V pondělí 4.11. 2013 začal po celé republice zátah na tzv. growshopy – tedy obchody, které nabízejí jak potřeby pro pěstování rostlin (květináče, substráty, hnojiva, závlahové systémy, osvětlení pro pěstování rostlin v uzavřených prostorech, atd.), tak i semena rostlin (zejména konopí).
Podle policie a státního zastupitelství se provozovatelé growshopů dopouštěli šíření toxikomanie, tedy trestného činu dle § 287 tr.z. Toho se dopustí ten, „kdo svádí jiného ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu nebo ho v tom podporuje anebo kdo zneužívání takové látky jinak podněcuje nebo šíří“.
Návykovou látkou je překvapivě i „konopí“ a již méně překvapivě „pryskyřice z konopí“1. Proč se vedle chemických látek dostala do seznamu i rostlina, mi známo není, ale slabou útěchou budiž, že konopím má být jen „kvetoucí nebo plodonosný vrcholík rostliny z rodu konopí (Cannabis) nebo nadzemní část rostliny z rodu konopí, jejíž součástí je vrcholík“2. Jinými slovy rostlinka konopí, která nemá květenství (vrcholík), není konopím ve smyslu zákona o návykových látkách, takže není návykovou látkou.
Za připomenutí stojí, že growshopy u nás působí řadu let a dosud bylo jejich (nikoli skryté) fungování tolerováno. Jejich provozovatelé nebyli žádní členové podsvětí či příslušníci narkomafie, ale živnostníci, kteří nakupovali zboží od dodavatelů (namnoze českých dodavatelů), toto prodávali, vedli účetnictví a řádně platili daně.
Rozčeření vody způsobil případ z loňského roku, kdy byli za šíření toxikomanie pravděpodobně poprvé odsouzeni provozovatel growshopu a jeho prodavač. Nezvykle rychle se věc dostala až k Nejvyššímu soudu ČR, který dovolání proti rozhodnutí soudu druhého stupně odmítl a v odůvodnění vysvětloval, proč se v tom konkrétním případě o šíření toxikomanie jedná3.
Obecně bylo rozhodnutí Nejvyššího soudu vykládáno tak: v obchodech nesmí být ucelená nabídka od literatury (o pěstování konopí) přes semínka po hnojiva, květináče a osvětlení až po skleněnky. Těžko říci, zda byl takový výklad správný, každopádně žádný obecný zákaz prodeje semen konopí Nejvyšší soud nevyslovil.
Většina growshopů na to reagovala tak, že přestala nabízet „propagační tiskoviny“ včetně běžně dostupných knih a časopisů, případně oddělila nabídku semen od části sortimentu.
To, že důraz na jakousi ucelenost řetězce „od semínka po šlukovku“ klade i policie (resp. státní zastupitelství), plyne ostatně nejen z jejích dřívějších prohlášení k pořadatelům konopných happeningů, ale i z jejího dosavadního postupu, z průběhu „prohlídek jiných prostor“, z toho, co policie při prohlídkách bere, i z formulací obvinění.
Na první pohled nemusí být kvalifikace šíření toxikomanie překvapivá – vždyť v tom obchodě si mohu koupit všechno k vypěstování „marijány“, což trestné je (přechovávání pro vlastní potřebu v množství větším než malém, pro jakoukoli jinou potřebu i v „podlimitním“ množství). A prodejem semen konopí vlastně umožňují páchání drogové trestné činnosti, čili podporují toxikomanii.
Na pohled druhý ale můžeme narazit na protiargumenty, které nelze oslyšet. Mohu vlastnit semena konopí? Mohu – žádný zákon vlastnictví semen nezakazuje a takový zákaz nelze ani dovodit výkladem (samotná semena nejsou „omamnou látkou konopí“ ani neobsahují THC – psychotropní látku). Pokud je mohu vlastnit, proč bych je nemohl prodat? (A prodávat.)
