Aktuální článek
Přátelé konopí

Přátelé konopí

  • Ganja hrdinové, marihuanové hvězdy a zkouřené celebrity.

Cameron Michael Reagan  

(30. 5. 1978, USA, člen rodiny Reaganů)

Jeho dědeček Ronald Reagan dokázal vyhrát studenou válku, zbourat železnou oponu a položit Sovětský svaz. Houževnatěji než jeho předchůdci přitvrdil v boji proti drogám a neváhal do něj investovat miliardy. Prohlásil, že drogy „ohrožují naši společnost“, podepsal zákon určující tresty za drogové delikty a tisíce lidí tak poslal do vězení. 

Babička Nancy Reaganová svého muže v tomto snažení pilně podporovala. Boj proti drogám si určila jako svou prioritu, ale šla na to jinak než manžel. Citlivěji. Sázela na výchovu. Věřila, že děti a mládež lze od experimentování s drogami odradit častým opakováním věty: „Prostě řekni ne.“ Neúnavně cestovala po celých Státech a vykládala, že drogy jsou špatné. 

Někde se musela stát chyba. Jejich vlastního vnuka o pár let později zabásli policajti za trávu.

Dvacetiletého mladíka zastavila policejní hlídka pro překročení povolené rychlosti. Strážci zákona instinktivně vycítili příležitost a neváhali auto zároveň prohledat. Nalezli malé množství marihuany.


Celá věc šla k soudu, jehož váhu potomek slavné dynastie pramálo respektoval. Na výzvy, aby se dostavil k soudnímu jednání, nereagoval a soudce, který měl tento případ na starosti, vydal na Camerona zatykač. Mladý delikvent k soudu nakonec doputoval, dostal pokutu a byl mu nařízen devadesátidenní rehabilitační program, který následně podstoupil. Černá ovce Reagonovy rodiny však před soudem nestála poprvé. Cameron měl v té době již na kontě připsanou účast na loupeži auta, které se dopustil jako devatenáctiletý. Jeho obhájce se tehdy pokoušel apelovat na soud, aby vzal v potaz, že chlapce k činu dohnala těžká životní situace poté, co ho rodiče vyhodili z domova. Samotný proces a pozornost médií je mu prý dostatečným trestem. Soud se však obměkčit nepodařilo a chlapec si za mřížemi odseděl šest měsíců. 

Rodina ho vzala zpět pod ochranná křídla a od případu s marihuanou na sebe dokázal několik let neupozorňovat. Poslední exces se stal v roce 2010. Náš hrdina tehdy přivolal policii sám na sebe, když omylem spustil bezpečnostní alarm v domě rodičů, kde se poflakoval se svými přáteli. Notně toho dne popíjel, nezvaným hostům pak vulgárně a agresivně spílal a při zatýkání kladl odpor, za což musel nakonec navíc zaplatit tučnou pokutu.

Nutno podotknout, že slavný dědeček se o eskapádách divokého vnuka zřejmě nedozvěděl. Alzheimerova choroba, kterou ve stáří trpěl, mu milosrdně zahalila vědomí, a že se vnuk ocitl ve vězení nebo kouřil trávu si pravděpodobně příliš neuvědomoval. Dlouho před tím, než zemřel, o sobě vůbec netušil, že býval nejmocnějším mužem planety. Zato babička Nancy je dosud zdráva a naživu. Co říkala na selhání protidrogové politiky ve vlastní rodině, není známo. Její mluvčí tehdy pouze uvedl, že k aférám svého vnuka nebude podávat žádné vyjádření. 

ELIZABETH „BETTY“ ANNE BLOOMEROVÁ WARRENOVÁ FORDOVÁ 

(8. 4. 1918 – 8. 6. 2011, USA, bývalá první dáma)

Když už zde propíráme Nancy Reaganovou, je zajímavé se podívat, jak v roli první dámy obstála její předchůdkyně Betty Fordová. Ta byla od dětství velmi tvrdohlavá a celý život se projevovala značně nekonvenčně. Stala se tanečnicí a modelkou a ve dvaceti letech se proti vůli své matky přestěhovala do New Yorku. Poté se vrátila a provdala za volnomyšlenkáře Billa Warena. Manželství začalo po krátké době skřípat a Betty svého muže opustila, což bylo tehdy neobvyklé a skandální. Pravou lásku našla až v náruči druhého manžela, právníka Jerryho Forda. A nebyla to špatná volba. Muž jejího srdce se později stal prezidentem Spojených států a z tanečnice Betty byla první dáma. On byl oporou republikánů, ale ona je polidšťovala. Byla to totiž výjimečně upřímná žena, která veřejně říkala věci, jaké první dámy nahlas prostě neříkají. A to ani dnes.

