Od roku 2009 se někteří pěstitelé začali sdružovat v rámci konopných klubů, kterých je nyní v zemi mezi 150 až 200, aby mohli sdílet informace, pěstovat a společně plánovat letošní „akt občanské neposlušnosti“, jak tuto oficiální registraci nazývá mluvčí celého projektu Dominique Broc.
“Pěstujeme pro vlastní spotřebu také z toho důvodu, že chceme ochránit společnost před negativními dopady působení pouličních dealerů a mafie.”
„Tímto projevem občanské neposlušnosti se chceme aktivně podílet na nutné změně zákonů,“ řekl Broc agentuře AFP. Aniž by skrýval svou tvář, provedl reportéry „pěstebními místnostmi“ o rozloze zhruba 100 metrů čtverečních přímo ve svém domě. Úsporné modré lampy svítí v jednom pokoji 18 hodin denně a zajišťují růst konopných rostlin, zatímco žluté sodíkové lampy jsou ve vedlejší místnosti zapnuté 12 hodin denně a dodávají rostlinám světlo potřebné ke kvetení.
„Pěstujeme pro vlastní spotřebu také z toho důvodu, že chceme ochránit společnost před negativními dopady působení pouličních dealerů a mafie. Ta ovládá většinu 
ilegálního trhu s konopím, často produkuje nekvalitní a zdraví nebezpečné zboží, a to se dokonce neštítí prodávat našim dětem,“ osvětluje problematiku Broc, původním povoláním zahradník.
Sdílené náklady
Na provozu pěstírny se podílí 16 lidí, kteří mezi sebe rovnoměrně dělí veškeré náklady a výnosy: hnojiva, elektřinu, vybavení a finální produkt – usušené konopí. „Každý na začátek vloží určité množství peněz podle toho, kolik materiálů bude pro sebe potřebovat (od 500 gramů až po 3 kilogramy), přičemž cena je nastavena na pokrytí nákladů,“ vysvětluje Dominique Broc a přirovnává tuto činnost k potravinovým spolkům, které vznikaly ve Spojených státech amerických od sedmdesátých let 20. století a specializovaly se na produkci a rozvoz organicky pěstovaných potravin lidem, kteří o kvalitní potraviny měli zájem: „Nechceme na našem konopí vydělávat, všichni máme normální zaměstnání, které nás živí. Dokážeme přesně určit, kolik toho společně vyrobíme, a to také sami spotřebujeme.“
Od svého vzniku před třemi lety vyprodukoval konopný klub v Touraine každý rok 23 kilogramů sušených konopných květů.
Podle Broca panuje mezi členy klubu (samozřejmě uzavřenému pro mladistvé) naprostá důvěra, všichni dodržují daná pravidla, a proto se vypěstovaná marihuana nikomu nepovolanému do ruky nedostane. K tomu dodává: „Sdílením nákladů se navíc dostaneme na konečnou cenu kolem čtvrt eura (6 Kč) za gram, někdy i méně, zatímco stejné množství pochybné kvality na ulici vyjde na něco mezi 10 až 15 euro (250 až 350 Kč). Mezi členy klubu patří například vyučený elektrikář, praktický lékař anebo taxikář, který kouří ze „zdravotních důvodů“ a kvůli „zlepšení kvality života“. Jako typický příklad terapeutického užití zmiňuje ženu, která trpí roztroušenou sklerózou a „kouření konopí odsouhlasené doktorem jí pomáhá od bolestí.“
Od svého vzniku před třemi lety vyprodukoval konopný klub v Touraine každý rok 23 kilogramů sušených konopných květů. Podle Broca o tom policie dobře ví: „Myslím si, že nás má policie pod dohledem a tím pádem vidí, že nic nedistribuujeme a neprodáváme. Stejně jako oni bojujeme svým způsobem proti pouličním dealerům, ale na rozdíl od policie za to nejsme placení z veřejných daní.“
Boj proti zhoubné prohibici
Tito bojovníci za dekriminalizaci sdílejí nejen náklady na výrobu konopí, ale i potenciální problémy se zákonem. Ve Francii platí, že ilegální výroba narkotik je postižitelná až 20 lety ve vězení a pokutou do výše 7,5 milionu euro. Pokud se navíc jedná o organizovanou výrobu, hrozí odsouzeným až 30 let. Veřejnou registrací chtějí kluby podle Broca otevřeně „bojovat proti zhoubné prohibiční politice“, která kdysi ovlivnila i jeho život, když byl v roce 1990 odsouzen k 18 měsícům ve vězení za pouhé držení marihuany.
Farid Ghehioueche je členem organizace Konopí bez hranic (Cannabis sans frontiers) a dalším významným aktivistou, jenž mimo jiné kandidoval do legislativního výboru kraje Essonne pod heslem „Konopí, zdraví, svoboda a spravedlnost“.
K odvážnému kroku dodává: „Veřejným přihlášením k našim cílům a registracemi v konopném klubu chceme zahájit komplexní debatu, v rámci které budeme společně usilovat o to, aby byla konopná prohibice nahrazena funkční alternativou. Nechceme na konopí vydělávat, ale chceme mít možnost ho svobodně užívat, žít v klidu a nemuset se strachem shánět zboží nevalné kvality někde na ulici. Také si přejeme, aby nás stát nepovažoval za zločince, ale za obyčejné spořádané občany.“
Dominique Broc doplňuje: „Jsme zvědaví na stanovisko a budoucí postup současné vlády, která nyní pouze napomáhá expanzi černého trhu a ilegálních obchodů. Dealeři jsou přitom naším společným nepřítelem – před pár lety jsme ve městě Joué-lès-Tours chtěli vysvětlit naši činnost místním, ale byli jsme fyzicky napadeni dealery z okolí, kteří nás osočovali z toho, že je připravíme o jejich výnosný byznys!“
Zdroj: lepoint.fr
Překlad: Lukáš Hurýsek