Jako nesrozumitelná mi také přijde konstrukce, podle které je nelegální, pokud někdo v jednom stánku nabízí zboží A, B a C, byť vlastnictví i prodej každého jednotlivého zboží je v pořádku.
Obchodování samo není morálně odsouzeníhodné ani nezákonné. Pokud zákon omezuje či zakazuje obchodování s nějakým zbožím (zbraně, drogy, vybrané chemické látky), nelze takový zákaz výkladem rozšiřovat na zboží jiné – např. na věci, které by mohly sloužit k výrobě zakázaného zboží. Bez příslušného povolení nesmíte vlastnit střelnou zbraň, ale to přece neznamená, že by bylo myslitelné postihovat někoho za vlastnictví nebo prodej železných trubek, protože ty by se daly použít jako hlavně střelných zbraní. A nedej Bože, kdyby někdo prodával takové trubky v jednom obchodě spolu se svěráky, frézkami, pilníky, pružinami a šroubky – to už by přece svádělo k výrobě střelných zbraní, tedy k nedovolenému ozbrojování.
Obdobně u zakázaných chemických látek – pokud by měl zákaz vlastnictví či prodeje dopadat i na látky, které je možno použít k výrobě těch zakázaných, tak si nekoupíte ani vodu. (Raději ani nevzpomínat ty potenciální velezločince, prodávající laboratorní vybavení.)
Vedle toho lze zmínit i takové základní kameny právního státu, jako je zásada „co není zakázáno, to je povoleno“ nebo nutnost vykládat trestní normy restriktivně, což souvisí i s další důležitou hodnotou, které se říká právní jistota.
Právě právní NEjistota je to, co mi na této policejní (a „prokurátorské“) monstr-akci vadí asi nejvíc. Provozování growshopů bylo dlouhé roky běžně akceptováno a i policií tolerováno, pak – aniž by se jakkoliv změnily zákony – se policie rozhodne, že provoz growshopů je podporou toxikomanie, a aby tento nový zákaz (zákaz výkladem) vešel ve známost, provede se nepřehlédnutelná celorepubliková razie, při které se v obchodech sebere lautr všechno včetně plastových květináčů a truhlíků (prázdných!), rostlinných substrátů a hnojiv, tedy zboží, které si i nadále můžete koupit vedle v zahradnictví. Zabavuje se i osvětlení, vzduchotechnika a zavlažování (i to lze legálně koupit jinde), dále též pomůcky ke kouření (v trafikách ovšem razie neproběhla, tam seženete zboží identické), a co je vůbec nejhorší – jakákoliv literatura (tytéž tiskoviny koupíte v knihkupectvích nebo v trafice).
Dětem vysvětlujeme, že zákony jsou pravidla, která platí pro všechny stejně. Nevím, jak jim srozumitelně vysvětlit, že jeden prodávat květináč smí a druhý tím páchá zločin (tedy přečin) a že v knihkupectví se tahle kniha prodává legálně, zatímco v jiném obchodě je její prodej podporou toxikomanie.
Razie byla pečlivě načasována nepochybně proto, aby nevyklouzli ani ti měkčí provozovatelé growshopů, kteří by svůj obchůdek třeba zavřeli, kdyby se doslechli, že policie jejich konkurenci popotahuje, a z toho by nabyli pochybnosti o legálnosti své živnosti. Jinými slovy, ti, kteří nechtějí porušovat zákon, by mohli uniknout. Kdepak, to bude „taktičtější“, když se policie celou dobu tváří, že nikdo nic nekalého nepáchá, a pak znenadání skočí na všechny. Skoro to připomíná výchovné lekce v totalitách.
I samy prohlídky growshopů proběhly způsobem, který by za legální označil jen člověk bez právního citu. Posuzuji to tedy pouze podle případů, o kterých vím, ale nemám důvod se domnívat, že v ostatních případech to bylo lepší.
