„Halóó, kdo volá?“ ptám se s údivem, „co je to za blbý vtipy?“
„No nazdar, tady Ivan Bartoš z Pirátů. Tak mě napadlo, jestli za nás nechceš kandidovat v předčasnejch volbách do poslanecký sněmovny.“
„Ahoj. No, hele díky, to zní jako zajímavá nabídka. Ale budu nad tím muset chvíli přemýšlet.
Pak se ti ozvu.“
Zavěsil jsem a po nějaké době jsem začal opět skutečně přemýšlet.
První mě napadlo, že až mě lidi zvolí, budu muset začít nosit košili a kravatu. To mě trochu otrávilo, protože pod pojmem pracovní oděv si stále představuju jen montérky. Pak jsem si ale vzpomněl na několik svých momentů v obleku, kdy jsem se v restauraci poněkud společensky unavil, dostal virózu a zcepeněl, nicméně právě kvůli té košili se ke mně obsluha nepřestala chovat jako k člověku. A začal se pomalu těšit.
Samozřejmě těšit se na úspěch a ignorovat důležitost celé cesty k němu je nejlepší cesta leda k neúspěchu. Přestal jsem snít o panácích v poslaneckém bufetu za sedm korun a vrátil se rychle zpátky na balkón. Budu toho přece nejdřív muset spoustu připravit. Budu potřebovat především skvělý tým lidí, dobrou kampaň, rozumné programové prohlášení, hesla, plakáty, mediální podporu, důvěru voličů a asi i nějaký to slušný oblečení. Bude to hromada práce a musím jasně formulovat, co přesně chci, aby to pochopili a podpořili i ostatní.
Tedy věřím, že to bude všem srozumitelný, protože to, co chci, je legalizace trávy! Tráva, rozuměj konopí, tu bylo, jak z Bible víme, dříve než člověk. Ten ho dostal darem, aby ho užíval ke svému prospěchu. A moudrý člověk si konopí oblíbil a využil snad ve všech oblastech své činnosti. Řekněte profesi a konopí se v ní uplatní. Řekněte průmysl a konopí v něm může být důležitou surovinou. Konopí lidstvo provázelo a povznášelo odjakživa. Vliv konopí dokonce překročil i hranice zemské atmosféry, když se o jeho léčebném využití vyjádřila kladně i loňská Miss Universe.
Ačkoli jsme, myslím lidstvo, měli díky těžko uvěřitelným vlastnostem konopí prokazatelně našlápnuto k světle zelené budoucnosti, dostaly nás politické a ekonomické hrátky zájmových skupin do slepé uličky. Z konopí se namísto všestranně využitelné průmyslové plodiny stal represivní nástroj na potírání práv a svobod každého z nás.
Krásným důkazem této zrůdnosti je globální prohibice konopí a z ní vyplývající lokální represivní, nesmyslné, neefektivní a zdravému rozumu odporující zákony a nařízení, které jsou vpravdě velmi nechutně vymáhány. Jedním z aktuálních příkladů za všechny je ubohé obvinění novináře Jiřího X. Doležala ze šíření toxikomanie tištěným slovem za nevinný vtip v novinách. Nejenže tím naše protidrogovka odkryla svou skutečnou činnost, tedy zabývat se kravinama, ale navíc z pozice zneužité moci ohrozila i svobodu projevu a tisku a sklouzla do asi oblíbené doby cenzury a normalizace.
Nechce se mi žít ve společnosti, v níž politická garnitura pošlapává naše historické kořeny a nerespektuje lidská práva a občanské potřeby. V zemi, kde zákony o konopí vznikají v náladě pokryteckého odsuzování anebo vidiny osobního prospěchu. V zemi, kde nemohu svobodně užívat konopí pro osobní potřebu, ať už to znamená cokoli.
A tak, když jsem Ivanovi zavolal za pár dní zpátky, namísto pozdravu jsem mu na jeho nabídku jasně odpověděl: „A vlastně proč ne!“
Robert Veverka
Pokud vás zajímá, co tím vším myslím, tak navštivte můj web robertveverka.cz
