Telepatičtí lvouni
Spousta experimentátorů skončila v nemocnici s předávkováním, hrstka se zraněními, jeden si málem zapálil dům, další s mečem zápasil v japonské zahradě, naštěstí jenom ve svých představách. Pravda, většinu těchto reportáží mají na svědomí ti, kdo se prostě chtěli něčím sjet (nejlépe zadarmo) a netušili, s jak nebezpečnými látkami si zahrávají. I lilkovité rostliny mají své příznivce, kteří jim rozumí a umí je užívat relativně bezpečně, ale těm není tento článek určen.
K ostražitosti nabádají i profesionální psychonauté jako Terrence McKenna či Dale Pendell, který ve Pharmako/Gnosis ilustruje jejich ošidnost tímto příkladem: „Když třeba spatříte nějaké podivné stvoření, například velkého telepatického lvouna pokrytého od hlavy k ocasu puchýřky, pomyslíte si: ‚Tyjo, nikdy jsem nic takového neviděl,‘ načež se zase vrátíte k tomu, co jste dělali před chvílí – což nejspíš bylo vybírání si vší z kožichu.“
Uši mu ohluchly, oči osleply, pomalu byl odříznut od vnějšího světa a nenávratně se ponořil do svého vlastního vnitřního světa děsivých vizí a podivných emocí.
McKenna zas vyprávěl o příhodě z Nepálu, kde nějakou dobu žil. Jednou potkal na trhu svého známého a dal se s ním do řeči. Až po chvíli poznal, že kamarád se domnívá, že ho Terrence přišel navštívit do jeho bytu a nemá ani ponětí, že jsou oba na tržišti. „To je moc, být takhle vyšinutý nemá nikdo zapotřebí,“ řekl si McKenna, který rád pod vlivem psychedelika DMT navštěvoval mechanické elfy.
Gustav Schenk v Das Buch Der Gifte (Kniha jedů) popisuje, jak pražil semena blínu, vdechoval jejich výpary, a přestože na ně stále ještě zíral, zapomněl, co se to s ním stalo. Uši mu ohluchly, oči osleply, pomalu byl odříznut od vnějšího světa a nenávratně se ponořil do svého vlastního vnitřního světa děsivých vizí a podivných emocí.
Terminátor na letišti
Kdysi se z lilkovitých rostlin vyráběly lektvary, které vás změní ve zvíře. Anebo v něco jiného, jak zjistil další z nešťastníků, kteří svůj zážitek sepsali pro Erowid.org. 
V tripreportu s výmluvným názvem A Tale of Nudity, Arrest & Insanity (Příběh nahoty, zatčení a šílenství; erowid.org/exp/17700) popisuje, co se s ním dělo, když na večírku snědl větší množství semen durmanu. Ještě než začala droga účinkovat, podle chování ostatních poznal, že bude zle. O pár minut později byl již pod vlivem. Bylo mu špatně a měl pocit, že mu pod kůží lezou brouci, které se snažil vykousnout. Pak vyskočil z pohovky, vyběhl ze dveří, a… nic. Vůbec nic. Jen temnota a mlhavé vzpomínky, jako na prchavý sen.
Když se ráno probral, byl stále ještě pod vlivem a ležel stulený na zemi, v cizím bytě a nahý. Připadal si, jako by se probudil z jednoho snu do druhého, ale uvědomoval si, že jde o skutečnost. Byl šťastný a veselý. Vzápětí vtrhli do bytu policisté, nasadili mu pouta, ptali se na divné věci, posadili ho do auta a odváželi ho pryč, aniž by prozradili, za co ho vlastně zatýkají. Ani tím se nenechal zneklidnit. Byl nad věcí, a protože s policisty nebyla moc řeč, povídal si raději na zadním sedadle se spolucestujícím, který posléze zničehonic zmizel. Žádný tam totiž nebyl.
Když dorazili do obřího vězení v centru Dallasu, byl přesvědčen, že jsou na letišti. Až v cele, kde strávil celý další den, si uvědomil závažnost situace, přestože byl pořád spíš ve snu. Nakonec ho spolu s dalšími vězni odvedli k soudu, kde mu spadl kámen ze srdce – nikoho nezabil, obvinili ho z pouhého výtržnictví.
Pak začal – pořád nahý – obcházet sousední byty. Pokaždé zakřičel, že je Terminátor, načež se vesele usmál a utíkal pryč.
Když ho propouštěli, ještě pořád nebyl moc při smyslech. Bloudil po neznámém městě bez peněz, okolo se zjevovali duchové a chvílemi si povídal s přáteli, o kterých se domníval, že kráčí vedle něho. Když se po několika hodinách usadil pod dálničním nadjezdem k odpočinku, usnul a probudil se až za úsvitu, stále ještě pod vlivem. Město právě sužovala vlna veder, což s durmanem nejde vůbec dohromady, a následující den se pro omámeného mladíka stal bojem o přežití.
Nakonec to naštěstí dobře dopadlo – setkal se s kamarády a konečně se dozvěděl, co vlastně prováděl předtím, než se vzbudil nahý v cizím bytě: Poté, co vyskočil z pohovky a vyběhl na chodbu, se hned svlékl a celý večer skákal do bazénu a zpět, přičemž se dost odřel. Pak začal – pořád nahý – obcházet sousední byty. Pokaždé zakřičel, že je Terminátor, načež se vesele usmál a utíkal pryč. Naštěstí neprovedl nic horšího…
Závěrem se zapřísahá, že durman už nikdy zkoušet nebude, a těm, kteří by o takové experimenty přesto stáli, doporučuje činit tak hodně daleko od civilizace a se spoustou dobrých sitterů. A v mnohem menších dávkách, rozumí se samo sebou. „Co jsi čekal, vždyť je to deliriogen,“ řekl by na to cynik.
