Zatímco vědci nový druh závislosti teprve začínají zkoumat, postižení se rozhodli konat. Nejprve se objevily svépomocné skupinky anonymních pornoholiků či sexoholiků, inspirované osvědčenými postupy anonymních alkoholiků. Potíž je však v tom, že porno je mnohem záludnější – zatímco abstinující alkoholik není pod vlivem, o abstinujícím pornoholikovi se to s jistotou říct nedá. Sex provozuje nadále a zhlédnuté scény mu z paměti nevymizí, přetrvávají ve formě fantazií a nadále ovlivňují jeho sexuální život.
Proti všem
A tak na to někteří šli jinak. Jejich věrozvěstem se stal Gary Wilson, který založil stránky yourbrainonporn.com. Hned na úvod se vymezuje jak proti mainstreamu pokládajícímu internetovou pornografii za stejně neškodné zpestření života, jako byl časopis Playboy, tak proti hlasité menšině, která porno odmítá z náboženských či morálních důvodů. Nesnaží se proti pornografii brojit ani ji zakazovat a hlásá, že předkládané informace mají čistě vědecký základ. Stránky navíc mají nekomerční charakter – nenajdete tam ani reklamu, natož nějaký placený program.
Přestože se závislost na internetovém pornu týká i žen, stránky cílí především na muže, kteří mezi postiženými převažují. Obsah působí na první (i na druhý) pohled poněkud nekonvenčně a ve zkratce tvrdí toto:
1. Závislost na internetovém pornu existuje.
2. Všechny závislosti vedou ke stejným změnám v mozku, jaké jsou doloženy u závislostí na drogách.
3. Sexuální dysfunkce způsobená pornem existuje.
4. Závislost na pornu vyvolává u některých uživatelů změny sexuálních choutek.
5. Závislost na pornu vede k nejrůznějším důsledkům, například ztrátě přitažlivosti skutečných partnerů, sociální fobii, depresi, zamlženému vědomí, ztrátě motivace a abstinenčním příznakům.
6. Mnoho z těch, kteří se internetového porna vzdají, pozoruje pozvolné zlepšování u bodů 3 až 5.
7. Intenzivní vzrušení má schopnost utvářet sexualitu, zejména u dospívajících.
Restart mozku
I když některá z uvedených tvrzení jsou neprokázaná až kontroverzní a nepříjemně zavání 19. stoletím, nejsou příliš šokující. Poněkud nekonvenční je však předkládané řešení. Gary Wilson mu příhodně říká přebootování mozku a jeho základem je delší období (třeba čtvrt roku) abstinence nejen od internetového porna, ale od všech umělých forem sexuální stimulace – žádné filmy ani obrázky, žádná literatura, žádné audioknihy (vše myšleno s pornografickou či erotickou tématikou), ani žádné sexuální fantazie – pokud nejde o sex s živou partnerkou (i tam však pozor na představy), prostě řekněte ne. To je ovšem jen začátek. Značná část postižených by měla během restartu vynechat či zásadně omezit i masturbaci a těžším případům – zejména těm, kteří zahájili svůj sexuální život onanií u internetového porna – se doporučuje vzdát se i sexu (nikoli však smyslného kontaktu s partnerkou, který je naopak přínosný).
Je až komické sledovat vyděšené reakce těch, kteří to slyší poprvé, nevěřícně kroutí hlavou a klepou si na čelo. Tisíce členů diskusní skupiny www.reddit.com/r/NoFap však přísahají, že to opravdu funguje a že masturbace a orgasmus ozdravný proces značně zpomaluje či – především u těžších případů s erektilní dysfunkcí – zcela blokuje. A ti, kteří závislost úspěšně překonali pravidelné masturbaci navzdory, prý 
patří téměř bez výjimky mezi starší ročníky – začali sexuálně žít se ženami dřív než s internetovým pornem. Špatná zpráva je, že jen málokomu se podaří vyléčit na první pokus…
Ale proč to všechno, když jde přece jen o porno? Gary Wilson říká, že až když přestaneme používat nervové dráhy v mozku vytvořené a udržované pornem, umožníme jejich nahrazení jinými, tentokrát už zaměřenými na skutečné sexuální partnery.
Nadpřirozené schopnosti
Mnozí z těch, kteří to zkusí, již po pár týdnech žasnou nad výsledky. Ženy a dívky jim najednou připadají krásnější a přitažlivější, ale zároveň je vnímají jako lidské bytosti, ne jako objekty touhy. Ze zaražených introvertů s depresí a sociální fobií, zdráhajících se na dívku podívat, natož ji oslovit, se stávají sebevědomí mladí muži, se kterými se dívky dávají jako zázrakem do řeči samy… Pokud nebyli zrovna zásadovými skeptiky, snadno uvěří, že lidé závislí na pornu vyzařují nějaké negativní pole, které příslušnice opačného pohlaví podvědomě vnímají.
Ti, kdo to zažili, se pak stávají pravověrnými fapstronauty, jak příslušníci té prapodivné komunity sami sebe nazývají, a občas podlehnou i jakémusi mesiášskému komplexu. Snahu šířit svou novou víru mezi kamarády však většinou rychle vzdají, protože ti je považují za pomatené blázny.
Umírněná většina vše vysvětluje tím, že masturbace a internetové porno fungují jako sedativum. Zvířecí část mozku nerozlišuje mezi pornem a sexem, myslí si, že organismus úspěšně šíří své geny do světa, a nemá potřebu se o cokoli snažit. Odtud pak pramení ztráta motivace, sociální fobie a nezájem o skutečné partnery – proč také, když „sex“ je několikrát denně. Není překvapením, že nejlepších výsledků dosahují ti, kteří ono sedativum nahradili nějakou smysluplnou činností, ať už je to meditace, cvičení, studium, umělecká tvorba či „jen“ kontakt s přáteli. Závislost na pornu byla jen jedním kamínkem mozaiky jejich nešťastného života, a když ji odstranili, dokázali přeskládat i zbytek.
Nové náboženství?
Ano, je snadné a lákavé se tomu všemu vysmát. Dost možná je to opravdu jen snůška výmyslů pomatených fanatiků, kteří uvěřili, že za vše špatné v jejich životě může internetové porno, ujíždějí na tom, že nemasturbují, vzájemně se utvrzují ve své víře a na pohany hledí svrchu. A přinejmenším o části diskutujících to platí.
Ale přesto – jestli nejste sami se sebou spokojení, nechodíte mezi lidi, máte ve skrytu duše pocit, že bez internetového porna by vám vlastně bylo líp a raději byste se milovali s opravdovou ženou než s hromádkou pixelů na obrazovce počítače, tak už víte, kam jít. Přidejte se k 80 000 členům diskusní skupiny NoFap. V lepším případě získáte nadpřirozené schopnosti (dejte pak vědět), v horším si alespoň procvičíte angličtinu.
