Tento den zaštiťuje OSN jako „Mezinárodní den boje proti zneužívání drog a nezákonnému obchodování s nimi“ a v některých zemích je považován za tak významný svátek boje proti drogám, že při něm slavnostně popravují odsouzené za drogové delikty.
Kampaň Pomáhat, ne trestat! je organizována jako protest proti porušování lidských práv, mučení, hromadnému zavírání lidí do vězení a s tím spojenými stigmaty, jež v mnoha případech negativně ovlivňují budoucí životy lidí, kteří nespáchali žádný násilný trestný čin. Jejich jediným zločinem je užívání, držení a/nebo prodej drog. Aktivisté se v tento den snaží připomenout a vysvětlit, že takový přístup k užívání drog je scestný, protože drasticky kriminalizuje jinak slušné občany dbalé zákonů.
Tato problematika se netýká pouze méně vyspělých zemí jako Thajsko nebo Libanon, ale ještě ve větší míře i Spojených států amerických – země pyšnící se přízvisky „ochránce svobody a lidských práv“, kde dochází k masovému zavírání lidí do vězení za pouhé přechovávání malého množství měkkých drog. Tito neškodní uživatelé jsou následně společností bráni jako zavrženíhodní a nebezpeční kriminálníci, jež je nutné separovat od normálních, slušných lidí.
Skutečnost je samozřejmě zcela odlišná. Zatímco někteří závislí lidé se uchylují k páchání násilné trestné činnosti (za což by se samozřejmě měli zodpovídat před soudem), naprostá většina uživatelů drog nepředstavuje nebezpečí pro své okolí nebo pro společnost. Nejedná se o přitom pomatené „závisláky“, ale o obyčejné občany s normálním zaměstnáním a fungujícími rodinami. Nejsou to žádná monstra a nikdo by jim neměl upírat základní občanské svobody a práva jenom proto, že se rozhodli užívat tu či onu substanci.
Naše prvotní reakce ve chvíli, kdy slyšíme výrazy jako „uživatel drog“ či dokonce „závislost“, vypovídají více o nás samotných a našich předsudcích než o lidech, kteří zakázané substance užívají. Uživatelé, kteří mají s drogami problémy, nám jsou naprosto cizí a nemáme pro ně žádné pochopení, přitom to jsou lidé jako my – se stejnými nadějemi, sny, ideály a strachem. I lidé závislí na drogách doufají, že budou mít normální a šťastné životy, že budou mít rodiny a tak dále. I jim je někdy dobře, jindy zase do breku, někdy jsou šťastní, jindy jsou osamělí, a i oni mají strach o svou budoucnost.
Kdyby se na uživatele drog pohlíželo jako na lidské bytosti, obzvláště na ty opravdu závislé a problémové jedince, situace by se mohla zlepšit. Kdybychom nahlíželi na jejich životy komplexněji, viděli bychom, že kromě drog je tíží spousta dalších problémů – a i kdyby všechny drogy přes noc zmizely z povrchu zemského, jejich životní situace by se nemusela vůbec změnit – stále by neměli práci, kde bydlet, nadále by trpěli psychickými poruchami a traumaty, které je dost možná k drogám přivedly v první řadě. Mohli bychom také přestat ztrácet drahocenný čas a peníze tím, že všechny bez rozdílu potrestáme za jejich závislosti a pozavíráme je do vězení. Místo toho bychom měli věnovat více času a prostředků na odbornou zdravotní péči a pomoc těmto nemocným lidem tak, abychom je mohli navést zpět na cestu spokojeného a šťastného života – který může a nemusí zahrnovat užívání té či oné substance (stejně jako má každý dospělý člověk možnost užívat legální, ale přesto škodlivý a vysoce návykový alkohol či tabák).
Jedno víme jistě – perzekuce, drakonické tresty, věznění a stigmatizace vedoucí k vyloučení z komunity nemají pro společnost žádný pozitivní dopad. Jedná se pouze o způsob, jak udržovat koloběh války proti drogám, ze které profitují jen samotní „válečníci“ jako například vězeňský systém a po zuby ozbrojené policejní složky speciálně cvičené na boj proti drogám a jejich uživatelům. Jako významná proreformní organizace jsme hrdí na to, že můžeme po boku dalších zemí po celém světě (poznámka překladatele – v České republice byl 26. června politickým představitelům zaslán tento otevřený dopis) požadovat radikální změnu nebezpečných zákonů, které omezující naši svobodu a škodí jak uživatelům drog, tak celé společnosti.