Soudní příkazy k prohlídce policie měla, to je pravda, ale co se v nich psalo, to by se jeden divil – např. „Bez vyhodnocení výsledků prohlídky jiných prostor a pozemků v kontextu s ostatními ve věci dosud zajištěnými důkazy není možno z hlediska skutkového konkretizovat jednání, které by mělo být podezřelým osobám kladeno za vinu, a právě v těchto skutečnostech je spatřována neodkladnost daného úkonu.“
Takže nelze-li konkretizovat jednání, pro které by vás mohli obvinit, je to důvod prohlídky, a to přímo neodkladné. Inu, není-li jasné, z čeho vás obvinit, tak u vás musí policie neodkladně provést prohlídku, to dá přeci rozum. Nebo ne?
Prohlídky prostor jsou masivním zásahem do soukromí a mohou sloužit pouze k zajištění konkrétní věci nebo osoby, které jsou důležité pro trestní řízení, a to tehdy, je-li důvodné podezření, že tam taková věc (věci) či osoba je. Zajištění je ale něco podstatně jiného než zjištění, byť jsou si ta slova podobná. Prohlídka nemůže sloužit ke zjišťování, z čeho vlastně podezřelého mohu obvinit resp. zda ho mohu obvinit. I proto k ní může zásadně dojít až po sdělení obvinění, tedy poté, kdy je policií formulován konkrétní skutek, který je obviněnému kladen za vinu. Neodkladné (a neopakovatelné) úkony jsou výjimkou umožňující provést některé vyšetřovací úkony ještě před sdělením obvinění, tedy bez kontroly obhajobou. Neodkladným je takový úkon, který (vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu) nesnese odkladuna dobu po sdělení obvinění.
Nevím, jak lze hovořit o neodkladnosti prohlídky, která má podle soudního příkazu proběhnout „v době od 4. 11. 2013, 0:00 hodin do 4. 12. 2013, 24:00 hodin“ – tedy v rozmezí jednoho měsíce a dne (toto opravdu není chyba).
Kouzelné je i to, že proti příkazu k domovní prohlídce není žádné odvolání, žádný opravný prostředek (na rozdíl např. od rozhodnutí soudu o výši odměny svědka nebo o opravě protokolu); postupuje-li soudce tak, jako u growshopů, těžko netratit víru v právo.
Jsem věru zvědav, jak se nakonec celá věc vyvine a jak zdatně se policie a státní zastupitelství s kauzou popasují mediálně. To je důležité i pro ně.
Na závěr jeden tip (nebo hozená rukavice?) pro odvážné státní zástupce a policisty: mák. Semínka sice zakázaná přímo nejsou, ale stačí je jen zasadit, vyroste rostlinka, a dokud makovice nedozraje, je to zdroj návykové látky jedna radost. Mák se prodává pomalu v každých potravinách, takže kdyby se razie dobře naplánovala a zorganizovala, byla by to akce, před kterou by zbledla i „nagygate“.
Autor je advokát, je právním zástupcem jednoho ze stíhaných v rámci policejní akce proti growshopům.
1 dle § 130 tr.z. se návykovou látkou rozumějí i omamné látky, a co je omamnou látkou konkrétně, stanoví zvláštní předpis, kterým je zák. č. 167/1998, resp. jeho přílohy č. 1 až 3; v příloze 3 je vedle chemických látek uvedeno právě i konopí a pryskyřice z konopí; („konopí“ však nelze zaměňovat s THC – to je psychotropní látkou dle přílohy č. 4 citovaného zákona).
2 viz § 2 písm. f) zák. č. 167/1998 Sb.; na tento zákon současně odkazuje i zákon trestní
3 srov. 8 Tdo 1206/2012; dodejme, že rozhodnutí je napadeno ústavní stížností, o které dosud není rozhodnuto – sp.zn. III. ÚS 934/2013
Zdroj: ihned.cz, text: Jiří Ježek
