Dopady chemie v zemědělství
„Při intenzivním pěstování zemědělských plodin a zeleniny za použití moderních zemědělských postupů je potřeba 6 až 10krát více energie než při využívání udržitelných zemědělských metod.“ Co je horší, při konvenčním pěstování zemědělských plodin je vložená energie mnohonásobně vyšší než energie z těchto plodin získaná (ať už jsou to potraviny, krmiva nebo energetické plodiny). Používání umělých hnojiv (tedy hnojiv vyráběných nejčastěji ze zemního plynu a dalších fosilních surovin) a chemických ochranných prostředků (herbicidů k potlačení plevelů, pesticidů k likvidaci škůdců či fungicidů k ochraně před plísněmi) nezatěžuje jen energetickou bilanci, ale dělá ze zemědělství jednoho z nejvážnějších ničitelů životního prostředí. Některé chemické látky se přitom zhusta využívaly jako bojové prostředky od první světové války dále. Připočteme-li nasazení těžké zemědělské techniky, jsou výsledkem megalány zhutněné půdy bez života, po níž se při sebemenším dešti splachují do vodních toků zbytky ornice. S ní do povrchových a spodních vod pronikají nevstřebaná hnojiva, především dusičnany a fosforečnany. Ty mají za následek kvetení rybníků a jezer a především úhyn v nich žijících organismů, od planktonu po ryby, a samozřejmě znečištění podzemní, pitné vody. Prostředky chemické ochrany zase narušují přirozený život na polích a v jejich okolí. Vyhubením škůdců, např. určitého hmyzu, dochází pozitivní zpětnou vazbou k oslabení populace jejich přirozených predátorů, např. ptáků. Úbytek ptáků vede k opětovnému oživení populace škůdců, často o generaci odolnějších vůči chemickým postřikům.
Bilance bavlny vs. konopí
O likvidaci života v půdě i dopadu konvenčního zemědělství na ekosystémy bylo napsáno mnoho. Jedním z příkladů extrémního zatížení životního prostředí zemědělstvím je pěstování bavlny. Srovnání energetické náročnosti konvenčně pěstované bavlny se svým „konkurentem“ na trhu s vlákny – tedy konopím (konvenčně pěstovaným) – ukazuje, že konopí je ve všech hodnotách přibližně třikrát šetrnější než bavlna. Na jednu tunu konopného vlákna ale i tak připadá takřka tuna ekvivalentu oxidu uhličitého. U bavlny na tunu vlákna připadá více než 2,5 tuny CO2. Jenže na bavlnu, pěstovanou na cca 4 % zemědělské půdy se spotřebuje kolem 20 % všech v zemědělství použitých chemikálií, o potřebě zavlažování, která vede mj. k vysoušení Aralského jezera, nemluvě!
Jak moc je tedy vlastně pěstování konopí ekologické? A jak můžeme jeho ekologickou bilanci dále zlepšovat?
Ekologická rovnováha (požadavky a emise primární energie) pro pěstování a sklizeň konopí a bavlny
PLODINA | PES (GJ) | CO2 (kg) | N2O (kg) | CO2-Ek (kg) | SO2 (kg) | NO2 (kg) | SO2-Ek (kg) |
Konopí | 8,2 | 544 | 1,3 | 947 | 1,2 | 4,5 | 4,4 |
Bavlna | 25,2 | 1680 | 3,0 | 2650 | 2,5 | 14,8 | 12,9 |
Vysvětlivky:
Měrná jednotka : jedna metrická tuna vlákna
PES: primární energetická spotřeba
CO2-Ek : CO2 -Ekvivalent, příspěvek ke skleníkovému efektu
SO2-Ek : SO2-Ekvivalent, příspěvek k celkovému zakyselení
Ze života francouzského konopí
Výzkum francouzského ministerstva zemědělství zaměřený na zhodnocení životního cyklu konopí – od jeho pěstování po zpracování do stavebních materiálů a plastů – ukázal, že je to právě pěstování, konkrétně hnojení, které při konvenčním pěstování konopí vytváří od 50 do 90 % negativní zátěže životního prostředí (v případě znečištění vod je podíl hnojení 99 %). Data pro studii byla získávána ze třech francouzských oblastí, kde se konopí pěstuje a zároveň i zpracovává. Do bilance se tak započítává vedle polních prací také doprava stonku na farmu, jeho uskladnění a převoz k následnému prvozpracování do tírny. Doprava představovala při průměrné dopravní vzdálenosti 100 km druhý nejvýznamnější zdroj znečištění a spotřeby; s ohledem na destrukci ozónové vrstvy je vliv dopravy 100 %. Podíl polních prací je ve většině sledovaných případů kolem 10 %, nejvýznamněji (více než 15 %) se polní práce a sklizeň podílejí na emisích skleníkových plynů a spotřebě neobnovitelných energií.
