Významní hosté
Třetí a rekordní ročník festivalu sexuálních menšin Prague Pride odstartoval ve velkém stylu v rezidenci primátora Prahy Tomáš Hudečka. Pozváni byli zástupci organizátorů, dobrovolníci, známé osobnosti politického i kulturního života a několik významných zahraničních hostů. Mezi několika poslanci ze západních zemí se objevil i velvyslanec USA a blízký spolupracovník Baracka Obamy Norman Eisen či vyautovaný kongresman za Rhode Island David Cicilline. Největší pozornost však na sebe strhnul jeho početný a očividně dobře urostlý mládežnický doprovod, který tak nějak tradičně po americku rozdával aspartamové široké úsměvy na 
tři prsty. Není tajemstvím, že jsme se hrozně těšili, až se vzrůstající hladinkou alkoholu objeví nějaká ta rozhalenka. Dočkali jsme se až na Piazzettě Národního divadla, kde neformální program pokračoval.
Stovka akcí celý týden
Piazzetta Národního divadla, tedy malé náměstíčko mezi starou budovou a Novou scénou, obvykle celé patří skejťákům. Na jeden letní týden se však museli trošku uskromnit a podělit se s návštěvníky sedmidenního festivalu Prague Pride. Mnoho programových částí začínalo totiž právě tady, čemuž mocně napomáhal velký infostánek, dobře vybavený bar a pódium pro filmová nebo divadelní představení. Každý večer se zde setkala až tisícovka mladých lidí a společně si vyměňovali čerstvé zážitky z bohatého programu a spřádali plány do dalšího dne. Fesťák letos nabídl přes neuvěřitelných 100 kulturních akcí, do kterých se zapojily i desítky galerií, klubů, restaurací či kaváren. Nechyběly ani politické diskuze, přednášky na univerzitách a sportovní akce. Praha se prostě nevídaně zaplnila turisty ze všech koutů světa, a jestli nebyla celá duhová, tak pestrobarevná teda určitě.
Protesty
Nosným tématem byl letos coming-out, tedy veřejná identifikace s vlastní sexuální orientací. V okurkové sezóně pořádné sousto prakticky pro všechna velká média a s tím i možnost pro zviditelnění dalších okrajových skupin. Polívčičku si pochopitelně přihřáli pravicoví konzervativci, případně nepočetní extrémisté 
z křesťanských církví. Jejich povyk byl však i letos takřka neslyšitelný, možná i proto, že od minulého ročníku předvedlo coming-out i několik jejich členů, a tak jejich argumentace vyzněla tak nějak neduživě.
Pikantní pak byl protest v noci 15. srpna, kdy skupinka kamarádů přijela s generátorem, počítači a promítačkou na videomapping k ruské ambasádě a na celou stavbu promítala krátkou sekvenci dvou zamilovaných kluků v intimním objetí. Z celé guerilla akce vzniklo video s názvem To Russia With Love (parafráze slavné bondovky Srdečné pozdravy z Ruska – tentokrát tedy do Ruska), které je reakcí na stupňující se brutální perzekuci gayů a leseb v putinovském Rusku. Happening se tak sympatickým způsobem stal anoncí na globální akci Global Kiss-In, kdy se před dveřmi ruských konzulátů sejdou páry k hromadnému protestnímu polibku. V Praze si můžete vystřihnout líbačku už 8. září.
Duhový karneval
Vyvrcholení celé akce byl již tradiční karnevalový průvod a hudební festival na pražské Letné. Dorazilo skoro dvacet tisíc účastníků a podařilo se tím pokořit rekord z minulého roku takřka o celou třetinu. Pochod začínal v tropickém počasí na pěší zóně Na Příkopech a do kroku hrálo celých deset alegorických vozů vybavených soundsystémy. Jak jsme již zmínili, akce je rok od roku barevnější a i letos bylo k vidění nespočet extravagantních účesů, bláznivých kostýmů a duhových 
vlajek. Příští rok se naše redakce zúčastní také a jistě zajistíme, aby nás již z dálky nebylo možné přehlédnout. Ostatně kdo jiný by měl v podobném průvodu excelovat více než huliči těch nejlepších brček.
Teplé finále
Kulturní happening letos nabídl koncertní a taneční pódium, několik desítek stánků, performance a zážitkových aktivit. V hodinových intervalech se střídaly DJské hvězdy ze spřízněných klubů nebo populární žánrově rozmanité kapely. Ani zde nikdo nezaznamenal jediný incident, což je v kontextu s očekávaným příjezdem několika autobusů fanoušků sparťanských hooligans ze zápasu s Viktorkou Plzeň něco jako malý zázrak. Početné skupiny piknikovaly až do brzkých ranních hodin a některé se dokonce v dobrém rozmaru zapojily i do následujícího úklidu parku. Dobrovolnická práce několika stovek lidí vůbec zásadně přispěla ke zdárnému průběhu celého týdenního Prague Pride. Velkou jedničku s hvězdičkou si zaslouží dobrovolní záchranáři, kteří na obou místech udělali pořádný kus práce. Karnevalová sobota beze zbytku splnila své motto nejteplejšího dne v roce a i pro nás to byl den, kdy jsme se nasmáli jako dlouho ne. A proto organizátorům děkujeme za skutečně velmi nevšední zážitky a i do příštího ročníku přejeme happy pride!
