Aktuální článek
Václav Havel: Absurdní precedent

Václav Havel: Absurdní precedent

Profilový obrázek
  • Než aby v hospodě nadával na systém, řekl to zdvořile, ale upřímně těm nahoře.

„Chceš říct, že Havel byl na piku?“ valí oči týpek, když mu říkám, že první polistopadový prezident si svého času pomáhal k psaní látkou na bázi amfetaminu. Fenmetrazin je sice trochu slabší, ale maká stejně a působí i stejně silnou závislost. Havel mu nepropadl úplně, díky své pedantské povaze zvládal dodržovat dávkování. Méně se mu to dařilo s tabákem, za nervóznější den stáhl i sto padesát rour. Sekl s tím, až když mu v šedesáti vyřízli maligní tumor i s kusem plic.

Nebránil se ani pivu, panáku nebo (řečeno s nadsázkou) panně – to už k disidentství a prezidentství patří. I ke svobodomyslnosti, jak ji v Česku vnímáme. U něj ale nekončila kalbou. Než aby v hospodě nadával na systém, řekl to zdvořile, ale upřímně těm nahoře. Jednou jsem ho potkal na Petříně, padl na mě jeho pohled. Měl jsem pocit, jako by mě znal. Proto se ho asi tak báli. Bez charisma by to nešlo. A bez publicity, kterou si pohlídal – byl to koneckonců divadelník. Ve všem vážném, co dělal, byl i kus komedie.

Drama vojny

Narodí se do majetné rodiny ještě za první republiky. Pro svá privilegia se cítí vydělený z kolektivu. Samotu mu pomáhá překlenovat o dva roky mladší bratr Ivan. Jeho rodiče se znají s Eduardem Bassem, Ferdinandem Peroutkou a další intelektuální elitou. Strýc Miloš je majitelem největší prvorepublikové produkční firmy Lucernafilm, otec Václav vystavěl čtvrť Barrandov a provozuje palác Lucerna, který postavil děda Vácslav. Rodinný kuchař vaří skvěle – malý Venca trpí nadváhou a ostatní děti mu to dávají vyžrat. Touží být zbaven výhod. Tři roky po skončení druhé světové války a osvobození tuzemska Rudou armádou se zmocňují vlády komunisté. Vaškovo kacířské přání se splňuje, rodina je zbavena převážné části majetku.

Z třídních důvodů nemůže na gymnázium, ale studuje jeho náhražkovou večerní formu. Začíná psát básně, s vrstevníky zakládá literární skupinu Šestatřicátníci. Jeho nejlepšími kamarády jsou pozdější slavný režisér Miloš Forman a básník Jiří Kuběna. Vyrážejí spolu po návštěvách za básníky Vítězslavem Nezvalem a Jaroslavem Seifertem, pravidelněji za Vladimírem Holanem a Jiřím Kolářem, který jim dělá mentora. Po maturitě zamíří na dopravní ekonomiku na ČVUT, protože žádná umělečtěji zaměřená škola ho nepřijme. Důvodem je původ, nikoli kompetence.

Nejlepší myšlenka je ta, která ponechává vždy určitou skulinu pro možnost, že všechno je současně úplně jinak.

První jeho časopiseckou publikací je v roce 1956 kritický dopis, který píše redakci časopisu Květen. K jeho překvapení ho otisknou v plném znění. Na jeho základě ho pak zvou na konferenci začínajících spisovatelů v Dobříši. Rukavici zvedne a kritiku týkající se třeba odstřižení nastupující generace od odkazu Skupiny 42 tam přednese znova. Od těch, které kritizuje, sklidí velký aplaus.

Po dvou letech utrpení na přednáškách, které mu nic neříkají, studium na ČVUT vzdá a nechá se naverbovat. Na vojně napíše a secvičí svou první divadelní hru Život před sebou. Má s ní úspěch v nižších soutěžích. Byl by zvítězil i celorepublikově, kdyby soudruhům nedošlo, že si z nich dělá legraci. Na finále v Mariánských Lázních je jeho hra odsouzena jako protiarmádní.