Protože ani jeden ze zkoumaných provozů se nijak významně nevěnuje bio produkci, ve studii není srovnání konvenčního a ekologického zemědělství zahrnuto. Přesto, i když vliv pěstování a zpracování konopí na půdu, spotřebu energií či ozónové změny není zanedbatelný, jeho celková bilance s ohledem na emise skleníkových plynů vychází i při konvenčním pěstování negativně. Čistá bilance oxidu uhlíku je 1 díl produkovaný na 9 dílů vázaných. To vytváří dostatečnou rezervu i pro produkci dalších výrobků, např. zmíněných stavebních směsí pazdeří a vápna, jež zůstávají CO2 negativní. „Dle výsledků analýzy životního cyklu je konopí plodinou, jež potřebuje poměrně málo vstupů. Nepotřebuje ani zavlažování, ani ochranné prostředky a jen 70 jednotek dusíku stačí k zajištění výnosu 8 t suché hmoty z hektaru,“ uzavírá studie.
Trvale zacyklené farmaření
 |
Současnost českého konopářství, podobně jako konopářství v Rakousku či Kanadě, je ale mnohem více než na produkci stonku založena na produkci kvalitního, potravinářského a kosmeticky využívaného semene. Právě od zákazníků ohleduplných ke svému zdraví a přírodě vychází požadavek na ekologicky šetrné pěstování. O tom, že v semínku z konvenčního zemědělství a BIO produkce je rozdíl, se přesvědčil i Václav Lapka, dlouholetý pěstitel z Rakovnicka. Do „bio“ režimu přešel teprve v posledních dvou letech a sám říká: „Zrníčko z ekologického zemědělství má mnohem lepší chuť než konvenční, výraznější a pěkně oříškovou.“ Pan Lapka pěstuje konopí již několik let stále na stejném pozemku. Kvalita půdy se za tu dobu výrazně zlepšila, ubylo plevelů, a to i při výsevu tzv. na hmotu, tedy kolem 40 kg/ha. K hnojení používá namísto umělých hnojiv chlévskou mrvu. Sám chová ovce, další živiny dodá domácí slepičinec a koňský hnůj z nedaleké farmy. Ekologickou bilanci podniku donedávna zlepšovalo také místní „farmářské“ zpracování stonku a následné lisování pazdeří do briket. Původní farmářská tírna je dnes mimo provoz. Pan Lapka ale nesložil ruce do klína a pracuje na nové, energeticky úspornější mašině.
Konopný svět
Podobnou cestu propojení pěstování rostlin s chovem zvířat můžeme vidět již v rozvinutější podobě na farmě rakouské rodiny Riegler-Nurscher, jejíž pestrý výběr nejen konopných výrobků je znám také pod obchodním názvem Hanfwelt. Rodinná farma, na půli cesty mezi Linzem a Vídní, funguje v eko-režimu od roku 1996 a využívá přitom doporučení hornorakouského sdružení Sklizeň pro život (Ernte für das Leben Oberösterreich). Kromě propracovaného střídání plodin (na farmě se vedle konopí pěstuje také len, slunečnice, saflor či obiloviny), zaujme i netradiční chov prasat a drůbeže – volně ve velkých výbězích s dostatkem přirozené potravy a kvalitním přístřeškem proti nepřízni počasí. „O zvířata se díky tomu staráme tak jednou za čtrnáct dní,“ směje se mladý ředitel produkce Stefan a vyvrací tak jeden ze zažitých stereotypů, že ekologické zemědělství znamená hlavně víc práce.
