Tisíc let před narozením Ježíše Krista bylo konopí nejrozšířenější zemědělskou plodinou po celém světě. Díky vysokému stupni civilizačního rozvoje na některých územích dokázali lidé již tehdy z rostliny získat materiál na výrobu oblečení, plachet, lan a papíru. Semínka zpracovávali na olej a byli dobře obeznámeni i s mnoha léčivými účinky této byliny. Jaké informace o konopí se mohly objevit v Bibli a jakou roli asi hrálo v jednom z nejznámějších příběhů naší historie – životní pouti Ježíše Krista?
Na začátek je nutné si uvědomit, že tehdejší civilizovaný svět končil u tureckých břehů Středozemního moře. Všestranné využití konopí bylo doloženo na území Číny a Indie, v Malé Asii v a oblastech Předního východu – v Asyrské říši, v Babylónii, Palestině a u Skythů, jejichž rituální inhalaci kouře z konopí poprvé pro obyvatele Evropy popsal řecký dějepisec Hérodotos v pátém století před naším letopočtem.
Samotní Řekové později začali jako první Evropané využívat konopí na výrobu lan a plachet pro obchodní a válečné lodě, stejně jako následně Římané. Ti ho nepěstovali na území dnešní Itálie a Řecka, ale dováželi ze vzdálenějších míst v Malé Asii, jež spadala do jejich sféry vlivu. Stejně tak nebylo doloženo, že by Řekové nebo Římané využívali konopí pro jeho psychoaktivní účinky, ačkoli s nimi byli obeznámeni díky známým římským lékařům Dioscoridovi a Galenovi.
Svatý olej ve Starém zákoně
Co se týče přítomnosti konopí ve Svatém písmu, v roce 1903 přišel britský vědec Charles Creighton poprvé s hypotézou, že síla Samsona a šílenství Saula bylo ovlivněno konopím, ovšem nepřinesl dostatek důkazů a jeho teorie nebyla všeobecně přijata. Nicméně v roce 1936 vystoupila s podobnou teorií polská antropoložka Sára Benetowá. Podložila ji vědecky přijatelnou jazykovou analýzou kořenů různých slov jak z hebrejského originálu, tak z aramejského překladu, které v mnoha místech prokazatelně zastupovaly výrazy pro aromatické konopí.
Etymologický rozbor různých verzí slova cannabis ve Starém zákoně byl v průběhu let potvrzen dalšími vědci a nikdy nebyl přesvědčivě vyvrácen. Konkrétní využití bylo doloženo zejména při náboženských rituálech, jako jedna z aromatických rostlin se konopí používalo jako příměs do kadidla a také se přidávalo do léčivých olejů – například Exodus 30:23 obsahuje tuto pasáž: „Bůh přikázal Mojžíšovi vyrobit svatý olej z myrhy, skořice, kasie a kanehbosm.“ (viz rámeček na další straně)
Tento kanehbosm byl složeninou slov kaneh a bosm, kdy kaneh znamená konopí a slovo bosm se překládá jako aromatický, vonící.
Léčivé konopí v Novém zákoně
Zmínka o svatém oleji vede přímo k nejproblematičtější části Bible a hlavnímu protagonistovi Nového zákona – samotnému Ježíši Kristovi a obzvláště jeho kontroverzním uzdravovacím schopnostem. Je příznačné, že samotný výraz Kristus vychází z hebrejského Mesiáš, což znamená „pomazaný“ a odkazuje na výše zmiňovaný léčivý olej z Exodu 30:23.
Ježíš nabádal své učedníky, aby tímto olejem léčili nemocné, a tak je možné, že právě díky konopí mohly začít vznikat legendy o zázračných uzdraveních. Například v Markovi 6:13 se praví: „Vyháněli démony, nemocné potírali olejem a uzdravovali je.“ Anebo v Jakubovi 5:14 se můžeme dočíst: „Stůně-li kdo z vás? Zavolej starších sboru, ať se modlí za něho, mažíce jej olejem ve jménu Páně.“
Joseph W. Jacob, autor knihy Medical Uses of Marihuana, připisuje této rostlině i Kristovo vzkříšení na základě mnohokrát prověřené zkušenosti, že velká koncentrace konopné pryskyřice v podobě hašiše může vést k dočasné (i několikadenní) ztrátě vědomí:
„Po určité době – podle množství zkonzumované látky – následuje obyčejné probuzení. Je klidně možné, že tento stav bezvědomí mohli Římané jednoduše zaměnit za smrt. V pasáži Talmudu, jež popisuje Ježíšovo zmrtvýchvstání, se píše, že na cestě k ukřižování dostal část kadidla v poháru s vínem, aby mohl usnout.“
Obsah kadidla jsem již popisoval, proto se mohlo stát, že se konopí v nějaké takové formě opravdu k Ježíšovi cestou na kříž dostalo. Do jaké míry mohlo být zodpovědné za jeho vzkříšení, nebude zřejmě nikdy přesně doloženo. Rozhodně ale několikadenní bezvědomí navozené větším množství hašiše nezní o moc méně nepravděpodobně než zázračné zmrtvýchvstání.