Otevřeně chválila účinky psychiatrické léčby, srozumitelně hovořila o užívání marihuany, předmanželském sexu a schvalovala legalizaci potratů. Před televizními kamerami při prohlídce Bílého domu zdůraznila, že s prezidentem spávají v jedné posteli, nikoli na letišti. Nepopírala, že její vlastní děti mají zkušenosti s užíváním marihuany, a prohlásila, že kdyby byla v jejich věku, zkusila by jí také. Konzervativci ji nesnášeli a někteří dokonce volali po její rezignaci. Netajila se nejen tím, že její tvář prodělala facelift, ale otevřeně vypověděla, že podstoupila operaci nádoru, v jejímž důsledku přišla o ňadro. To vše v sedmdesátých letech minulého století, kdy se i o rakovině mluvilo jen v náznacích. Prolomila tím tabu a pomohla tématiku této nemoci otevřít veřejné debatě. Nejtvrdší přiznání před celým národem ale přišlo až rok po skončení funkčního období jejího manžela.

Betty promluvila o své závislosti na opiátových analgetikách, alkoholu a cigaretách. Později ve svém životopise uvedla: „Měla jsem ráda alkohol. Dával mi pocit tepla. A milovala jsem prášky. Zbavovaly mě napětí a bolesti.“ Rodina ji donutila podstoupit odvykací léčbu a čtyři roky po jejím úspěšném dokončení založila Betty v kalifornském letovisku Rancho Mirage vlastní odvykační kliniku. Zařízení bývá označováno za jedno z nejprestižnějších center léčby závislosti a je známé tvrdým, systematickým přístupem k rehabilitaci a přísným režimem. Prošly jím mnohé celebrity jako Ozzy Osbourne, Johny Cash, Robert Downey Jr., Keith Urban, Elizabeth Taylorová, Lindsey Lohanová, Robert Mitchum, David Hasselhoff a spousty dalších. Betty se dožila úctyhodných 93 let a bývá považována ze jednu z nejvýraznějších prezidentských manželek. 

BUTCH PATRICK 

(2. 8. 1953, USA, herec)

V šedesátých letech zářil jako dětská hvězda v komediálním americkém televizním seriálu The Munsters o rodině monster. Jednalo se o typický rodinný sitcom. I coby hororová monstra uvažovali a jednali členové této podivné rodiny jako klasičtí představitelé pracující střední třídy. Brblající, ale hodný otec Herman, praktická matka Lily a předčasně vyspělé dítě Eddie, které hrál právě Butch. Po skončení seriálu vystřídal několik malých rolí, občas se mihl v televizních estrádách, ale úspěch, jaký míval v monstrech, se již neopakoval. Nepřestával však doufat, že se v jeho životě nějaké další monstrum ještě objeví. Našlo se jich hned několik, jen v poněkud jiné podobě, než očekával. V šestnácti letech poprvé ochutnal trávu a o rok později dostal poslední roli své kariéry. V dětské show představoval teenagera Marka, který se dostane do země oživlých klobouků a prožívá v této společnosti různá dobrodružství.

„Zděsil jsem se toho konceptu, ale pak jsem si řekl, že většina mých kámošů se na to v neděli ráno stejně dívat nebude,“ řekl o úloze, která ho uváděla do rozpaků. Pocity trapnosti vyvažovaly vydělané peníze. Z platu 30 000 dolarů za deset pracovních dní se mladý Butch rychle zcvoknul a začal bezhlavě utrácet, hlavně za auta a za drogy. „Nikdy jsem nebral heroin ani jsem si nepíchl jehlu do žíly. Ale bral jsem strašně moc kokainu a psychedelik,“ přiznává otevřeně. Poté, co show skončila, protloukal se Butch, jak se dalo. Voskoval auta, prodával vánoční stromky a jediné, co mu z minulosti zbylo, byla náklonnost k drogám. Odejít pro krabičku cigaret a zmizet na týden, to byla běžná součást jeho tehdejšího životního stylu. „Měl jsem inteligentní přátele, co sice brali tolik drog, že z toho lezli po zdi, ale jen o víkendech. Já v tom frčel 365 dní v roce už deset let,“ vzpomíná na dobu, kdy ho poprvé napadlo, že by s fetováním nebylo od věci přestat.

Nepřestal. Sílící absťáky naznačovaly, že je čas se jít léčit. Butch nešel. Čas utíkal. Butch chátral. Na protidrogovou léčbu nastoupil ve věku 57 let, až ve chvíli, kdy neměl na vybranou a nenastoupit znamenalo zemřít. Úspěšně ji absolvoval, ale život bez drog mu přinesl nová úskalí. S jakými monstry se potýká v současnosti? „Čtyřicet let jsem se pokoušel zabít. A když jsem se konečně dostal do bodu, že chci žít, tak mi diagnostikovali rakovinu prostaty. No není to smůla? Každopádně žiji současností a teď záleží jen na Bohu, kdy se rozhodne, že mi ten můj lístek cvakne,“ sdělil svým fanouškům nedávno v televizním pořadu. Ti na něj i po dlouhé odmlce nezapomněli a společně s jeho přáteli mu v boji s nemocí vyjadřují podporu. !

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!