Mr. Nice byl dlouho před svou šlechtitelskou kariérou pašerákem. Svého času prý dovážel i desítky tun hašiše do států britského impéria, ačkoliv v USA by mne za toto označení neměli rádi. Jeho příběh patří k těm nejzajímavějším mezi lidmi, kteří přišli do styku s konopím.
Jak to začalo
Dennis Howard Marks se narodil do rodiny námořního kapitána a učitelky z Kenfig Hillu ve Walesu. Původně studoval na oxfordské univerzitě fyziku, aby později přesměroval svůj zájem ke studiu filozofie techniky. Ačkoliv byl pokřtěný baptista, hlásí se dnes k buddhismu a patří k nepříliš široké komunitě lidí, mluvících plynně velšsky, posledním keltským jazykem, který pomalu zaniká.
I když se k marihuaně dostal již během studia fyziky, až do začátku sedmdesátých let prodával pouze kamarádům ve svém nejužším okolí. Později se přes Grahama Plinstona, s kterým se seznámil při jedné návštěvě Německa a který tam pašoval hašiš přes Švýcarsko, dostal až Mohammedovi Durranisovi. Ten masově exportoval hašiš z Afghánistánu a zároveň byl potomkem klanu Durranisů, jenž vládl v Afghánistánu v osmnáctém a devatenáctém století.Durranis nabídl Howardovi, aby pašoval do Londýna hašiš ve skutečně velkém měřítku. Marks sice sehnal několik dalších partnerů, ale další spolupráce s Durranisem vázla, takže začali pašovat hašiš z různých menších zdrojů.
Plinston byl mezitím v Německu uvězněn za pašování narkotik. Marks se poté, co vydělal pašováním nějaké peníze, vydal do Německa, aby za Plintona zaplatil kauci. Touto cestou si Marks otevřel dveře ke své první větší zakázce ve Frankfurtu, za kterou obdržel odměnu ve výši 5 000 liber. Později Plinston prodal Marksovi a jeho partnerům 650 kilogramů hašiše, které se jim povedlo v Londýně rozprodat během pouhého jednoho týdne. Durranis se s nimi opět spojil a nabídl, aby přebírali hašiš pašovaný do Londýna v nábytku pákistánských diplomatů. Protože však Marksův gang nebyl spokojen s dělením zisků, kdy osmdesát procent teklo zpět k Durranisovi, rozhodli se zařídit se jinak.Spojili se s členem IRA (bývalá teroristická organizace, která měla za cíl připojení Severního Irska k Irské republice), jménem McCann, který měl dopravovat hašiš z Kábulu do Irska díky svým kontaktům z pašování zbraní. Dokonce se jim povedlo i legalizovat peníze z pašování hašiše tím, že na klíčová místa podstrčili doklady o prodeji oblečení.Pan Nice jede do Států
V roce 1972 už Marks se svým gangem vydělával na každé dodávce 50 000 liber. V témže roce byl kontaktován anglickou obdobou americké CIA, organizací MI6. Byl pro ně cenný díky svým kontaktům na Středním východě a v IRA. O rok později začal Marks pašovat hašiš do USA v hudební aparatuře, aby nedlouho poté ochladly jeho vztahy s MI6 a jedna jeho zásilka do USA byla prozrazena, což vedlo k zatčení nejen pašeráků, ale i dalších zainteresovaných po celé Evropě. Samotný Marks byl poprvé zatčen v roce 1973 v Amsterdamu. Po necelém roce se dostal na svobodu a odstěhoval se do Itálie, kde žil následující tři měsíce, aby se pak vrátil potají do Londýna.Vězení Markse neodradilo od dalších pašeráckých aktivit, takže už v roce 1975 se mu povedlo do USA propašovat 500 kilogramů hašiše z Nepálu, kvůli čemuž se spojil i s japonskou tradiční zločineckou organizací Jakuzou a v tomto trendu pokračoval. Mezi lety 1975 a 1978 propašoval Marks skrze New York do USA přes 25 tun hašiše, kvůli čemuž postupně přišel do styku s palestinskými teroristy, pákistánskou armádou, thajskou armádou, nepálskými mnichy a dalšími zajímavými lidmi. Později se přestal přímo účastnit pašování a jen domlouval za velké peníze kontrakty mezi výrobci a prodejci hašiše napříč kontinenty. Během tohoto období (až do konce osmdesátých let) vystřídal podle vlastních slov 43 falešných identit, které mu pomohly zůstat na svobodě.Koncem roku 1979 se mu podařilo propašovat do Velké Británie přímo z Kolumbie přes 50 tun hašiše, což v té době znamenalo roční spotřebu celého ostrovního státu. Nedlouho poté byl zadržen a svoji obhajobu postavil na tom, že byl spolupracovníkem MI6 a mexické kontrarozvědky, která pro něj vyrobila falešné cestovní doklady a identitu pašeráka drog. Soud ho díky tomu skutečně zprostil obvinění z pašování, ale uznal ho vinným z užívání falešných identit, které mu vyneslo dva roky za mřízemi. Hned po propuštění byl opět zadržen za jednu akci z roku 1973, za což mohl dostat další tři roky, ale žalobce se s Marksovým obhájcem dohodl na pouhých třech měsících.