Připravit duhový pochod trvá rok
Kateřina Saparová je hlavní organizátorkou a kmenovým členem pořádajícího občanského sdružení Prague Pride. V civilním životě se věnuje práci koordinátorky projektů pro základní a střední školy při Člověku v tísni a významně se podílí na organizaci festivalu dokumentárních filmů s lidsko-právní tématikou Jeden svět.
Jak dlouho trvá příprava pochodu a happeningu, případně celého sedmidenního festivalu Prague Pride?
Udělat Pride trvá v podstatě rok. Což mi připomíná, že bychom měli pomalu začít připravovat ten další. Jenom těch razítek, co potřebujeme, to si nedovedeš představit!
V srpnu proběhl již třetí ročník, jehož návštěvnost opět výrazně stoupla. Kolik se letos zúčastnilo lidí a změnilo se podle tebe nějak vnímání Prague Pride majoritní společností?
Myslím, že společnost už si na Prague Pride pomalu zvyká a přestává z ní být senzace. I když doprovodný program pořád navštěvují hlavně lesby a gayové, tak v průvodu a na koncertu bylo letos dvacet tisíc lidí a zdaleka ne všichni byli teplí. A mám hroznou radost, že média si kromě celebrit a spoře oděných krasavců všímala třeba i rodin s dětmi nebo seniorů.
Došlo k nějakým útokům nebo narušení hladkého průběhu celé akce?
Snad leda verbální povahy. Různé skupiny se spoustou teček v názvu se snaží vystupováním proti Pride zviditelnit, ale vlastně už to nikoho moc nebaví. A zásadní byla zpráva, která přišla dva dny po akci: Policie neeviduje žádný násilný trestný čin v souvislosti s Prague Pride. Jupíí!
Které položky v programu jsi navštívila a co tě zaujalo nejvíce?
Úplně poprvé jsme letos měli Prague Pride na Piazzettě, což bylo vlastně festivalové centrum vedle Nové scény. Každý den tu byl nějaký program, a kdo nechtěl jít večer pařit do klubu, přišel sem. Potkala jsem tam lidi, které už jsem dlouho neviděla. Piazzettu jsem si fakt užívala. Takové Silent Disco, při kterém bez hudby tančí několik desítek lidí se sluchátky na uších, nebo představení Depresívních dětí na téma roboti, to nemělo chybu.
Máš nějakou pikantní příhodu pro čtenáře Legalizace?
Pikantní příhodu? Třeba jak jsem potkala exprezidenta v darkroomu? Tak takovou nemám.
Tam za tou duhou
(Tribute to Judy Garland)
Pražská vilová čtvrť:
Sedím na zahradě po poledni v trenkách, moje přítelkyně mi lakuje nehty, dělá mi make-up, zapíná podprsenku vycpanou ponožkama, navléká náramky a obléká mne do svých šatů. Jak takový kšíry můžou ženský nosit? Jsem rád, že je mi čtyřicet tři a kozy mi do podprdy stále ještě nedorostly. Vyrážíme spolu tramvají směrem Staroměstské náměstí. Je mi vedro. Nejen kvůli paruce a podprsence. Ale zjišťuju, že ačkoli mám knír, kotlety a chlupatý prsa, lidem okolo vůbec nevadí, že jsem nalíčený, mám umělý řasy, rudou rtěnku, velký prsa a na sobě tričko, sukni a v ruce kabelku. Což je teda pokrok! Příště půjdu třeba nahej…
Čechův most:
U chodníku stojí Robert s Jukim, kteří mě vyhlíželi, a já jim mávám. Málem omdlí, protože tohle nečekali. Mé mimikry jsou dokonalé. Princezna Zlatovláska jak vyšitá… Právě mi na hlavu dopadla nafukovací panna s obrovským penisem. Než jsem ji stačil odpinknout, zmocnil se jí nádherný černoch v bílých kalhotách s černým peřím na ramenou. Vypadal jako Lucifer, Jitřenka. V tu chvíli mě zezadu chytil za ruku policajt se slovy: „Okamžitě to dejte někam pryč!“ Smál se celý průvod. Stoupáme nahoru po schodech na Letenskou pláň. Fotím se s transkou v rokokové paruce a ještě rokokovější róbě. Směje se, objímá mě a říká: „This is my mama!“ Tak mám asi další dítě…
Letenská pláň:
Můj kámoš Robert Veverka, šéfredaktor tohoto časopisu, je neúprosný. Neustále, kvůli velkým frontám na pivo u stánků, jezdí na kole s transparentem „Hulim, jak umim“ pro pivo do hospod v okolí. Vyžaduje jen malou protislužbu: rozdat bednu časopisu Legalizace. Cca 100 kilogramů papíru. (Měli by k tisku používat lacinější papír!) Dodneška mě bolí ramena. Netušil jsem, že je legalizace tak těžká.
Seděli jsme na trávě s přáteli, pili pivo, hulili trávu a poslouchali muziku. Bylo tam všechno, skoro všechno. Ale kde byl George Michael, Freddie Mercury, Elton John, Jimmy Somerville a další? Kde byli Bee Gees? A kde byla Judy Garland? Asi v tý duhový vlajce, co se nad náma pnula. Anebo někde tam za tou duhou…
TXT: Filip Menzel alias Fany