Pomazaní křesťané
Chris Bennett rozvíjí podobně zajímavé hypotézy ve svém příspěvku do kritikou oceňované, v roce 2011 vydané knihy Pot Book: „Jak začal Ježíš se svými následovníky šířit znalost léčivých vlastností konopí po starověkém světě, ze singuláru Kristus vznikl plurál křesťané, tedy ti, kteří byli pomazáni svatým olejem.“
V této souvislosti se v Novém zákoně (Jan 2:27) praví: „Ve vás však zůstává pomazání, které jste od něho přijali, a nepotřebujete, aby vás někdo učil; jeho pomazání vás učí všemu a je pravdivé a neklame; jak vás vyučilo, tak zůstávejte v něm.“
Podle Bennetta to znamená ve své podstatě to, že křesťané (oni „pomazaní“) „se učili všemu“ díky tomuto „pomazání“, které „od něho přijali“. Zřejmě tedy kromě zkušeností s léčebnými účinky konopí se Ježíšovi učedníci seznamovali díky oleji i se studnicí moudrosti, která se jim po pomazání otevřela – proč by se to nemohlo uskutečnit formou intoxikace a skrze dosažení vyšších sfér vědomí? Potom by bylo i logické, že díky takovému zážitku a nabyté zkušenosti by Ježíšovi učedníci neměli potřebovat žádné další učitele (což se určitě nehodilo církevním institucím do jejich interpretace Kristova života a učení).
Konopí nebo cukrová třtina?
Samozřejmě je možné interpretovat podobné pasáže z Bible různě, ostatně mnoho učenců ze všech možných vědních oborů uměli v nejasných pasážích najít vždy přesně to, co hledali. Důležité a validní jsou pouze hypotézy, které byly následně podloženy konkrétními důkazy.
V článku „Konopí a biblické uzdravování“ na serveru BBC z roku 2003 se píše, že využití konopí k léčebným účelům bylo podloženo archeologickými nálezy. Přesto jeden ze starších, renomovaných zdrojů Ernest L. Abel zmiňované teorie ve prospěch konopí zpochybňuje, ovšem jeho názory jsou – na rozdíl od těch výše prezentovaných – přes tři desítky let staré. Stejně bychom se na ně v zájmu rovnovážné argumentace mohli podívat:
„Na základě faktu, že Skythové dosáhli během sedmého století před naším letopočtem břehů Palestiny, vznikaly hypotézy o jejich předání znalostí rostliny Izraelitům v průběhu jakési kulturní výměny. Lingvistické argumenty měly následně podpořit tvrzení, že Izraelité užívali marihuanu. Například hebrejské přídavné jméno bosm, které se překládá jako aromatický či voňavý, se objevuje ve spojení se slovem qe neh (možno psát také kaneh nebo kaneb), a kvůli podobnosti tohoto výrazu a skythského výrazu kannabis se začalo tvrdit, že se jedná o identický výraz.“
Do této chvíle tedy všechno souhlasí, ovšem nyní přichází kritická myšlenka, na které svou hypotézu postavil: „Slovo qe neh nemá jednoznačný význam a zmátlo již mnoho odborníků na Bibli. Izajáš 43:24 neodkazuje na qe neh jako na příjemně vonící, ale jako na sladkou rostlinu. Přitom by sotva někdo mohl tvrdit, že marihuanové listy chutnají sladce. Na základě tohoto odkazu na sladkou rostlinu předpokládají experti na čtení Bible a botanici, že qe neh byl pravděpodobně výraz pro cukrovou třtinu.“
Na první pohled může tento názor působit logicky a autor je dodnes považován za autoritu v oblasti historie konopí. Z předchozího textu je ovšem jasně vidět, že se s ním mladší odborníci v tomto bodě rozcházejí. Stejně tak s ním asi nesouhlasí i většina čtenářů magazínu Legalizace, protože základní kámen jeho teorie každý „uživatel“ musí popřít – marihuanové listy mohou bez problému chutnat sladce, obzvláště jako nápoj v kombinaci s několika dalšími ingrediencemi (například medem).