Ostrůvek svobody

Po návratu z vojny už básně nepíše, své myšlenky si představuje na pódiu. Pokouší se dostat na obor dramaturgie na DAMU. U přijímacích zkoušek příkladně marxisticky interpretuje hru Podivín od Nazima Hikmeta, ale pro kádrový profil ho nepřijmou. Místo na DAMU nastoupí v roce 1959 jako kulisák do divadla ABC. Zažije tu Jana Wericha v jeho poslední činoherní sezóně. Mezi hledištěm a pódiem to při improvizovaných rozhovorech Wericha s Horníčkem jiskří. V Havlovi to zajiskří po pilulce metráku, kterým ho obdaří divadelní tanečnice. Droga působí jako afrodiziakum, a tak se čerstvě propuštěný voják cítí jako polapený bájnými Sirénami. Aby se uklidnil, pustí se do kompletní přestavby divadelního skladu, leč v systému, kterému rozumí jenom on. Po vystřízlivění se mu naštěstí podaří vrátit věci do původního stavu.

V instituci divadla spatří mladý dramatik ostrůvek svobody v totalitním moři. Nejvíc je duch spontaneity cítit v klubu Reduta, který nadšeně navštěvuje. Hraje v něm jedna z prvních československých rokenrolových kapel Akord klub. Na basu válí Jiří Suchý, který vzápětí zakládá Divadlo SEdmi MAlých FORem. Věčně vyprodaný Semafor brzy udává tep doby. Na zpěvných hrách Havel oceňuje jejich jednoduchost. Totalitní šedi se vzdoruje pestrobarevným entuziasmem. 

Dítě, když se narodí, umí všechno, ale musí to zapomenout, aby s námi mohlo žít.

Začne psát teoretické články o divadle a rozbory her. Pod vlivem metráku hýří nápady. Hranice mezi ním a papírem se rozpíjí. Za jeden článek ho pochválí sám Werich: „Hezky to vo nás napsali, mladej!“ Kritik se zapýří, role kulisáka mu začne být těsná. Werichovi po sezóně napíše dlouhý omluvný dopis a jde za štěstím do nově vzniklého divadla Na Zábradlí, které vede excentrický improvizátor Ivan Vyskočil. Přijat je na základě své první povojenské divadelní hry Rodinný večer. I Na Zábradlí zprvu dělá jen kulisáka, ale už s perspektivou kariérního postupu. Zamiluje se také do Olgy Šplíchalové, která pracuje jako uvaděčka a divadlu rozumí lépe než on. Divadlem i Olgou žije ve dne v noci, dokonce vyrábí dekorace. Šplíchalová mu dlouho odolává, ale nakonec se nechává ošplíchnout.

Havlovu tvůrčí a vůdčí povahu chaotik Vyskočil nereflektuje, ve vedení vedle sebe nesnese žádného sparingpartnera. Kdyby Vyskočil dělal jen to, na co stačí, byl by skvělý, ale chce dělat všechno. Havel ho diplomaticky uznává jako bytost, která se absurditou nejen inspiruje, ale přímo jí žije. Z šílených úvah, které principál nahlas vymýšlí po hospodách, si půjčuje náměty k psaní. Když Vyskočila ve vedení divadla v roce 1962 střídá Jan Grossman, najde Havel konečně spřízněnou duši. A v roce 1964 si vezme za ženu taktéž spřízněnou sparingpartnerku Olgu, teď už Havlovou.

Zrod vzdoru

V roce 1965 ho redakční rada časopisu Tvář vyzve, aby vstoupil do jejích řad. Havel je členem Svazu spisovatelů, a tak si tvářisté říkají, že by tam mohl hájit jejich existenci. Havel jejich nabídku přijímá. Když se chce svaz zalíbit vrchnosti a zakáže Tváři činnost, sepíše Havel svou první petici. K jejímu podpisu zláká spoustu členů svazu a vynutí si obnovení Tváře. Nakonec z časopisu odchází, protože v něm vnímá podobné totalitní tendence, proti kterým ho bránil. Mise ale nebyla zbytečná, našel svou vlastní tvář zdvořilého rebela. Uvědomuje si, že důležitější než vznášet vzletné požadavky je stát si za svým v něčem zdánlivě bezvýznamném. Tímto krédem se bude řídit v těžších časech.

