Globální konopný sektor nyní proniká i do Austrálie a Oceánie. V Austrálii se již pěstuje komerčně léčebné konopí pro registrované nemocné, na Novém Zélandu se schyluje k legalizačnímu referendu a na odlehlých tichomořských ostrovech začínají padat právní bariéry.
Konopný průmysl bude v tomto rozsáhlém regionu čelit specifickým výzvám. Pokud jde o dopady celosvětových změn klimatu, Oceánie samozřejmě patří k nejvíce zasaženým oblastem. Dokládají to nejen požáry, které loni způsobily v celé Austrálii nebývalou zkázu, ale také stoupající hladina moře, pod nímž by mohly v následujících letech zmizet mnohé ostrovní národy.
Mnoho tichomořských ostrovů také čelí těžkému rozhodování o své nezávislosti. Některé zůstávají v podstatě koloniálními državami – ať již svým názvem, zřízením nebo obojím – a některé z nich nyní aktivně usilují o právo na sebeurčení. Tyto složité okolnosti by mohly představovat jak příležitosti, tak překážky pro nastupující konopnou ekonomiku.
Konopný report
Pohled na možný vývoj konopného odvětví poskytlo druhé vydání Oceania Cannabis Report, nedávno vydané studie britského think-tanku s poněkud ironickým názvem Prohibition Partners.
„Díky oblastem se subtropickým klimatem a rozlehlou zemědělskou plochou a díky stále liberálnějším politickým postojům se Oceánie rychle rozvíjí jako globální hráč na trhu s konopím pro léčebné i rekreační účely,“ tvrdí v úvodu výkonný ředitel organizace Prohibition Partners Stephen Murphy a s obezřetným optimismem konstatuje, že „konopný sektor si musí být vědom svého dopadu na klima a možných důsledků v podobě přírodních katastrof, jakými byly třeba obrovské požáry, které ke konci roku 2019 a v prvních týdnech roku 2020 postihly Austrálii. Vzhledem k tomu, že konopné odvětví je relativně v plenkách, existuje velmi reálná šance pro podnikatele, aby vytvořili základy pro ekonomicky vzkvétající, ale zároveň ohleduplné, ekologicky uvědomělé a sociálně inteligentní průmyslové odvětví.“
Přísné podmínky pro konopnou léčbu vedly k tomu, že se až donedávna museli nemocní obracet ve velkém na černý trh.
Zpráva začíná analýzou dvou anglofonních gigantů v regionu: „Austrálie a Nový Zéland si uvědomují, jaký potenciál představuje hojnost zemědělské půdy a příhodné pěstitelské podmínky a jaké následné finanční výhody by pěstování mohlo přinést jejich ekonomikám. A to nejen zavedením soběstačného domácího trhu, ale i uspokojováním poptávky ve zbytku světa.“
Austrálie jako centrum konopné léčby
„Austrálie má ambice stát se významným hráčem v globálním konopném průmyslu a úspěch tohoto odvětví by zemi mohl pomoci se vyrovnat s ekonomickými následky ničivých požárů,“ konstatuje Stephen Murphy a dodává, že konopné firmy působící v Austrálii „se během katastrofy zapojují v postižených komunitách, snižují svou spotřebu vody a pomáhají obnově společnosti poskytováním pracovních příležitostí nebo infrastruktury.“
Užívání léčebného konopí je v Austrálii legální na federální úrovni od února 2016. Mediální ohlas případu Dana Haslama, mladého pacienta s rakovinou z Nového Jižního Walesu, který trpěl nevolností a zvracením způsobenými chemoterapií, napomohl změnit názor veřejnosti ve prospěch konopné medicíny.
Ironií osudu mimochodem je, že Haslamův otec pracoval jako policista a během své kariéry pozatýkal spousty lidí za zločiny spojené s užíváním konopí.
Pokud si pacienti chtěli nechat předepsat oficiální léčebné konopí, zpočátku to byl velký problém, protože dohlížející federální úřad Therapeutic Goods Administration (něco jako náš Státní ústav pro kontrolu léčiv) vyžadoval splnění řady přísných podmínek. To vedlo v důsledku k tomu, že se donedávna museli nemocní obracet ve velkém na černý trh. Tato přísná opatření byla ale postupně zrušena a nyní má kolem 34 000 pacientů (v Austrálii žije pouze dvakrát více obyvatel než u nás) schválen recept na konopí pod zvláštním dohledem TGA.
Počátkem roku 2019 zrušil parlament zákaz exportu léčebného konopí a otevřel tak cestu dalším investicím. Od té doby získalo od australské vlády povolení šest velkoplošných pěstitelských závodů.
