je svého druhu světonázor, náboženství a způsob života.
„Jednou tady v okolí žil opravdový moudrý sádhu, který opustil všechny světské radosti a pobýval dvanáct let úplně sám, medituje vysoko v horách. Každý den vykouřil půl kila čarasu! Každý normální člověk by se z toho zbláznil, ale on kouřil čaras, jen aby si pocvičil sílu vůle. Potom, když se prokouřil k osvícenému vědění, přestal kouřit, meditovat a vrátil se dolů, do údolí,“ vypráví autorovi místní učitel v jedné z horských vesniček v pravlasti čarasu a pokračuje, že mnich „prokouřený až k osvícení“ se stal pro své zázračné schopnosti proslulým široko daleko a dokonce byl vybrán za vládního poradce.
Úsměvný nadhled citlivě vyvažovaný obdivem a pokorou k prastaré, bohaté a fascinující kultuře, jejíž duchovní potravou je hašiš, vyzařuje z celé knihy, které dodává zvláštní napětí i skutečnost, že zachycuje podobu Malého Himaláje a jeho obyvatel před více než třiceti lety, před tím, než byla pravlast hašiše zaplavena západními turisty.
Veselý strýček
Se stejnou trpělivostí a porozuměním, s jakou zachycoval autor tváře lidí, linie hor a rozmanité tvary divoce rostoucích rostlin konopí, zaznamenal i přímočarý způsob jejich uvažování v drobných citátech, záznamech krátkých rozhovorů a vyprávění, které dodávají celku další dimenzi. Jeden z portrétovaných mužů mu o čarasu například řekl: „Když jsem byl na gymnáziu, na začátku školního roku jsme měli zvyk, že nově příchozí žáci museli o přestávce třít kolem školy rostoucí čaras pro žáky z vyšších tříd. A potom jsme to všichni společně vykouřili.“
Další přidal k dobrému rodinnou historku o veselém strýčkovi: „Náš strýček kouří čaras pořád, od rána do večera. Už druhým rokem skoro vůbec nepromluví, ale je to velice laskavý člověk.“
Blahodárnou a posvátnou bylinou příjemně omámený čtenář listující stránkami a prohlížející si všechny ty barvy, krásy a dobroty na fotografiích je houpavě vtahován do hlubin laskavé a moudré filosofie praotců hašiše, nadnášen do výšin božské obraznosti a pokaždé znovu znenadání vytrhován ze zadumání záchvaty bezděčného chechotu, které v něm toto upřímné a čiré vyprávění zaručeně vyvolává. Jako například kratičká anekdota v samém úvodu knížky o řidiči žvýkajícím kousky opia a používajícím klakson místo brzd, který se „prochechtal“ nebezpečnými serpentinami nad několikasetmetrovou propastí, aby na konci roztřesenému autorovi vítězoslavně oznámil: „Domov bohů, konečná!“
Formálně sevřená a vkusně vypravená kniha je opatřena i svérázným mezinárodním slovníčkem obsahujícím desítky výrazů pro marihuanu a portrétem autora, z něhož vyplývá, že Bohumil „Bob“ Krčil se narodil v roce 1952 v Prostějově a v roce 1969 „v předtuše normalizace“ zůstal ve Vídni. V 80. letech se přestěhoval do USA, kde se živil jako silničář, plavčík, krejčí, uklízeč, kulisák, písničkář, sazeč stromků, model, holič, natěrač, překladatel, zedník, grafik a fotograf na volné noze.
Nevím jak vy, milí čtenáři, ale já Bobovi Krčilovi po dopsání tohoto rozmáchlého textu vzdám hold způsobem, který by mu byl jistě blízký. Tímto tedy končím a vyfukuji voňavý modrý dým na jeho počest do všech světových stran i nahoru k nebi.
Knihu Hašiš v domově bohů si můžete pořídit v eshopu edice Legalizace.