Rozevlátá šedesátá léta a jejich novou vlnu utne 21. srpen 1968 a nechvalně proslulá invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Havla zastihne se ženou Olgou a hercem Janem Třískou v Liberci. Část toho osmašedesátého strávil cestováním po USA. Navštívil Jiřího Voskovce a Ferdinanda Peroutku a viděl, že v emigraci nejsou příliš šťastní. Za mořem se seznámil také s květinovou mládeží. Teď vidí tu českou hrát a zpívat stejné písně, jen kolem ní jezdí tanky. Jeden narazí do podloubí domu a trosky zasypou několik lidí. Na jiném místě nechá pomatený sovětský generál střílet do shromážděného davu. 

Kvůli těmto incidentům vojáci raději nechají Liberec být. Havel píše projevy do místního rozhlasu, Tříska je čte. Zažívají nezapomenutelný týden mezilidské solidarity, ale když adrenalin vyprchá, musejí se spolu s celým národem těžce srovnávat s koncem nadějí na lepší život. Chvíli po srpnu se ještě může mluvit poměrně volně, ale jen o tom, že tato volnost už je k ničemu. Palachovo sebeupálení v lednu 1969 definuje tehdejší zoufalou atmosféru, ale národ ke vzpouře nevyhecuje. Havel to označí za morální sebevraždu. 

Normalizace únavy

S manželkou najdou exil na krkonošské samotě Hrádeček. Zrekonstruují statek a za dozoru StB tam zvou staré i nové přátele. Mezi těmi novými je antidogmatik, který se po srpnu ocitá na černé listině, spisovatel Ludvík Vaculík. Spolu s ním i Pavel Kohout, vynálezce pozdějšího pojmu Charta 77, který v roce 1972 emigruje do Vídně. Havel zůstává, v roce 1974 dělá fušky v nedalekém trutnovském pivovaru. Stěžuje si, že dělníci mu sice tykají, ale neříkají mu „vole“, protože ho znají z novin. Zase se cítí vydělený z kolektivu a odnáší si inspiraci k divadelní hře Audience.

V demokracii je to složité. Je třeba, aby se v ní angažovali všichni.

V roce 1975 se seznamuje s Ivanem Jirousem, kterému se říká Magor. Přezdívka je to hanlivá, ale i obdivná. Svéhlavý Jirous je manažerem The Plastic People of the Universe – kapely, která má mezi lidmi pověst vlasatců vysedávajících po hospodách. Stranická propaganda je označuje za kriminálníky a narkomany. Předsudky má i sám Havel, ale noc strávená s Magorem nad pivem je v něm rozptýlí. Z takzvaného undergroundu, o kterém mu Magor té noci přednáší, má déjà vu. Připomíná mu svobodu malých divadel, které vznikaly na začátku zlatých šedesátých. Přijímá Magorovo pozvání na koncert Plastiků o dva týdny později. Ten se ale už neuskuteční. 

Skupina je zatčena a Havel rozhořčen. Vždyť ta apolitická mládež neprovedla nic jiného, než že chtěla trochu žít. Rozhodne se využít svých kontaktů a postavit se za ně. Ví, že když to neudělá on, neudělá to nikdo a zavřou je na dlouhá léta. Své vystoupení z davu přičítá i tomu, čemu říká „únava z únavy“. Říká se, že život se odehrává v osmiletých cyklech. Zhruba tolik právě uběhlo od srpnové invaze a on už toho má po krk. Začíná štreka z Hrádečku na Hrad. Sepisuje dopis prezidentu Husákovi, ve kterém reflektuje tíživou atmosféru doby. Rozešle ho do různých zahraničních médií. Veřejným angažmá docílí propuštění většiny zadržených. Magor musí i tak na pár měsíců do vězení. Elitní jednotka agentů demokracie, která se kolem této operace utvořila, se rozhodne zůstat v kontaktu a pokračovat v narušování pověstného normalizačního „klidu na práci“.

...

Pokračování článku najdete v Legalizace č. 68, která je právě k dostání v e-shopu Legalmarket.cz a na novinových stáncích. Stáhnout si můžete i elektronickou verzi magazínu nebo si ho za zvýhodněnou cenu předplatit a těšit se na pravidelné dárky a pohodlné dodání až domů.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!