Konopné centrum Victoria
Vláda státu Victoria přijala ambiciózní plány stát se „konopným centrem“ Austrálie. Místní společnost Cannatrek loni oznámila partnerství podpořené mnohamilionovými investicemi s ontarijskou společností CannTrust pro pěstování v Sheppartonu ve Victorii. Plány na vybudování významného „výzkumného a vývojového“ zařízení v tomto státě ohlásila také firma Cronos Australia, odnož kanadského velkoproducenta Cronos. A v Novém Jižním Walesu podpořila vláda mnohamilionovou studii potenciálu konopí pro průmysl ve státě.
Na Novém Zélandu jsou všeobecní praktičtí lékaři oprávněni předepisovat léčebné konopí bez doporučení či dozoru specialisty.
Co rekreace?
Pokud jde o podporu legalizace rekreačního užívání, Austrálie se drží podobného federálního modelu, jaký existuje ve Spojených státech. Prvním správním celkem, jenž přistoupil k legalizaci, se stalo Teritorium hlavního města Austrálie (ACT), které zahrnuje hlavní město Canberru. Zákonodárné shromáždění ACT opatření schválilo v září 2019, přičemž účinnosti nabylo v lednu. Díky němu mají dospělí právo vlastnit až 50 gramů a pěstovat dvě rostliny.
Federální vládu nyní vede premiér Scott Morrison z Liberální strany (se zavádějícím názvem, protože jde o konzervativnější ze dvou hlavních stran). Morrisonova vláda u soudů opatření ACT týkající se legalizace konopí sice nezpochybnila, ale ministr spravedlnosti Christian Porter upřesnil, že nemá žádný vliv na „trestné činy Commonwealthu“ – jinými slovy porušování federálních zákonů v Austrálii. Australská federální policie má totiž v rámci ACT pravomoc prosazovat zákony Commonwealthu, což by mohlo znamenat, že uživatelé konopí zůstanou v ohrožení.
Společensky progresivní Victoria v současné době provádí revizi svých protidrogových zákonů a může být dalším australským teritoriem, které umožní rekreační užívání konopí u dospělých. Tlak sílí i na legalizaci v Tasmánii, kde se této otázky ujali australští Zelení, kteří mají v parlamentu několik křesel a za legalizaci se otevřeně postavili v roce 2018.
Aotearoa na cestě k legalizaci
Jihovýchodně od Austrálie za Tasmanovým mořem se nachází druhá nejlidnatější anglofonní země Oceánie – Nový Zéland neboli Aotearoa, jak zní jeho maorský název. Země legalizovala léčbu konopím v prosinci 2018. Podle pravidel novozélandského programu jsou všeobecní praktičtí lékaři oprávněni předepisovat konopí bez doporučení či dozoru specialisty, což je obrovský rozdíl oproti třeba českému systému.
Program řízený Agenturou pro léčebné konopí (Medical Cannabis Agency) také umožňuje smrtelně nemocným pacientům užívat konopí bez obav z trestního stíhání, a to podle nových předpisů, které nabyly účinnosti v dubnu 2020. Podobně jako u australského programu se s CBD a THC zachází v podstatě stejně – jsou legálně dostupné pouze těm, kdo jsou oficiálně zapsáni do programu.
Prohibition Partners uvádějí, že „veškerá pozornost“ globálního konopného průmyslu se soustředí na Nový Zéland, kde budou o legalizaci hlasovat sami občané letos v září. Referendum přislíbila vládnoucí středolevá labouristická strana v roce 2017 po velkém aktivistickém tlaku, mimo jiné i z místní Strany zelených.
Zákon má umožnit lidem starším dvaceti let nakupovat až čtrnáct gramů konopí denně, které mohou konzumovat v soukromí nebo v licencovaných zařízeních. V plánu je investovat do kampaní ve veřejném zdravotnictví a zavést omezení reklamy. Dospělí občané by dále měli povoleno pěstovat dvě rostliny pro osobní potřebu. Vznikl by „Regulační úřad pro konopí“, který by dohlížel na konopné odvětví, schvaloval licence pro firmy spojené s jeho produkcí nebo distribucí a podporoval zodpovědné užívání.
Vítězství v referendu však není jisté. Prohibition Partners varují, že „informační kampaně konzervativních lobby mají škodlivý dopad na veřejnost, která není schopná vyhledávat nezkreslené informace.“ Například podle organizace s příznačným názvem Family First (Rodina v první řadě) souvisí užívání konopí s rozvojem psychózy.
Nadace Helen Clarkové, progresivní think-tank napojený na Aucklandskou technickou univerzitu, legalizaci naopak podporuje. Volá dokonce po legalizačním modelu, který má širší rámec a zahrnuje i vymazání předchozích drobných deliktů spojených s užíváním konopí. Požaduje také, aby vznikající trh měl právní strukturu, která zabrání vzniku velkých komerčních producentů a podpoří naopak malé a střední byznysy.
Zdroje:
www.australiancannabinoidresearch.com.au
Chris Wilkins a Sally Casswellová: „The cannabis black market and the case for the legalisation of cannabis in New Zealand,“ Social Policy Journal Of New Zealand Te Puna Whakaaro 2002.