Jeho cesty se opět zkřížily s tajnými službami, když v roce 1984 měl prodat několik set kilogramů marihuany agentu CIA, který měl za úkol vyzbrojit afghánské mudžahedíny v boji proti Sovětům. Naneštěstí osobu přepravující zásilku sklátil během transportu infarkt. Agenti CIA obvykle nemají oficiální krytí a podnikají na vlastní pěst, takže když marihuana byla v rukou celních úředníků spolu s mrtvým tělem a spojením na zmíněného agenta, utekl tento radši do Brazílie, než aby byl vystaven stíhání. Marks vyšel z této nehody neposkvrněn, jen o nějakou tu trávu lehčí. V roce 1986 se spojil s další kriminální organizací, čínskými triádami, kvůli praní špinavých peněz, protože americká DEA se mu lepila na paty.Konec Mr. NiceV roce 1986 byla započata „Operace Eclectic“, které se účastnily největší světové organizace k potírání organizovaného zločinu, a která o dva roky později vedla k masovému zatýkání napříč kontinenty. Marks byl zadržen v USA a opět se snažil hájit tím, že je agentem MI6 a navíc, že hašiš nikdy nepašoval do USA, ale výhradně do Austrálie, takže zákony USA nikdy neporušil. K tomu přidal historku o tom, jak zjistil, že někteří agenti CIA sami pašují ohromná množství různých drog a akce proti němu je jen pomstou z jejich strany. To se mu ale tentokrát nepodařilo, protože proti němu svědčili i bývalí kumpáni, takže byl nakonec odsouzen k 25 letům těžkého žaláře. Opět ale zapůsobilo jeho charisma, takže už v roce 1995 byl za dobré chování propuštěn na svobodu. Od té doby vězněn nebyl a nedlouho poté se také začal věnovat šlechtění konopí, které je, přiznejme si, proti jeho předchozí kariéře naprosto nezáživné.Proč ho všichni milujeme
Howard Marks neboli Mr. Nice má kolem sebe aureolu šlechetného lupiče. Sám se stylizuje do pozice Robina Hooda (nebo Jánošíka našich východních sousedů). Pravdou je, že se, alespoň co je mi známo, nikdy nezapletl do obchodu se zbraněmi nebo jinými drogami, ale jeho obraz romantického rebela je přinejmenším nerealistický.Nelze ale neobdivovat jeho životní dráhu, během které dokázal ke spolupráci přesvědčit nejmocnější z mocných na všech kontinentech. Nejednou se dostal i ze situací, které by pro jiné znamenaly konečnou stanici. Pokud vás stručné shrnutí jeho života zaujalo, doporučuju přečíst si jeho autobiografii z roku 1996, která je sice poněkud nepřiměřeně glorifikující, ale nabízí pohled na jednu z nějvětších postav pašeráctví v minulém století.Jak se má dnesV současnosti Mr. Nice pověsil svoji pašeráckou kariéru na hřebík. Od roku 1998, kdy Shantibaba opustil Greenhouse Seeds, spolu prodávají semena konopí právě pod značkou Mr. Nice. Snad díky Marksovým kontaktům, snad díky Shantibabově nadání společně nabízí jedny z nejkvalitnějších odrůd konopí, které jsou v současnosti na trhu, a já doufám, že se na tom jen tak něco nezmění.Skvělou knihu o tomto podivuhodném muži najdete v eshopu edice Legalizace.
