V polovině dubna 2011 v pět hodin ráno u mě doma vyrazila dveře zásahová jednotka policie. Byl jsem zatčen a umístěn do vazební cely, což je prostor o velikosti dva na čtyři metry. Je zde palanda, stolek, dvě židličky na kterých se nedá dlouho sedět, v rohu je toaleta, která je oddělena pouze jeden metr vysokou zídkou a stejně vysokými dvířky. Dovedete si tedy asi představit, jak je příjemné chodit na toaletu před spoluvězněm. Je zde i umyvadlo, ale teplá voda teče jen několikrát za den. Na stěnách jsou dvě kovové skříňky. V tomto prostoru musíme trčet 23 hodin denně. Jedna hodina je na vycházku. Vycházky probíhají na střeše vazební věznice v prostoru čtyři na čtyři metry a samozřejmě každá cela chodí zvlášť, takže nikoho dalšího nepotkáme.
Návštěvy
Návštěvy jsou povoleny jednou za dva týdny a to na jednu a půl hodiny pro maximálněčtyři osoby. Svou dnes již šestiletou dcerku si nesmím pochovat na klíně. Telefonovat je vyjma obhájci povoleno pouze rodině a přítelkyni. Ale! Pouze ze závažných důvodů. Nemohu jim tedy třeba jednou za čtrnáct dní zavolat a optat se, jak se mají. To nelze. Za celou dobu jsem jim telefonoval pouze čtyřikrát. Navíc vše ve druhém sluchátku zároveň poslouchá vrchní dozorce, takže nic příjemného. Naštěstí mám s kýmkoliv možnost kontaktu formou dopisů, které jsou ovšem také kontrolovány.
No a denní program?
V pracovní dny je budíček v pět hodin ráno. Okolo čtvrt na šest přivezou snídani. V půl sedmé probíhá report – odevzdávání pošty, kterou chceme odeslat a žádostí, které se píší úplně na vše. Na návštěvu lékaře, zubaře, či cokoliv dalšího v co doufáme, že by mohlo být povoleno. Většinou marně. Od půl osmé do půl desáté se provádí vycházky. V jedenáct hodin je oběd a přivezou teplou vodu – ne vroucí – na kávu, či čaj. Nárok máme pouze na dvě deci. Od oběda do večeře je osobní volno. Můžeme odpočívat v posteli, ale nesmíme se ani v té největší zimě přikrýt dekou. A že je zde v zimních měsících opravdu zima. Večeře je ve čtyři odpoledne. Pro dospělého člověka zcela absurdní čas. Pak zase přivezou hrnek teplé vody, seberou misky od jídla a roznáší se pošta. Poté je kontrola početního stavu a až do večerky opět osobní volno.
Večerka je už ve 21:00. Potom zhasnou a mělo by se jít spát. Nepovolí nám ani mini lampičku na baterie, abychom si mohli déle číst. Na celách nejsou elektrické zásuvky. Pokud by tedy člověk chtěl na celu například televizi, tak jedině na baterie, které ale není možnost dobít. A když už takovou sežene, zjistí, že zde stejně není žádný signál. Na televizi vás vezmou do speciální cely jen jednou za dva týdny na dvě hodiny a to v době od osmi do jedenácti hodin dopoledne nebo mezi jednou a čtvrtou hodinou odpoledne. Nikdy jindy. Víkendový program je téměř totožný. Pokud by snad někoho napadlo, že by vězňům měly být ze zákona poskytovány nějaké jiné aktivity, tak realita je odlišná. Nikdy jsem nebyl fandou pana Ratha, ale to, co vyprávěl o výkonu vazby byl pouze slabý odvar toho, co zažíváme zde ve vazební věznici v Českých Budějovicích. Na vše píšeme žádosti, ale téměř nic zde nefunguje. Čas tady tedy trávíme buďčetbou, nebo jen čučíme do zdi.
Přijďte k soudu
Soudní řízení tohoto případu stále probíhá v budově Krajského soudu v Českých Budějovicích a otázka viny či neviny je pořád otevřena. Jednotlivá soudní stání jsou veřejná, a tak se na práci naší justice v boji proti prodejnám s pěstební technikou můžete přijít sami podívat, a to ve dnech 18. a 19. 5. 2013 vždy od 8.15 hod. Termín vynesení rozsudku je zatím v nedohlednu. Více informací hledejte také u Krajského soudu v ČB. O dalším průběhu kauzy Hydroponic vás budeme informovat v příštím čísle.
Výzva k návštěvě soudu (odkaz na fb)
Čtěte také:
- 31. 10. 2013 Rozsudek vynesen, jedno dějství uzavřeno, aby mohlo nastoupit další dějství. Rozhovor, který by neměl uniknout vaší pozornosti, protože se to týká nás všech.Náš redaktor Adam Hejduk zpovídal odsouzeného Václava Šefra a výsledek najdete v článku: Kauza Hydroponic: po verdiktu.
- 3. 9. 2013 Jak probíhalo čekání na verdikt, jaké posudky byly ve hře a o “nezávislosti” soudce, dočtete se v článku Čekání na verdikt
- 9. 7. 2013 Kdo se to majitelům growshopu snaží beze studu ukrást tolik let života? Nechvalně známá jihočeská státní zástupkyně JUDr. Daniela Přibylová. A tak jsme se jí v článku Kauza Hydroponic: Kam se poděl zdravý rozum zeptali, co ji k tomu vede.
- 11. 5. 2013 Nyní na tento případ přinášíme dva různé pohledy od mužů stojících v kauze na opačných stranách barikády. Prvním je obhájce obžalovaného Václava Kloce Mgr. Petr Smejkal, druhý ředitel Národní protidrogové centrály.(Kauza Hydroponic podruhé).
- 3. 4. 2013 Policie má jako obvykle jasno – nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami. Státní zástupkyně nekompromisně požaduje trestní sazbu 10 až 18 let natvrdo. Obžalovanými jsou majitelé growshopu Hydroponic a jediná látka, která v případu figuruje, je tráva.
