Soud se vyjádřil ve smyslu, že primátorovy represivní snahy nejsou dostatečně opodstatněné. Weedpass je v podstatě nepřímým způsobem diskriminačního jednání na základě státní příslušnosti. Ovšem podle mezinárodních úmluv by mělo být se všemi lidmi zacházeno stejně bez rozdílu národnosti. Primátor Hoes měl jednoznačně vysvětlit, proč není možné dosáhnout požadovaných výsledků (omezení „veřejného pohoršování“) za použití méně extremních prostředků. Soud jako konkrétní příklad uvedl plán přesunout coffeshopy z centra a rovnoměrně je rozmístit po městě. Tento návrh již leží na stole, protože si ho nechala zpracovat městská rada, a měl se vyzkoušet jako první ještě před tím, než se město uchýlilo ke kontroverzní diskriminaci jiných národností. Ve zkratce – soud rozhodl, že weedpass v současné podobě představuje příliš extremní nástroj ve snaze omezit spotřebu konopí.
Členové oficiálního Spolku maastrichtských coffeeshopů (VOCM) uvádějí, že v severní části země starostové měst nevyžadují od coffeeshopů, aby u zákazníků kontrolovaly weedpassy, ačkoli podle Ministerstva spravedlnosti by se tak mělo od 1. ledna 2013 dít v celém Holandsku. Tím se v praxi ukazuje, že se jedná spíše o doporučení a není povinnost toto nařízení dodržovat.
Černý trh v Maastrichtu vzkvétá, vychytralí pouliční dealeři se umí stále lépe skrývat před policií, přičemž ale v okolí způsobují svou činností mnoho problémů.
Na letošní Den osvobození (5. května) se 13 členů VOCM znovu stane provizorní konkurencí ilegálním dealerům díky tomu, že budou moci opět otevřít dveře všem návštěvníkům – včetně cizinců. Cílem VOCM je právě omezení „veřejného pohoršení“ a ochrana zdraví všech uživatelů konopí bez rozdílu v jejich státní příslušnosti.
Překlad: Lukáš Hurýsek