Kromě živočišných hnojiv hraje na farmě v Konopném světě důležitou roli také zelené hnojení. Metoda zeleného hnojení vyžaduje pečlivé plánování, spočívá nejčastěji v setí tzv. meziplodin, které vážou vzdušný dusík, fosfor a další živiny. Nejobvyklejší meziplodiny jsou jeteloviny, svazenka či některé typy hořčice. Svého vrcholu dosahuje tato metoda v rakouském Göpfritzu na farmě ekologického zemědělce Romana Liebharta, držitele rakouské solární ceny za rok 2007 a pokladníka svazu BIO Austria. Na jeho nekonvenční přístup se sem jezdí dívat autobusy zvědavců hlavně z Čech. Inspiraci tu nalezly i zemědělci sdružení v ZEMĚDRUHu, zemědělském družstvu pro udržitelné hospodaření se sídlem v Telči. Roman Liebhart totiž meziplodiny neseje mezi plodinami, ale pod ně. Do jetelového a jiného podsevu pak umně míchá směsi obilovin, olejnin a dalších na farmě i na trhu zhodnocovaných plodin (konopí mezi nimi není). Pan Liebhart navíc neoře. Podrost před setbou vždy jen „poškrabe“ speciálními bránami a do vzniklých rýh rovnou seje. Systém má několik výhod:
- podsev udržuje půdu stále zakrytou – snižuje tak riziko vodní a větrné eroze (čili odplavování a odfuk nejcennější ornice), také riziko kontaminace spodní vody hnojivy, účinně potlačuje plevele a… udržuje v půdě již zmíněné živiny;
- směsné kultury se navzájem dobře podporují a jsou odolnější vůči chorobám a škůdcům; pěstování ve směsích má vliv i na chuť získaných potravin;
- bezorebné hospodaření udržuje půdu živou – oproti neustálému obracení půdy je mnohem šetrnější k půdním živočichům a umožňuje rozvoj dlouhodobých a stabilnějších společenstev podporujících zdravý růst a vývoj pěstovaných kultur;
- je úspornější – méně orby, postřiků a hnojení znamená méně výjezdů a tím i méně udusanou půdu a ušetření strojů i paliva (a propos, i to si Roman Liebhart pěstuje, jezdí totiž na v místě za studena lisovaný lničkový olej).
Živiny pro konopí
Na to, že cesta k tomuto ideálu není vždy přímočará a snadná, poukazuje jiný zkušený biopěstitel a zastánce multifunkčního zemědělství Karel Šťastný z Olomoucka: „Konopí potřebuje živin poměrně hodně, především při pěstování na semeno. Dusík lze zajistit prostřednictvím předplodin, podsevem, kombinací s leguminózami, zeleným hnojením atp., ale fosfor, draslík a případně i další prvky jsou problém,“ říká. Poukazuje přitom na to, že i Roman Liebhart má krávy. „Hnůj je třeba. Bez něj asi nezbývá, než nechat pole poměrně dlouho odpočinout, současně jej chránit před erozí a využít působení hluboce kořenících rostlin a mikroorganizmů, které aktivují potřebné látky z minerálního podloží. Případně lze použít kompost nebo rostlinné zbytky z jiných parcel, což je ovšem při větších výměrách poměrně pracné, nákladné a často neefektivní či neekologické. Jako krajní možnost lze též použít organická či minerální hnojiva povolená pro ekologické zemědělství,“ uzavírá dlouholetý ekologický experimentátor, pěstitel konopí a výrobce certifikované přírodní kosmetiky.
Jak je vidět, vedle tradičních postupů našich předků, experimentů a praxe se tu otevírá široký prostor i pro výzkum. U nás se konopí dlouhodobě věnuje výzkumný ústav Agritec Šumperk. Spíše než zkoumání vzájemného působení konopí a dalších rostlin ale řeší možnosti ošetření konopí konvenčními chemickými prostředky.
Více než jen produkce
Ekologické hospodaření se zpracováním produkce pokud možno na farmě nebo v její bezprostřední blízkosti, pokud možno s využitím v místě produkovaných obnovitelných energií je ideál, ke kterému se i u nás snaží přiblížit stále více zemědělců. Je to ideál, který významně snižuje zátěž životního prostředí, z našich potravin, krmiv, technických surovin i paliv činí skutečně udržitelné produkty. Jeho význam ale není jen čistě produkční, ale také krajinotvorný, půdoochranný, společenský i psychologický. Pomáhá nám odklonit se od intenzivního zemědělství, brutální velkovýroby, agroprůmyslových mafií, spekulací s půdou a dotacemi… od toho, co otravuje život na Zemi, od slepého konzumu, honby za ještě levnějším rohlíkem. Je spojením, cestou tolik potřebného návratu do lůna přírody, k jejím přirozeně se obnovujícím cyklům.
Zdroje:
ETUDE DES CARACTERISTIQUES ENVIRONNEMENTALES DU CHANVRE PAR L’ANALYSE DE SON CYCLE DE VIE: MINISTERE DE L’AGRICULTURE ET DE LA PECHE, 2006.
Dlouhodobé i příležitostné rozhovory s českými zemědělci, kterým tímto děkuji.
