šéfredaktor
Mezi nejzajímavější události roku 2013 bezesporu patří aprílová legalizace léčebného konopí. Ta jednou umožní všem nemocným a seniorům, kteří si přejí konopí užívat na zmírnění příznaků svých nemocí, utratit své důchody nikoli za nájem a jídlo, ale v lékárně za léčivou bylinu, která by při troše dobré politické vůle mohla každému růst na zahradě nebo v květináči na balkóně. Dlouho slibované konopí, jež by se mělo v první fázi nakupovat v Nizozemí a distribuovat v síti lékáren za pouliční dealerské ceny, ovšem zatím nikdo nedováží. Ačkoli povolení na nakládání s léčivým konopím v listopadu získaly dvě firmy, na legální předražené bylinky z dovozu si budou pacienti muset ještě chvíli počkat. A otázkou zůstává, zda toto zázračné zpřístupnění léčebného konopí bude vůbec někoho zajímat. Zatím každý, kdo levné konopí ke svému zdraví potřebuje, překračuje při jeho pěstování nesmyslné represivní zákony a neustále čelí možnému postihu ze strany policie.
Další loňskou novinku nám nadělila Národní protidrogová centrála. Ta si celé jaro v potají pletla bič na majitele květinářství a prodejce pěstební techniky na pěstování rostlin pod umělým osvětlením. Vedení naší slavné protidrogovky se totiž domnívalo a jistě stále domnívá, že právě specializované prodejny, takzvané growshopy, naplňují prodejem legálního zboží skutkovou podstatu trestného činu šíření toxikomanie a jistě mohou za rozmach pěstování, uvolněné mravy a společenskou toleranci ke konopí v naší zemi. A že pokud nebudou tyto prodejny existovat, nebude snad existovat ani konopí samotné. Duchaplné domněnky společně s jedním judikátem Nejvyššího soudu a falešnou představou o morální čistotě opepřené trochou mysticismu z knížek dvanáctiletých dívek vyústily v listopadový bezprecedentní policejní zátah na tyto prodejny. Výsledkem je zatím několik stovek nezaměstnaných, několik desítek policií okradených a k bankrotu přivedených podnikatelů, několik policejních skladů plných zabaveného zboží za nemálo milionů korun, několik ohrožených principů demokracie a vůbec žádné konkrétní trestní obvinění a jeho odůvodnění. Protidrogovka, která prokazatelně jedná na základě vlastní interpretace zákonů a pocitu neomezené moci, tak na konci loňského roku potvrdila, že není hrozbou ani tak pro drogové kartely, pašeráky, výrobce a dealery drog jako spíše pro slušné, zcela bezúhonné a daně platící podnikatele či jejich zaměstnance.
Do třetice nemohu nezmínit událost vskutku průlomovou. Nový mezník globální drogové politice a neúspěšné válce proti drogám vytyčila na sklonku loňského roku Uruguay. Představila zatím nejskutečnější legalizaci konopí, jakou si mnozí ani nedokázali přestavit. Za významné podpory uruguayského prezidenta Josého Mujici bylo v jeho zemi legalizováno nejen užívání, pěstování a držení konopí pro osobní potřebu, ale i zakládání společenských klubů pěstitelů konopí a státem regulovaná výroba a prodej ve specializovaných prodejnách. Gram „zeleného zlata“ v nich vyjde dospělého člověka na neuvěřitelný jeden americký dolar. Prezident Mujica legalizaci obhajuje jako efektivní způsob boje proti drogovému organizovanému zločinu, který těží z prohibice a černého trhu, a přitom jeho potírání stojí stát nemalé prostředky. Mafiánským strukturám totiž může úspěšně konkurovat jedině legalizace, jen ta je dokáže výhledově ekonomicky zničit, a nejen proto se zdá být jediným opravdu inteligentním, sociálně citlivým, spravedlivým a efektivním způsobem regulace drog ve společnosti.
Přeji nám všem, aby se u nás našel alespoň jeden podobně zapálený politik či odborník, jenž myšlenku legalizace prosadí a jednou provždy konopí i jeho uživatele osvobodí.