Aktuální článek
Alejandro Jodorowsky: mág půlnočního filmu

Alejandro Jodorowsky: mág půlnočního filmu

Redakce
  • Svými filmy se snažil zprostředkovat divákům psychedelické prožitky, navodit jim halucinace a přivést je k duchovní proměně.

Alejandrovi Jodorowskému imaginace vždy přinášela bohatší svět než všem ostatním. Magii sám pro sebe poprvé objevil, když se naučil číst. Vystřídal nespočet uměleckých disciplín od pantomimy po filmovou režii, od poezie po komiksový epos. Mimoto se stal i šamanským léčitelem, vykladačem tarotu a duchovním guru. Loni uplynulo padesát let od natočení jeho kultovního filmu Krtek.

Kromě toho všeho je Jodorowsky také velký mystifikátor. Když mu po skončení přednášky na festivalu Svět knihy nabídnul jeden z organizátorů čerstvě natočené pivo (po kterém v tom počasí prahli snad všichni přítomní), s vřelými díky ho odmítl se slovy, že „se dožil tolika let jen proto, že nikdy nevypil ani kapku alkoholu.“ Bylo mu právě devadesát let a vysloužil si za toto prohlášení lehce rozpačitý potlesk. Aby taky ne. Ve své autobiografii totiž mluví úplně jinak a popisuje dlouhé noční pitky i užívání všemožných drog.

Chile, Paříž, Mexiko

Alejandro Jodorowsky se narodil v Chile 17. února 1929. Jeho rodiče byli ukrajinští imigranti židovského původu. Dětství neměl právě radostné. Otec Jamie byl obchodník a nikdy svému synovi neprozradil, že je židovského původu, a Alejandro byl kvůli svému vzhledu šikanován. Nevypadal totiž jako ostatní jihoameričtí chlapci – měl světlé vlasy, bledou pleť a obrovský nos. Určitá forma vyloučení se s ním pojila celý život, jelikož musel svou identitu vytvářet, a ne pouze nějakou přijmout. Sám poukazuje v tomto kontextu na jednu zvláštnost, že každý na světě vyslovuje jeho jméno jinak.

Díky svému vyloučení objevil první magickou schopnost: čtení. „První slovo, které jsem složil – nebyly mi tehdy víc než čtyři roky – bylo slovo OJO (oko). Když jsem ho vyslovoval nahlas, jako by mi najednou něco vybouchlo v hlavě. Tak jsem se zničehonic naučil číst. (…) Tento okamžik mě navždy poznamenal. Zaprvé proto, že rozšířil mé obzory tím, že mi představil ráj četby, a zadruhé proto, že mě oddělil od světa. Už jsem nebyl jako ostatní děti.“ Uchýlil se proto do vlastního světa a oddával se četbě a psaní poezie.

Vztahy s rodiči ovlivnily Alejandra hluboce a na dlouho. Jeho matka byla apatická a otec byl tyran, který obdivoval Stalina a nevynechal příležitost, aby ve svém obchodě neošidil zákazníky o co nejvíc peněz. Alejandrovi odmala vtloukal do hlavy, že je budižkničemu, a chlapec se tomu nebránil, protože ani u matky nenacházel zastání.

„Žádal jsem po filmu to, co většina Severoameričanů žádala po psychedelických drogách.“

Brzy z domova odešel, žil v Santiagu a stýkal se s nejrůznějšími básníky, například i se známým chilským básníkem Nicanorem Parrou. Ve čtyřiadvaceti letech se rozhodl, že pro něj v Chile už nic není. Prodal vše, co měl, a symbolicky zahodil klíče přes palubu zaoceánského parníku, který jej odvezl do Evropy. Ve Francii nikoho neznal, nicméně surrealisté jako André Breton, Philippe Soupault, Louis Aragon a další nebyli mladému básníkovi neznámí. Bretonovi ihned po příjezdu zavolal, a ač neuměl francouzsky, domáhal se audience. Samozřejmě neúspěšně.

Během pobytu v Paříži studoval tělesná umění, především pantomimu, a spolupracoval se spoustou slavných mimů, pro které psal scénáře. Z tohoto pohybového divadla vedla cesta i k dalším divadelním formám, což vyvrcholilo v šedesátých letech v Mexiku, kde spolu s dalšími založil Panické divadlo. Jeho divadlo stále využívalo některé ideje surrealismu, ale v odlišné perspektivě – v předvedení přerodu, v navození volné imaginace, v šokující otevřenosti. V jeho dílech z této doby se postavy neustále proměňují a střídají své polohy, aby skrze tyto proměny mohly transcendovat zažité role. Stejným způsobem funguje i jeho terapeutické divadlo, kdy celá rodina hraje měnící se úlohy, které připadají jednotlivým postavám, aby dokázali jeden pro druhého najít chybějící porozumění.

V Mexiku vedl divadlo deset let a během té doby uvedl na scénu sto her, mezi nimi tehdejší avantgardu i novátorská pojetí klasických autorů. Jak sám říká, když uváděl díla Samuela Becketta, ten byl ještě oficiálními kruhy považován za pornografii (což v obecném mínění vyvrátila až Nobelova cena udělená Beckettovi roku 1969).

...

Pokračování článku najdete v Legalizace č. 63, která je právě k dostání v e-shopu Legalmarket.cz a na novinových stáncích. Stáhnout si můžete i elektronickou verzi magazínu nebo si ho za zvýhodněnou cenu předplatit a těšit se na pravidelné dárky a pohodlné dodání až domů.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!