O to, jak se vlastně dostalo konopí do Severní Ameriky, se vedou spory. Možná se dostalo na kontinent s Vikingy, podle jiného názoru jej od západního pobřeží přinesli čínští badatelé plavící se vodami Pacifiku, nebo je mohli přes Beringovu úžinu přenést ptáci. Každopádně rozvoje pědstování se dočkalo až v tzv. postkolumbovské éře. Ačkoliv pro kolonizátory představovalo otázku přežití pěstování především potravních plodin, jejich pánové a vládci na evropském kontinentě po nich požadovali, ať pěstují konopí. Z rozkazu krále Jamese I. byla dokonce v roce 1611 na území anglických kolonií ustavena povinnost pěstovat len a konopí. Osadníci v Jamestownu by sice radši pěstovali lukrativnější tabák pro společnost Virginia Company, ale nakonec je v době, kdy prudce klesly ceny tabáku, zachránily před krachem právě peníze z konopí. V roce 1619 bylo v Jamestown Colony ve Virginii zavedeno nařízení, na jehož základě musel každý osadník vypěstovat sto rostlin konopí, což mělo zajistit trvalý přísun plodiny.
Doba kolonizace a osadníků
 |
Další rozvoj pěstování konopí mělo zajistit také schválení kolonizačních zákonů, které umožňovaly odvádět daně v konopí, lnu a téru. Virginie navíc v roce 1682 uznala konopí jako zákonné platidlo, kterým směl farmář splatit až čtvrtinu svých dluhů. V důsledku toho narostla konopná produkce, ale jen zlomek putoval do Británie. Valné shromáždění Connecticutu, které k roku 1637 sídlilo v Haftfordu, ve snaze uspokojit poptávku a omezit dovoz nařídilo, že každá rodina musí zasít a vypěstovat čajovou lžičku konopných semínek. O dva roky později tento příklad následovali v Massachusetts. První provazárna vznikla v roce 1635 právě v Massachusetts, od té doby vznikaly provazárny po celé Americe. Koloniální úředníci dál konopí podporovali, někde vypláceli za konopí odměnu, jinde donutili osadníky ke spolupráci zákonem. Jižní Karolína v roce 1733 dokonce povolala do služeb speciálního úředníka, který měl v rámci „public relations“ po 3 roky propagovat konopí. V první polovině 18. století přijeli do Bostonu irští tkalci a přadláci, které doma sužovala bída, a přivezli s sebou nejnovější poznatky a technologie, čímž přispěli k založení amerického textilního průmyslu. V dekádách bezprostředně po skončení války přestalo být konopí zbožím a stalo se měnou. Založením Unie vyvstala potřeba federální měny, která však znehodnotila některá místní platidla, a tak se z nedostatku důvěry ve snadno padělatelné místní peníze stalo měnou konopí. Vyznačovalo se totiž stálou kvalitou, poptávka po něm zůstávala neměnná a ideálně se tak hodilo ke směnnému obchodu. Konopí bylo legálním platidlem ve velké části Ameriky od roku 1631 do počátku 19. století.
Ruční práce pro otroky
Ve státech amerického jihu se konopí zařadilo mezi nejdůležitější zemědělské plodiny hned po bavlně. K jeho zpracování se využívalo pracovní síly otroků. Na každých 50 akrů osázených konopím bylo zapotřebí podle odhadů práce tří otroků. Vypěstované konopí bylo třeba posekat, vyrovnat do otepí, po usušení čekalo stonky máčení ve vodě. Snazší postup oproti máčení představovalo rosení, kdy nechali konopí přes noc ležet na poli, a když nasáklo ranní rosou, teprve tehdy je svazovali do otepí a dávali hnít. Po máčení či rosení se musela sklizeň opět usušit a nalámat, čímž došlo k oddělení dřevnatých částí stonků od vláken. Vylámaná vlákna se ještě dočesávala pro zjemnění na kovaných hřebenech. Bez otroků by konopná výroba, tak náročná na ruční práci, těžko prosperovala. Otroci, znalí všech úskalí pěstování a zpracování konopí, patřili mezi nejvyhledávanější a logicky nejdražší. Jak George Washington, tak i Thomas Jefferson, kteří svého času hospodařili na vlastní půdě, pěstovali na svých farmách konopí, protože se dalo využít jako platidlo při směnném obchodu. Washington si dokonce roku 1765 rozlítostněně do svého deníku poznamenal, jak ho mrzí, že neoddělil samčí rostliny od samičích, než se stačily vzájemně oplodnit. To vedlo k úvahám, zda si neužíval konopí i pro jeho jiné než hospodářské účely. Může to ale také znamenat, že dobře věděl co pěstování konopí na vlákno obnáší a samčí rostliny se snažil oddělit z důvodu toho, že samičí rostliny dávají kvalitnější vlákna. Třicátá léta 19. století přinesla rozmach v rozvoji strojů na zpracování konopí, zejména pokud šlo o výrobu příze, provazů a pytloviny. V roce 1841 vyvinul Andrew Coldwell z Virginie mechanizované zařízení, které oddělovalo surová vlákna, spřádalo je do příze a z ní tkalo hotovou pytlovinu. Najednou existoval alternativní postup, který nevyžadoval práci otroků. Nutno dodat, že pro získávání kvalitního dlouhého vlákna pro oděvy či lana bylo ruční práce stále potřeba. Když Američané překročili Mississippi a zamířili dál na západ, stalo se konopí nepostradatelnou surovinou. Zhotovovali se z něj plachty, přikrývky, provazy, odolné pracovní oděvy, konopí vstoupilo i do lidové slovní zásoby: hemp collar či hemp necktie se říkalo oprátce, hemp committee (konopná rada) byl lynčující dav a o tom, kdo spěl k šibenici, se říkalo, že seje konopí (to be sowing hemp).
