Počítejte s tím, že každá hra vám zabere více než hodinu za každého zúčastněného hráče. Při prvních několika hrách to může být i dvakrát tolik. Původní předloha pochází z roku 1991. Vydalo jí dnes již zaniklé legendární studio Microprose a vývoji velel neméně legendární Sid Meier. V současnosti byla vydána už čtyři pokračování, která rozvíjejí původní koncept. Ten je založen na světě rozděleném na čtverečky, po kterých se pohybují jednotky, staví se na nich města a nacházejí potřebné suroviny. Jakkoliv je stolní verze komplexní, na svoji předlohu ani zdaleka nestačí,
protože pokud by tam mělo být všechno, byla by hra dokonale nehratelná.
Jak se to hraje
Každý hráč začíná s jedním městem někde na svém okraji herního plánu, jednou figurkou osadníka a jednou figurkou armády. Téměř všechna políčka herního plánu poskytují nějaké suroviny nebo jiné zdroje, které je možné získávat pouze přítomností osadníka na daném políčku nebo městem v těsné blízkosti. Množství i druh získávaných surovin je možné ovlivňovat stavěním budov. Město automaticky využívá všechny suroviny v okolí, takže si postupně stavíte takovou malou aglomeraci. Osadníci kromě toho, že těží pro nějaké město suroviny i na odlehlejších částech mapy, mohou zakládat nová města. Ta jsou sice vojensky slabší, než město hlavní, ale mají stejné produkční možnosti.
Figurka armády pak značí umístění vašeho vojska, nikoliv ale jeho konkrétní složení. To postupně vytváříte nakupováním jednotek, s kterými ale nehýbete po mapě, držíte si je u sebe a vynášíte až při samotném boji. Hru lze vyhrát několika způsoby. První z nich, vojenské vítězství, se vyloženě nabízí. Když dobudete hlavní město jiného hráče, vyhráváte hru nezávisle na tom, kolik dalších lidí ještě hraje. Vyhrát se dá však i technologicky. Na začátku každého kola dostáváte něco, čemu se říká body obchodu a za ně lze mimo jiné vynalézat nové technologie. Ty přinášejí nové herní možnosti, vylepšení jednotek, umožňují stavby budov a podobně.
Když se vám povede dostat se až na samotný technologický vrchol, odletíte do vesmíru a tím dosáhnete technologického vítězství. Dalším způsobem jak vyhrát, je kulturní vítězství. Během hry můžete shromažďovat takzvané body kultury, s jejichž pomocí postupujete na kulturní stupnici. S každým posunutím se dostáváte karty kulturních událostí, kterými lze pomáhat sobě nebo škodit soupeřům. Postup na stupnici je stále dražší a dražší, ale na jejím konci je třetí ze způsobů, jak vyhrát. Poslední možností je finanční vítězství. Během hry dostáváte na mnoha různých místech (technologie, políčka, události a jiné) zlaté mince, jejichž hlavní efekt je zlevnění zkoumaných technologií. Pokud mincí nasbíráte dostatek, vyhrajete.
Vůbec jsem nezmínil jednotlivé národy, slavné osobnosti nebo špionážní akce, protože se s textem musím vejít na jednu stránku. Hra je skutečně příliš rozsáhlá na to, abych tu mohl popisovat herní principy tak, jak to obvykle dělám, ale věřím, že pokud by vás hra zaujala, už tento stručnýpopis vám řekne dost.
Hlavní tahák hry
Hlavním tahákem je velmi věrná inspirace počítačovou předlohou. Sám jsem hrál všechny díly Civilizace a většinu z nich mnohokrát. Proto mě i stolní verze okamžitě chytla. Pro ty, kteří jsou původní hrou nedotčeni, zůstává pořád neuvěřitelně komplexní hra, v níž je důležité promýšlet každý tah několik kol dopředu, diplomaticky mást ostatní hráče a rozvíjet svoji říši v tolika směrech, kolika způsoby se dá vyhrát.
Hodnocení
Civilizace je velmi zábavná hra, kterou ale nemůže hrát každý. Prvotní pochopení je velmi zdlouhavé, hlavně pokud neznáte předlohu. Budou potřeba nejméně dvě sezení, než začnete tušit co, kdy, kde a jak. Pokud máte rádi komplikovanější hry, zejména ty strategické, bude vás Civilizace hodně bavit. Jediným skutečným mínusem je mírná nevyváženost. Například některé technologie jsou prostě o tolik lepší než jiné, že po několika hrách bude váš výzkum vypadat v každé hře stejně, jen s mírnými situačními obměnami. Také se může stát, že si tři kola dopředu připravujete finální zteč, kterou vám protihráč zhatí jednou kulturní událostí. Třeba to tak ale má být
