“Od podepsání Jednotné úmluvy OSN a faktického začátku světové prohibice uplynulo již více než padesát let, přičemž drogy jsou dnes levnější a dostupnější než kdykoli předtím.”
Uplynulé dva měsíce přinesly neuvěřitelné množství nových podnětů a zásadních změn z hlediska aktivistů bojujících za globální reformu drogové politiky a rozšíření vědeckého výzkumu psychedelických látek. Za celých patnáct let v čele nevládní a neziskové organizace Beckley Foundation jsem nezažila tak plodné období pro tyto vzájemně se prolínající aktivity.
Věda se začíná zajímat…
V červnu tohoto roku se pod záštitou této nadace a Královské univerzity v Londýně konalo fórum zaměřené na výzkum psychedelických substancí, na kterém se diskutovalo o průlomových objevech v rámci výzkumných programů naší organizace, a zároveň zde mnoho odborníků z celého světa prezentovalo závěry svých výzkumů. V dubnu se v americkém San Francisku konala třídenní konference nazvaná Psychedelic Science Conference, jejímž spoluorganizátorem byla i nadace Beckley Foundation.
Je vidět, že vědecký svět se konečně začíná zajímat o možné využití psychedelických látek a jejich výzkum. Nejenže nám psychedelika pomáhají chápat samotné vědomí, ale také – buď samy o sobě anebo jako pomoc při psychoterapii – otevírají nové možnosti léčby mnoha lidských nemocí, jako například depresí, bolestí hlavy, úzkostí, závislostí a posttraumatické stresové poruchy. Po mnoha letech přešlapování na místě tak konečně začínáme odhalovat potenciál těchto substancí, jež působí v interakci s chemickými procesy v lidském mozku na takové úrovni, že dokážou navodit radikální vnímání reality a změnu vědomí. A právě tato změna vědomí by pod odborným dohledem mohla hrát klíčovou roli při léčbě různých zdravotních problémů.
Podobný výzkum byl posledních 40 let zablokován z důvodu, že se jedná o „nebezpečné substance“. Následkem toho byly zahaleny do závoje regulací a zákazů, kvůli nimž je dodnes jakýkoli výzkum extrémně náročný a nákladný, a tím dochází k odrazení valné většiny potenciálních výzkumníků. Já jsem měla to štěstí, že jsem mohla posledních několik let spolupracovat se světovými odborníky na tuto problematiku včetně Davida Nutta z Královské univerzity v Londýně, Valerie Curranové z UCL (University College London) a Rolanda Griffithse z Univerzity Johna Hopkinse v americkém státě Maryland.
… a vrcholní politici také
Den před začátkem londýnské konference jsem se vrátila z La Antigua – krásného hlavního města Guatemaly, kam mne pozval prezident Otto Pérez Molina, abych se zúčastnila Valného shromáždění Organizace amerických států (OAS). Shromáždění se zabývalo zprávou „Drogová problematika v Latinské Americe“, jejíž vypracování zadali sami představitelé OAS loni v dubnu při setkání v kolumbijské Bogotě.
Tato zpráva a diskuze nad ní představují zásadní změnu vnímání celé problematiky. Jak poznamenal jeden z vysoce postavených politiků: „Otevíráme sice krabici s nejasným obsahem, ale momentálně nám prostě nezbývá než současný přístup k drogové problematice důkladně přezkoumat.“
Dokonce i zástupce Spojených států amerických – ministr zahraničí John Kerry – se vyjádřil ve smyslu, že bychom se měli zaměřovat spíše na prevenci u dětí a léčbu závislých než na zavírání uživatelů do vězení.
Konečně tedy nějaké významné mezinárodní shromáždění veřejně uznalo, že represivní prohibice drog a jejich uživatelů tak, jak byla definována úmluvami OSN z let 1961, 1971 a 1988, musí být reformována. Mezi vrcholnými politiky v Latinské Americe panuje téměř absolutní shoda v tom, že „válka proti drogám“ byla a je totálním fiaskem, a jejich hlas je v současnosti slyšet stále častěji a jasněji.
Bývalí a současní prezidenti z celého světa obhajují (stejně jako další významné osobnosti) potřebu reformy podle doporučení Globální komise pro drogovou politiku. Kolumbijský prezident Santos vyzval světové lídry, aby hledali cesty, jak zabránit šíření obchodu s drogami, a to včetně možné legalizace a regulace.
Prezident Peréz Molina je jednou z vůdčích postav současného reformního hnutí na mezinárodní úrovni a společně například s prezidentem Josém Mujicou z Uruguaye a Evo Moralesem z Bolivie patří mezi reprezentanty zemí, jejichž obyvatelé poslední půlstoletí trpěli a umírali v důsledku prohibiční politiky. Tito státníci se nyní snaží najít řešení, jak zlepšit bezpečnost v zemi, zajistit základní zdravotní péči, přístup ke vzdělání a trvalejší ekonomický rozvoj.
Jasná alternativa
Jako zástupci Beckley Foundation jsme pyšní na to, že nás prezident Peréz Molina v loňském roce požádal, abychom mu s těmito zásadními výzvami pomohli. Podle našeho názoru má současný scestný přístup ke kontrole zakázaných látek za následek více škod, než kdy mohou napáchat samotné drogy. Vždy jsme prosazovali přístup nevycházející z mýtů, ale z vědecky ověřených informací, jehož cílem je – namísto kriminalizace dealerů i obyčejných uživatelů – nahlížet na drogovou problematiku ze zdravotního hlediska s ohledem na základní lidská práva a se snahou minimalizovat škody.
Uživatelé drog, kteří svým jednáním nezpůsobují škody svému okolí, by neměli být kriminalizováni o nic více než uživatelé alkoholu. Tento trend je stále více patrný i ve Spojených státech amerických – kolébce současné prohibice, kde v jednotlivých státech dochází k postupnému uvolňování tvrdých postihů za držení a užívání konopí. Navíc státy Colorado a Washington v loňském listopadu jako první průkopníci užívání konopí pro rekreační účely dokonce legalizovaly.
Je stále zřejmější, že škody související s drogami by se daly snižovat mnohem efektivněji, kdyby na světě místo represivního a neregulovatelného systému existoval přísně regulovaný trh. Od podepsání Jednotné úmluvy OSN a faktického začátku světové prohibice uplynulo již více než padesát let, přičemž drogy jsou dnes levnější a dostupnější než kdykoli předtím. Celkové materiální i lidské škody dosahují hrůzných rozměrů, a to zejména v tranzitních zemích a v oblastech, kde se drogy vyrábějí. A jediným vítězem v této nesmyslné válce zůstávají drogové kartely, jejichž motivací a cílem je pouze zisk.
Amanda Fieldingová, hraběnka z Wemyssu (Velká Británie), je ředitelkou oxfordské nadace Beckley Foundation, jež zkoumá účinky psychedelických látek na člověka a zároveň se zabývá reformou současných represivních drogových zákonů.
Zdroj:
guardian.co.uk
Překlad:
Lukáš Hurýsek