 |
Úpadek pěstování za války
Vzbouřenecké státy za války Severu proti Jihu produkovaly za války méně konopí a to, co nezničila unionistická taktika spálené země, se osadilo bavlnou. Ta se totiž dala prodávat do zámoří za tolik potřebnou zahraniční měnu, po níž tučněly válečné fondy. Po porážce bavlna úplně převládla a namísto konopí se začala dovážet juta. Stejně tak se i papír, do té doby produkovaný z konopného pazdeří (dřevité části stonku), začal vyrábět z dřevoviny. Pěstování konopí tak postupně upadalo a stále více farmářů se vracelo ke klasickým obilným plodinám. S tím souvisel i pokles poptávky po lodním lanoví a plachtách, neboť plachetnice byly vytlačeny ocelovými parníky a veškerá lana se začala zhotovovat z vysoce odolné oceli. Když nakonec Američané obsadili Filipíny, mohlo se konopí dovážet odtamtud. Konopí tedy začalo ustupovat ze své pozice nejpoužívanějšího vlákenného zdroje v Severní Americe zejména následkem objevení a zdokonalování technologie zpracování bavlny, zrušení otroctví v roce 1865 a dovozu levnějšího – nikoliv kvalitnějšího – vlákna. Průmyslová revoluce tak posunula konopí na místo menší důležitosti ve světovém obchodu následkem nedostatku mechanizované sklízecí a lámací technologie potřebné pro masovou produkci. Pokles pěstování konopí trval až do roku 1930, tehdy klesl až na1000 akrů.
Miliardové výnosy z konopí
Potenciál konopí si dobře uvědomovali američtí farmáři, kteří museli čelit dovozu surovin ze zámoří. V novinovém článku z roku 1937, který seznamoval americkou veřejnost s novými zpracovatelskými technologiemi, se přímo píše: „Americkým farmářům se rýsuje příslib nových výnosů v každoroční hodnotě několika stovek miliónů dolarů… Konopí nahradí dovoz surových materiálů a produktů vyráběných mizerně placenými dělníky a rolníky a vytvoří tisíce pracovních příležitostí po celé zemi… všechny dovážené konopné produkty mohou být vyrobeny z konopí pěstovaného v Americe… Náš dovoz zahraničních látek a vláken činí 200 000 000 dolarů ročně a samotných surových vláken jsme za prvních šest měsíců roku 1937 dovezli za více než 50 000 000 dolarů. Tyto peníze mohou být k dispozici Američanům.“Novým strojem byl míněn dekortikátor, který vyvinul vynálezce a německý přistěhovalec Georg W. Schlichten. Zařízení umožňovalo úsporné oddělování dlouhých konopných vláken od krátkých. Jak je psáno v Schlichtenově patentu z 1. července 1915: „Získané vlákno je okamžitě připravené k mykání či česání bez dalších přípravných procedur, jako je zbavování pryskyřice či máčení. Vlákno je měkké, poddajné, zachována je jeho přirozená síla a barva.“ Toto zařízení mělo znamenat naprostou revoluci v efektivitě zpracování konopných stonků, nebýt protidrogové kampaně tehdejší doby.
Zdroje:
Martin Booth – Konopné dějiny, 2003 BB/art s.r.o.,
Jack Herer – Spiknutí proti konopí aneb „císař nemá šaty!“ 1994 Cannabis Sativa s.r.o.
Rowan Robinson – Velká kniha o konopí, 1996 Volvox Globator