Další konkrétní důkazy na podporu hypotézy o nepřítomnosti konopí v Bibli Abel nepředkládá, zatímco například profesor Carl Ruck z Bostonské univerzity podporuje teorie ve prospěch konopí. Tento odborník na klasickou historii se dlouhodobě zabývá spiritualitou a náboženstvími a tvrdí například následující.
Starodávný recept na přípravu oleje, jak je zaznamenán v Exodu, se skládá z více než čtyř kilogramů vrchních květů konopí extrahovaných v šesti litrech olivového oleje s dalšími bylinami a kořením. Směs se používala na pomazávání a vykuřování, které umožňovalo duchovním a věštcům vidět Jahveho (Boha) a promlouvat s ním. Potvrzují to i zbytkové částice konopí nalezené v nádobách z Judey a Egypta na místech, která se využívala k léčení a předvídání budoucnosti.“
Bůh ví, kde je pravda
Absolutní pravdy se pravděpodobně nebude možné nikdy dobrat, přesto je tato problematika fascinující. Nikdo se nesnaží vyvracet doložená fakta, že konopí muselo z Asie doputovat až na Přední a Blízký východ, a je proto vysoce pravděpodobné, že za Kristova života se s ním lidé každodenně setkávali. Je také dost dobře možné, že samotný Ježíš Kristus znal léčivý potenciál této rostliny a hojně jej využíval – ostatně, proč by neměl? V té době nemělo konopí stigma nebezpečné drogy a pro obyvatele tehdejšího světa se jednalo o rostlinu, kterou chovali v úctě právě pro její všeobecnou prospěšnost.
Pokusil jsem se také zkontaktovat s profesorem Ruckem a dalšími odborníky, aby mi pomohli vysvětlit rozdílnou interpretaci Ernesta L. Abela a mladších výzkumníků. Z jejich odpovědí jsem pochopil, že to souvisí právě s výše zmiňovanými nálezy nádob v Judeji a Egyptě, které začátkem devadesátých let (tedy deset let po posledním vydání Abelovy knihy) objevil archeolog Joel Zias a potvrdil tím hypotézy, jež Abel v osmdesátých letech zavrhoval. Mezi jinými nalezl u historického města Bejt Šemeš skrytou hrobku ze čtvrtého století před naším letopočtem, ve které se nacházely ostatky mladé ženy:
„Dívka zemřela při komplikovaném porodu ve věku čtrnácti let a vedle jejího nenarozeného dítěte se našlo sedm gramů organického materiálu, o kterém se vědci původně domnívali, že se jedná o kadidlo. Následný mikroskopický rozbor a plynová chromatografie potvrdily, že materiál nepochybně obsahoval tetrahydrocannabinol – psychoaktivní a léčebnou složku konopí setého. Písemné prameny ze sousedního starověkého Egypta navíc dokládají první lékařské využití konopné rostliny při porodních potížích již 1600 let před naším letopočtem.“
Zavírání očí před dnes již ověřenými informacemi o přítomnosti konopí v biblickém světě pravděpodobně souvisí s očerněním a prohibicí této rostliny v západním světě první poloviny dvacátého století.
Na druhou stranu je vidět, že argumentace a výzkum se i v této oblasti v posledních letech opět zaměřuje na získávání konkrétních důkazů a jejich analýzu. Pokud budeme schopni nekriticky naslouchat závěrům vědeckých výzkumů a studií, dočkáme se bezpochyby dalších převratných konopných objevů nejen z období kolem života Ježíše Krista a jeho následovníků.
ZDROJE:
www.bbc.co.uk
The Sunday Times, Jan. 12, 2003
Julie Holland – The Pot Book (2010)
Chris Bennett – Sex, Drugs and Violence (2001)
Joel Zias – Early Medical Use of Cannabis (1993)
Joseph W. Jacob – Medical Uses of Marihuana (2009)
Ernest L. Abel – Marihuana – The First Two Thousand Years (1980)
Jak bylo konopí v Bibli nahrazeno puškvorcem
Podle uznávané antropoložky Sáry Benetowé se konopí vyskytuje v originální verzi Starého zákona a v jeho aramejském překladu, kde se o něm hovoří jako o kanehbosm s různými odchylkami – například v tradiční hebrejštině kannabus. Tím potvrdila předchozí hypotézy Charlese Creightona a v roce 1980 s nimi souhlasil i renomovaný antropolog Weston La Barre ve své práci o konopí. V témže roce byl v britském New Scientist publikován článek, který také odkazoval na přítomnost rostliny ve Starém zákoně. V průběhu dějin se ale v různých přepisech a překladech Bible kanehbosm změnil nejdříve na vonící třtinu – fragrant cane – a následně na puškvorec obecný – sweet calamus, což souhlasí i s českou verzí, kde také máme místo konopí puškvorec.
